Bolkonská komentáře u knih
Anotace spíš děsí než láká, "snová eroticko-sentimentální novela" je to poslední, po čem bych sáhla, spasil to jen fakt, že jsem již četla od autorky něco jiného. Černý Klarus je lepší v první části, kde Lundiaková čerpá ze svého dětství, ve druhé polovině je vysloveně slabá část, pro příběh navíc úplně zbytečná, kdy vypravěčka cestuje do Frankfurtu, atd. Každopádně mi to přijde jako nejméně zajímavý počin z těch dosavadních. Naproti tomu bych vřele doporučila její sbírku Vrhnout.
Moc nechápu, co lidi mají s tím, že je to o ženách nebo o ženské identitě a tak dál, tohle mě dokonale míjí. Ale kniha je to skvělá. Četla jsem od autorky všechno, Vrhnout se nejpomaleji četlo, ovšem taky to bylo největší literární potěšení. Ten poslední krátký text s koněm úplně pecka, krásný závěr krásné práce.
Takovýchhle pohádkových knih nevychází moc, je to jakoby pro děti očima dítěte, a to je vzácné. Ilustrace taky OK. Celé hravé a zároveň k zamyšlení. Místy příjemně potrhlé. Rozhodně pobaví i dospělého.
Četla jsem Léto anglicky, naprosto mě dostalo. Vytříbený styl, psychologicky brilantně propracované postavy, žádná slepá romantika. Ohromně mě to nadchlo.
Do této knížky jsem se naprosto zamilovala. Je prostě kouzelná. Pojmenovat, čím je kouzelná, by znamenalo tři čtvrtiny toho kouzla zabít.
Popisy života ve starém Lisabonu moc hezké, postavičky vskutku hrabalovské. Postmoderní hra s vypravěčem není na čtenáře nijak náročná, ale mně se popravdě prostě nelíbila.
Já ho prostě miluju, ale tohle je asi zatím jeho nejméně zajímavá kniha, z těch, co jsem od něj četla. Přesto pořád za pět hvězdiček, velký čtenářský zážitek, díky, Rudo.
Když o něčem řeknete, že to je o hovně, většinou to myslíte obrazně. Toto je ale doslova o hovně. Jo a občas ještě masturbace či sex se zvířetem. Dialogy únavně realistické, jako byste prostě nahráli něco v hospodě, něco ve vlaku, neseškrtané přepsali na papír. Literární hodnota nulová.
Kvalitnější oddechové čtení. Autor místy překvapí neotřelým postřehem, jeho důvěrná znalost špíny pařížského polosvěta také oslňuje. Nicméně snad do poloviny je to celkem impresionistické, poznámkovité, ději chybí směr, napětí, zásadnější zápletka - tudíž jsem se chvílemi téměř nudila. Ke konci se to zase zvedlo. Uchvácená nejsem, ale jinak příjemná jednohubka.
Pro mě jeden z nejpozoruhodnějších amerických románů vůbec. Četla jsem pouze anglický originál (Call It Sleep), a ten mě naprosto uchvátil. Nedovedu si ho moc dobře představit v překladu (spousta silně hovorové řeči, babylon několika propletených jazyků), ale v Revolver Revue byl jeden úryvek českého vydání, a ten se četl skvěle, tak snad si k Rothovi najdou cestu i čeští čtenáři. Rozhodně si to zaslouží.
Vynikající kniha plná velmi podnětných úvah, psaná srozumitelným jazykem. Autor analyzuje problematiku na konkrétních příkladech, díky čemuž jsem našla několik skvělých tipů na čtení (například kouzelný Pochod Radeckého, ale třeba i Szekerezádu, která je dodnes jednou z mých nejoblíbenější knih ever). Z teorie literatury jsem toho svého času četla hodně, nicméně tato kniha patří k nejlepším. Food for thought. Celá ta edice Nakladatelství Host je chvályhodným počinem.
Stylově není natolik vytříbená jako pozdější Dickensova díla, především v popisech postav nenajdete ani zdaleka tolik hravosti jako třeba ve Velkých nadějích. Placatost některých hrdinů mě trochu rozčilovala, ale patří to samozřejmě k dobové konvenci. V každém případě je to pořád ještě výjimečná kniha - a především neskutečně čtivá.
Naprosto úchvatná knížka, obzvlášť působivá pro zaryté milovníky knih. Ačkoli už je to dávno, co jsem ji četla, spousta věcí se mnou zůstává, Fischerle, špehýrka, modrá sukně, a skladiště knih v jedné hlavě. Je málo tak skvělých románů na světě. Anglický překlad byl nesmyslně přejmenován, to mě opravdu zvedlo ze židle.
Současná dánská literatura má jistě i zajímavější zjevy než je tato autorka. Nicméně sbírka celkem zajímavá. Některé povídky výrazně lepší než jiné, celkově dosti pesimistické vyznění, existenciální témata. Samota ve společnosti takzvaných blízkých, náhlá odcizení, hysterické záchvaty. V jednu chvíli jsem nevěděla, jestli to vůbec dočtu, ale nakonec nelituji.
Podle doslovu "nejpochmurnější a nejmnohoznačnější Gombrowiczovo dílo". Nejmnohoznačnější určitě; co se té pochmurnosti týče, svým způsobem možná ano, nicméně zároveň je to prostě zábavné - tím typickým Gombrowiczovým stylem. Okouzlující dílko.
Gombrowicz toto své dílo neměl rád a nejeden milovník Gombrowiczova díla si jej taky moc necení, jelikož šlo o celkem vypočítavou věc, psanou pro peníze. Já jsem neortodoxní, nemám s tím nejmenší problém, kniha mě ohromně bavila. Neklade takové nároky na pozornost jako jiné jeho romány, je čtivá, ohromně vtipná, a Gombrowiczův okouzlující styl je tam pořád jasně patrný, ať už se za to styděl nebo ne.
Jedna z nejzábavnějších knih, co jsem kdy četla. Což se ovšem nevylučuje s literárními kvalitami. Gombrowicz má svérázný, propracovaný styl, tady jej využívá naprosto okouzlujícím způsobem. Někomu může chvíli, pár stran, trvat, než si na způsob vyprávění zvykne, nicméně pak to stojí za to.
Formálně jedno z nejvydařenějších děl tohoto autora. Skvělé popisy, Dickens záměrně přehání a vytváří tím hodně působivé, plastické postavy. Ke konci je na můj vkus - v zápletce - trochu levně melodramatický a křečovitý. Ale to je detail.
Komentáře o "nudě" mě překvapují, pro mne to byl ohromný čtenářský zážitek. Mé první setkání s Dickensem, a hodně mě to uchvátilo.
Jedna z nejlepších knih na světě. Obsahuje hodně moudra. Dospělí by ji rozhodně neměli podceňovat. Hluboce to na mě zapůsobilo.
Až se stydím, že se mi to líbí - a přece, zbytečná inťoušská krize. Ta ženská píše dobře. To je fakt. Pokud jí něco nechybí, je to důvtip. Smíchy ležím. Něco z toho, co řeší, je mi cizí, přesto i to mě baví. Snad je to dokonce poučnější pro muže - hlavně v tom, jak to ženy hodně rychle vidí hodně daleko. To, vztah. Přestože jde nejspíš opravdu jenom o takové projekce na zkoušku.
Rozhodně stojí za přečtení. Rozhodně.