BeyondHorizon komentáře u knih

Klasika. I pokud jste někdo, kdo absolutně neví, o čem je řeč, když se řekne manga nebo anime, o Death Note jste nejspíš určitě slyšeli.
Úžasný příběh, geniální postavy a nádherná kresba? Dokonalost. Pokud jste fanoušek všemožných intrik a soubojů inteligence, tohle je to pravé ořechové. A i pokud nejste, věřím, že aspoň pochopíte, proč si to zaslouží svou popularitu.
První díl je skvělým úvodem do příběhu. Nad ničím neotálí a hned po jeho přečtení vám je jasné, do čeho se pouštíte. Co ale bude následovat netušíte.

4 03.09.2017

Knihu jsem četla před dlouhou dobou a vůbec si ji nepamatuji, pouze pocit, jaký z ní mám. Příběh nebyl nic zvláštního, ale ušel. Bavil mě a knihu jsem měla přečtenou poměrně rychle.
Kniha zabaví, ale nečekala bych od ní nic úžasného - mě opravdu neohromila.

4 03.09.2017

Příběh, kresba... nádhera. Tento autor nesedne všem, je to buď trefa, nebo rána vedle. Má svůj zvláštní, osobitý styl, který mi přijde naprosto fantastický. Příběh nemusí mít vyloženě nějaký určitý smysl a je jen na vás, co si z něho vezmete a jak si ho interpretujete.

4 02.09.2017

Knihu mi doporučila a půjčila profesorka ZSV, nevěděla jsem co čekat. Nečekala jsem ale tak dojemný příběh. Dokázal mě rozplakat a to jsem četla i smutnější knihy.

4 02.09.2017

K této knize jsem se dostala úplnou náhodou, jelikož jsem si koupila její francouzskou verzi a zjistila jsem, že bez překladu to nedám.
Vůbec to není můj šálek kávy, ale Hemingway knihu napsal takovým způsobem, že mě bavila a odnesla jsem si z ní dobré pocity. Zajímavé bylo líčení jiných spisovatelů z úhlu, o jakém se v jejich životopisech a biografiích nedozvíme. Nevadilo by mi se ke knize vrátit.

4 02.09.2017

(SPOILER) Tak tohle mě hodně bavilo! Taková trochu duchařina, kde jsou ale duchové extrémně sympatičtí a fandíte jim.
Začátek byl opravdu skvělý a zábavný, jak se princezny předháněly ve svých darech, z toho mi smíchy málem upadla hlava! Jenže pak se hra vydala směrem, který se mi zamlouval o dost méně, zvrhlo se to tak trochu v romanťárnu, klasická láska na první pohled, ale v celkem netradičním zpracování. Muselo být velice zajímavé vidět hru naživo, velká škoda, že toho se já nikdy nedočkám.
Doufám, že do budoucna se přeloží více Izumiho děl, myslím, že má hodně co nabídnout.

3 30.06.2024

(SPOILER) Kdysi jsem u jiné knihy, která se také celá týkala stáří napsala, že je to málo diskutované téma, které bych v knihách ráda viděla častěji. A je tomu stále tak, jenže u Deníku bláznivého starce mi došlo, že mě žalostně nebaví číst realistickou zpověď starého prostopášníka.
Melancholie II., na kterou jsem na začátku odkazovala, mě velice zaujala stylem psaní, které se rovnalo myšlenkovému guláši a musela jsem vyvinout většího úsilí, abych knize porozuměla a také mě to dobře transportovalo do mysli hlavní postavy. Tanizaki sice má krásný, elegantní, čtivý styl psaní a taky nás víceméně transportuje do (své) stařecké hlavy, nicméně číst dokola se opakující události občas proložené bizarními chvílemi se snachou mě stálo nemalého úsilí. Vím, že snaha byla o ironický tón a bizarnosti mají vést k pobavení, ale u protagonisty to bylo tak uvěřitelné, že mě to znechutilo a pouze přiživilo mé antipatie... A to natolik, že jsem jásala, když na konci konečně umřel. A to také nejspíš bylo záměrem.
No, každopádně si asi nemohu moc stěžovat, od knihy s názvem "Deník bláznivého starce" se mi dostalo přesně to, co se dalo očekávat. Stylistika byla pěkná, příběh k smrti nudný. Jedná se však o autentickou zpověď starého člověka a těch moc není (nebo o nich nevím), tudíž nějaký přínos to má. Přečíst to znova mě však nikdo nedonutí.

3 30.06.2023

Velice zvláštní kniha. Narazila jsem na ni zcela náhodou - zaujal mě obraz na obálce, anotace zněla zajímavě + kniha stála pouze 20 kč. Proč tedy ne? Neměla jsem žádná očekávání, byla jsem pouze naladěna na nějaký menší bizár a toho se mi také dostalo, jen ne v té podobě, kterou jsem si představovala.
Nevím, jak bych knihu shrnula, do jakého žánru bych ji zařadila, ani komu bych ji doporučila. Příběh zde je, avšak kniha je to především filosofující - postavy neustále uvažují nad různými tématy způsobem, který by mě nikdy nenapadl a všímají si věcí, kterých bych si nikdy nevšimla. Nemůžu však říct, že by mi některá z postav imponovala nebo že bych s jejich úvahami souznila, spíš naopak. Kniha však nesporně nabízí zajímavé myšlenky, ať už se to týká estetiky odpadu (pro mě osobně nejzajímavější části), mysticko-incestního pojetí blíženectví, nadřazenosti homosexuálů, meteorologických jevů, atp. Nutno zmínit, že bizarních momentů opravdu není málo, což knihu dle mého pouze vyzdvihuje.
Meteory mě přesvědčily, že Tournier je nepochybně velmi přemýšlivý a sečtělý člověk - nejen že se zamýšlí, také často i popisuje fungování poněkud obskurnějších fenoménů, ale hlavně jeho styl psaní... Ach, to je prostě krása číst. Ze z člověka vypadlé tasemnice dokáže vykouzlit snově absurdní moment, z nejnudnější běžné věci ten nejneobyčejnější mystický fenomén. Věty se krásně košatí a plynou vám pod rukami. Neváhám to označit za jednoznačně nejsilnější stránku knihy.
Ač mi kniha dala mnoho k přemýšlení a celkově se mi líbila, nevím, komu bych ji mohla doporučit. Je to bizarní opravdu zvláštním a specifickým způsobem a možná bych ji považovala i za trochu kontroverzní, např. incest a hraniční pedofilie u některých postav jsou brány jako naprosto normální a běžné, nikdo na ně nereaguje negativně ani pozitivně, či to není popisováno. Dává to vzniknout šedé moralitě a přispívá to k nespolehlivosti vypravěčů, nicméně sama jsem rozpačitá, jak to pojmout.
Na konec zmíním, že mi trvalo velice dlouhou dobu knihu přečíst. Nejen kvůli zaneprázdnění, ale také kvůli bizarnosti a složitosti některých myšlenek. Rozhodně se budu vracet k mým oblíbeným pasážím, nicméně si nemyslím, že někdy najdu sílu přečíst knihu celou znovu.

3 28.03.2023

"Na rohu rušné ulice
pod nohama chodců
se převaluje prázdná průsvitná igelitka
náhlý závan větru
ji nadouvá, nafukuje
a ona strmě stoupá k nebi
nadnášena proudem vzduchu
kymácí se na všechny strany, čím déle stoupá, tím je dál a výš
vznáší se vysoko, vysoko mezi vysokými domy
nakonec se uvelebí na smetišti
střechy vysoké budovy
podobná protřelému politikovi, který
na nejvyšších místech provádí ty nejhorší prasárny"

Kontemplativní sbírka básní a úvah o podstatě básně a poezie, protkané počiny o jiných tématech jako třeba Praha, což mě zaskočilo. Mnohým básním jsem příliš neporozuměla, chtělo by jim věnovat více času, což si nemohu dovolit. Ty, kterým jsem porozuměla, mi přišly v pohodě. Většinou na mě nijak hluboce nezapůsobily a zapomenu na ně, bohužel. Někdy to však není otázka porozumění a neporozumění, ale prostého cítění. Většina básní je dosti obrazotvorných či vyvolávají určitý pocit, a o tom to celé je. Takže i když si básně nebudu pamatovat, šlo o ten moment, kdy jsem je četla a jaký pocit jsem si z nich odnesla.
Úvahy o poezii, a jak jí rozumět, byly zajímavé. Vždy jsem se považovala za člověka, který poezii nerozumí, a proto jsem se jí tak dlouho vyhýbala. A taky jsem tak o hodně přišla a teď doháním. Souhlasím, že schopnost porozumět básním má každý. Jen někteří se musí snažit více a trvá déle, než tuto schopnost rozvijí. Obecně poezie je sice krátká, ale vyžaduje více času na přemýšlení.
Co se týče části o Praze, překvapilo mě, jak výstižné některé básně byly. Zejména báseň Pražská igelitka mě zcela zarazila, protože doslova stejný obraz mi po jedné procházce večerní Prahou utkvěl v hlavě a zapůsobil na mě tolik, že jsem chtěla namalovat obraz. Možná to ještě udělám.
Obrazy, které knihu doplňovaly, byly zvláštní - některé hezké, jiné ucházející a dokonce na mě pár maleb působilo skličujícím dojmem. Byly to ty obrazy na konci knihy s černým ohraničením fragmentů různých scenérií. Z nějakého důvodu jsem z nich měla nepříjemný pocit, i když to nejspíše nebyl záměr autora. No, alespoň mám nad čím přemýšlet.

3 27.08.2022

Je to fajn počtení. Některé dny se ve Voronsku neděje nic zvláštního, někdy se toho děje až moc. Zdánlivě obyčejná vesnička, dalo by se říct. Surreální kafkovsko-poeovské atmosféry, kterou jsem očekávala, se mi jakž takž dostalo, ale její navozování mi místy přišlo značně nucené a nedostatečné. Mlha a antropomorfní zvířátka mi prostě nestačí. Nebo je to možná tím, jak krátké dílko je. Nuance se taky úplně neděla, nebo byla tak nezaznamenatelná, že mi zcela unikla. Možná to chtělo, abych knize věnovala více času, třeba zůstalo mnoho nevyřčeno a mělo být na čtenáři, aby si díry vyplnil sám. To už se nedozvím.
Kniha má zajímavý koncept, psaní je vesměs dobré (až na časté opakování - ať už záměr, či nikoliv), ilustrace jsou krásné a hezky knihu doplňují, ale bohužel na mě tato sbírka nijak hluboce nezapůsobila. Ač zní Voronsko jako ideální místo k útěku od reality, vracet se již pravděpodobně nebudu.

3 28.07.2022

Pro přehled nejrůznějších témat, které definují dnešní Japonsko, je tento atlas skvělý. Je srozumitelný i pro lidi, kteří se studiu Japonska a japonštiny nevěnují a mapy jsou velice přehledné. Občas se mi zdálo, že jde autor přiliš do hloubky u specifických příkladů, ale ve výsledku bylo vše důležité alespoň stručně vysvětleno.

3 28.05.2021

Deprese, Bůh a Nietzsche. Tak bych shrnula hlavní témata a motivy básní Södergran. Jsou psané povětšinou volným veršem, převažuje expresionismus a symbolismus. Básně jsou krásné, plné bolesti a zároveň síly. Velice výrazný je vliv Nietscheho, jehož filosofii si básnířka vzala k srdci. V bolesti nachází příležitost vytrhnout se ze své strnulosti, zformovat své já a najít inspiraci k tvorbě.

„Kalich utrpení nechť slabší ruce přijmou
a nesou jej k bledším rtům,
moje vítězné rty se bez něj ještě obejdou.
Avšak – ne.
V mém srdci ještě sídlí obři temných tváří,
kamenné ruce tvrdě semknuté.
Jednoho dne vystoupí ze svých šerosvitů –
vyvolají tě – bolesti.
Sem, kladivo jiskřivé proti modlám z kamene.
Vykřesej mou duši,
nechť objeví slova, jaká nikdy dosud na lidském jazyku nebyla."

3 28.05.2021

Drsný finský život, na který se dnes ani nepamatuje. Kniha líčí běžné dny průměrné sedlácké rodiny na finském venkově na počátku 20. století, kdy se třela bída s nouzí. Kvůli nevzdělanosti, izolaci a prosté snaze přežít nezbývalo moc prostoru se nějak poučit o politice a možnostech změn, které by zlepšily kvalitu života. Kniha krásně líčí způsob, jak rychle a snadno probíhala propagace politických stran, které slibují hory doly a pak nakonec reálnou změnu nepřinesou (alespoň ne hned). Kniha je skvělá ukázka severského realismu/naturalismu.

3 28.05.2021

Pěkný úvod do samurajské filosofie, který však slouží i jako přímý návod jak se chovat, aby byl člověk uznáván za dobrého válečníka. Jednu věc mají samurajové s evropskými rytíři společnou, a to je důraz na čest. Avšak je velký rozdíl v tom, s jakou intenzitou na ni dbali. Pro samuraje byla jejich čest to nejdůležitější a mnohdy i to jediné, co jim v životě zbylo. Požadavky pro zisk česti se z kodexu občas zdají být téměř nesplnitelné, když je má člověk plnit 24/7. Konat stále jen dobro a dělat to, co je správné, je mnohdy nadlidský úkol. V této době plné nihilismu se vůbec takový přístup zdá fantaskní, nereálný a naprosto zbytečný. Přesto se však kniha může být určitou inspirací i v dnešní době, pokud ji nebereme zcela doslovně. Kdyby se všichni zásady pokoušeli dodržovat, snažili se konat dobro, být poctiví, nad věcí, zkrátka snažili se stát svým lepším já... jak by takový svět asi vypadal?
Tím se však nesnažím knihu romantizovat. Pokud nic jiného, je tato kniha skvělým úvodem do určitého odvětví japonské mentality, která byla v minulosti velmi přítomna. A dnes spíše zapomenuta.

3 26.03.2021

Zběžně prolistováno. Kniha je napsána velmi přístupnou formou tak, aby to pochopili i ti, co se neorientují v umění a odborných pojmech. Poslouží velmi dobře jako úvod do filosofických problémů estetiky a myšlenkových směrů, které se snaží na otázky zodpovědět. Zdaleka to však není pouze výklad, právě naopak. Na všchny argumenty významných filosofů zabývajících se tímto tématem se Kulka dívá kriticky a dělá vlastní závěry, které náležite zdůvodňuje. Ponechán je prostor i čtenáři, aby se nad argumenty sám zamýšlel a dělal své vlastní závěry, tudíž to není tak, že by autorova tvrzení byla nutně podávána jako ta jediná správná, což je velké plus.

3 14.03.2021

Naprosto nudná, nezáživná a okecávací pokračovačka zbytečně dlouhého příběhu, který by mohl být i zajímavý a napínavý, pokud by si Murakami odpustil všechnu tu vatu, kterou kniha jen přetéká. Jeden by si myslel, že se po těch 700+ stránkách konečně začne něco dít, ale jak vyjádřil 1T0S_, opak je pravdou.
Pokud je Murakami něčeho mistrem, pak je to popisování naprosto běžných a zbytečných věcí, jako jsou např. každodenní rutiny postav - počínaje zvoněním budíku, čištěním zubů, oblékáním a konče vařením snídaně, přičemž se neopomene recept, podle kterého by se jeden mohl řídit i v reálu. A netýká se to jen rutin, může to být i popis vnějšího vzhledu postavy, který se napříč příběhem opakuje několikrát a samozřejmě nemůžeme vynechat ani kompletní výčet toho, co má zrovna postava na sobě a jaké je to značky, případně se zmíní i historie, která se s tou věcí pojí. Vlastně to tak je s jakýkoliv předmětem, místem, atmosférou, počasím, myšlenkou a konverzací. Nepřeberné množství zbytečností, omílání toho samého pořád dokola, vysvětlování něčeho, co už čtenář dávno ví, akorát ze 3 různých pohledů.
Vlivem toho všeho se děj nezadržitelně zpomaloval, až se nakonec zastavil a zůstal stát na místě. Rozuzlení přišlo na posledních 50 stránkách a byl to ten nejvíce antiklimatický, nudný a nezajímavý konec, s jakým jsem už velmi dlouho neměla tu čest. Doufala jsem, že všechno do sebe nějak zapadne, záhada světa 1Q84 se objasní a rozuzlení bude velkolepé... bylo to však jako by Murakami měl nápad, ale v polovině ztratil páru a nakonec neměl ponětí, jak příběh zakončit, a tak sáhl po nejjednodušším řešení.
Prostě zklamání. Potenciál měl příběh velký, ale celý se ztratil v moři detailů. Alespoň už ale čtenářský zážitek nedoprovázely chybějící písmenka překladu z předchozích dílů. Jediné, co Murakamimu nechám je, že psát umí opravdu čtivě a někdy má velmi originální a obrazotvorné metafory a přirovnání. Nicméně, čeho je moc, toho je moc.

3 21.08.2020

Nechápu, proč tohle existuje. A proč jsem si to okamžitě jako fanatik koupila. Věděla jsem, že tohle bude jen takový bonusek mezi třetím a čtvrtým dílem, ale že to bude naprosto o ničem, když to má přes 200 stránek, to jsem opravdu nečekala.
Jediné, co jsem z příběhu vymáčkla je, že se něco opravdu hodně pokazilo s Nestou. Za přečtení stojí opravdu jen ukázka (opakuji ukázka!) ze čtvrtého dílu, který si nekoupím a nejspíš ani nepřečtu. Tímhle u mě Sarah J. Maas končí.
Nedoporučuji kupovat ani číst, je to zbytečná ztráta peněz a času.

(SPOILER) Skvělé pokračování. Kira se potřebuje zbavit pronásledovatelů, aby se neprozradil a tak se sníží k vraždě nevinných lidí. Teď, když se odklonil od své původní ideologie, už nemá zábrany a zabije každého, kdo se mu postaví do cesty. Jak daleko až zajde? A jak daleko zajde L a policie, aby Kiru dopadli?
Na této sérii mě nejvíce baví, jaké neskutečné věci autor dokázal vymyslet. Dát agentovi vystříhanou obálku, aby sám napsal jména svých kolegů a tak je nevědomky zabil? Lightův bezpečnostní systém na dveře do pokoje a deník? Nevím jak vy, ale já se královsky bavím.
Kresba samozřejmě zůstává stále úchvatná. Combo spisovatele a ilustrátora se opravdu vyplatilo.

3 29.06.2018

Od této knihy jsem si slibovala hodně, protože 1. série autorky (Skleněný trůn) mě hodně bavila, alespoň tedy pozdější díly. No, bylo to slabší než jsem čekala.
Zaprvé jsem doufala, že Sarah si vybere nějaké jiné fantasy bytosti než víly, ale očividně je má na to až moc ráda.
Začátek byl pomalý, ale to mi nevadilo. Feyre mi ihned byla ze začátku sympatičtější než Aelin, už jen proto, že nebyla tak směšně a nelogicky silná. Od doby co se dostala do dvora se ale kniha začala táhnout. Nic moc se nedělo a upřímně, myslela jsem si, že Feyre se toho o světě, o kterém dosud nic nevěděla dozví mnohem víc a pořád jsem čekala, až se něco stane.

!SPOILERY!

Tamlina jsem si nedokázala oblíbit. Hlavně proto, že se dozvíme, že Feyre vlastně využil kvůli svému prokletí. I když se do ní přitom zamiloval. A taky to jak seděl a koukal, zatímco se pro něj Feyre ničila. A při první příležitosti jí ani nic neřekne a hned na ni skočí. Erotiky v této knize nebylo zrovna málo, což mě docela překvapilo. Myslela jsem, že S. J. Maas píše romance, ne porno.
Víc jsem fandila Lucienovi, který je jednou z mála logicky uvažujících postav v této knize. Je škoda, že ho autorka tak nemilosrdně odstrčila do pozadí.

Poslední 1/3 knihy to pro mě zachránila, protože se konečně něco dělo, ale byl to docela brutus. Za mě 3* pro roztahaný začátek děje, ale alespoň Sarah píše velmi čtivě, i když by nemusela často opakovat ty stejné fráze, které se určitě objevují i ve Skleněném trůnu.

3 14.04.2018

Zajímavá kniha a vzhledem k tématu i celkem nadčasová. Časy se mění, ale společnost prakticky zůstává stejná. Zaujaly mě více filosofické části. Šlo hlavně o naprosto sobecké a apatické teorie lorda Henryho. Dokazují, že výběr slov má silné účinky, protože při čtení mi jeho úhel pohledu na život nepřišel až tak hrozný.
Jediné co knize ubralo je celá jedna kapitola, která pouze popisuje, co všechno má Dorian Gray v bytě a co všechno ho bavilo a přestalo bavit.

3 03.03.2018