book_loverka_ komentáře u knih
Nová německá autorka na české scéně, kterou jsem chtěla vyzkoušet a naskytla se mi možnost díky skupině #bookstormingbloggers.
Akorát jsem měla od knížky asi přehnaná očekávání, protože mě trochu zklamala. Mám tendence srovnávat všechny další německé autorky s Monou Kasten, jež se prostě jen málokdo vyrovná.
Nebyl to špatný příběh, jen zdlouhavý. Začátek byl pomalejšího rázu a než se začalo něco pořádného dít, tak to chvíli trvalo. V napětí mě však udržovalo Liyno tajemství.
Líbilo se mi zasazení příběhu do Berlína, jehož mapa je mimochodem i na obálce. Mile mě překvapil též výlet Liy a Noaha do ČR, konkrétně do Labských pískovců. Bylo to příjemné zpestření.
Celkově je to fajn oddechovka. Nečekejte nic, z čeho vám spadne brada, ale na vypnutí ideální.
Do Žítkovských bohyní jsem se pustila díky tomu, že je máme zařazeny v maturitní četbě. Jinak bych se do nich asi nedonutila, protože má dost stran. Ale mile mě překvapily! Příběh byl zajímavý a prostředí obce Žítkové učaruje. Jediné, co mi přišlo občas zdlouhavé, byly dokumenty a opisy policejních záznamů. Některé důležité bych ponechala, ale některé mi přišly zbytečné. Celkově mě však téma bohyní doopravdy zaujalo. Hlavně pasáže s nějakými rituály a historií bohování. Jen nevím, jestli si knížku ve finále k maturitě vezmu, jelikož se bojím, zda bych se do příběhu nezamotala. Ještě to musím zvážit.
České autorky mě nepřestávají udivovat. Soběstačný je další úžasná kniha z českých vod, která mě neskutečně překvapila. Je to silný příběh malého Štěpána, na jehož bedra toho osud naložil příliš ve velmi útlém věku. Tuhle knížku zařadila Pennyandbooks mezi nejlepší knihy roku 2020 a od té doby si ji chci přečíst. A Kája měla pravdu, protože tohle je fakt pecka! Bylo to čtivé, dojemné a psané tak realisticky, až mi slza ukápla. Zuzana Dostálová skvěle vykresluje rodinné vztahy a vyvolává tak spoustu emocí. Já vám tuto knížku moc a moc doporučuju! Obálka je sice nenápadná, ale obsah vás dostane a rozloží, stejně tak, jako mě.
- [ ] Skvěle zpracovaná příručka pro rozpoznávání ptáků. U každého druhu je jeho popis a hlavně charakteristické poznávací rysy a rozlišení od druhů, se kterými se často zaměňují. To jsem jakožto nadšenec do biologie ocenila hodně. Najdete zde i něco navíc, například zmínku o důležitých stromech v lese.
- [ ] Pokud vás ptáci zajímají, určitě tuto brožuru doporučuju.
Další dojemný příběh odehrávající se ve dvou časových linkách z pera mé oblíbené Kathryn Hughes. Zatím žádná knížka, která od ní byla zatím přeložena, mě nezklamala. Poslední slib se k nim řadí též. Opět to bylo originální, napínavé, odsýpalo to a byla jsem zvědavá, co se stane dál. Je to příběh, který vezme za srdce a byl také dokonale propletený. Jedna linka se odehrává ve Španělsku a druhá v Anglii. Obě byly skvělé. Půl hvězdy strhávám kvůli tomu, že mám pořád nutkání srovnávat všechny autorčiny knížky s jejím prvotinou - Dopisem. To je totiž můj favorit. Sice mu ostatní její díla hodně šlapou na paty, ale úplně na něj nedosahují.
4,5⭐️/5⭐️
Další díl série Niky stories nezklamal a naprosto mě pohltil! Přečetla jsem ho na dva zátahy a těšila se na každou další stránku. A co v knížce najdete? Hate to love romantickou linku, neotřelé prostředí hobby marketu a dokonce i kempováni v Českém Krumlově. Taktéž zde vystupuje Martin a Niky z prvního dílu - jsou to totiž rodiče Bey. Jen mi přišlo škoda, že Niky zde nedostala moc prostoru. Jinak mě to strašně bavilo. Řekla bych, že Zuzana Ryšavá hravě strčí většinu zahraničních autorek podobných YA románů do kapsy. Pokud vás knížka zaujala, nemusíte číst jednotlivé díly postupně. Klidně můžete začít rovnou Beou, protože knížky na sebe navazují pouze volně. Navíc Niky je téměř nesehnatelná. Každopádně já hodnotím velice kladně a určitě jsem knížku nečetla naposled.
Tato knížka mě zaujala na stories u cestina na pohodu. Půjčila jsem si ji tedy v knihovně a mile mě překvapila! Každá kapitolka obsahuje pouze 50 slov. Není to málo? Není. Hodně se toho totiž dá vyčíst i mezi řádky. Kniha vypráví silný příběh malé El, jejíž rodiče nemají zrovna dobré vztahy. K tomu na vás dýchne atmosféra 70. let a retro věci jako Vitacit, fronty na banány nebo vzácnost Coca Coly. Vsuvky tvoří články z Rudého práva, které mě osobně při čtení rušily a nebavily mě. Za to strhávám hvězdičku, jinak doporučuju knížku zkusit! Forma je velice zajímavá a autorka se s ní poprala skvěle.
Pro mě další skvělé překvapení od české autorky, tentokrát z pera Petry Dvořákové. Je to moje první její dílo a určitě mě nalákala na další. Vrány mě velice zasáhly, přestože je to knížka o krátkém rozsahu. S hlavní hrdinkou jsem cítila a bylo mi jí neskutečně líto. Bylo zajímavé vidět příběh z obou stran - z pohledu Báry i její příšerné matky.
Knihu jsem nemohla odložit a přečetla ji na dva zátahy, nedalo se jinak - povinnosti musely ustoupit stranou. Obdivuju autorku za to, co dokázala na 180 stranách.
Poupátka jsou další knihou z českých vod, která se zabývá silným a znepokojujícím tématem. O to víc mě to děsí, protože je to založeno na autobiografických prvcích. Nebylo úplně komfortní tuto knihu číst, což však vůbec neznamená, že by byla špatně napsaná. Právě naopak. Je to čtivě podané a i díky malému formátu stránky mizí pod rukama. Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala, ale pak mě to chytlo. Doopravdy povedená kniha, jen mi přišlo, že některé postavy se na svůj věk chovají až moc vyspěle. Možná bych vytkla též nadměrné užití vulgarismů. Avšak chápu, že to dodává na autentičnosti.
Malibu v plamenech vypráví příběh rodiny, který se odehrává ve dvou časových linkách. Jedna je o Nině a jejích sourozencích, druhá o jejich rodičích Mickovi a June - ta mě bavila možná i více. Určitě bych vyzdvihla nádherné prostředí Malibu, úplně na mě dýchla atmosféra léta. Vyprávění působilo velice realisticky, jako kdyby tato slavná rodina doopravdy existovala. Vše promyšlené do detailu, to je Taylor Jenkins Reid ve zkratce.
Celkově se mi to líbilo, mělo to i hlubší momenty. Jediné, co bych stoprocentně vynechala, jsou kapitoly o náhodných osobách na večírku. Tyhle postavy mě vůbec nezajímaly a zbytečně jsem se zamotala do spousty jmen. Jinak určitě doporučuju některé z autorčiných děl vyzkoušet. Její knížky seženete za pár korun - buď u Knih Dobrovského nebo ty vydané Mladou frontou najdete v Levných knihách. Koupí určitě neprohloupíte. Také brzy vyjde v překladu The Seven Husbands of Evelyn Hugo a na to já se teda těším neskutečně!
Páni! Vůbec bych neřekla, že toto je autorčina prvotina! Ten styl psaní byl úžasný, od knížky jsem se nemohla odtrhnout a doufám, že se od Barbory Linke dočkáme nějakého dalšího díla.
Jménem mojí sestry je příběh dvojčat, výprávěný z pohledu jedné ze sester - Soni a odehrává se v protektorátní Praze. Dobová atmosféra na vás z knihy úplně dýchne a přenese vás do období druhé světové války. Z příběhu jsem měla podobný dojem jako ze seriálu První republika. Je to sice jiná doba, ale užívala jsem si to stejně. Navíc hlavní hrdinka mi charakterem maličko připomínala Magdalenu Škworovou - byla taková rázná, živá, občas drzá a stála si za svým. Celkově mě čtení moc bavilo a byla bych ráda, kdyby se tento historický román dostal k více lidem.
4,5⭐️/5⭐️
Bohužel Pomalu hořící oheň mě nenadchnul. Nevyhovovalo mi přeskakování mezi dějovými liniemi, těžko se mi orientovalo v postavách, které byly takové suché a prakticky v člověku nevzbudily žádné sympatie. Dlouho mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Napínavých pasáží jsem se dočkala na můj vkus docela pozdě. Možná bych to označila spíš jako společenský román s napínavými prvky. Nakonec se to ale zajímavě propletlo a vše do sebe zapadlo. Určitě se najdou lidé, jež tahle knížka pohltí více. Já se však zařazuji do tábora těch, kterým to moc nesedlo.
Další silný příběh z pera talentované Heather Morris, která umí podat historii velice čtivou a nenucenou formou. Cilčina cesta mě zasáhla možná ještě více, než Tatér z Osvětimi, protože hlavní hrdinka je dívka věkově podobně jako já. Je neuvěřitelné, co všechno zvládla překonat. V 16 ji odvedli do Osvětimi, z níž vyvázla jako zázrakem živá a pak ji čekal ještě pracovní tábor ve Vorkutě na Sibiři.
Příběh je skvěle zpracován, čte se to samo. Nemusíte se bát nějakých složitých historických faktů, vše je podané zbeletrizovanou formou. Dozvěděla jsem se zase něco nového, i když na ruské pracovní tábory jsem narazila již v knize V šedých tónech. V Cilčině cestě se navíc dostáváme i k tomu, jak vypadala v táborech zdravotní a poporodní péče, jelikož sama Cilka zde pomáhala jako zdravotní sestra.
Knížku můžete číst buď samostatně nebo si předtím přečtěte ještě Tatéra. Obě knížky moc doporučuju!
Bohužel k tomuto detektivnímu případu jsem nepřilnula. Když ho srovnám s předchozím dílem (Mlha nad Shadow Sands), tak Propast smrti je o hodně slabší. Příběh se táhl, ztrácela jsem se ve velkém množství postav a celé se to točilo kolem gay komunity. Nic proti tomu, jen není potřeba na každé stránce zdůrazňovat, že ten a ten je gay.
Co bych vyzdvihla jsou sympatičtí vyšetřovatelé Kate a Tristan a to, že knihu můžete číst i zvlášť bez znalosti celé série, protože jsou tam zmínky o minulosti.
Na závěr ještě jeden fakt o autorovi, který jsem třeba já nevěděla. Robert Bryndza je původem britský autor, ale nyní žije na Slovensku. Jeho rodné jméno je Robert Sutton a pseudonym Bryndza si vybral podle názvu slovenského sýru.
Docela by mě zajímalo, jakou úroveň má populární série s Erikou Fosterovou. Třeba se někdy pustím i do ní.
Colleen Hoover opět dokázala, že psát umí. Vystřihla příběh, který chytne za srdce a je tak čtivý, že ho nemůžete dát z ruky. Vypráví o Benovi a Fallon, jež se setkávají jednou za rok, konkrétně 9. listopadu, a mají domluvu, že takto to bude probíhat následujících 5 let. V knížce jsou popsány jen ty 9. listopady, takže jako čtenáři nemusíme přečkávat nějaké výplňové části, co se dělo mezi tím. Samozřejmě by to nebyla Colleen, kdyby se do toho nepřimíchalo tajemství převracející celý příběh naruby. K tomu se v knížce nacházela spousta nádherných citátů a myšlenek, až mi bylo líto, že jsem nelepíkovala. Celkově se mi to líbilo moc a můžu jedině doporučit.
Kathryn Hughes je sázka na jistotu. Její dojemné, napínavé romány, odehrávající se ve dvou časových rovinách, mají pokaždé úplně jinou zápletku, ale stejně překvapivý závěr. Vše se až zázračně propojí a vy jen zůstanete zírat. I Tajemství bylo tentýž případ. Ve srovnání s ostatními počiny autorky bych ho zařadila na stejnou úroveň s Klíčem, Dopis o stupínek nad ně. Všechny však stojí za to. Určitě tuhle autorku vyzkoušejte, já jsem z ní nadšená a nemůžu se dočkat její nové knížky - Poslední slib, který vychází v Gradě již 9. února.
4,5⭐️
Paříž je vždycky dobrý nápad je kniha, ve které se snoubí cestování s romantikou. Když hlavní hrdinka Chelsea zjistí, že ztratila radost ze života, vezme si dovolenou a vyrazí na cestu po Evropě. Navštíví země, kde byla před sedmi lety šťastná a s nimi i tehdejší přítele. Konkrétně je to Irsko, Francie a Itálie.
Můj názor je takový, že na romantickou oddechovku je to skvělý adept. Po nadšených ohlasech ostatních čtenářů jsem však čekala něco víc. Kniha mi nepřišla moc čtivá a nepředala mi ani nic veledůležitého. Pokud máte však rádi romantiku a cestování, tak ji určitě vyzkoušejte. Myslím, že nesáhnete vedle
Poslední knihkupectví patří mezi válečné knížky, ale není to depresivní čtení. Pár smutných událostí se tam vyskytuje, ale jinak je to milý příběh plný naděje a sounáležitosti s ostatními. Navíc atmosféra zajisté potěší každého knihomola, protože prostředí knihkupectví v době historické Anglie je prostě a jednoduše okouzlující. Postavy jsem si taktéž oblíbila. Jediné, co bych vytkla, je opakující se děj v prostřední části, která mě po čase začínala lehce nudit. Jinak mě knížka příjemně překvapila
Tohle byla stravitelná povinná četba, která mi ani nevadila. U některých části jsem se musela dokonce pousmát, což je u maturitní četby fakt výkon Jedná se vlastně o rodinnou kroniku, která zachycuje období normalizace do pádu komunismu očima Kvida. Román je z části i autobiografický, protože sám autor si tuto dobu zažil.
Existuje i film, který jsem neviděla úplně celý, ale vypadal docela fajn.
Nakonec to nebyla vůbec špatná kniha, ikdyž jsem od toho nic neočekávala.
Tuhle knihu jsme dostali všichni povinně přečíst a to byl možná kámen úrazu. Sama bych si ji ze seznamu nikdy nevybrala, protože ruská satirická komedie mě teda vůbec neláká. Četla jsem to vyloženě z donucení a nebavilo mě to. Šla jsem do toho s tím, že to chci mít co nejdřív z krku. Co bych vyzdvihla je závěr, pointu to má dobrou. Vlastně to nemusí být až tak špatná klasika, ale já jsem se k tomu stavěla s odporem už od začátku, což byla chyba
Viděla jsem spoustu kladných recenzí, mě to však neoslovilo.