brabofka přečtené 871

Waverley aneb Před šedesáti lety 1962, Walter Scott

Cyklistka: Osud poslední baronky 2021, Jana Poncarová

Miluji číst knihy a dohledávát reálné postavy a další informace k nim. A ještě více mám ráda, když můžu v mapách projíždět místy stejnými jako hrdinové. Procházet se stejnými místy jako oni, objevovat neznámé. A tohle oboje mi Cyklistka dovolila. Dovolila mi nahlédnout do doby První republiky, kdy Bratronice a jejich zámek byly na výsluní. Byla jsem u jezer Garda a Ledro ve 20.letech minulého století. A také vidím Bratronice dnes. Sice šedivější, starší a oprýskanější ale přesto svěží a zelené. Z této jarní svěžesti, letní radosti, skokem přecházíme do šedi, ponurosti a deprese poválečných let. Jsem ráda, že autorka přeskočila válečná léta. O tomto období bylo už napsáno mnohé, netřeba omýlat již napsané. Hlavní hrdinky se válečný vývoj zas až tak nedotkl. I když, i o tom se dá polemizovat. Ostatně právě válka ovlivnila celý její budoucí život. Vlastně přeskočíme, až na pár drobných zastavení celou druhou polovinu 20. Století. Je to už jen pár příhod, vzpomínek. Blanka se vrací do svých vzpomínek, konečně čte Richardův dopis a odkudsi se vyloupne jakási Klára. Vlastně je sice reklamována v anotaci, ale v celé knize se jen mihne. Možná jen jako důvod, pomoc jak Blanku dostat ve stáří (po revoluci) do Alp? Každopádně, je to úžasný, inspirativní příběh. Příběh baronky (a barona) na kolech.... celý text

Neděle odpoledne 2022, Viktorie Hanišová

VH opět nezklamala. Do děje se sice ze začátku můžete hůře dostat, někteří ani pak nedají octa s macarkou a voe na každém řádku, ale myslím že, to k tomu patří a bez toho by to nebylo možná ani ono. Děj je vypravován nejdříve z pohledu syna, pak přijde matka a nakonec dostane sice nejkratší ale nejdůležitější kousek otec. Synovo vyprávění je nejdelší, sledujeme ho také od raného dětství až do dospělosti. Matčin pohled nám zase odhalí celé pozadí a soukolí (které se zadrhlo) v rodině a otec nám doodhalí definitivní a poslední střípky do skládačky. Nevím zda to přijde jen mě, ale je možné že by konec dával i naději, že bude dobré? Za mě dobře napsané, zajímavý příběh. Ulevilo se mi, že se nestalo to co je čekala. Ale i tak síla. Doporučuji.... celý text

Amerikánka 2024, David Jařab

Příběh sám o sobě není špatný. Děj, který postupuje s věkem hlavní hrdinky a postupně odhaluje vše do finále, které částečně očekáváte ale stejně mírné překvapení tam je. Ale přesto. Něco tomu chybí. Jak už zde v komentářích zaznělo, emoce? Občas mi přišly nějaké pasáže nedotažené, nedokončené a přeskočilo se dál bez dalšího vysvětlení.... celý text

Símka 2022, Lucie Hušková

Anotace neanotace prostě to tak je. Příběh Símky, který sledujeme od jejího narození není lehký. Lehce je však napsaný. Kdo čeká Mornštajnovou, Lednickou a nebo Tučkovou ať jde jinam a počká. Autorka má rozhodně na to se vypsat a být lepší a lepší. Krátké, zajímavě napsané kapitoly a celkem lehký ubíhající styl. Ano, můžeme vytknout, že se nejde do hloubky. Ale takto těžké téma, snese ještě něco hlubšího? Zajímavě si s Vámi hraje, když některá témata nechává otevřená, k domyšlení, včetně konce. A říkáte si, a je to výhra? Pro koho? Mě se to na prvotinu (?) líbilo. Plný počet.... celý text

Kocour z Montmartru 2013, Michaela Klevisová

Další várka kočičích povídek. Povedená. Čtivá a oddechová. Doporučuji.

Štěstí je zadarmo 2016, Michaela Klevisová

Vzala jsem to trochu na přezkáčku, ale snad to nevadí. Přečteno za 1 nedělní odpoledne. Milé povídky, zde už trochu přibyli i psi a ubylo koček v hlavní roli. Asi ta první knížka Čekání na kocoura byla lepší. Tahle ale také nenik zahození. Proč ne.... celý text

Čekání na kocoura 2012, Michaela Klevisová

Pohodové čtení na 1 večer. Série povídek s kočkami v hlavní roli Kočkař nejsem. Jsem přesný opak - pejskař. Ale přeci jen něco málo mě donutilo se nad tím zamyslet... a proč ne. Kočka je osobnost. A jak v jedné z povídek zaznělo, musíte jí dát volnost Pak vás bude bezmezně milovat. Pes Vás přijme jako vůdce smečky a poslechne na slovo, i když ta láskaa oddanost tam budou také. Za mě 5*. Skvělé, oddechové, uklidňující a inspirativní.... celý text

Žiju bez dětí 2024, Martina Hynková Vrbová

Za mě slabé. Asi jsem se nepotkala s paní Hynkovou na stejné vlně. Škoda.

Plachetnice na vinětách 2020, Jiří Hájíček

Není to takové, jak by se z anotace zdálo. Žádná letní romance se nekoná. Místo toho sledujeme Marii, která v jednu chvíli musí řešit stáří a neduhy svých rodičů. Do toho od ní po letech odchází manžel za mladší milenkou a Marie najednou neví co má dělat. Pomalu se učí žít a být sama. Starat se nejen o sebe, ale převzít starosti a zařizování i za své nemocné rodiče. A jakoby toho nebylo málo potkává mladého studenta Filipa, dobrodruha Hynka a dlouholetý kamarád Milan, by také rád byl asi něčím víc. Co s tím. Jste sama, a chcete být sama? Nebo nechcete, co vlastně chcete. To je otázka, na kterou Marie hledá odpovědi. Škoda jen té nevyužité linky otce a jeho přítele, z poválečného období, to mě bavilo, a čekala jsem víc. Na to že, celý příběh je vyprávěn ženou, to nebylo špatné.... celý text

Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku 2014, Jiří Hájíček

Povídky jsou tématicky seřazené. Jsou vždy spojené postavami a nebo místem. Současně je hodně znát ten postupný autorův vývoj. V prvních je znát, že se hledá. Že hledá, to co najdeme v Selském baroku nebo Rybí krvi... jak málo by stačilo aby se povídka rozvinula v celý román... krása. Děkuji.... celý text

Dešťová hůl 2016, Jiří Hájíček

Závěr trilogie. Tentokrát je vyprávěno mužem. Autor s celou sérií zraje. A stejně jako u předešlých, hned byste se do Budějc rozjeli. Koupili louku v Novohradkách a tam čichali tu vůni lesa, luk a klidu. No nicméně po takovém mírném úvodu, popisujícím Českobudějovicko se hlavní hrdina vrhne do boje s větrnými mlýny. Myslím, že sám neví co chce. Neví jak ve svých 40 letech naložit s krizí středního věku a manželkou, které tikají biologické hodiny. A tak se snaží pozornost strhnout na malou vísku bojující s mocným developerem. Zajímavé téma, příběh téměř detektivní. Přesto konec ponechán otevřený a na domyšlení čtenáře. I tak, krásná čeština, krásné Jižní Čechy....... celý text

Amerikána 2017, Chimamanda Ngozi Adichie

Bylo to náročné, dlouhé čtení. Příběh Ifemelu a Obinzeho. Přijde mi, jakoby autorka nevěděla co vlastně chce napsat? Má to být láska, černošství a nebo téma migrace a imigrace? Ale všechno v jednom? Jde to. Tato kniha je toho důkazem ale na mě to bylo moc. Byť plné zajímavých myšlenek, podnětů ale i událostí z blízké minulosti. Za mě zbytečně hodně náročné. A musím uznat, že ten můj aktuální příklon k českým autorům je znát. EDIT asi nejlepší ty vsunuté blogy. Ukazují nám Ameriku takovou jaká je a jakou mi ji neznáme. Myslím, že náš pohled na ní je hodně podobný temv Nigérii. I my máme nějakou minulost a i my jsme k ní občas vzhlíželi. Zvláště v 90.letech.... celý text

Čarodějky 2024, Karin Krajčo Babinská

Skvělá oddychovka plná rodinných tajemství, bylinek a magie. Přečteno jedním dechem za jeden den. A moc se mi to líbilo. Asi se podívám i po dalších knihách paní Babinské. Tsunami bylo také dobré... že by do třetice?... celý text

Tři Sekery 2024, Kateřina Surmanová

Kateřina Surmanová mě baví čím dal tím víc. Úžasné jsou droubounké odkazy na Orlické hory (a tím pro mě i Šepot lesa) a tornádo na jihu Moravy (Zvedá se vítr). Pokud se ale bojíte,  že neznalost těchto dílů má vliv na tento příběh, vězte že ne. I když ano, má. Přicházíte o něco neskutečného a skvělého! Ale teď zpět k Sekerám. S každou další knihou autorka zraje jak víno. Zatím jsem asi největší pocit děsu a strachu měla u prvního dílu. Ale to neznamená, že ty další byly horší. Naopak, každá další kniha je lepší a lepší. Finále je nejlepší z celé knihy. Vše vygraduje v impozantním vyvrcholení. Nechybí ani epilog, jako u předchozích dílů. Skvělý příběh. Občas jsem se ptala sama sebe, jestli přeci jen nemůže na části být pravda. Je to hodně podobně postavené jako knihy Dana Browna. Na pravdivém podkladu fikce. Ale skvělá. Za mě by si kniha zasloužila určitě víc jak 5*. A velkou pochvalu.... celý text

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík

Co na to říct. Silné. Hodně. Mínus hvězda za ten zmatek. Než si zvyknete a hlavně v čase postavy trochu prořídnou. Je znát, že autor toho chtěl hodně sdělit. Občas mi to přišlo páté přes deváté. Asociace. Mihne se jedna myšlenka, vzpomínka. Od ní směřujeme jinam k jiné. Sami od sebe. Až skončíte úplně někde jinde a někdy jindy. Každopádně všechna čest i ve mě dokázal otevřít něco co bylo hodně hluboko zavřené. Na co se nemyslí, nevzpomíná. A hlavně se to neříká nahlas. Myslím, že tento pán bude časem jen zrát - těším se na další knihy.... celý text

Není úniku 2023, Yrsa Sigurðardóttir

Trend dnešních detektivek mi přijde trochu podivný. Nejenže se v nich lidé chovají divně (aby mohli být zabiti), ale divné jsou i vyšetřování policistů, detektivů. Na tomto příběhu mě asi nejvíc iritivalo to nevyšetřování. Vždyť oni nic neudělali, 2x někam dojeli, s každým si 2x popovídali a nejvíc se řešila srubová chata a povlečení s polární září... Díky minimálnímu počtu postav, v půlce (i já antitalent) předpokládám kdo by to mohl být a proč (což se mi na rychlém konci potvrdilo). Za mě zbytečně moc omáčky okolo. Myšlenka s příběhy před a po, dobrá. Jen když od začátku víme co se stane ( a ano opravdu neobživnou) proč tolik cirátů kolem toho a toho povídání. Některé věci, uprostřed příběhu dost vyzdvihované nevysvětlené. Mrzí mě, že dějová linka detektivů se přenesla nevyřešená do dalších dílů. Ty určitě v plánu číst nemám, takže se vlastně nic nedozvím. Škoda, přijde mi to jak špatná americká mýdlová opera ... to be continue... EDIT najednou po měsíci zjistíte, že vlastně si už nepamatujete jak to celé dopadlo a kdo byl vrahem. Pomíjivý příběh z mnoha. A jsou knihy, jejichž příběh si do písmenka pamatujete roky...... celý text

Roky 2022, Annie Ernaux

V první chvíli Vás napadne, že vůbec nechápete o čem píše. Co to je? Pak si konečně trochu na styl a jazyk vyprávění zvyknete. I tak se ale musíte na text hodně soustředit. Abyste pochopili, že píše zrovna o sobě nebo o historických událostech. Jak už někde níže v komentářích zaznělo, škoda že o Francii víme tak málo. Trochu jsem se začala chytat v 80. a 90. letech. I tak spousta historických událostí pro mne byla nová. A kdybych si někde nepřečetla, že v roce 1963 podstoupila domácí potrat, který málem nepřežila a že se v 80.letech rozvedla, asi bych to z textu těžko chápala. I tak to byl zajímavý pohled do Francie 20.století. A také už tu někde zaznělo, že podobný pohled na Česko by byl pro nás ještě zajímavější.... celý text

Trestankyně 2016, Milena Štráfeldová

Opět se mi potvrdilo, že paní Štráfeldová má vkus? Stejně jako u knihy D.Anýže o Miladě Horákové, tak i tady platí - jak je to možné? Jak je možné, že je ani nacisti ani bolševici nezlomili? Jak je možné, že i když jsme se po revoluci začali najednou hrdě hlásit k těmto hrdinům, stejně do školních čítanek cestu nenašli a musíme je nacházet až v této beletrii? Autorce patří opravdu velký dík. Za práci kterou si dala aby našla tuto hrdou, statečnou ale hlavně chytrou a vzdělanou ženu. Každý režim se takovýchto lidí bojí, a myslím že oprávněně. Jen oni ukazují jak je hamižnost, ubohost a hloupost režimů, a každé vládnoucí společnosti, přízemní a nicotná. A platí to i teď i v minulosti. Kdyby bylo možno dát více hvězd, dám. Takhle jen 5.... celý text

Hlas kukačky 2019, Hana Marie Körnerová (p)

V příběhu ženy projdeme téměř polovinu minulého století. Začíná v čase Mnichovské dohody a končí těsně po válce. Přesto mi tam časovost trochu scházela, všechno si odečítáte jen podle popisu doby. I tak Vás vyprávění ženy, která se rozhodla vypátrat svou minulost, strhne. Prostě ta věta "co by řekli lidi" je a byla všemocná. Díky ní se míchaly lidské osudy ...... celý text