bivkova komentáře u knih
Jedna velká nuda! Přitom původní myšlenka příběhu není špatná - styl vražd. Dočetla jsem do půlky a pak už jsem neměla sílu pokračovat dál. Přeskakovala jsem celé stránky, aby jsem se někam posunula a to mě prostě nebaví. Místy je to psané jako totální slaďárna. Klasický příklad toho, když se spisovatel/ka snaží napsat tlustou knihu a do příběhu nabaluje nesmyslné a nudné situace... Velké zklamání
Celkem zklamání z posledního dílu, asi si zakážu "těšit se"... Přišlo mi to jako splácanina, hlavně aby to nějak skončilo...
Dnes jsem knihu dočetla a mé pocity: znuděnost, zklamání a nechuť pouštět se do pokračování, na které autor poukazuje na poslední stránce. Jak jsem byla nadšená z prvního dílu a těšila jsem se na ten druhý, tak jsem byla už v půlce knihy otrávená a nechtělo se mi ke knížce moc vracet. Dvě hvězdičky dávám asi jen z nostalgie vůči prvnímu dílu. Kniha se opět dobře čte, jen už to pro mě není "ončo".
Tak tahle knížka se mi líbila skutečně moc. Žádná přeháňka, někdy trošku zdlouhavý popis, ale i tak super.
Kniha se čte sama. Akorát mi tedy přišlo, že komisařka případ nijak nevyšetřuje, čeká až se vyřeší sám :-), což se nakonec stane...
Nemohu jinak - jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Jednotlivé postavy jsou skvěle propracované, v příběhu vše funguje jak má, žádná hluchá, nudná místa a hlavně příběh je uvěřitelný. Přečteno jedním dechem takže jednoznačně doporučuji a už se nemohu dočkat Složky 64 :-)
Kniha se mi moc líbila. Přehledné seznámení s jednotlivými postavami a příběh taky pěkně plyne. Možná jsme už moc zmlsaní Nesboem, Olsenem apod. a chceme víc kliček a šmodrchanců. Právě proto se mi tahle knížka líbí, není nijak extra komplikovaná, ale i tak je čtivá...
Joona Linna je prostě sympaťák!!! Nebýt tolik překombinovaného závěru (jak už bývá u seveřanů pravidlem) dala bych 5 hvězd...
Tato kniha mě naprosto pohltila, jakmile byl chvilku čas, už jsem jí měla v ruce a nemohla jsem se od ní odtrhnout ("Tak ještě jednu kapitolu a pak už vážně půjdu udělat to a to..."). Jsem zvědavá, jak to celé dopadne...
Kniha už mě ke konci vůbec nebavila, dočteno jen ze setrvačnosti...
Souhlasím s názorem cie. Příběh je zajímavý, ale hrozně mě nebavily velmi předvídatelné zvraty a ke konci už mě to celkem rozčilovalo, především stupidní Holger 1. Asi to bude tím, že se každý den potkávám s takovými tupci v práci a ještě o nich číst, to už je na mě moc :-(
Nemám slov, tak milou knihu už jsem dlouho nečetla. Alan a jeho přátelé (+ slonice Soňa) mě bavili od začátku až do konce. Až mi bylo líto, že jsem knihu dočetla nebo spíš zhltla? :-) Vřele doporučuji.
Jak mám Irvinga ráda, tak tohle jsem prostě nedala, Život podle Garpa a Pravidla moštárny jsem zhltla jak první jahody v sezóně, ale tato kniha mě od začátku nebavila. Neustále opakování informací, které už byly řečeny, jak kdyby měl mít čtenář krátkodobou paměť, scény z divadla mě taky nudily... Dočetla jsem do strany cca 170 a poté jsem se rozhodla, že už knihu neotevřu. Nač se nutit do něčeho, když mě ani po 170 s. nezajímá, jak to celé dopadne. Škoda...
Tato kniha mi pomohla lépe pochopit působení Muslimu ve Španělsku a také doplnila mou bakalářskou práci (Španělská inkvizice) o četné zajímavosti.
Opravdu nevím, co na této knize mé známé, které ji četly a vřele mi jí doporučovaly skutečně měly. Hlavní hrdinka - naprostá blbka, pán Grey - přespříliš dokonalý, o hlubším příběhu se nedá mluvit. Vše se snaží dohnat autorka sexuálními scénami, které jsou nudné, nastavované stále se opakujícími větami apod. Jsem toho názoru, že ty z nás, které jsou spokojené s vlastním sexuálním životem tuto knihu nedočtou stejně jako já. Je to vskutku ztráta času...
Jak už to tak u Kinga bývá, má silnější a slabší kousky. A tak je tomu i v této knize povídek. Asi nejvíc se mi líbila povídka Duna... Celkově je kniha čtivá :-)