Blue komentáře u knih

Velmi pěkně zbeletrizovaný životopis Karla Jaromíra Erbena, jehož přínosnost pro čtenáře je dána mírou znalosti osudů této zajímavé osobnosti. Největší ocenění si ale zasouží už samotný fakt, že se Erben konečně dočkal své literární biografie, navíc když se jedná opravdu o dobré čtení.

4 24.08.2020

Úžas nad tím, co všechno Sumerové vytvořili, je doplněn úžasem nad způsobem, jak nesmírně čtivě a a s jakým sympatickým nadhledem autor celý příběh tohoto tajemného národa a jeho objevování pojednal.

4 06.02.2020

Dle mého se jedná o velmi suverénní výkon, jak co se týká stylu a schopnosti upoutat čtenáře, tak co se týká vhledu do životů jednajících postav, tedy znalosti prostředí a životních postojů lidí "rázovitého regionu". Jinými slovy: autorka skutečně ví, o čem píše. A píše to velmi dobře.

4 15.08.2019

Chaloupka strýčka Toma je kniha nesporně velmi pěkná, čtivá, hluboce humanistická a rozhodně ji doporučuju všem ke čtení. Zároveň ale upozorňuji, že je to kniha dosti idealistická, také naivní, dokonce i mírně didaktická a místy i trochu zdlouhavá, což ale přirozeně vyplývá z toho, že byla napsána v polovině 19. století, kdy byly nároky na čtenářský komfort poněkud odlišné od dnešních.

4 25.02.2019

Knihu jsem vzal do ruky díky filmu Bullittův případ, který jsem viděl mnohokrát, a vždy mi vrtalo hlavou, proč "Ross" v hotelu odemknul dveře zabijákovi. Říkal jsem si, že to třeba bude vysvětleno v knize. Houby. Film není doslovným přepisem knihy, byť se shodují v hlavní zápletce, mají celou řadu dost zásadních odlišností, jsou to dvě svébytná díla. Co jsem chtěl vědět, jsem se tedy nedozvěděl, i když už v tom mám přece jen jasněji, ale navíc jsem si přidal problém s hodnocením. Protože ten film je opravdu hodně dobrý. Není horší, než předloha, jak tomu často bývá. Naopak mi předlohu možná trochu zastiňuje. Ale jak už jsem uvedl výše, jsou to svébytná díla.

4 15.01.2019

Ed McBain je víceméně taková sázka na jistotu. Civilní, uvěřitelné případy, sympatičtí detektivové, svěží styl. Po těchto knihách se dá sáhnout vždy, když má člověk chuť na nějakou dobrou detektivku.

4 28.10.2018

Rád se k této knize vracím, zajímavé ovšem je, že to více doceňuju jako dospělý. Mám dojem, že jsem při prvém dětském čtení tak úplně nadšený nebyl. Ale nějak mě to zaujmout muselo, když mě tato kniha vybízí k opakovaným čtením.

4 24.10.2018

Kniha velmi smutná, ale zároveň i poučná. Díky této četbě jsem se dokázal více vcítit do analogické situace soužití dvou národností u nás v době o dvacet let později. Jinak Berniéres je vynikající vypravěč a lze jen doporučovat.

4 24.10.2018

Navzdory tomu, že se jedná o takřka reportážní popis skutečné kriminální historie, se kniha čte jedním dechem.

4 24.10.2018

Knížka, k níž se dá nepochybně stále vracet. A nejen proto, že je tak malá, že si ji můžete nosit i v kapse a že ji přečtete za den. Je to prostě dobré čtení, které přes závažnost svých témat zároveň umí přinést čtenáři pohodu a dodat optimismus.

4 23.10.2018

Není to jednoduché čtení, styl bratrů Strugackých je náročnější, kniha se musí číst pozorně, dlouho čtenář vůbec neví, co se děje, až postupně se věci vyjasňují. Kniha je to nesporně zajímavá, ale výsledný čtenářský dojem, možná i díky již zmiňovanému ne zrovna čtenářsky nejpřívětivějšímu způsobu vyprávění, u mne není jednoduché pojmenovat. Bylo to dobré, ale... 70 %

4 22.10.2018

Kateřina Tučková tu nepochybně potvrdila svou zručnost, nicméně divadelní hra má oproti próze ten handicap, že její text je svým způsobem polotovarem, teprve jeho inscenace jej dotvoří. Buď ho pozvedne na velký zážitek, nebo pohřbí. Každopádně se pouhý text divadelní hry špatně hodnotí. Rád bych ten kus někdy viděl na prknech. Text je skutečně dobrý.

4 19.07.2018

Rád bych napsal něco hodně inteligentního, ale myslím, že postačí, když knihu jen upřímně doporučím. Je mimořádně originální a uspokojí především přemýšlivé jedince. Jen ještě dodávám, kdyby to někomu bylo jako doporučení málo, že autor je vynikající vypravěč a má velký smysl pro humor, pročež své pojednání bere s příjemným nadhledem.

4 12.02.2018

Je naprosté zvěrstvo vydat takovouto knihu brožovanou. Když to navíc udělá prestižní nakladatelství Academia u knihy, u níž ještě uvádí, že tu žádná podobná nevyšla 87 let, derou se mi přes stažené rty jen samá nepublikovatelná slova. Je to i neúcta k autorům. Doufám, že se v Academii stydí.

Kniha není jednoduchá, čte se pomalu, ale zároveň nejde odložit. Myslím, že tento svůj první historický román už autor nepřekonal.

4 05.10.2013

Kdysi by mě ani ve snu nenapadlo, že někdy sáhnu po Zeyerovi. Mrtvý klasik. No, a vidíte, sáhnul jsem. Když už člověk není tlačen do četby školními osnovami a má úplnou volnost, po čem sáhne, je pohled na literaturu trochu jiný. Amis a Amil, to je nesmírně hutný příběh napsaný krásně starobylým, ale přesto i dnes plně čitelným jazykem, který dokáže pohltit. Sáhněte po něm také.

4 15.07.2013

Já se budu poněkud lišit od většinového čtenáře. Staříka jsem přečetl, ale musel jsem se k tomu nutit. Nebavil mě. Jsem ochoten uznat, že tam je sem tam dobrý nápad, sem tam se čtenář pousměje, ale jako celek je to hrozně utahané. Uf, jsem rád, že to mám za sebou.

4 25.05.2013

Autorka je nepochybně velmi zručná stylistka, kniha se čte jedním dechem, není snadné se od ní odtrhnout. Hlavní částí je takřka lineární vyprávění příběhů několika německých obyvatel obce Rzy za druhé světové války, což je zarámováno úvodem a závěrem odehrávajícím se v nedávné minulosti. Nevím ovšem, nakolik bylo skutečně nutné to takto udělat, když rámec a vlastní příběh nejsou příliš provázány. Určité rozpaky vzbuzují i kolážovité odstavce zasazující příběh do širších dějin. Ale budiž. Moc dobře se to čte. 90%

4 30.12.2012

Je to stejné jako Menzlův film, respektive filmový přepis je mimořádně věrný. Takže komu se líbil film (já), tomu se bude líbit i knížka. Spíše ji ovšem ocení ti čtenáři, kteří vědí, o čem je řeč, tedy mají nějaké životní zkušenosti s reáliemi socialismu, nebo jsou o nich dostatečně poučeni. Ti se zasmějí.

4 31.08.2012

Julian Barnes zřejmě není můj autor. Knihu jsem přečetl spíše z povinnosti. Nedokázala mě po celou dobu zaujmout, ale sto čtyřicet stran není tak moc, abych se trochu nepřekonal a nepokusil se vecpat do společnosti intelektuálů, kteří Barnese bezmezně obdivují. Nepodařilo se mi to. Dalším čtenářům přeji v tomto ohledu více štěstí. Je to nepochybně kvalitní literatura, jsou tam výborné ironické postřehy, styl je osobitý a na skutečně vysoké úrovni. Nedivím se, že Michal Viewegh si tohoto autora velmi cení, v některých větách jsem ho poznával. Nicméně mne to nechytlo.

4 26.06.2012