book_loverka_ komentáře u knih
Vyzkoušela jsem další německou autorku a nezklamala! Osvěžující bylo prostředí medicíny, bylo to zase něco trošku jiného. Jen zápletka mi přišla, jako kdybych ji už někde četla (podobná je 9. listopadu od CoHo). Autorka se snažila zakomponovat i těžší témata. Oblíbila jsem si postavy i prostředí a bylo to hrozně čtivé (stejně jako většina německých romantik). Celkově mě to bavilo, další díly už mám pořízené, takže se do nich určitě brzy pustím.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla všechny její knížky kromě těch dětských, takže můžu porovnávat. Hotýlek mě nezasáhl tolik jako její ostatní díla, ale i tak byl skvělý. Příběh mě pohltil stejně a je vyprávěn krásným jazykem. V knize jde o osudy jedné rodiny a jejích hotýlku za dob komunismu. Jde o komornější záležitost, pořád se tam však něco dělo a já jsem jen koukala, jak dokáže autorka všechny postavy dokonale vykreslit a jak má příběh promyšlený do detailu. Mornštajnová je skutečně královna vypravěček a její styl psaní je úžasný. Kéž by vyšla další její kniha. Jsem přesvědčená o tom, že by se zařadila do sbírky klenotů české literatury.
Na Zuzanin dech se chystám už dlouho a mám ho tu rok na poličce. Konečně přišla jeho chvíle a bylo to skvělé! Tohle mě tak moc pohltilo, od knížky jsem se nemohla odtrhnout a postavy se mi vryly pod kůži. Není to vůbec lehké čtení, svírají se vám při něm vnitřnosti a běhá mráz po zádech. Zdaleka se zde neřeší pouze koncentrační tábor, ale i další vážná témata. Příběh je vyprávěn autorčiným strohým stylem bez jediné přímé řeči, k této knize to však krásně sedlo. Klobouk dolů, tento skvost by si měl přečíst každý!
Pokračuji v objevování českých autorů a tentokrát jsem se pustila do tvorby Jakuby Katalpy. Němci si me získali od první strany především díky stylu psaní autorky. Ten je strohý, úderný a vybízí k tomu číst pořád dál. Menší problém nastal zhruba v polovině, kde se vyskytovaly příběhy neznámých postav, které s příběhem víceméně nesouvisely. Tahle část by tam dle mého ani nemusela být a akorát mě nudila. Další polovina odehrávající se v malé vesničce Rzi mě bavila méně než první půlka knihy. Celkově mi přišel fajn neotřelý námět a mám jen malé výhrady.
▫️Bajky Barda Beedleho
Bajky jsem si zamilovala! Tyhle kouzelnické pohádky jsou nádherným doplňkem k celé sérii . Dokonce jsou i na zamyšlení. Kometáře Albuse Brumbála byly fajn doplněním a zase jsem se dozvěděla něco nového z HP světa. Celou dobu jsem se kochala ilustracemi a čtení jsem si moc užila!
▫️Fantastická zvířata a kde je najít
Tohle mě nenadchlo tolik jako bajky, protože je to psané učebnicovou formu. Je to dobré na zorientování se v kouzelných tvorech a má to opět nádherné ilustrace. Obdivuju originální překlady roztodivných zvířat. Tahle doplňková knížka by určitě neměla v knihovničkách HP fanoušků chybět.
▫️Famfrpál v průběhu věků
Famfrpál je psán opět učebnicovou formou a tolik mě to nechytlo. Je tam však spousta zajímavostí a ilustrace to hezky doplňují.
Celému boxu dávám 4⭐️/5⭐️, je velice propracovaný, jen Famfrpál a Fantastická zvířata mě tolik nebavila.
S touhle knihou jsem měla problém, který jsem si ale zavinila sama. Stalo se mi totiž to, že jsem si ji nechtěně vyspoilerovala, když jsem se dívala úplně nakonec, kolik má stránek a tam jsem zahlédla jedno slovo v epilogu a bylo vymalováno. To se mi stalo už zhruba před dvěma měsíci, kdy jsem přečetla 50 stran a knížku odložila s tím, že ten spoiler třeba pozapomenu. To se však nestalo, takže jsem ji teď rozečetla znovu s tím, že zápletku už jsem tušila.
Jediné štěstí, že Laura Kneidl píše tak čtivě, že jsem knihu zhltla i přes můj problém. Nakonec mě to strašně bavilo a u knížky jsem si odpočinula, přestože řeší vážnější témata.
Od dalšího dílu série Někdo jsem měla poměrně velká očekávání. Těšila jsem se, že si užiju další knížku od Laury Kneidl. A četlo se to opět skvěle, to nemůžu nic namítat, ale přišlo mi to zbytečně natahované. Celkově v příběhu šlo víceméně o to, kdy už se hlavní postavy konečně rozhoupou. První díl se mi líbil více, tohle byla spíše průměrná, avšak čtivá oddechovka na léto.
Dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak pohltila! Naprosto jsem se do knihy ponořila a přečetla ji za víkend a to má bezmála 500 stran! Zapata nezklamala a Srdcem proti zdi byla další úžasná slow-burn romantika. Je to dokonalost a určitě jsem ji nečetla naposled. Jediné, co je fakt odporné, je ta obálka. Ta česká se vážně nepovedla a je úplně příšerná. Jinak jedna z nejlepších knih roku!
Tak tohle bylo jedinečné! Naprosto originální námět mě okouzlil. Klobouk dolů, že autorku napadlo psát o monarchii v Čechách. Pojala to fakt skvěle, je to promyšlené do detailu a dokonce to má na začátku mapu areálu Pražského hradu. V knížce se také vyskytuje poměrně velké množství postav, ale neměla jsem problém se v nich orientovat. Kdyžtak máte na konci jmenný seznam. Líbit by se to mohlo fanouškům Selekce, ikdyž zde nehraje hlavní roli romantická linka. Jediné, proč nedávám plné hodnocení je to, že děj se neposouval příliš kupředu, ale že je to spíš ,,připravení půdy” na další díl.
Tuhle knížku si troufnu označit za největší překvapení roku. Tak strašně moc se mi líbila a vůbec jsem to nečekala. Obálka mě spíše odrazovala (není to úplně můj styl), ale kladné recenze ostatních mě naopak na knihu nalákaly. Trošku jsem se bála té tloušťky, že mě to nebude bavit a budu se třeba nudit, jenže to jsem byla na omylu. Já nechtěla, aby to skončilo a rozplývala jsem se nad každičkou stránkou. Nejen že je to nádherný romantický příběh, k tomu se odehrává na jachtě objiždějící pobřeží Francie. Atmosféra vás přenese k moři a dýchne na vás léto. Já ji četla po cestě do Chorvatska a byla to dobrá volba. Ještě ideálnější by bylo číst ji na pláži, takže třeba někdy příště, protože Francouzskou lekci jsem rozhodně nečetla naposled.
Jednou z hlavních postav je navíc malá holčička, která příběh hezky oživila a všichni s ní měli krásný vztah. Je těžké vyjádřit, jak moc mi tohle sedlo. Líbilo se mi to stejně, jako letošní Zapata, což znamená, že pětihvězdičková škála zdaleka nestačí. Doporučuju to všem romantickým duším, nenechte se prosím zmást tou obálkou a do knížky se pusťte, rozhodně to stojí za to!
Cukrárna v Paříži je posledním romantickým útěkem, který jsem ještě nečetla a který mi scházel do sbírky. A opět se mi to moc líbilo! Caplinovky jsou prostě pohlazením po duši. Přestože od začátku víte, jak to dopadne s hlavními hrdiny, stejně vás to baví a nasáváte atmosféru cizí země plnými doušky. Zde to byla Francie, jež měla atmosféru obzvlášť okouzlující. Trošku mě mrzelo, že se zde autorka více nevěnovala zdejším památkám, vynahradila to však detailním seznámením s francouzskými zákusky. Hrozně mě bavilo prožívat rekonstrukci cukrárny společně s hlavními postavami. I tento díl se řadí mezi mé favority z této série (haha, to je snad skoro každý díl), nejde to však jinak. Už se moc těším na další plánovaný Útěk odehrávající se ve Skotsku!
Závěrečný díl byl celkem jízda a na konci mi bylo líto, že se s touto sérií musím rozloučit. Mona umí vytvořit prostředí, které si za chvíli oblíbíte a je to jako vracet se domů. Stejný pocit jsem měla u série Znovu. Když obě série srovnám, tak Znovu je asi o malinko lepší, ale i Maxton Hall jsem si naprosto zamilovala. Mezi hlavními postavami je super chemie a v příběhu dostanou prostor i sourozenci a některé další vedlejší postavy. Konečně jsem našla něco trochu na styl Papírové princezny a jsem z Maxton Hall nadšená!
Další díl byl relativně vycpávkový, Mona Kasten to však vyvažuje svou čtivostí. I tuto knihu jsem zvládla asi za 2 dny a těšila se na pokračování. Jsem ráda, že jsem před přečtením čekala až budu mít i poslední díl, protože Zachraň se stejne jako Zachraň mě končí otevřeně.
Zachraň mě jsem četla jako reading copy v červnu minulého roku a hodně jsem toho za tu dobu zapomněla. Dala jsem s tedy re-reading, abych se lépe orientovala v dalších dílech. Pořád jsem názoru, že hlavní postavy se občas chovají jak padlí na hlavu, ale moc mě to bavilo i podruhé!
Cestopisy běžně nečtu, takže jsem se trochu bála, zda mě kniha bude bavit. Ale moje obavy byly absolutně zbytečné, protože tohle bylo boží! Autor podává své dobrodružství lehce a vtipně a provází vás rychlovýlety do Střední a Jižní Ameriky. Publikace je doplněna spoustou vlastních fotografií, které mě ohromily. A třešničkou na dortu je promyšlená nádherná obálka. To, že jsou na ní ilustrace zajímavých míst přímo z knihy, mi došlo až skoro u konce. Každopádně knížka mě mile překvapila a určitě si ji přečtěte. Doporučuji ji úplně všem, zakončení s pejskem chytne za srdce a ani nemusíte mít v lásce cestopisy, aby vás tahle knížka nadchla.
Hvězdy nad Berlínem se mi tu suší na poličce už nějakou tu chvíli. Získala jsem je z výměny knih a konečně na ně přišla řada. A byla to moc fajn knížka. Oceňuji okouzlující cirkusové prostředí a to, že to není klasicky příběh židů, ale je zaměřen na utiskování Romů. Doporučila bych ji mladším lidem, kteří s válečným žánrem teprve začínají, protože tam nejsou popsány dopodrobna ty největší hrůzy. Já mám však něco z válečného žánru již načteného a tohle mě neoslovilo tolik, jak jsem předpokládala.
Bohužel musím konstatovat, že Cesta za štěstím mě zklamala. Těšila jsem se na další skvělou letní YA contemporary, jenže Kudy ke hvězdám a Na jedné vlně nastavily takovou laťku, že Cesta za štěstím za nimi dost zaostává. Přišlo mi, že mezi hlavními hrdiny nefungovala chemie a celkově mě knížka moc nezaujala. Je to průměr, neurazí, ale na zadek si z ní nasednete.
Pro moje první setkání s Delphine de Vigan jsem si vybrala vychvalovanou knížku Děti nade vše a od autorky mě to rozhodně neodradilo. Právě naopak. Bylo to skvělé. Napínavé, ale zároveň to ukazovalo důležitou, často přehlíženou, skutečnost či blízkou budoucnost. Ze čtení jsem měla lehce nepříjemný pocit. Bylo to psané tak, že to umí zapůsobit. Jen mě moc nebavily kapitoly ze života kriminalistky Clary. Jinak jsem z autorky nadšená a určitě se někdy pustím do dalších jejích děl.
Knížky od Estelle Maskame jsou takové mé guilty pleasure, takže mě nová série nemohla minout. A bylo to super. Není to literatura, co by vám něco předala nebo změnila život, ale jako oddechovka k vodě se hodí perfektně. Je to hodně čtivé a líbilo se mi na tom prostředí ranče. Pokud se vám líbila Dimily, určitě sáhněte i po Někdo jako ty, je to na stejný způsob.
Společně s dalším Útěkem se podíváte do Irska - země, které se přezdívá smaragdový ostrov. Tento díl mne nadchnul. Zařadil se u mě na pomyslnou první příčku žebříčku Caplinovek, kde mám již Kavárnu v Kodani a Hotýlek na Islandu. Řekla bych, že je to skutečně jedno z nejlepších děl autorky. Ovšem záleží na vkusu, můžete mít klidně jiné favority ️
Naprosto jsem si zamilovala atmosféru i prostředí. Troufám si říct, že Domek měl i nejlepší romantickou linku. Ono je to pořád podle stejného vzorce, ale tady to mělo takovou lepší chemii. Samozřejmě je kniha i o dobrém jídle a prestižní škole vaření. Líbilo se mi, jak je zde nenásilně zakomponovaná myšlenka welfare zvířat aneb humánní zacházení se zvířaty.
Jakožto oddechovka na nasání inspirace na cestování poslouží tahle knížka skvěle a určitě se do ní pusťte.