blackholesun32 komentáře u knih

Mno! Tak takhle kniha to je pecka! Po dlouhé době jsem si přečetl něco psychologického a vlastně mému základnímu učení (psychoanalýza, analytická psychologie) dost vzdáleného, leč...mám takový pocit, že mě tato kniha dost ovlivní. Pominu-li jednu jedinou kapitolu ( předposlední), který mě příliš nebavila, ale chápu její podstatnou roli, tak jsem knihu dost zhltl. Už to jak je napsaná, velice čtivě, bez nudných, hluchých míst. Především však jde o to, co je psáno. Po přečtení knihy má člověk pocit, že najednou moc dobře chápe, kde se berou všeliké excesy typu: osamocená sestra pozabíjí půlku svých pacientů v nemocnici, chování Němců na dovolené v ČR, či asociální chování feťáků (můj obor - až přemýšlím, že bych o tom napsal přednášku), etc. Síla sociálního kontextu je evidentně dost značná, byť samozřejmě člověk v přílišném nadšení musí se vyvarovat unáhlených soudů: kontext může za vše, voe! Což nicméně, defacto říká kniha sama. Takže P. Zimbardo díky - velice inspirativní čtení!

4 06.07.2017

ZabakDokvakal to napsal moc hezky a v podstate ma pravdu, takhle nejak ta kniha je napsana...prd se tam deje, ale vsecko je to blaznivy a skvely az je to vtipny...vlastne si myslim, ze ta kniha je hlavne dobra v tom, jak kouzelne prevadi na cloveka ten entuziasmus, to nadseni z niceho...pripomina mi to, kdyz jsem v sestnacti, sedmnacti letech rokovali naliti s kamarady o veskerenstvu sveta, filozofovali, meli treti oko (rozumej opileckou intuici) a byli hrozne moudri a vse co clovek prozival bylo neopakovatelne a skvele...a je pravda, ze si na to rad zavzpominam nekdy i dnes, ale ta vzpominka asi i staci...A Kerouac k tomu vsemu patril, byla to vlastne takova nase bible (mival jsem kamarada, ktery v podpazi s touto rukou vyrazil na vylet po Evrope, a kdyz se navratil, ja pln ocekavani jak to bylo skvely, z neho vlastne krom trochu smutne zminky: "vis vona to neni takova prdel..." nic moc nedostal), ktera patri k tomu, i k tomu veku a i prestoze je to vlastne naivni a nelze v tom odzit cely zivot (teda lze, ale to se pak clovek asi uslasta - vid Kerouac) tak mam na ceste porad moc rad, tedy paradoxne hlavne tento rukopisny svitek - ktery vysel az pred nekolika roky a zrovna se stredil do takove me male posledni cesty po cesko-slovensko-polsku...Tedy asi i z nostalgie ja hodnotim za plno - protoze jsem byl taky takovej a k cloveku to proste patri a nelze mu to odparat...byt stejne nejlepci jsou Vize Gerarda!

4 02.08.2016

Co k tomu dodat, klasika se vším všudy. Poměrně komplikovaný překlad, ale dá se to, ne že ne. A obsah netřeba komentovat, pár veršů jsem si rozhodně označil. A napadá mě k tomu, proč dnes se již takto nepíše? Vzít skutečně téma, jež lze nazvat tématem hlubokým a napsat o něm báseň o 400 stranách! Čteme toto spíše již jen z úcty před autorem, před dílem? A má vůbec smysl si na takovéto otázky odpovídat, klást si je - - - asi jo - a už to je přeci něco navíc co mně osobně Ztracený ráj dal - úvahu nad tématem, nad formou.

4 11.07.2016

Tak jsem si koupil nové hezké vydání od Odeonu. Knihu jsem četl už před lety letoucími a byl jsem zvědav co si z ní pamatuji; teď už vím, že skoro nic. Ale po dlouhé době jsem zase přelouskal nějakou knížku za tři dni. Čte se to skvěle, místy mě rozčilovaly dialogy, ale jenom proto, že jsou skutečně přesné; někdo zde psal, že jsou nepřirozené a že by si takto lidé snad nikdy nepovídali. Mno já myslím, že naopak Hemingway zcela dobře vystihl mluvu zamilovaných, která prostě takto nesmyslná je, vlastně velice dobře popsal celkově zamilovanost, kdy ze dvou lidí, stává se jeden, dokonce na tento stav existuje psychiatrický termín: folie a deux. Nelze jinak; Sbohem, armádo, je dobrá kniha.

4 07.09.2015

Ve své době, cca deset let zpět, jsem Kunderu hodně hltal, ovlivnil mě tehdy jak v literatuře čtené, i psané. Nicméně dnes, již jaksi mi jeho knihy připadají příliš zjednodušující, doslovné, myšlenky v nich obsažené veskrze ploché, nejdoucí do hloubky. Na druhou stranu já nepotřebuji v románu filozofii, ale když ji kniha deklaruje, tak by asi neměla být pouhou pouťovou atrakcí. Ono je to s Kunderou jako s Hessem, výborně se čtou, člověk má tendence od nich přečíst vše, skorem se zahltit a náhle po páté knize, která je pořád stejná, přichází vystřízlivění, respektive spíše kocovina. Nejsou špatní, ale nelze je brát jako vrchol.
V současnosti z Kundery rád čtu především jeho eseje, které sice kolikrát trpí též stejnými nedostatky, nicméně se díky nim může člověk dostat k hromadě dobré literatury. Ze sentimentality tedy za 3.

4 18.06.2015

Jedna z nejpřeceňovanějších knih, co kdy byla napsána, plná hlubokých pravd, filosofie a poselství, podobně jako třeba Alchymista od Paula Coelha. Nicméně s tím rozdílem, že Malý princ ve skutečnosti není špatná kniha, jen je bohužel zakryta tou nablblou aurou knihy, kterou si musí přečíst každý člověk co tak trochu přemýšlí nad smyslem života, vesmíru a tak vůbec. Nu inu jak se tak říká: habent sua fata libelli.

4 14.05.2015

Mě to teda zas až tolik neoslovilo. Konec se mi líbil, to vyústění, ale jinak mi to přišlo takový nějaký předvídatelný...prostě si nemyslím, že když dám do knihy kriminálníka, skoroKafku a italku, že je to hned hluboký a poetický. Kresby jsou fajn, ale tenkrokráte jsem spíše z knihy zklamán.

3 10.12.2024

Taneční hodiny pro starší a pokročilé… to je název…dost mi to určovalo moji představu o knize… viděl jsem něco jako Hoří má panenko, černobílý film české nové vlny z tanečních, kde dochází k trapným situacím mezi nesmělými mladíky a nesmělými mladicemi… no fakt! opravdu! ale když jsem začal číst knihu zjistil jsem, že je to všechno jinak. No zjistil. Si teď trochu zafabuluju…
Taneční hodiny pro starší a pokročilé… Pepinův monolog…vršení, vrstvení slov jako, shoegaze v hudbě, samej reverb a tremolo a něco i pozpátku…vrství se to přes sebe, asociace, aluze a odkazy, biblické výjevy, opakující se slovní spojeni, jako jediné pojítko mezi sebou…no čte se to nádherně a příběh chybí a čte se to nádherně…to už je o požitku z čtení samotného…to už jsou opravdu taneční hodiny pro starší a pokročilé…
avšak…také…tento týden, slyšel jsem skvělou větu (a Hrabal jich slyšel! Což?!), že tančí bez tance. Mno co takový stařec, jakým jest Pepin může asi tak dělat, už jen. Při potkávání, setkávání se s krásnou Kamilou? Tančit bez tance. Jen sedí na stoličce, kolena ztuhlá, prsty se třesou, kampak nás nesou, slova a věty, které hromadí a ze sebe sune… už nic než tanec bez tance mu zbývá, takové taneční hodiny pro starší a pokročilé… a ona se mu poté odmění… krásná kniha, jedna z Hrabalových nejlepších!

3 28.06.2024

Hezky obrazky, vysek kratkeho vypraveni k Winterbergovi, inu proc ne, cte se to hezky, trva to 20 minut, mozna, ale ze bych si z toho upe kecnul na prdel, to zas ne. Je to fajnovy dovetek a to je asi tak vse.

3 11.02.2023

Asi jsem čekal vícero slov; i když ta jsou asi někdy zbytečná. S čím lze jednoznačně souhlasit je premisa o čekání. Asi neexistuje nic jiného, než čekat, když ztratíme duši. Nelze ji najít, když ji nemáme v sobě. Můžeme jenom počkat až se navrátí. Kniha je moc hezky graficky vyvedena a to jsou zjevně ta slova, která nebyla napsána, i přestože mám radši jiný grafický styl, tak se mi to celé vlastně líbí. Jen doufám, že za tohle autorka nedostala Nobelovu cenu. 3 - 4.

3 12.04.2021

Tak jsem tu povedenou trilogii dočtl celou! A bavilo mě to, Hrabal je můj ( i dyž chápu, i názory, že je to nuda), sem lapen! Už u Vita nuova jsem chtěl napsat komentář o tom, jak Hrabal do sebe nemilosrdně šije, tepe, ale tak nějak jsem Proluky přečetl hrozně rychle, na komentář se nedostalo, tak to píšu sem: Hrabal do sebe děsně šije, tepe! No a nebo je upřimnej. Anebo taky, ne a jenom si bohapustě vymýšlí a prauda bude někde mezi. Možná. Bavilo mě to, obdivuji s jakou upřimností šel s kůží na trh. Děsivě mu závidím Hráz věčnosti, protože mě by taky bavilo topit i v létě a pozorovat jak puklejma tálama svítí oranžové světlo a hrozně rád bych čuchal opadávající omítku zdí. Co mě taky bavilo bylo, že se tu a tam člověk dozvěděl jak asi vznikly názvy jiných Hrabalových knih - nejvíc se mi líbilo Slavnosti sněženek. Jo a taky ně bavily postavy - známé z jiných Hrabalových knih, filmůch etc, ale i ty neznámé. A některé surrealistické momenty jsou též více než zábavné, třebas paní, která po celou dobu trilogie mocnými šplíchanci kýblůch meje chodbu či chování dětí, jež teda má Hrabal skoro ve všech kněhách dost prazvláštní!
Ale, očekávat nějakej extra příběh - to ne, ale myslím, že to snad od Hrabala ani nikdo nečeká, spíš je to takovej vrstvič, ale já to mám rád, takže jsem nadmíru...
Prostě mě to jedním slovem bavilo a jediné co ně trochu hněte, je fakt, že mi díky němu stoupla spotřeba piva - von o něm dokáže psát tak sugestivně a když ještě máte tady u nás v Liberci oblíbenou hospodu Labskej zámek, kerá je jak vystřižená z jeho knih a točej tam zaručeně nejlepší Plzeň široko dalek (a to ji teda normálně moc nemusim), tak je vymalováno a tím bych skončil.

3 28.10.2019

Tak jsem asi do Hrabala dorostl. Je to jako s whiskey - to si pořád člověk myslí, že to chutná jako mydlinková voda, až jednoho dne zjistí; právě, že to chutná jako mydlinková voda je to dobré! Tak i Hrabal, s radostí jsem si přečetl Svatby v domě a už, už skoro, téměř otevírám Vita nuova - nebýt úděsného trápení s Vize Codyho. Ale popořadě! Mno dokonce mi přestali vadit ty přiblboučký zdrobnělinky a pochopil jsem asi, si proč je páně Hrabal používal. Taký hltač životůch - život je krásnej, ne že by byl, ale já ho tak vidím. Mno, byl též neúprosný, především k sobě sama, a nebál se do sebe tepat. Za mnohým, co popisuje Pipsy, lze cítit její bolest, kterak, sobecký a sebestředný, bázlivý a nerozhodný, lidský Hrabal, ji v mnohém nechal. A prosím pěkně, recepis na nakládané párky, alias utopence, je boží a ten bramborový salát z nich... Adios králi.

3 29.09.2019

Musím říci, že mě kniha dost překvapila. Vlastně poprvé jsem se setkal s psaným slovem od Záviše Kalandry a teda tak poutavě psané a čtivé dílo jsem rozhodně nečekal. Byť první díl týkající se kritiky Kristiánovi legendy, mě tolik nebavil, druhá část bez výhrad ano. Minimálně ironické šlehy mířící směrem k našim historikům, etymologům etc., uplynulého 20. století, si zasloužili téměř vždy můj pobavený výraz; Kalandra se s tím moc nesral.
Co dále však - byť se kniha může zdát poněkud kontroverzní, pro mě přinesla mnoho nového a podnětného. Souhlasím rozhodně s tím, že křesťanství, které se v Čechách prosadilo v desátém stoleté, je přesto naroubované na pohanském základu, který přetrval v lidových pověrách a zvycích až do první poloviny 20. století. Je prostě nedílnou součástí našeho křesťanství, jeho základem (jak praví páně Cílek) a dodává mu jakýsi mysticko-prastarý rozměr, který mě nikdy nepřestane překvapovat, udivovat; to jak nezapomínáme, i když jsme dávno zapomněli. Prostě a jednoduše fascinující a byť jde jistě v mnohém v případě Kalandrově knize polemizovat, tak tento neochvějný pocit, jistého přesahu, myslím-li na svatého Jiří, na svatou Ludmilu, svatého Václava, etc., pevně, zakořeněné v mně zůstává.

3 26.11.2018

Nemám rád výbory, podle mě je to kastrace knih, já si chci koupit knihu celou a ne nějaký pochybný výbor, kdy někdo za mě rozhodl co je dobré k přečtení, či není. Stejný problém mám kupříkladu s Lodí bláznů, nebo Robinsonem Crusoe, který do dnešních dnu nebyl ještě celý přeložen z angličtiny, pravděpodobně proto, že útlocitní Čechové by nevydýchali, že Robinson byl otrokářem. Proto Anatomii melancholie nebudu hodnotit, napsané je to dobře, poutavě, i když je mi jasné, že převedeno do dnešní mluvy; originál by se louskal asi krapítek hůře, nicméně to považuji spíš za torzo, které je poznamenáno vyškrtnutými částmi. Achjo

Asi by mě nenapadlo, že někdy budu číst knihu o lovu, koníčku mně více než vzdáleném. Hemingway ovšem o něm napsal velice dobře, kniha se příjemně čte a vlastně to, že jsem knihu dokázal bez problému přečíst, přestože se zaobírá věcí pro mě ve skutečnosti nezáživnou, je ten opravdový spisovatelský majstrštyk. Hodně se v knize píše o alkoholu, někdo se nad tím pohoršuje, mně to nijak zvlášť nevadilo, dokážu pochopit další autorovo hobby, navíc počítám, že v Africe by to mohla být docela dobrá vnitřní desinfekce proti různým breberam. Dávám za čtyři.

3 21.09.2015

Přesně ten typ knihy, u které po dočtení litujete, že jste již dočetli. Silný příběh a veliký apel na něj, do detailu prokreslené postavy, uvěřitelné, realistické a do toho velká pocta kraji, ve kterém se celý příběh odehrává. A jeden minipříběh z knihy mě ukázal jinou podobu křesťanství než jak bývá tradičně prezentováno - tak jako lidsky.

3 18.06.2015

Ježiši! Jestli takhle někdo analyzuje každičký okamžik svého života - no tak to se jdu zabít! Ne… bohužel pár lidí, kteří to takhle dělají skutečně znám a je to teda děs. Do tři čtvrtiny knihy jsem si říkal, že tohle teda fakt nic moc. Pak od snové části se mi to docela líbilo, ale její vyznění je takové jalové. Kundera skutečně po Nesmrtelnosti prošel proměnou. Krom toho, že začal psat francouzsky, zkrátil svoje romány, očesal je o esejičnost (snad krom Pomalosti), tak vlastně přes zmiňovanou krátkost knih, je takový nějaký rozbředlý - analyzování do aleluja, ale vlastně nic moc neříkající. Je hezké, že odkazuje sám na sebe, možná se více obrací sám do sebe, do své minulosti, také je k ní možná tolerantnější (pokud vím, tak své básně nepočítal do svého díla), ale nějak mi z těch knih vyprchává to, proč mě bavilo číst prvních sedm knih.

2 08.07.2024

Cetl jsem na brehu Stredozemniho more v Tunisu, coz rozhodne bylo to nejlepsi misto, kde jsem ji mohl cist. Mezi strankami veze pisek, vazba lehce rozmocena od kapajici morske vody, vybledly prebal od slunce, vonici teplym vetrem. Cetlo se to samo. Esej o zivote, mori, namornicich etc. Zit bych u more nechtel, stred Evropy je mi proste blizsi, ale chapu tu vasen pro nej. Navic inspirativni pro moji vlastni basen. Za me 4,5. Ve vysledku 5. Byt uvedomuji si, ze silne ovlivneno geniem loci.

2 17.06.2023

Cekal jsem to jine... asi bych se ptal na jine otazky. Cimz netvrdim, ze tyto, v knize polozene, jsou spatne. To urcite ne. Jen me prozatim knihy pane Palana uplne nevtahuji.
Na druhou stranu skutecne vyvstal plasticky obraz o kulturnim kvasu Stare rise za dob Floriana. A prislo mi hezke, jak oba dva synove o svem otci mluvi hezky, ale ne nekriticky.
A tak nejvetsim trapenim pro me, je osud Florianovi knihovny. Co se s ni vlastne stalo...

Letos jsem toho moc neprecetl, asi rok plny zmen, takovy turbulentni, mozna proto letos ctu pomalu a Dunaj k tomu primo vybizel. Cetl jsem ho asi dva mesice, tak jak plynul, mezi tim umrela mi mama a ja ctl Dunaj dal, chvilemi mi to pripominalo Martina C. Putnu, s literarnim presahem a aluzemi. V podstate tok Dunaje kopiruje mista, ktera bych chtel navstivit a zrouna letos jsem se podival do Bratislavy, prave k Dunaji. Nevim co bych vypichl, libilo se mi to moc a zaver, to lehke zklamani a pritom nakonec ctnost z toho vseho a uvedomeni si, ze prave tak, jak je psano, ucineno, bylo mame dano zemrit.

2 13.11.2022