betys6914 komentáře u knih
Cesta vás duševně vyčerpá. McCarthy píše jinak než všichni ostatní, nepředkládá vám filozofické otázky, nerozvíjí dlouhé dialogy a neuvažuje nad účelem života. McCarthy pouze jde, putuje prachem světa a ví, že to jediné co musí udělat, je jít dál. Vydejte se na cestu s ním a spatříte budoucnost.
Zápletka této knihy by se dala shrnout do jedné věty. Mladý pár se přestěhuje na samotu. A to je všechno, děkujeme nashledanou. A přesto je to nejlepší věc, kterou jsem tento rok (2023) četla.
Pokud potřebujete od knihy děj, pokud chcete zvraty, zápletky, dramatická rozuzlení a chytré dialogy, tohle není pro vás. Ale pokud se chcete nechat unášet detailním popisem, metaforami, které vás píchnou u srdce a textovou zvukomalbou, čtěte dál!
Autorka se sama vyjádřila, že vymyslet zápletku je pro ni vždy nejtěžší. A tak napsala knihu o dvou lidech, kteří se přestěhují na samotu a chtějí vyšlapat na blízkou horu, ale nějak to pořád odkládají. Tak místo toho čtete o jejich zdánlivě osamoceném životě, odstřihnutém od lidí, věcí, názorů, světa.
Čtete o čmelácích, kteří žijí v zídce, prádelní šnůře, která se každý rok prohýbá o něco víc, chuchvalcích prachu v koutech, oleji usazeném ve škvírách na podlaze, nových vykvetlých květinách, starých svetrech, reklamních kalendářích, potlučených miskách, vadnoucí zelenině, mladých býčcích, koberci na schodech, ladné a bázlivé chrtici Pipě, vzteklém čmuchajícím voříškovi Vossovi.
A i když se zdá, že se v knize nic neděje, vy pořád máte co číst a pořád chcete vědět o těch nezajímavých fádních věcech v životě Cinky a Acha. Jak vyrobili poštovní schránku, že je potřeba nakoupit psí krekry, že na silnici našli sušenky, které někdo vytrousil z auta, na stěně domu se usazuje lišejník, kdo z nich viděl tuleně a že se v průduchu v koupelně už zase uhnízdili špačci.
Tahle kniha mi dovolila spočinout. Odprostit se od světa, kde se stále něco děje a jedno drama střídá druhé. Dovolila mi jen tak sedět, dýchat a rozhlížet se po drobnostech, které tak snadno přehlížíme. A byť se život hlavních hrdinů může zdát někomu chudý já v něm naopak viděla hluboký klid a smíření, že je úplně v pořádku, pokud po nás na světě opravdu nic nezůstane.
Při čtení jsem se cítila, jakoby mě slova houpala, držela za ruku a vodila po přilehlých pastvinách, prašných silnicích, nechala nahlédnout do utajený zálivů, pokynula mi přes práh věčně vrzajícího domu. Určitě to bylo i díky občasnému rozdílnému grafickému členění textu, které mě nutilo dávat slovům a větám jinou kadenci a rytmus a tím i zcela nový význam.
Nechtěla jsem, aby tahle kniha skončila, ale když skončila, bylo to perfektní. Stejně jako v Sedmi věžích i všechno ostatní na světě pomine, rozpadne se a nenávratně zmizí. A že nebe, hora, celý svět nad tím sotva přimhouří oči a je to tak správně.
Jak zkazit skvěle realisticky napsanou apokalyptickou literaturu v jednom kroku: buďte patriotistický Američan.
Začnu tím dobrým. Kniha má skvěle realisticky zpracované téma katastrofy, kdy nám veškerá elektronika přestane fungovat. Skvěle popisuje kolaps moderní společnosti a jak rychle se z lidí stanou doslova zvířata. Nebojí se ani témat jako co se stane se lidmi vyžadující péči 24/7 nebo například lidmi potřebující pravidelně léky. Vážně dobře realisticky vykreslené, až mě z toho místy mrazilo.
Škoda že tuhle knihu napsal tak zapálený Američan, protože jinak by se to dalo i číst. Myslela jsem, že tu knihu zapálím když jsem musela každých třicet stran číst větu "Jestli uděláme to a to už nebudeme Američané" nebo mojí druhou oblíbenou "Pořád jsme přeci Američané!" Jako by zrovna Američani měli patent na lidskost. Ehm ehm genocida Indiánů vám asi ni neříká, že? Samozřejmě skoro každý druhý důležitý občan městečka je buď voják nebo válečný veterán. Neustálé přemítání hlavního hrdiny nad tím co by na nynější situaci řekli tatíčkové zakladatelé a jak se určitě Washigton obrací v hrobě, protože Amerika už nectí hodnoty, které jim on vštěpil, je neuvěřitelně iritující. Achich ach, jak ten náš národ trpí, achich ach kdepak je vláda, ach ach tohle už není Amerika. Závěrečné hrdinovo dojímání nad americkou vlajkou mě jen utvrdilo, že nesmyslný patriotismus je přesně to, co na Americe nemám ráda a tato kniha je toho plná, doslova přecpaná.
Vzato kolem a kolem skvěle realisticky zpracovaná kniha o katastrofě, která by nás klidně mohla potkat. Bohužel přecpaná americkým patriotismem, fanatickou oddaností armádě a neustálými rádoby úvahami nad americkou morálkou.
Velmi tísnivé. Zajímavé, že kniha vám nepřinese žádná rozuzlení, žádnou satisfakci, žádný dobrý konec...vlastně žádný konec. Přesto neuvěřitelně napsané.
Zcela jiný pohled na holokaust, než je nám všemi školami a institucemi předkládán. Občas se čte díky všem datům a jménům hůře, ale rozhodně to vyvažuje neuvěřitelné kvantum informací a zasazení holokaustu do širokého světového kontextu. Kupodivu se Snyder velmi minimálně věnuje vyhlazovacím táborům, což je ale nakonec dobře, protože nám poskytuje úplně jiný pohled na holokaust. Za mě by to měla být povinná četba.
Vůbec se nedivím, že je tato kniha mezinárodní bestseller.
Četla jsem v originále a můžu říct, že takhle krásně napsanou knihu jsem dlouho nečetla.
Různé časové linie, stejné události z pohledů odlišných postav krásně ilustrují, to jak jsme každý jiný a jak je hloupé předpokládat, že všichni lidé musí cítit to samé jako my.
Kniha zpracovává srdceryvné téma ztráty a nebojí se vytáhnout na světlo věci, o kterých málokdy mluvíme. Přesto ale nezapomíná na něhu, lásku a rodinu. Na to jak důležité a nesmírně složité jsou mezilidské vztahy.
Absolutní nádhera, co víc k tomu říct. Doufám, že překlad se povede.
Film zbožňuji a proto mi přišlo skoro jako povinnost si přečíst jeho předlohu a nemohla jsem být více překvapená. Tolik myšlenek, bolesti, lásky a utrpení na tak malém prostoru. Skoro bych až řekla, že čtení bylo o to náročnější a bolestnější právě protože jsem znala konec a úzkostlivě jsem se snažila mu nepřiblížit. Nešlo to, posledních 100 stran jsem přečetla za odpoledne a nelituji jediné chvíle s touto knihou.
Pokud opravdu chcete něco nevšedního, něco, co možná ani nedokážete plně pochopit, příběhy, které se vám na dlouhou dobu usídlí v hlavě, pak je Sobí hora tím pravým. Úžasná sbírka nefalšované severské podivnosti, tajemných tvorů a žen vycházejících z lesů. Doufám, že se zamilujete stejně jako já.
Kniha, která pobaví hlavně zasvěcené. U první poloviny jsem se nezřízeně chechtala ve všech dopravních prostředcích. Od půlky začala vtipnost klesat, ale zase rostla míra informací o tom, jak to s Pythony vlastně všechno začalo. Trochu mě ale zarazilo, že kniha víceméně v momentě officiálního založení Pythonů končí. Nu třeba o tom bude další kniha. Za mě jednoznačně doporučuji.
Zcela uvěřitelná apokalypsa, ze které mrazí. Lidé si stěžují, že tu chybí akce, podle mě si moc zvykly na to vše postapo kolem a nedokážou ocenit dobrý příběh, který nepotřebuje epický survive maraton.
Skvělá kniha! Spíš než sci-fi bych to ale označila za jakýsi počin, ze kterého za pár stránek začnete trpět stihomamem a schizofrenií. Jakmile se tak stane, není pro vás z oblasti X cesty zpět.
Bojím se momentu, kdy se tahle kniha dostane do ruky nějaké šílené feministce a ta se rozhodne její obsah realizovat.
Pro mě obrovské překvapení jak po stránce formy, tak obsahu. Zajímavý příběh, tak akorát uvěřitelný a velmi dobře propracovaný. Všechno psané formou rozhovorů, či hlášení nebo deníkových záznamů, je originální a často se to nevidí. Přišlo mi, jako by mě tím kniha naschvál omezovala a nabízela mi je střípky, nikoli celý příběh, což mě nutilo číst s o to větší vervou.
Zajímavý příběh, originální zpracování, skvělá gradace děje - těším se na další díly.
Druhý díl tajného deníku tohoto sveřepého staříka funguje stejně dobře a místy snad ještě lépe, než ten první. Dočkáte se notné dávky humoru, lehkého cynismu, pevných přátelství, ale i smutku a samoty. Pokud se vám líbil první díl, druhý vás potěší stejnou měrou.
Kdybych to měla hodnotit jako Lit RPG jak se kniha žánrově prezentuje, byla by to slabá hvězdička, tahle knížka rozhodně Lit RPG není i když se tak snaží cca 30 stran tvářit.
Pokud si ale odmyslím žánr, dostanete vlastně hezkou knihu, kde je trochu cestování časem, řádná akce a trochu té středověké romantiky a jedno děvče, které netuší, co si počít. Některé zvraty jsou hodně předvídatelné (obzvláště ten první), na druhou stranu mě autorka potěšila, že nakonec nedala otřesné romantické klišé, naopak ho nechala otevřený pro další díly.
Knížka sice pro fanoušky RPG není, ale rozhodně neurazí a některé části jsou opravdu čtivé. Když se smíříte s romantickou linkou hned na začátku, nakonec si čtení i užijete.
Musím se autorce poklonit jak neuvěřitelně dobře zpracovala téma hluchoty a znakového jazyka. Chtělo to opravdu hodně práce vše napsat tak, aby to odpovídalo realitě a čtenáře nemystifikovalo a tak i přes občasný neuvěřitelný děj musím dá 5/5.
Všichni si těžují, jak se kniha odlišuje od Zrodu Hordy a že je to celé překopané a kydaj hnůj na Blizzard. Přičemž sám Blizzard už dopředu avizoval, že kniha je prequelem k filmu, který sám o sobě lore/příběh obměnuje, takže i kniha bude logicky změněná, aby dopovídala filmu. Otázka proč příběh odchýlili od jeho původního znění, je už věc jiná.
Každopádně se Durotan čte skvěle, ani na chvíli neztrácí akci a stránky otáčíte jednu za druhou a najednou je konec. Za mě 5 * i přes drobné chyby v textu. Tahle kniha má navnadit na film a svůj úkol rozhodně splnila.
Kniha mě naprosto fascinovala, jak si autor představoval nynější svět v roce 1930.
"A jeho nohy sou houpaly k severu a k jihu"