Bórborka komentáře u knih
(SPOILER) Jediné pozitivum, které knize přidává trochu na hodnocení, je styl psaní, připomínající "stream of consciousness". Na druhou stranu jsem si z knihy neodnesla ani jedinou myšlenku, kterou by stálo za to uchovat. Kniha, v zahraničí promovaná jakožto feministická novela, připomíná spíše zdlouhavou esej velmi namyšlené a zoufalé ženy. Jelikož v životě neměla muže, neokusila nikdy lásku, ženy, které jí obklopovaly od doby raného dětství, dříve matky, s klidem na duši přihlížely, jak se malému děvčeti nedostává mateřská láska a raději klebetili pouze mezi sebou, protože jsou to přeci nevzdělané ženy, kadeřnice či prodavačky... ani jedna z těchto věcí ve mně neovokuje ani vzdáleně smýšlení o hodnotách feminismu.
Ačkoliv se v knize odehrává spoustu událostí, všechny jsou popsány tak bezcitně, bezprožitku, že i útěk z vězení se zdá jako maličkost a škoda to vůbec zmiňovat.
A zápletka, že neví, jak se dostaly do jejich vězení, jelikož jim na začátku nasadili omamné látky, bojí se udelat vzpouru, aby nebyly byty a jeden den prostě všichni zmizí bez jakéhokoliv důvodu. Akorát další hrst písku do již tak plné pouště plného ničeho.
Kniha vypráví životní cestu jedné neobyčejně obyčejné ženy. Ukazuje, že nic na světě není černobílé. A pokud ovšem někdy chybu uděláme, lítost není tím správným řešením.
Hlavní hrdinka Evelyn má silný charakter, který by někoho mohl od knihy odradit, ovšem mě zaujala její celistvost. Její nedostatky jí dělaly uvěřitelnější, a proto se do ní dalo velmi snadno vcítit.
Příběh je doplněn o dějovou linku vypravěčky (často by se dala přirovnat, že představuje samotného čtenáře - předává myšlenky samotné Evelyn přímo čtenářy, aby je pochopil tak, jak si autorka představuje), který ovšem už tak komplexní není. Její charakter je místy plytký.
Kniha je psaná velmi stroze, bez převratných květnaných popisů a dlouhých souvětí. Nicméně k této knize se to vyloženě hodilo. (čteno v originále)
(SPOILER) Myslím, že autorka si ukousla větší sousto, než zvládla pokrýt.
V knize se vyskytují těžká témata jako smrt, deprese či šikana a autorka s nimi pracuje, jakoby se zjevovala jenom v určitých situacích a nevěnuje je jim zvláštní pozornost. Asi je láska lékem na vše.
Charaktery postav jsou velmi ploché a chybí jim nějaká hloubka.
Hlavní mužský protagonista na mě působil jako nějaký "slizák" a konverzace mezi ním a hlavní hrdinkou opravdu neodpovídaly jejich věku.
Ale jako letní naivní čtení to svou funkci splňuje.
Autorka si na této publikaci dala opravdu záležet. Oceňuji především rozhovory s vedoucími psychology experimentů či jejich pacienty. Knižní zpracování v podobě beletrického díla je čtenáři mnohem sympatičtější, než kdyby se jednalo o literaturu faktu.
Ovšem na škodu mi přijde, že kniha je velmi stručná. Samotný rozhovor s psychologem často netrval déle než dvě stránky a občas i samotný experiment moc prostoru nedostal. Také bych měla výtku k absenci dalších experimentů, které pro 20. století byly převratné (Stanfordský vězeňský experiment, koktajíci sirotci atd.).
V souhrnu bych knihu doporučila především široké veřejnosti, jelikož autorka nepřinesla nic nového, ale spíše obzvláštnila a zprostředkovala psychologické experimenty všem, kteří o toto téma mají zájem, ale nechtějí se pouštět do odborných publikací.
Kniha byla srozumitelná a dobře vysvětlená, ale nedá se brát vážně. V dnešní době již překonané domněnky. Doporučuji jestli se chcete pobavit.
Autorka mě závěrečným dílem překvapila. Celá série se nesla na velmi průměrné až podprůměrné vlně, až na poslední díl, kde mi byla schopná dokázat, proč si její knihy zaslouží takový obdiv.
Kniha svou délkou byla schopná dát prostor vedlejším postavám, které mě od začátku zajímali mnohem více. Děj plynul příjemným tempem a neztrácel zbytečně na své dynamičnosti.
Taky musím uznat, že se mi líbí propojenost mezi jejími ostatními sériemi.
Kniha je schopná vyvrátit některá tvrzení, ovšem její názory můžou být často zastaralé, proto bych na její výpovědní schopnost nespoléhala.
Ovšem čtení je to příjemné, stručné, bez zbytečných odborných termínů a s ukázkami studií, ze kterých vychází, takže se každý čtenář může přesvědčit a zabřednout do hlubších vod psychologických "mýtů".
Možná jsem náročná, ale od knihy jsem čekala více.
Děj byl naprosto o ničem a zápletka jednoduchá. V nějakých situacích chybí přirozená návaznost. Všechny postavy se vyznačovaly jedním charakterovým rysem - chameleon - tedy, že se jejich osobnost měnila, jak autorka uznala za vhodné, i přes to ovšem ani jeden z hrdinů nebyl sympatický.
Jazyk, kterým je knížka přeložena je fádní, bez jakéhokoliv náboje (tedy až na slovo "fištrón").
Knihu bych nedoporučila ani mladší věkové kategorie, jelikož by jí mohla odradit od čtení.
Kniha je opravdu krátká, ale svým obsahem přínosná.
Jestliže budoucí čtenář uvažuje o studiu psychologie, tato kniha by mu mohla pomoci rozhodnout (ovšem ke studiu je třeba mnohem propracovanější studijní materiál). Pro běžného konzumenta knih se tato kniha může stát příjemným rozšířením jeho četby.
Tohle zpracování historie psychologie se mi zdá poněkud nepřesné.
Jednotlivé směry se mi nezdají správně vysvětlené a přehršel nevýznamných autorů k jednotlivým směrům na úkor vůdčích osobností, se mi nezdá správně zvolený přístup.
Pro základní uvedení do psychologie ovšem dostačující.
Mě osobně kniha lehce zklamala. Příběh byl zajímavý s hutnou a tajemnou atmosférou, který mě nutil pokračovat stále dále, ale zpracování mi nějak nesedlo. Kniha se mi četla těžce a příběh utíkal velmi pomalu. Kdyby kniha byla o několik stran kratší určitě by na mě udělala lepší dojem. Přesto doporučuji každému, aby si jí přečetl a udělal si na ní svůj vlastní názor.
(SPOILER) Kniha měla vysoký potenciál, ale...
Psychologie postav není domyšlená. Přístup údajných přátel k psychicky narušené osobě je vyloženě směšný, jelikož jejich sobeckost ho nenaštvat a neznepřátelit si ho, jim zabránila mu sehnat psychickou pomoc. Příběhy z dětství jsou hrozivé, ale jejich neustálé opakování ubírá na jejich děsivosti. Asi je to tím, že nežiji v Americe, ale vykreslení většiny jejích obyvatel jako homoaexuáli, nejlépe s pedofilními sklony, se mi zdá zkreslený a přehnaný. Nedokáži si představit, že za 15 let Judova života, nepotkal ani jednu hodnou, respektive normální bytost.
Příběh samotný by mohl být zkrácený o nejméně 100 stran. Na samotném začátku se v knize střídají pohledy všech čtyř kamarádů, ale postupem času dva z nich přestali být pro příběh důležití, a tak jim autorka již moc prostoru nedala.
A osobní výtka - střídání pohledů mezi osobami a do toho zapojení retrospektivy pro mě bylo lehce matoucí.
Na svou dobu převratné dílo, v dnešní době bohužel čtenáři nic nepřinese. Povídky mají repetetivní témata a po nějaké chvíli mě začaly nudit.
Postavit příběh na nudné hrdince, není dobrý nápad. Řekla bych, že do nějaké 3/4 se kniha táhla, až jsem myslela, že jí odložím. Naštěstí se potom začal odehrávat alespoň trochu zajímavý děj, který mě přesvědčil dát šanci druhému dílu.
Nápad světa, ve kterém se ukrývají démoni, mě zaujal. Provedení bohužel bylo horší. Některé situace se mi zdály nesmyslné a nereálné, postavy bezcharakterní a jejich dialogy občas opravdu hloupé.
Způsob stylistiky, který autorka používala, se snažil působit na opravdu mladé čtenáře, ale obsah textu se mi pro ně až tak vhodný nezdál.
Lehce přeslazená oddychovka s dlouhou předehrou, která stojí za to. Někdy jsem musela převracet oči nad urážlivostí hlavní hrdinky, ale měla jsem pro ní pochopení. Trochu mě zklamalo, že hlavní mise, kde se odehrálo trochu vzrušení, byla napasovaná do 50 stran, a poté se pokračovalo v "klidné" lince.
Z téhle série jsem neskutečně zklamaná. Do knihy se vůbec nedokážu začíst. Autor, jako by se nemohl rozhodnout, jakým stylem své knihy chce psát, a tak se čtenář stále setkává s jiným vyprávěcím stylem. Také je zahlcen s nesčetným počtem postav, které často nemají v příběhu žádný význam. Omáčka, kterou je kniha zbytečně omotaná mě vůbec nezajímá a z mého pohledu autor opakuje tentýž vzorec. Nejhorší přesto pro mě je, že žádnou z postav jsem si za těch šesti dílů neoblíbila, proto mě ani nezajímá jejich konec.
Kniha byla milá a krásně napsaná, postavy mi byly sympatické, tedy až na jednu - Layken. Hlavní hrdinka prochází těžkými nástrahami života, proto by se její chování dalo omluvit, přesto si myslím, že její sobeckost byla přes míru. Nechápu, čím na lidi ve svém okolí tak působila, jelikož si jí každý zamiloval, aniž by musela vynaložit sebemenší úsilí.
Od románu pro ženy nečekáte zázraky, ale Colleen to zvládla.
Kniha graduje od samého začátku a čím více se blíží čtenář ke konci, tím více bolestnější příběh hrdinka zažívá. Příběh nás vtáhne a nepustí, dokud si nepřečteme epilog.
Ze začátku jsem se bála, že se bude jednat o obyčejný, dobře napsaný, román, který je postavený na milostném trojúhelníku, to jsem autorku podcenila.
Pro mě hlavní myšlenkou je ukázat, že lidé nejsou "černobílý", ale přesvědčit nás o tom, že i dobří lidé dělají hodně špatné věci. Díky této skutečnosti kniha dokáže mnohem lépe působit na citovou stránku člověka a rozpoutat v něm vnitřní boj.
Asi patřím mezi výjimky, ale autorka mě neoslovila, její styl psaní mě do děje neumí vtáhnout a její knihy se mi zdají bez jiskry.
Po zkušenosti s knihou Losos v kaluži, kterou jsem nedočetla, jsem zkusila další. Panda v nesnázích mě bavila především střídáním mezi rokem 1952-3 a 2017. Postavy v knize jsou zajímavé, všechny mají podobný uzkostný vzorec, ale jinak jsou zcela rozdílné. Hlavní problém se mi zdál v tom, že se tam vlastně nedělo nic moc podstatného (tedy až na konec plný zvratů). Knihu bych hodnotila kladně, ale více jak 3,5 hvězdy si nezaslouží.
Přečteno jedním dechem. Autor zbytečně neprotahuje.
Tenhle díl se mi zdál více smutný, jakoby autor sám zrovna nebyl v nejlepší kůži, ale požitek s knihy byl i přes to výjimečný.