bosorka komentáře u knih

Za všechna moje slova ukázka. Šrutovy básničky jsou prostě úžasné.

Byla jedna hodná Běta,
měla muže Otu.
Ten odešel na kraj světa,
nechal jí jen botu.
Hodná Běta žila v botě,
měla plno děcek,
každé ráno při sobotě
šoupla je do necek.
Když je v neckách vydrbala,
vyleštila botu
a pak tiše oplakala
ztraceného Otu.

1 01.02.2012

Příjemná četba. Samotný detektivní příběh není extrémně překvapivý, nic co by vyrazilo dech. Ale atmosféra je úžasná. Člověk se úplně přenese do konce 19. století, do dob Oscara Wilda. Do míst, která navštěval, mezi lidi, s kterými se stýkal. A celé to působí hodně autenticky. Navíc prošpikováno Wildovými bonmoty.

01.02.2012

Pro mě o krapítek horší než V lesích, ale pořád skvělá knížka s propracovanými charaktery a velice zajímavou zápletkou. Možná bych malinko prokrátila o běžné situace v domě, které příběh občas zdržovaly. Jinak ale velice zajímavé, spěje to tam, kam člověk snad i tuší, i když se mu nechce tomu uvěřit. Perfektně zpracované téma "manipulátorů", jako už i u prvotiny. Trošku mi chyběl Rob, i když jako neviditelná nitka se proplétal celým příběhem - věřím, že mu French ještě dá někde více místa. Těším se na další knížky a určitě budu Tanu French sledovat, protože pro mě je to momentálně velký objev, i proto, že ve mně dokáže vzbudit veliké emoce, že prožívám spolu s postavami.

4 23.01.2012

Líbilo se mi vykreslení postav, které byly velice důležité pro celý příběh. Hlavní příběh byl uzavřen a že ne ten vedlejší, mi nevadilo, občas mám ráda nedořešené, stejně jako mám ráda otevřené konce u filmů. Netřeba všechno doříct a dovysvětlit do puntíku. Člověk aspoň může dumat, jak by to dopadnout mohlo. Jinak mám ráda, když ve mně kniha vzbuzuje emoce a to V lesích dokázalo. Prožívala jsem spolu s vypravěčem, byla na něj naštvaná, i ho chápala, i ostatní postavy mě dokázaly naštvat, přesvědčit, udivit... Příběh ve mně zůstává i po přečtení, což se vždycky nestává. Navíc s "psychopaty" (a nemusí to být zrovna zločinci) mám své zkušenosti a ten jejich popis fakt seděl.

6 17.01.2012

Tato kniha mi byla kdysi velikým pomocníkem při psaní závěrečné práce z dějepisu na gymnáziu. A kromě toho se strašně dobře četla.

4 13.01.2012

Zreálněné řecké báje, které miluji od dětství. Takže číst si o realitě k tomu vztažené jako by dovršovalo tuto mou lásku.

3 13.01.2012

Hodně čtivě napsáno. Jak ráda čtu knížky Jacka Londona, tak mě i bavilo číst si o něm.

13.01.2012

Po předchozích knihách od Nesboa docela zklamání. Dost nelogické, a i když se autor vše snaží vysvětlit, díky nelogičnosti je to dost překomplikované. Kniha docela sviští a vyzdvihla bych zvlášť první půlku, tam to ani neskřípe, naopak. Pak bohužel i ztrácí svižnost, přestože není o akci nouze - ale možná je jí tam až moc. Škoda, kdyby Nesbo udržel kvalitu první půlky, hodnotila bych lépe. Takhle je to 3 a půl.

2 07.01.2012

Pentagram se mi líbil víc než Nemesis, zvláště pak proto, že nebyl tak překomplikovaný, děj byl přímočařejsí. Hlavní hrdina může někomu nesedět, ale mně právě proto, že není stoprocentní klaďas, hodně sedí. Navíc ve dvojici s protivníkem Tomem Waalerem to perfektně klapalo.

5 06.01.2012

Četlo se to sice docela dobře, ale extrémně mě neuchvátilo. Připadalo mi, že fantastický prvek v knize (zavražděná dívka z nebe sleduje další osudy svých blízkých) je tak trochu na efekt a nemusel by tam nutně být. Naopak to, jak se s její ztrátou blízcí vyrovnávají/snaží vyrovnat, se mi líbilo docela dost (a šlo by to i bez komentářů z "nebe"). Taky v závěru mi jedna scéna hodně neseděla - prostě veškeré fantastično z knihy ven, ten reálný základ je velice dobrý a nadpřirozené příběh hodně snižuje, což je škoda.

1 02.01.2012

Dávám 3 a půl. Připadá mi, že knihy Zafóna (tedy ty dvě, co jsem četla) mají skvělý rozjezd, umí vtáhnout do děje, navodit parádní atmosféru, napnout čtenářovy nervy, a pak se postupně rozbředávat v příběh, který jsme četli už mnohokrát jinde. Možná by Zafónovým příběhům prospělo prokrácení.
I Andělská hra je zprvu zajímavě rozehraná, posléze mě ale začala trošku nudit, dalo se vcelku předvídat, co bude následovat, protože autor se nechal inspirovat již klasickými zápletkami (faustovský motiv, zdánlivé rozdvojení osobnosti apod.). Na můj vkus je v knize moc zbytečných mrtvol (mluvím hlavně o té zbytečnosti, někdy je moc prostě příliš). Ale i tak je knížka zajímavá, má skvělé momenty, už motiv pohřebiště zapomenutých knih, který se objevuje i ve Stínu větru, je skvělý. Hodně se mi líbil Epilog. Vyzdvihla bych i další momenty, ale nechci z knihy příliš prozrazovat. Asi stojí za přečtení.

2 30.12.2011

Příběh je silný, zajímavý, ale v nějak mi nešlo číst. V tomto případě (jako ovšem málokdy) u mě zvítězil film natočený podle této knížky.

Tak hrozně chladné, tak hrozně děsivé, o to horší, že založené na pravdě. Merlemu se podařilo vzbudit ve mně tak hrozně negativní reakce. A i když bych tuhle knihu už nikdy nechtěla číst (protože jednou stačí, zaryje se do hlavy napořád), všem doporučuji si ji přečíst (dokonce si i myslím, že by měla být povinnou literaturou).

7 29.12.2011

Mrazivé a ponuré, až bolí. Stojí na dvou postavách, ale nenudí. Ač přímočará, nikam nesměřuje. Končí tak, jak končit má, jinak ani nelze. Úsečné, depresivní. Není to kniha do nepohody. I když postkatastrofická témata jsou docela profláklá a vcelku neoriginální, drží se McCarthy na slušné úrovni, a to především díky způsobu vyprávění. (Z dalších knih věnujících se podobnému postkatastrofickému tématu bych vypíchla především Malevil, Chvalozpěv na Leibowitze či Den Trifidů, které Cestu přece jen smetou stranou.)

6 29.12.2011

Bavila jsem se parádně. Příběh o andělovi, co svou misi na Zemi opravdu řádně pokoní, se čte jedna báseň. Doporučuji do sychravého počasí, odpoutá od reality na sto procent.

4 29.12.2011

U Learyho jsem se smála nahlas i v MHD. Přestože plné nepříliš veselých věcí, psáno tak, že padnete nazad. Rychle proudí jak rozbouřená řeka, jen jen se vylít z břehů.

1 29.12.2011

Poprvé jsem četla v pubertě, což si myslím, je nejideálnější věk na seznámení se s Borisem Vianem. Jeho svět je vyplněný zvláštnostmi od začátku až do konce, a přeci zrovna Pěna dní je krásný čistý příběh o lásce. A smutný, přestože plný vianovského humoru. Od puberty jsem už knihu četla několikrát a nikdy nezklamala.

6 29.12.2011

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, protože Niemiho Popmusic z Vitully je hodně moc dobrá. Muž, který zemřel jako losos mě ale dost zklamal. Rozjezd to mělo slibný, bohužel časem kniha řídla a konec byl slabší. Jde o detektivku, na jejímž počátku je vražda, jde ale hlavně o boj za přežití tornedalské finštiny. V průběhu knihy autor zabředává spíše do historických popisů a samotný detektviní příběh je až překombinovaný.

27.12.2011

Příběhy z Niemiho dětství, které prožil v Tornedalenu, což je oblast na hranicích Švédka a Finska, oblast, která vlastně nepatří ani do jedné z těchto zemí a zároveň do obou. Knížka je vtipná natolik, žejsem se smála v metru nahlas. Zároveň je tajemná, plná povídaček z Tornedalenu. Pro mě je zástupcem magického realismu severu a jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

27.12.2011

Přesně typ knih, které mám ráda. Spletité rodinné vztahy, tajemství, kterému chce jak hlavní hrdina, tak čtenář přijít na kloub. Nelineární v čase, poutavé, skotsky lehce ponuré. Nechybí vztahy, lásky, smrt a hlavně britský humor - není to samozřejmě žádná řachanda, ale nadhled je všudypřítomen. I při komentování politických událostí (v té době rozpoutání války v Perském zálivu), případně hledání Boha. Doporučuji.

6 21.12.2011