Booksaddict
komentáře u knih
Syn
Jo Nesbø
A je to tady zase! Nesbo má opravdu talent vytvořit postavu grázla hrdiny a nevím, jestli tím necílí na nás ženský, každopádně se mu to alespoň u mě daří. Hrozně atraktivní příběh, věty které se vám zavrtají do morku kostí, romantika i napětí. Já říkám ANO!
Svědectví
Margaret Atwood
Ten námět, ten námět! G-E-N-I-Á-L-N-Í. Gileád je fascinující a děsivý zároveň, nemohla jsem se od toho odtrhnout a doufám, že Atwoodová se ještě jednou do této země vrátí a vznikne další knížka. Já bych si ji přečetla hned.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Geniální. Ale doporučuji číst až po seriálu. Kdybych první četla knížku, asi by mě taky tolik nenadchla. Námět spolu se všemi detaily, jak Gileád funguje, mě hrozně baví.
Hladový oheň
Erik Axl Sund
Lidi, já vám nevím. Jako přečetla jsem to nakonec, ale že bych se na to těšila, to teda ne. Postav jak na orloji, už jsem nevěděla, kdo je kdo, potřebovala bych si doma udělat tabuli jak kriminalista a psát si, o kom vlastně čtu a jak se jmenoval za svobodna.
Anežka
Viktorie Hanišová
Viktorii Hanišové moc fandím a právem by měla patřit mezi nejprodávanější autorky. Tuto knížku si dovedu představit ve zfilmované podobě a byl by to jistě hezký počin. Knížka je bolestivě pravdivá, otvírá hodně 13.komnat a po přečtení máme o čem přemýšlet.
Modrý slon - O čem všem je láska....
Vlastina Svátková
Mně se to líbilo. Vždy jsem vnímala autorku této knihy jako povrchní a prvoplánovou krásku a ejhle...Omlouvám se za své předsudky a jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Je v ní hodně pravdy.
Vraní dívka
Erik Axl Sund
Další kniha se zlatou nálepkou bestselleru, která mě moc nenadchla. Zhruba do půlky knížky jsem přemýšlela, jestli ve čtení pokračovat, pak už jsem začala tušit, kdo je Sofie a chtěla jsem jen vědět, jak to dopadne. Na pokračování se zatím nechystám, ale uvidíme...
V pasti
Lilja Sigurðardóttir
Skvělý námět, ale přesto mě knížka moc nechytila. Dějová linka s Aglou mi přišla zbytečná a nebavila mě. Ale určitě nelituju, že se mi tato knížka dostala do ruky.
Půlnoční slunce
Jo Nesbø
Mně se styl psaní v těchto dvou knihách od Nesba moc líbil. Charakter hlavních postav opět nerozklíčujete hned na začátku příběhu, hlavní hrdina chlap s velkým CH a knížka přečtená za den. Spokojenost.
Všeník
Daniel Landa
Protože Landu miluju, dala bych pět hvězd, ale protože chci být objektivní, dávám tři. Knížka je spíše pro fanoušky, k večernímu čtení bez citové vazby k Landovi asi nepoužitelná. Některé pasáže jsou si v knížce hodně podobné a opakující se (ano, chápu, že je to deník ze zahraniční cesty), ale i tak jsem od textaře (velmi šikovného textaře) čekala trochu víc. Škoda, že Landa nepíše něco jiného než deníky, každá jeho písnička by mohla být hodně dobrou knížkou.
Sebranka
Torey L. Hayden (p)
Sebranka je krásná knížka, která vás pohladí na každé stránce. O Spratkovi jsem napsala, že by měl být povinnou četbou pro rodiče. Tato knížka by měla být povinnou četbou všech, kteří pracují s dětmi. Je v ní tolik moudrých slov a vět, které nikdy nebudou zastaralé.
Bábovky
Radka Třeštíková
Bábovky určitě hodnotím líp než Veselí. Propojit hlavní hrdinky do jednoho příběhu je skvělý nápad, ale možná bych jich zvolila míň, ke konci knížky už jsem se ve všech těch jménech ztrácela. S knížkou Veselí má přece jen něco společného- nefunkční vztahy dcer s matkami, úmrtí na rakovinu, a hlavně spousta milenců a milenek. Já vám nevím, musí všichni prodávaní čeští autoři psát jen o nevěře? To už čtenáře nezajímají "obyčejné" funkční vztahy?
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Konečně jsem se dostala k Nesbovi a jsem mile překvapená. Neměla jsem žádná velká očekávání a nakonec se mi to líbilo. Nesbo v tomhle počinu ukázal, že se dá napsat příběh, co má hlavu a patu, zvraty, napětí, nečekaný konec a postavy, kterým jednu chvíli fandíte a zároveň je nenávidíte, a to na 150 stranách. Napětí od první stránky, nemusíte číst 100 stran, jak vypadá severská příroda, než se najde mrtvola. Za mě palec nahoru.
Veselí
Radka Třeštíková
Opět se ukázalo, že nejprodávanější automaticky neznamená nejlepší. Celou knížku jsem se musela oprostit od toho, že je mi autorka jako člověk bytostně nesympatická, a pak to bylo lepší. Styl psaní mi moc nevyhovuje, autorka používá buď krátké věty, nebo krátké větičky, které oddělí čárkami a je z toho věta na odstavec. Matku Elišky bych chtěla potkat v reálném životě, protože to byla řízkyně jako blázen :) Stejně jako u předloh Viewegha si dokážu představit, že bude i tato kniha dřív nebo později zfilmovaná a něco mi říká, že trhák to nebude.
Kříďák
C. J. Tudor
Právě jsem dočetla knížku, která má zlatou nálepku světový bestseller. A to je právě asi ono. Mně zkrátka připadá, že knížky s touhle nálepkou mají potom takovou nálepku i v podobě hodnocení. Od knížky jsem na základě recenzí čekala hodně, každý přece četl Kříďáka, ten mysteriózní thriller. Tudorová píše vlastně pořád stejně (četla jsem první Jámu), střídá se dětství s dospělostí, minulost se současností, hlavní hrdina je zase single čtyřicátník, co chlastá a kouří, je učitel a pátrá po tom, co se stalo v minulosti a má v tom tak trochu prsty. To je škoda, protože čtenář už tuší, kudy se bude příběh odvíjet. Knížka se čte rychle, protože má obrovská písmena, měla jsem přečteno za dva večery. Shrnutí: jako hezký, ale stopu to ve mně nezanechá.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Zmizela v mlze je moje první přečtená kniha od "královny české detektivky" a asi jsem náročný čtenář, ale mně to moc nebavilo. K nalezení těla došlo až na 80.stránce, takže jsem to chtěla vzdát, ale nakonec jsem přece jen chtěla vědět, jak to dopadne. Vraha není podle mého názoru možné z pohledu čtenáře vypátrat a celé je to moc popisné (což autorka umí moc dobře) a vleče se to jak týden před výplatou. Nejsympatičtější postava za mě určitě Bente :) Zkrátka klasická nedělní detektivka na ČT1.
Příliš mnoho Kateřin
John Green
Neurazí, nenadchne. Přikláním se k názoru ostatních čtenářů, že se jedná o oddychovku, já bych ještě dodala, že se jedná o nudnou oddychovku.
Povídky podivných
Ransom Riggs
I když vyhledávám knížky jiného žánru a tahle se mi dostala do ruky náhodou, musím říct, že je hodně zajímavá. Magické, mystické pohádky pro dospělé, které určitě vyplnily díru na trhu.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Když pročítám všechny ty kladné recenze, mám pocit, že jsem nečetla ani pohled Veroniky, ani Jáchyma, ale nějakej třetí. Mně tahle knížka moc nenadchla a ani jsem ji nedočetla do konce. Pohled na stejný příběh očima více aktérů se dělá jako slohové cvičení i s dětmi na ZŠ, ale to by mi až tak nevadilo. Nebaví mě obecně knížky, kde se moc tlačí na pilu v tom, že hlavní hrdinové zažívají sex na 1000 způsobů (chtěl se autor vyrovnat Vieweghovi, nebo je to po éře odstínů šedi prostě chtěné téma?). Místy mi knížka přišla jako naivní román pro dospívající, ale co mi vadilo nejvíc, byly stále se opakující slova, třeba racionální a iracionální. To už jsem začínala mít mírnou alergii. Dám Hartlovi ještě šanci v jiném jeho počinu, abych se přesvědčila, že ty recenze jsou zasloužené.
Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
Tuhle "knihu" nemohu jinak ohodnotit. Působí, jak by byla sepsána na koleni za jeden den. Je plná nesmyslů a dezinformací a stejně jako dokument patří do kategorie bulvár a jak vytvářet paniku mezi lidmi, kteří o tomto tématu nic nevědí. Kdo ví o této problematice více z relevantních a odborných zdrojů, musí souhlasit, že je tato kniha pelmel nesmyslů. Herečka, která šla do natáčení dokumentu dobrovolně, dospělá žena, která v každé druhé větě nezapomene říci, že měla snoubence a nyní je vdaná (všichni jí to přejeme, tak proč to omílá?)má nyní pokřivený obraz o mužích - a co čekala? Že jí budou posílat obrázky jednorožců, když dokument je o predátorech? Žena s pokřiveným obrazem se nakonec stejně ještě kvůli knize s jedním aktérem setkává a celou dobu ho "jebe" za to, co udělal. Celá kniha je jednostranná, plná výkřiků "proboha a proč to děláte?", sexuolog vyřkne, že "kámen šuká cihlu" a kauza Meluzín je úplně mimo dokument. Trochu divné je, že když dokument nachytal tolik predátorů, musí pak kniha být založena na kauze, která se odehrála před mnoha lety a s tvůrci dokumentu nemá nic společného. Další nesmysl-Meluzín je v rozhovoru označen jeho pravým jménem a následně je v ukázce rozsudku jeho jméno začerněno. Rozhovor s matkou obětí Meluzína ve stylu tv Nova. Katastrofa. Myslím, že autorka na hodně otázek odpověděla sama, za prvé kniha vyšla na základě zájmu nakladatelství o dokument (tedy nakladatel tušil, že se bude kniha prodávat, ať v ní bude cokoliv) a za druhé jak autorka píše, některé pasáže v rozhovorech byly upraveny - které přesně a nebylo to celé tak nějak vycucané z prstu? Veliký humbuk, ale senzace se tak nějak nekoná. Za mě bohužel odpad.
