BojácnéKuře
komentáře u knih

Ať už člověka příběh baví nebo ne, stačí knihou jen prolistovat a každý musí uznat, že to muselo dát teda hodně práce něco takového vymyslet a vytvořit. Ještě nikdy jsem knihu vytvořenou tímto způsobem nečetla a pochybuju, že na nějakou podobnou narazím. Bála jsem se, že když budu příběh a postavy poznávat v takovémto zpracování, tak mi půjde těžko se do toho vžít, ale hlavní postavy byly opravdu skvělé a příběh mě pohltil hned na první straně. Celou dobu to má tu správnou napínavou atmosféru, že knížku jde jen stěží odložit. Já pořád samu sebe vnímám jako ne moc velkého fanouška sci-fi, ale tahle kniha mi dokázala, že stačí jen hledat tu správnou, která mi sedne, a užiju si to stejně jako jakýkoliv jiný žánr.


Přikláním se k názoru, že třetí díl rozhodně neztratil na kvalitě. Spíš mi přišel i trošku lepší než předchozí díly. Vůbec nechápu ty negativní komentáře, které tady kniha dostává. Všechno mělo takový vážnější tón, Ilan pomalu dospívá, ale zároveň dělá spoustu chyb, ze kterých se snad v příštích dílech poučí...Přece je jí jenom 15, a v tomhle věku opravdu nikdo moudrý není.
Už teď je mi jasné, že před vydáním dalšího dílu si budu muset předchozí tři přečíst znovu. Je tam tolik hádanek a tajemství, člověka při čtení napadne plno možných teorií a cest, kam by se děj mohl ubírat, že je nejlepší si to někam psát. A nemyslím tajemství, co se týče sklenařů, ale i vlastně všech postav, které se tam objevují. Snad každá do jednoho je nějak podezřelá, svým způsobem divná nebo o ní nevíme dost a pořád jsem si lámala hlavu nad tím, proč se někteří chovají tak, jak se chovají, jakou mají/budou mít roli v příběhu atd. Někdo tvrdí, že je to překombinované, já jsem nadšená. Už se těším, až se dozvím, jestli nějaké mé teorie byly správné nebo ne.
Čekání na zbylé díly jsem ochotná podstoupit, jsem do toho světa tak ponořená, že nedočíst sérii bych asi nezvládla.
A ta všemi nenáviděná nadávka "do prasečí řitě" se tam neobjevovala tak často, jak jsem si po přečtení komentářů myslela a vůbec mi teda nevadila.


K Malým ženám jsem se dostala skrze film, který jsem viděla v kině. Pamatuju si, že mě tehdy moc nezaujal, a že jsem neměla ráda postavu Jo (což stále platí), ale i tak jsem pořád měla nutkání si knihu přečíst, když je to tak opěvovaná klasika a jsem ráda, že jsem to udělala.
Kniha se hodí hlavně na odpočinek, pokud někoho nebaví číst o všedních životech postav, raději bych s četbou ani nezačínala. Dobře chápu, proč spoustu lidí kniha nebaví, ale mi se právě ta všednost a jednoduchost líbila. V příbězích se soustřeďuji hlavně na postavy a tady šlo ukázkově vidět, jak se každá ze sester vyvíjela. Moje nejoblíbenější Malá žena je určitě Amy.
Doba, ve které se děj odehrává, je úplně jiná než dnes, proto některé rady nebo lekce, které sestry dostávaly, je třeba brát s nadhledem. Do knihy se mi opravdu nechtělo, ale mile mě překvapila. Přesto si ale nemyslím, že bych se ke knize vrátila. Jednou asi stačilo.


Moje první knížka od Coelho a musím říct, že nezklamala. Řekla bych, že ať už je člověk jakkoliv starý, v knize si najde své. Líbila se mi spousta myšlenek, na některá moudra už si člověk přišel sám, jiná sloužila jako inspirace. Dle mého názoru, u tohoto typu literatury není až tak důležitý příběh, ale spíše emoce, které ve vás zanechá, což se Alchymistovi daří. Určitě vyzkouším i další autorova díla.


S knihou jsem přestala po 300 stranách. Tak jsem se na ni těšila, plus jsem nikdy nečetla knihu s takovým počtem stran, takže jsem to brala jako výzvu. Ale bohužel mě na knize nic nezaujalo, všechno působilo tak mdle a strojeně. Opravdu jsem se snažila najít něco, co by mě nutilo číst dál, ale příběh se táhnul pomalu a nezáživně a žádná z postav mi nepřirostla k srdci. Všichni nějak postrádali hloubku a nešlo se s nimi nijak ztotožnit. Kdyby to radši autorka napsala jako sérii, možná by to dopadlo lépe, ale opravdu nehodlám trávit čas nad takovou bichlí, která mi nic nedá.

(SPOILER) Po přečtení recenzí jsem čekala, že se od knihy nebudu moci odtrhnout, ale to se bohužel nekonalo. Vlastně jsem ji četla hrozně dlouho. I když vás autor neustále udržuje v určitém napětí, pořád mi tam chybělo to "něco", co by mě u knihy udrželo.
Nejsem moc fanoušek sci-fi, ale autor zvládl podat veškeré ty vědecké a technické informace tak, že vás i baví o tom číst. Asi za polovinou knihy tam bylo místo, kde jsem se trošku nudila, ale konec to naštěstí zase napravil.
Většina postav byla sympatická, tedy až na Hammonda a Lex. Opravdu by mě zajímalo, kolikrát by ještě musela být Lex pronásledována dinousaury, aby přestala myslet na jídlo a začala poslouchat dospělé, kteří se ji snaží zachránit. Z Hammonda jsem měla od počátku špatný pocit a to, že ani ke konci nedokázal přiznat jeho selhání, svedl to všechno na ostatní a ještě přemýšlel, kde postaví nový (už lepší) park, byla opravdu poslední kapka. Za mě tedy dost odporná postava.
I přes zmíněné nedostatky to bylo velmi solidní čtení a klidně bych doporučila dál.
3.5*


Musím se přiznat, že ke knize jsem se dostala až po zhlédnutí filmu, ale jak už to tak bývá, kniha byla lepší. :) Konec už byl možná trošičku zdlouhavý, ale překousnout se to dalo. :D


Od knihy jsem neměla žádná očekávání. Šla jsem do toho s tím, že mě sice novinařina vůbec neláká, ale vždycky budu ráda číst příběhy žen z různých odvětví. A nečekala jsem, že si čtení užiju tak moc.
Líbilo se mi, že se dozvíme něco i o novinařině samotné - třeba jsem vůbec netušila, jak je to náročné a konkurenční prostředí.
Snad z každého rozhovoru jsem si něco odnesla, ať už to byl dojem nebo nějaká odpověď respondentky, která se mnou rezonovala. Každá novinářka byla jiná - povahově, věkem, názory a postoji, zkušenostmi nebo tématy, kterými se zabývá. Ta různorodost mi přišla povedená.
Co se týče autorky, šlo poznat, že ma určité schéma, podle kterého pokládá otázky, ale mně osobně to nevadilo. S čím jsem ale měla menší problém bylo to, jak občas autorka u některých otázek tlačila na pilu. Šlo vidět, že by radši dostala odpověď, která více nahrává jejímu přesvědčení o tom, jak se věci mají, než tu, s jakou přišla respondentka.
Celkový dojem z knihy je ale velmi pozitivní, takže mě menší nedostatky moc netrápí.


Čtení této knihy jsem si užila více, než jsem čekala. Už od prvních stran mě pohltilo to prostředí a atmosféra Indie 50. let. Hlavní hrdinka Lakšmí je naprosto skvělá, autorka dokázala perfektně popsat její pocity a myšlenkové pochody, tudíž na mě působila ne jako postava v knize, ale jako skutečný člověk. Příběh postupoval plynule a rychle, četlo se to samo. Vedlejších postav zde bylo dost, jedny více sympatické, druhé zase tak ne, ale to patří ke každému příběhu. Jediná postava, kterou jsem skutečně nemohla vystát, byla Rádhá. Její chování bylo na mě moc. Přesto ale budu v sérii ráda pokračovat.


Celá kniha působí pomalu, melancholicky a ponuře, což by mi v případě jiných vadilo, ale myslím si, že tady to ukázalo, jak působily životy hlavních postav. Addie byla fajn a spíše by mi vyhovovalo, kdyby se autorka více věnovala jejímu životu v minulosti. Chtěla bych číst o těch historických událostech, které Addie zažívala více do hloubky, chtěla bych vědět, jak vypadal její každodenní den a znát všechny ty triky, které se musela naučit k přežití. To by bylo mnohem zajímavější ke čtení.
Henry byl pro mě bohužel nezajímavý a Temný byl snad ta nejvíc kliše postava, až mě to otravovalo, protože takových už byly stovky. Opravdu to někdy působilo až trapně. A jeho "vztah" s Addie se mi vůbec nelíbil.
Musím ale říct, že kniha nabízí dost témat k zamyšlení, člověk dumá nad tím, jak by se zachoval on sám v určitých situacích a to je u knih vždycky dobře.


Knihu jsem odložila po 70 stranách, protože se tam nic moc nedělo a nechtělo se mi čekat, až se něco dít začne. Příběh se táhne velmi pomalu a to já opravdu nemusím. Postavy mi nepřišly sympatické a po přečtení několika recenzí jsem se rozhodla, že čtení zanechám. Jsou i lepší knihy, nad kterými můžu strávit čas.

Po přečtení úplně nevím, co si o knize mám myslet. Když to vezmu popořádku, nápad, co se týče frakcí, mi teď příjde úplně zbytečný. I přes veškerou snahu, válce a násilí nezabránili. Postavy mi vůbec nepříšly sympatické a hlavní hrdinka už vůbec ne. Přišla mi nerozhodná a hrozně sobecká. Celý tento svět je pro mě takový umělý, nepřirozený. Není možné, aby se lidé rozdělili mezi 5 "vlastností", které budou vyznávat a jakmile bude někdo vyčnívat, tak ho odprásknou jako nějakou zvěř. Moc mě nezajímá, jak to skončí, proto v dalších dílech pokračovat nebudu.


Malého prince mi doporučila sestra a myslím si, že mi to doporučila správně. Je to úžasná kniha a přiznám se, že se mi u ní chtělo někdy brečet. :D:D Doporučuji všem! :D


(SPOILER) Asi bych nedokázala spočítat, kolikrát jsem si během čtení řekla, že bych nejradši se čtením přestala a šla si pro nějakou záživnější knihu. Až nějak do strany 180 se tam nedělo absolutně nic. Bylo to neskutečně nudné a nezáživné. Autorka jen opakovala ty stejné pasáže a věty a situace, o kterých už čtenář dávno věděl, např. to, že Luna si nemůže na něco vzpomenout nebo ta otravná věta Ona je tady. Pořád jsem si říkala, kdy se tam začne něco dít a jaká je vlastně pointa příběhu. Ani postavy mi k srdci vůbec nepřirostly. Naštěstí to vytáhnul konec. Od strany 200 to už nabíralo spád a konec dopadl dobře, jen bych z něj měla větší radost, kdybych si knihu opravdu užila. Takhle mi to bylo celkem jedno.


Taková jednohubka na odreagování. Na knize oceňuji neotřelé prostředí s asijskou mytologií a spoustu akce. Postavy jsou bohužel dost stereotypní, člověk na ně časem snadno zapomene. Romantická linka se dle mého názoru nijak zvlášť nevydařila, byla těžce uvěřitelná. Hrdinka má občas menší filozofické úvahy, ale přišly mi hodně nucené, jako kdyby se autorka snažila dodat průměrnému příběhu hlubší význam. Ke konci už začal být příběh monotónní, ale dalo se to zvládnout.
Zřejmě mě to nezasáhlo tak, jak mělo.


Měla jsem velký problém vcítit se do jakékoliv postavy, což bylo pro mě obrovské mínus. Vedlo to k tomu, že jsem byla spíš nezúčastněný pozorovatel a osudy postav mě zas tak nezajímaly. Naštěstí všechno vyvážil příběh, člověk chce pokračovat, aby se dozvěděl veškerá ta tajemství a intriky všude kolem. Je to solidní příběh, ale žádné wow nelze čekat.


V této knize jsem měla hlavně problém s postavami. Všechny jsou buď nudné nebo stereotypní, podobné můžu snadno najít v ostatních knihách. Nepřinesly mi nic nového.
Svět kolem a zápletka - to už bylo trošku lepší, i když mi to nepřišlo úplně promyšlené a někdy ani logické. Snad budou další díly lepší. Dám této sérii šanci, ale nemám moc velké naděje.


Ze začátku pro mě bylo docela těžké zvyknout si na to, že vypravěčka není Rose, ale Sydney, nebo že se děj odehrává v Palm Springs a ne u dvora nebo na Akademii. Přestože mám Sydney ráda, ten nový svět alchymistů není ono. Musím ale uznat, že tam nechyběl humor, o který se postaral Adrian (:D) a nebo napínavý konec, který Vás donutí sáhnout po dalším díle.


Tahle kniha mi jen připomíná, jak nemám ráda poezie...
Nechci urazit ostatní, kterým se kniha líbila, ale doufám, že už ji nebudu muset číst. :(


Rozhodně lepší než první díl. Dělo se tam toho mnohem víc.
Už se hodně těším na třetí díl! :D
