bila.tecka
komentáře u knih
Proměny
Věra Nosková
Audiokniha, Český rozhlas 2015.
Zjišťuji, že volba interpreta, který je zvolen k načtení audioknihy, je stěžejní pro výsledný tvar. U tohoto počinu jsem byl doslova nadšen z přednesu Lenky Krčkové (Šestákové). Barvou hlasu mi silně připomínala Libuši Švormovou, bylo to procítěné, přitom v žádném případě afektované nebo vyumělkované.
Nosková píše s lehkostí a inteligencí, radost se ponořit do jejího fikčního světa s autobiografickými rysy. Peripetie fotografky Anety mě zaujaly především v předlistopadovém období, tedy před "proměnou". Bezútěšná šeď 80. let byla snad tou její rezistencí čtenářsky / posluchačsky přitažlivější.
Trhlina
Jozef Karika
Neměl jsem tenhle žánr (současný hororový thriller) vůbec zkoušet. Nulový zážitek, jen pocit zmarněného času. Ploché postavy, napětí nicotné.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
(SPOILER) Nabízí se přímé srovnání s Nebe nezná vyvolených, osud Lillian a Patt je díky TBC tragicky podobný. Remarque ale Tři kamarády doslova přeplácal dialogy, chybí mi křehkost Nebe a především větší ponor do psyché postav. Celou dobu jsem se nedokázal "napojit", s nikým se identifikovat.
Sova
Samuel Bjørk (p)
Petra Špalková, to byl hlavní důvod, proč jsem nasadil sluchátka a ponořil se do poslechu audio knihy. Opět nezklamala, její tón hlasu, dikce, celkový přednes... za jedna.
Jistě, zajímal mě v druhém díle série další psychologický vývoj Mii a možná i Holgera, jakožto ústřední dvojice vyšetřovatelů. Nedočkal jsem se, Bjørk vypisuje dějové linie, často vysilující dialogy. Mia je nevyrovnaná a sžíraná ztrátou sestry, nicméně repetitivní "Pojď, Mio, pojď" mohlo být nahrazeno větším rozkrytím její povahy.
Pravděpodobně se nimrání v psyché postav od detektivního žánru neočekává, škoda...
Norské dřevo
Haruki Murakami
Mám rozporuplné pocity. Melancholické tápání dvacetiletého pubescenta mezi ženskými stehny mě iritovalo právě hlavní mužskou postavou. Nevyzrálý Tóru, touží po lásce, nechce zraňovat, přitom svou nerozhodností a neschopností se vyjádřit ale setsakra ubližuje. Ženské bytosti zde nesou kříž trpitelek díky osudovým zvratům, nicméně působí životně a rozhodně zajímavě. Nebojím se říct zajímavěji než smrkáč Tóru.
Murakami má dar vést dialogy velmi čtivě a oduševněle, i když jsou to často každodenní plky.
Mimochodem jsem se díky knize dostal k textu písně Norwegian Wood od Beatles. Pěkný vtípek.
Poslechnuto jako audiokniha. Jana Stryková mě naprosto uchvátila podáním živelné Midori, angažmá Filipa Čapky považuju za omyl.
Nezvěstný
Franz Kafka
Max Brod měl Kafkovu závěť respektovat a nedokončené spisy zlikvidovat. Takto je Nezvěstný jen fragmentem a poslední kapitola knihy není otevřeným koncem, nýbrž spíš vybízí k zamyšlení, jakou zkázu pro otloukánka Karla autor zamýšlel...
Karel je ale hlavně mladý nezkušený jedinec, "čistá" povaha naplněná soucitem a laskavostí. Události, které ho potkají, mi připadají jako v těžkém snu, kdy se chcete vymanit všem hrůzám, ale jste doslova svázaní a nemáte šanci se jim ubránit ani jim čelit. Není to apatie, spíš mrazivý pocit zmaru nad nemožností se postavit bezpráví.
Všichni moji strýčkové
Viktor Fischl
Nesympatické čtení. Sentimentální vzpomínání na velmi rozvětvenou židovskou rodinu je sledem místy vtipných, často však omšelých historek. Prostopášný strýček Jakub mě iritoval nejvíc. "Ten uměl žít." Prošukat celý život bez empatie k zavrženým ženským protějškům, to není "umění života", ale sobecké hajzlíkovství. Jistě, kdo by nechtěl zemřít při sexu. Ptá se ale někdo druhé zúčastněné osoby, jak ta událost nesla? Pro mnohé jistě traumatický zážitek.
Vzpoura mozků
Václav Šorel
Oproti komiksu z 80. let je literární podoba téhle klasiky průměrné sci-fi s naivními technickými popisy. Cílová skupina je jako u komiksu náctiletá mládež, ale co u kreslených políček ve zkratce fungovalo, v románu katastrofálně skřípe.
Přes matný sklo
Petra Hůlová
Zatím nejlepší audio kniha, co jsem měl tu čest slyšet. Niterný ponor do rodinných vztahů, bolavé pitvání myšlenek vyřčených i zatajených. Jsou zde vlastně dvě hlavní postavy nahlížené ze dvou úhlů, díky čemuž jsou plastické a není možné je šmahem odsoudit. Bohatý jazyk, škoda jen toho pražského dialektu.
Rozšíření bitevního pole
Michel Houellebecq
Tohle mě neoslovilo, ačkoliv jisté fragmenty bortícího psyché hlavní postavy a některé sarkasmy mi byly blízké. Celkově mi přišel autorův styl příliš blábolivý. Právo "nebýt rád na světě" a moci o tom mluvit... Filozofické a politické přesahy jdou mimo mě.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Audiokniha.
Valilo se to na mě jako vodopád. Jitka Ježková má vynikající dikci, nicméně zvolená kadence byla na tuhle intelektuální seanci příliš rychlá. Tento typ literatury je dle mého třeba pomalu vnímat a vychutnávat jako dobře vychlazené víno a ne zběsile úprkem chlemtat jako odstátou kolu.
Zpočátku mi text přišel myšlenkově bohatý, ale po pár kapitolách se ve smyčkách opakovaly chytrosti a spiklenecké teorie o chodu světa. Zprávy ze Šumperska byly až otravně časté, ač chápu důvod, proč je autorka použila.
Bylo to celé jaksi mechanicky dokonalé, skladba vět a volba slov, historická vzdělávací okénka... Nenašel jsem velké sympatie, možná to bylo vykreslením chladné, až emočně vyprahlé hlavní hrdinky.
Útěk do Budína
Vladislav Vančura
Forma velmi výrazně převýšila obsah. Vančurův jazyk je místy šroubovaný, spousta slov je vyřčena na odiv. Divadelní četba Alfréda Strejčka textu naopak velmi svědčí. Pokud bych měl někomu příkladem dát najevo, jak dokáže být čeština barevná a mazlivá, zvolil bych tuto novelu.
Obsahem je to ale jednoduchý příběh o nenaplněné lásce na jedné straně a prostopášnosti na straně druhé.
Tančím tak rychle, jak dokážu
Barbara Gordon
Rozjezd byl velmi slibný. Postupný pád do deprese, tápání v sobě a nechápání “co se to děje". Postava labilního přítele Erika slibovala zpočátku tajemství, později však byla naprosto zbytečnou kapitolou.
Na knize je sympatická snaha detailně popsat mentální rozpoložení člověka postiženého depresemi. Hlavní postava je ale zpovykaná, nesympatická ženská s nevyvinutou osobností.
Rozumím její touze se rychle vymanit z duševního bordelu, ale její přístup je dětinsky upištěný.
“Co mám dělat? Co mám dělat?"
Tři hvězdy, víc nedám.
Vize Codyho
Jack Kerouac
Nenapojil jsem se, vodopád zbytečných slov… Snažil jsem se porozumět "šílenému Achabovi za volantem", bylo to marné. Jazz, život tady a teď, vnímat sílu okamžiku a když se podaří najít podobně smýšlejícího člověka, je to extáze...
