bosorka komentáře u knih

Zprvu jsem myslela, že budu číst další ze (v současné době tak módních) severských detektivek. Co ovšem začalo masovým vyvražděním jedné vesnice, kdy policie moc indicií, kdo by mohl být vrahem, nemá, se nakonec zhouplo do politického thrilleru. Navíc velice dobře vystavěného a ani trochu nudného. Autor vezme čtenáře o více než sto let nazpět do Číny i Ameriky a ukáže mu, jak dlouhou životnost může mít pomsta. Zároveň ale představí současnou Čínu a to způsobem, ze kterého mrazí. Rozhodně zajímavá kniha, která stojí za přečtení. Mě jen maličko zklamalo, že čtu ráda detektivky, kde se "padouch" odhalí nečekaně a pokud možno na konci, což mi tady chybělo. I když vím, že kniha není klasickou detektivkou, každopádně do děje uvádí vraždou a čtenáře tak trochu navnadí (proto o * méně).

1 06.04.2012

Jak mám vlastně docela volnou ruku nad tím, co budu svým dětem předčítat, snažím se vybírat i to, co mě samotnou neunudí/nenaštve. Knížky Jiřího Kahouna jsou milé, dobře se čtou, jsou srozumitelné i menším dětem. Zimní knížka se líbila celé rodině.

2 12.03.2012

Líbilo fakt hodně moc. Bylo to smutné, přitom hlášky malého Jacka i nutily k úsměvu. Možná i proto, že mám stejně starého syna, jsem neměla chvílemi daleko k slzám. Naprosto mě dokázala dostat autorka, která perfektně vystihla myšlení pětiletého dítěte. To, že je příběh vyprávěn řečí pětiletého, je neuvěřitelné plus knihy. A vůbec, všechny nápady mě dostaly. To, co maminka vymýšlí, aby pro syna udělala v pokoji 3,5x3,5 metry život srovnatelný s tím, co ona zná z normálního světa, je až neuvěřitelné. Tímto vlastně chválím i autorku, která nápady do hlavy románové Mami vložila. A zvykání si na následný "normální" život mě rozesmutňoval snad ještě víc než ten zamčený v "Pokoji". Doporučuji!

11 12.03.2012

Opravdu kniha pro mnoho generací, ke které se navíc můžete nespočetněkrát vracet. Četla jsem mohokrát a pokaždé hltala s nadšením. Kam se hrabe Robinson Crusoe.

1 03.03.2012

Strhující, dojemné, napínavé, drsné. Naprosto perfektně napsaný příběh nejen o vině, která umí zcela převrátit hodnoty. Příběh o přátelství, i kvůli té vině zmařenému. Příběh o snaze po odpuštění a vykoupení. Příběh o lásce synovské i otcovské. Příběh jedné pro nás exotické země. Příběh z jiné kultury. PŘÍBĚH!

5 02.03.2012

Tentokrát se Tana French věnuje Franku Mackeymu, bývalému šéfovi Cassie Maddox, který se už objevil v předchozí knize Dokonalá podoba. Autorka nás přivádí do chudší dublinské čtvrti, kde detektiv Mackey vyrůstal a odkud v 19 letech utekl. I proto, že se nechtěl smířit s nepříliš lákavou budoucností, která v té době obnášela hlavně trávení času mezi pracákem, pivem, semtam nějakým kšeftíkem, hádkami s rodinou a boji s tyranským otcem. Po 22 letech se sem vrací a čeká ho asi jeden z nejtěžších případů, protože se týká jeho osobně a jeho rodiny. Tana French jako obvykle umí vtáhnout do děje a nepustí, dokud knihu nedočtete. Příběh mi přišel nejvíc zajímavý atmosférou, popisem Dublinu let osmdesátých, sondou do nelehkých rodinných vztahů. Samotné rozuzlení zápletky mě nepřekvapilo, v podstatě jsem ho tušila. Zamrzelo trošku, že tentokrát ani zmínka o Cassie Maddox.

1 24.02.2012

Čte se opravdu moc dobře, i když to není o krásných věcech, skoro mi to přišlo jako odpočinková kniha. Příběh sviští dopředu bez zadrhnutí, i přesto že si občas říkáte, že tady už by to hrdinům nemělo projít. Pravdivosti příběhu taky moc nevěřím, spíš zdařilé navedení "true story". Každopádně autor si zcela jistě nastudoval potřebné o době a zabalil pak do čtivého příběhu.

1 16.02.2012

Knížka, po které jsem sáhla díky perfektní obálce Maťo Mišíka, mě absolutně dostala. Jak jsem vůbec nevěděla, o co půjde a o M. Richlerovi slyšela poprvé, byla jsem příjemně překvapena. Antihrdina Duddy, kterému by člověk občas nafackoval, má své kouzlo i díky své vůli, s kterou si jde za svým. Knížka je navíc vtipná.

2 16.02.2012

Těžce se mi četlo, i proto, že na tak relativně krátký příběh bylo přelidněno. I na konci knihy jsem se vyznala jen v hlavních postavách a u některých jsem i pak netušila, proč se tam vlastně objevily. Psáno podivně chladně, nevtáhlo mě a dočetla jsem jen silou vůle. Příběh mě nedonutil k tomu být pozorná, tak skoro zpětně nedokážu říct, o čem byl. Ale možná i proto, že autor rád naznačuje a nedoříkává - aspoň mi to tak přišlo.

09.02.2012

Za všechna moje slova ukázka. Šrutovy básničky jsou prostě úžasné.

Byla jedna hodná Běta,
měla muže Otu.
Ten odešel na kraj světa,
nechal jí jen botu.
Hodná Běta žila v botě,
měla plno děcek,
každé ráno při sobotě
šoupla je do necek.
Když je v neckách vydrbala,
vyleštila botu
a pak tiše oplakala
ztraceného Otu.

1 01.02.2012

Příjemná četba. Samotný detektivní příběh není extrémně překvapivý, nic co by vyrazilo dech. Ale atmosféra je úžasná. Člověk se úplně přenese do konce 19. století, do dob Oscara Wilda. Do míst, která navštěval, mezi lidi, s kterými se stýkal. A celé to působí hodně autenticky. Navíc prošpikováno Wildovými bonmoty.

01.02.2012

Pro mě o krapítek horší než V lesích, ale pořád skvělá knížka s propracovanými charaktery a velice zajímavou zápletkou. Možná bych malinko prokrátila o běžné situace v domě, které příběh občas zdržovaly. Jinak ale velice zajímavé, spěje to tam, kam člověk snad i tuší, i když se mu nechce tomu uvěřit. Perfektně zpracované téma "manipulátorů", jako už i u prvotiny. Trošku mi chyběl Rob, i když jako neviditelná nitka se proplétal celým příběhem - věřím, že mu French ještě dá někde více místa. Těším se na další knížky a určitě budu Tanu French sledovat, protože pro mě je to momentálně velký objev, i proto, že ve mně dokáže vzbudit veliké emoce, že prožívám spolu s postavami.

4 23.01.2012

Líbilo se mi vykreslení postav, které byly velice důležité pro celý příběh. Hlavní příběh byl uzavřen a že ne ten vedlejší, mi nevadilo, občas mám ráda nedořešené, stejně jako mám ráda otevřené konce u filmů. Netřeba všechno doříct a dovysvětlit do puntíku. Člověk aspoň může dumat, jak by to dopadnout mohlo. Jinak mám ráda, když ve mně kniha vzbuzuje emoce a to V lesích dokázalo. Prožívala jsem spolu s vypravěčem, byla na něj naštvaná, i ho chápala, i ostatní postavy mě dokázaly naštvat, přesvědčit, udivit... Příběh ve mně zůstává i po přečtení, což se vždycky nestává. Navíc s "psychopaty" (a nemusí to být zrovna zločinci) mám své zkušenosti a ten jejich popis fakt seděl.

6 17.01.2012

Tato kniha mi byla kdysi velikým pomocníkem při psaní závěrečné práce z dějepisu na gymnáziu. A kromě toho se strašně dobře četla.

4 13.01.2012

Zreálněné řecké báje, které miluji od dětství. Takže číst si o realitě k tomu vztažené jako by dovršovalo tuto mou lásku.

3 13.01.2012

Hodně čtivě napsáno. Jak ráda čtu knížky Jacka Londona, tak mě i bavilo číst si o něm.

13.01.2012

Po předchozích knihách od Nesboa docela zklamání. Dost nelogické, a i když se autor vše snaží vysvětlit, díky nelogičnosti je to dost překomplikované. Kniha docela sviští a vyzdvihla bych zvlášť první půlku, tam to ani neskřípe, naopak. Pak bohužel i ztrácí svižnost, přestože není o akci nouze - ale možná je jí tam až moc. Škoda, kdyby Nesbo udržel kvalitu první půlky, hodnotila bych lépe. Takhle je to 3 a půl.

2 07.01.2012

Pentagram se mi líbil víc než Nemesis, zvláště pak proto, že nebyl tak překomplikovaný, děj byl přímočařejsí. Hlavní hrdina může někomu nesedět, ale mně právě proto, že není stoprocentní klaďas, hodně sedí. Navíc ve dvojici s protivníkem Tomem Waalerem to perfektně klapalo.

5 06.01.2012

Četlo se to sice docela dobře, ale extrémně mě neuchvátilo. Připadalo mi, že fantastický prvek v knize (zavražděná dívka z nebe sleduje další osudy svých blízkých) je tak trochu na efekt a nemusel by tam nutně být. Naopak to, jak se s její ztrátou blízcí vyrovnávají/snaží vyrovnat, se mi líbilo docela dost (a šlo by to i bez komentářů z "nebe"). Taky v závěru mi jedna scéna hodně neseděla - prostě veškeré fantastično z knihy ven, ten reálný základ je velice dobrý a nadpřirozené příběh hodně snižuje, což je škoda.

1 02.01.2012

Dávám 3 a půl. Připadá mi, že knihy Zafóna (tedy ty dvě, co jsem četla) mají skvělý rozjezd, umí vtáhnout do děje, navodit parádní atmosféru, napnout čtenářovy nervy, a pak se postupně rozbředávat v příběh, který jsme četli už mnohokrát jinde. Možná by Zafónovým příběhům prospělo prokrácení.
I Andělská hra je zprvu zajímavě rozehraná, posléze mě ale začala trošku nudit, dalo se vcelku předvídat, co bude následovat, protože autor se nechal inspirovat již klasickými zápletkami (faustovský motiv, zdánlivé rozdvojení osobnosti apod.). Na můj vkus je v knize moc zbytečných mrtvol (mluvím hlavně o té zbytečnosti, někdy je moc prostě příliš). Ale i tak je knížka zajímavá, má skvělé momenty, už motiv pohřebiště zapomenutých knih, který se objevuje i ve Stínu větru, je skvělý. Hodně se mi líbil Epilog. Vyzdvihla bych i další momenty, ale nechci z knihy příliš prozrazovat. Asi stojí za přečtení.

2 30.12.2011