brabofka komentáře u knih

Nevím zda to nazvat štěstím nebo smůlou. Ale asi jsem ráda že jsem Sovu četla dříve než Anděla. Tato kniha, první v sérii, ukazuje, že autor stále ještě neví jak přesně přistoupit k příběhu. Má to spád, má to děj, napětí, je to fakt super příběh, i krásně se čte. Jen ten konec. Najednou mi přišlo jako by se autor lekl, že popsal tolik stran a snažil se to zkrátit. Nebudu zde popisovat děj, který je podle mého hodně ořezaný (abych neprozradila pointu a vraha), ale pořád jsem čekala souvislosti, vysvětlení, uzavření toho všeho a nic. Nebo je možné že by zrovna to mé vydání nemělo nějaké stránky??? Každopádně 4* za příběh jako takový.

7 10.10.2017

Naprosto skvělá detektivka. myslím, že ani další komentář není potřeba. Všechno je zde již napsané v příspěvcích níže. Seveřani to opravdu umí. Jen mě mrzí že jsem se nejdříve dostala k Sově a nyní čtu Anděla.

2 05.10.2017

Z anotace knihy až mrazí. Po prvních stranách ale přijdete na to, že to je asi jediná část, která ve Vás vzbudí nějaké emoce. Nevím zda je to je překladem a nebo již takový je i originál. Ale text je zcela odosobněný. Nedokážete se z textu vžít do žádné z postav. Chybí jakékoli bližší popisy prostředí (až na pár vět "dům je uprostřed zahrad v luxusní čtvrti apod.). Celá kniha mi přišla jako text do scénáře béčkového amerického thrilleru. Nápad, zápletka a vyústění není zas až tak špatné. Jediné ale co celou dobu v knize řešíte je to, jak matce miminko chybí. Nevidíte do práce policie a najednou na konci v 5 větách rozuzlí celý případ a ještě správně. Jak zde již zaznělo níže (a určitě ještě zazní) - dobrá kniha nepotřebuje moc velkou reklamu, udělá si ji sama. Čím více, tím méně. Čekala jsem asi více. Takže zpět do Norska nebo Švédska. Tam je v tuto chvíli asi to nejlepší z krimi.

5 05.10.2017

Kterak elegantně vyřešit 2 případy téměř najednou? Velice zajímavě popsané. Vůbec všechny příběhy mi přijdou tak nadčasové, že vlastně máte pocit, že "Naše město" může být třeba Praha, Brno nebo Kolín?
Že jediné co udává místo, je řeka Morava? Ale přitom je jedno kde se zločiny páchají a kdo je vyšetřuje. Že každé město, každá kriminálka má svůj "dům u Dvou lvů" a Ríšana s Chozém....
Perfektní...

4 26.09.2017

Asi netřeba k této knize něco dodávat. Klasika. Stará známá dvojice "Ríšan s Chozém" a jejich další případ. Velice zajímavě a čtivě napsané. Mám Dána celkem slušně načteného a můžu za sebe říct, že ještě jsem se nesetkala s dílem, který by mě nebavil.

2 26.09.2017

Na knížku jsem se těšila. Dlouho v knihovně čekala. A nedočetla ani do půlky. Nevím jestli to je překladem nebo celkově už dáno autorem, ale prostě to nejde. Chvíli se snažíte, jde to ale těžko a pak už se jen díváte na titulní stranu. Prostě se ta chuť nějak vytratila. Je mi to líto, ale musím odložit. A bohužel, dojem je takový, že nyní vím, že se k ní ani nikdy nevrátím (jako např. u GoT). Škoda, třeba si to ta kniha nezaslouží, ale prostě to nejde.

2 29.08.2017

Přečteno jedním dechem. Mám teď za sebou menší sérii těchto detektivek, a můžu říct, že ani u jedné jsem se nenudila. Příběh naprosto geniálně vymyšlen a propojen. Jen na konci mi přišlo vyřešení a hlavně dovysvětlení trochu rychlé, bez detailů a zbylo pár nezodpovězených otázek. Ale i tak jsou detektivové od Dvou lvů mými oblíbenými parťáky a hlavně Ríšan s Chosém, jsou u mě doma velice vítáni :-)
Jen drobnost, kterou jsem určitě již někde zmiňovala. Škoda jen, že knihy v Čechách (nevím jak doma na Slovensku) vychází na přeskáčku. Bylo by fain se dostat k sérii a dát ji tak jak časově jde po sobě. Zvláště v této knize je to znát hodně. Odkazuje na Bestii, Rudého kapitána a další. Navíc se by pročistil i přehled mordýřů. V některých knihách vystupuje šéf Majchrán, v těchto "porevolučních časech" zase Mayor.... Ale to už je jen a jen detail, který na půvabu a kouzlu těchto příběhů nic moc neubírá.

2 27.07.2017

Na této knížce je znát, že je autorovou prvotinou. Děj je hodně nepřehledný. Přeskakuje se v čase, nepřehledné jsou situace i osoby a de facto až na konci se dozvíte, jak se vše stalo v čase. Konec je opravdu nejlepší, už jen kvůli němu stojí za to vydržet.
Na druhou stranu, pokud si vezmete, že se toto opravdu byť jen z části stalo, je to síla.

3 25.07.2017

Mám pocit, že se databázeknih.cz začíná dělit na Keplerovce a Antikeplerovce. Já patřím k té první skupině. Nenadchnul mě Nesbo, na něj mi ta propagace a reklama přijde jako vynucení. Nesedl mi. Zato tento detektiv se od první stránky Hypnotizéra stal mým miláčkem. S chutí jsem zvládla všechny díly. Na každý se těšila jako malé dítě a nyní je mám dokonce všechny v knihovně doma - a jsou opravdu MOJE!
Lovec králíků nezklamal. Opět tam bylo napětí, skvěle napsaný děj, který strhnul od první stránky. Prostě jednička s hvězdičkou. Už teď mám absťák, a než vyjde další knížka, sérii si minimálně jednou dám :-)

12 07.07.2017

Klasika. Co jiného se k tomu dá napsat? 4. díl a přesto nepřestává nudit, stále má co říct a navíc se po přečtení děsně těšíte na dalších 600 stran. Jen aby si toho nevšimli v Hollywoodu a nechtěli to natáčet, abychom nedopadli jak u GoT... pan Vondruška by pracoval na scénářích a rozuzlení celé série už bysme se nedočkali :-)

2 03.07.2017

Na knihu jsem byla velice zvědavá. O životě Židů za 2.sv. války jsem už "něco málo" přečetla. Asi nebyla vhodná konstelace hvězd, velká konkurence dalších knih, ale tento deník jsem nedočetla. Jak i níže uvádějí další recenze, jedná se o pocity náctileté, rozmazlené holky. Dovedu si představit, že ta "ponorka" musela být hrozná. Stačilo mi být doma s nemocnými dětmi. Chápu, že děti jsou tuplem protivný protože jim není dobře. Ale jste zavřený mezi 4 zdmi, nikam prakticky nemůžete. Co teprve oni? Smrtelná hrozba prozrazení musela být hrozně depresivní. Přesto mě to moc nechytilo. Ale neříkám, že se ke knize zase nevrátím. Na 2x jsem už takto četla i Richarda Glazara (Treblinka, slovo jak z dětské říkanky)... i když v tomto případě, byl popis života ve vyhlazovacím táboře tak děsivý, depresivní a hrůzný, že jsem musela přestat a vrátit se k příběhu po delším čase. Zatím dávám 2*

2 05.06.2017

Tak tento poslední díl byl od začátku asi nejlepší. Nekonal se žádný zdlouhavý rozjezd, žádné pomalé probouzení se a uvádění do příběhu. Rovnou Vás kniha strhne do děje a ani na chvilku nepustí. Celých 600 stran Vás udržuje v nepřetržitém napětí, příběh vyprávěný Christine je dokonalý. Můžu říct, že občas jsem musela přestat číst, a znovu se uvést do reality, protože jsem s ní všechny ty pocity, psychické i fyzické vyčerpání prožívala. Až ten konec na mě působil, jakoby se autor zalekl že už má popsaných 600 stran, tak to celkem rychle ukončil. Myslím, že závěr by mohl být klidně ve stylu celé knihy a vůbec nic by se nestalo (a že by to dalo na ještě pár stran navíc? Proč ne?).
A J.H.? Proč zrovna dle některých je toto řešení špatně? Podlé mého je to elegantní řešení. V souvislosti s popisovaným příběhem by jakékoli jiné řešení dle mého narušilo celou knihu.

5 05.06.2017

Opět skvělá kniha. Dovedete si v dnešní době představit, že Vám je 5, 10, 15 nebo 35 a více let ( ostatně na věku nezáleží), do bytu Vám vrthne tajná policie, která Vás odvleče kamsi. Rozdělí Vaši rodinu a pošle Vás a vaše děti do pracovního tábora kamsi na Sibiř? Jediným podepsáním papíru Vás odsoudí na 25 let nucených prací aniž byste se dozvěděli proč. Je to kruté, děsivé a i toto je společná historie. I my Češi jsme mohli spadnout do této Stalinovy mašinérie. Myslím, že tak jako se svět věnuje historicky fašistické diktatuře i na toto bychom neměli zapomenout.

8 27.05.2017

Tak toto je život. Někdo se může rozčilovat nad tím, že je to moc depresivní, že ani jeden příběh vlastně nekončí vyloženě happyendem, ale myslím, že pokud chcete číst o životních dramatech, která nakonec skončí sladkým růžovým koncem, tak si půjčte Steelovou a jí podobné. Toto je prostě život. Hnusnej, depresivní, podivně šedivej, nelítostnej až absurdní, ale je jakovej jakej si ho uděláme. A myslím, že každá z nás se alespoň v jedné z postav najde. Uvidí sebe, svoje myšlenky, pocity i nálady. A je jen na nás (postavách) jak si to zařídíme. Je to tak dokonale vystižené, popsané, že vlastně zaklapnete knížku a tu postavu manželky, milenky, dcery, sestry, kamarádky žijete dál. Začalo to Simonou Monyovou, v jedné z posledních knih se o cosi podobného pokusila i Lenka Lanczová, ale to co zde předvedla Radka Třeštíková, to je něco nepředstavitelného. A že je to depresivní, že Vás to na konci donutí se zamyslet na tím, jestli náhodou to nejste Vy, a nebo tak nechcete skončit? A není to dobře?

3 22.05.2017

Pokud srovnám s prvním dílem, tato kniha měla spád. Je fakt, že už jsem si asi navykla, že autor jednotlivé nitky příběhu splétá a pak zase rozplétá aby se v konečném finále všechno spojilo a excelovalo v odhalení pachatele. Přesně jak ve 2/3 povídá hlavní hrdina. Musíte se vrátit na začátek, a promyslet kde už jste se s vrahem setkali. Mám pocit, že u tohoto dílu už autor přesně věděl co chce, a jakým způsobem to má napsat. Kruh byl dle mého ještě lepší než první Mráz. Byť scénář kopíroval jedničku. Komisař má povahu Jamese Bonda, všechno přežije, všechno ustojí a to dokonce neumí ani pořádně střílet. Dost obsáhle o komisaři pojednává příspěvek uživatelky Vesmich. Můj názor na postavu policajta je ten, že z něj právě toho Bonda nechce udělat. Že v dnešní době pořád čteme a nebo sledujeme policaty, kteří jednou ranou zabijou 3 teroristy, doběhnou rozjetý vlak a ještě si dají skleničku Martini. Není to špatný nápad, ukázat, že i policajt může být sečtělý, může mít své mouchy, deprese.... Škoda jen, že v knihovně je na poslední díl čekací doba 5 měsíců :-(
PS: pokud i tak potřebujete neohroženého hrdinu, který dokáže skoro cokoli, pusťte si Jeana Reno a film Nemilosrdní. Je to názorná ukázka toho, co člověk dokáže i v 70 letech. Ostatním doporučuji na 5* přečíst si radši tuto knihu. :-)

3 09.05.2017

Kniha, na jejímž konci začíná kariéra Henriho Poincaré u Interpolu. Nedá se definovat jako detektivka, thriller nebo válečná. Je prostě příběh 27letého kluka, který se zamiluje do krásné, mladé Němky. A zde to začíná. Série náhod, střídá cestování po Evropě stylem, který lze jen závidět.
Představte si, že o patro výš ve Vašem domě bydlí manželé, které jako dítě nazýváte strýček a teta. A teď najednou po tolika letech, strýček zemře a Vy čirou náhodou chcete o něm zjistit něco víc (až teď když umřel si na něj zase vzpomenete). A zase čirou náhodou má jeho minulost co do činění s minulostí rodiny Vaší milé. "Inu, kotlina je to malá a o náhody tu není nouze." Takže začnete vyšetřovat, amatérsky. Policie Vám ochotně pomáhá, státní úřady bez problémů připravují archivy abyste si je mohli prostudovat. Inu jak se za těch 40 let ten svět (a byrokracie) změnil. S tím je spojené cestování po Evropě (která v 70.letech není tou EU, kterou znáte dnes). Ale vůbec Vám nedělá problém být jeden na Terschellingu v Holandsku, zajet si na výlet do Brugg v Belgii, další den být v Paříži a z ní si zajet do Mnichova. Pak zjistíte, že vlastně potřebujete do Vídně a taky do Innsbrucku. Všechno stíháte řádově ve dnech. Nějak mi unikly celní kontroly, dopravní zácpy (asi je v té době ještě neznali) atd. Nicméně toto jsou asi jen takové drobnůstky na jinak vydařeném i když občas složitém příběhu, který dojde svého rozuzlení ne čirou náhodou, a tentokrát tím, že Henri si uvědomí několik detailů, které čtenáři zůstaly ukryty. Jak jsem již psala, příběh není špatný, naopak. Kniha se čte lehce, nenechá Vás od děje se odtrhnout, nutí Vás přemýšlet. Bohužel přemýšlíte i nad tím že, život je jen náhoda....

1 29.04.2017

Vysoký počet a procenta hodnocení, spolu s komentáři dávají tušit, že i tato kniha se může směle řadit mezi těch pár, které stojí opravdu za to přečíst. A můžu říci, že opravdu stojí! Nějak stále nemohu najít vhodná slova, kterými bych popsala tu aktuálnost příběhu i teď po tolika letech od vydání. Pokud Vás zaujme příběh, doporučuji i Černobílý svět. Kniha se čte lehce, příběh, který vypráví 8letá holčička Čipera je popsán jednoduše, srozumitelně a čitelně. Nádherně zde vyniká čistota dětské duše a její pojetí práva a spravedlnosti. Není to jen to soužití bělochů a černochů na jihu USA na začátku století. Jsou to radosti a starosti (a průšvihy) dvou dětí, jejichž otec je až neuvěřitelně čestný a zásadový. Pohled jejich očima na nás dospělé a stav společnosti ve 30. letech. Na to že jsem se prokousávala prvními 2-3 stranami (než si zvyknete na styl vyprávění), na konci jsem litovala, že knížka končí...! Sakra, on je konec? To snad ne? A jak to bylo dál?

5 22.04.2017

Knihu jsem dostala do ruky ihned po dočtení knížky "Jsou světla která nevidíme". Myslela jsem si, že po ní dlouho dalšího stejně silného nepřijde. Jak jsem se mýlila! Možná ještě silnější příběh, který jsem shltla během 3 večerů, kdy ten poslední jsem četla skoro do rána, jen abych věděla jak to dopadne. Popis sice je možná trochu jinak směřovaný, a nabízí očekávání trochu jiná než nakonec kniha nabízí ale i tak. Něco tak emocemi, dojetím, zoufalstvím i nadějí naplněného jsem dlouho nečetla. "Sofiina volba" muže, který aby se vyrovnal s minulostí, uzavřel svou vnitřní dohodu. A rozhodnutí, které spustí celou lavinu událostí je opravdu těžké. Celou dobu Vás autorka nutí nad hrdiny přemýšlet zda byste to tak udělali i Vy? Co Vy, byste vlastně udělali? Už v prvopočátku všeho dění? Jak Vy byste se zachovali? Ač k tomu nemám sklony, v závěru knihy jsem řvala jak želva. Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení.

7 20.04.2017

Ze začátku mi knížka připomínala místy film s Jeanem Reno Purpurové řeky. Hory, zima, uzavřené údolí... Jak zde již zaznělo několikrát neškodilo by méně stran. Místy zdlouhavě opakující se popisy hor, míst atd. Rychle ale zpomalující text opět nabral obrátky. Vyřešení bylo strhující a místy až bondovské. Ale současní čtenáři asi tento styl vyžadují. Stejně jako milovníci filmového Bonda. Každopádně to zas až tak špatné čtení nebylo. I když zhruba ve třetině knížky jsem byla přesvědčená že měsíční termín vrácení knihy fakt nestihnu. Nyní mě čeká rozhodnutí zda zkusit i další díl. I jiných sérií bych neváhala. Tady si nejsem jistá. 600 stran je 600 stran.

1 17.04.2017

Nemám moc dobré zkušenosti s mimoevropskými autory, kteří píší o Evropě a její válečné historii. Přesto se této knížce nedá nic vytknout.
Naposledy mě tímto způsobem dostala Zlodějka knih. Příběh, který ve vás zanechá takový zážitek, emoce, dojem, se vyskytne jednou za dlouho dobu. Podle popisu knihy si řeknete, o čem může psát více než 500 stran. Pak otevřete knížku a příběh Marie-Laure a dalších postav Vás zcela pohltí. Na konci Vás knížka doslova vyplivne ven a vy jen tak sedíte a přemýšlíte nad tím že už je konec? Je to jako by Váš život skončil s knížkou, protože s Marií Laurou dýcháte, jíte, spíte, a cestou do práce počítáte odtokové kanálky. Najednou nejste v Bretani u oceánu, venku je půlka března, svítí sluníčko a začíná klasické české jaro....

10 28.03.2017