Bubo19
komentáře u knih
Zapomenuté příběhy 2
Marian Kechlibar
I druhý díl Zapomenutých příběhů se mi líbil. Nejen že mě obohatil o další znalosti a zajímavosti z historie naší planety, ale je napsán stylem, který mi sedí, a já nemám pocit, že bych četla naučnou literaturu.
"Dnes kurděje v naší části světa jen tak neuvidíte; chtělo by to hodně zvláštní stravování, abyste si je na evropské pevnině roku 2019 úspěšně vypěstovali. Najdou se i takoví jedinci, ale musejí se opravdu snažit."
" "Pustit si plyn" se stalo jednou z rozšířených forem sebevraždy, která nevyžadovala žádné zvláštní vybavení a byla v duchu šířící se demokracie dostupná širokým lidovým vrstvám."
Kavárna na konci ulice
Clare Pooley
Pohodová kniha o lidech, kteří by se asi za normálnich okolností spolu nebavili, ale spojí je jeden zápisník. Nedokážu si představit, že by se to mohlo stát v reálném světě, i když někdy bych si to přála. Mám ráda příběhy, kdy se propojí díky nějaké události životy rozličných lidí a oni se dostanou ze svého stereotypního života.
Dárce
Lois Lowry
Tuto knihu jsem si půjčila na doporučení kamarádky. Musím říct, že samotnou by mě nenapadlo ji číst, o to víc jsem byla překvapená, jak mě příběh o "dokonalé" civilizaci, kde je absence válek, výkyvů počasí a dalších negativních jevů, vykoupena ztrátou svobody, zaujal. Kniha mě dostala a nejvíc závěr, autorka v doslovu sama zmiňuje, že si každý může vybrat z několika možností, které se nabízejí, v tomto případě mě mrzí, že jsem to neviděla jako děti, a zvolila jsem zrovna tu pesimistickou variantu. Ještě jen dodám, že je to kniha pro děti, ale doporučovala bych ji minimálně od dvanácti let.
Poprava
Yrsa Sigurðardóttir
Po přečtení třetího dílu jsem si říkala, že je tato série na mě moc brutální, ale uběhly dva roky, a nakonec jsem neodolala a půjčila jsem si v knihovně díl čtvrtý. Rozhodnutí vůbec nelituji, příběh sice začal drsně, ale pak už je to jedno velké napínavé vyšetřování, které ukazuje, že není všechno tak, jak to vypadá. No a na závěr si pro nás Yrsa připravila zase jedno překvapení. Tento díl se mi z celé série zatím líbil nejvíc.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Milé povídání o kočkách, kocourech a lidech. O tom jak se navzájem ovlivňujeme, pomáháme si a často se soužitím se čtyřnohými tvory stáváme lepšími. Jednotlivé příběhy končí dobře, tak je to takové pohlazení po duši.
Inspektor Prevít
František Niedl
Inspektor Prevít je trošku netradiční detektivka se specifickým hlavním hrdinou. Od začátku jsem byla zvědavá, co se ze všech problémů hlavní postavy vyklube a k tomu ty jeho zábavné myšlenkové pochody.
Vtipné, svižné, napínavé... U knihy jsem se dobře bavila a určitě si přečtu i pokračování.
Dýchej za mě
Eva Střihavková
Kniha je o malířce Augustě Nekolové a její sestře Miladě, která je zde vypravěčkou. Příběh ukazuje život sester v průběhu první světové války a je to velmi zajímavý pohled na život obyčejných lidí, kteří často za války doslova živořili. I když je příběh smutný, kniha se četla dobře, jen bych občas něco zkrátila. Dávám čtyři hvězdičky.
Co když žádné zítra nebude?
Dagmar Digma Čechová
Tento typ knih moc nečtu, ale na autorku jsem tady narážela docela často, tak jsem se rozhodla, že něco zkusím a vůbec toho nelituju. Kniha pěkně plynula, je ze života a některé věci mě vedly k zamyšlení. Jen ten konec byl na mě přehnaný, ale asi bychom si to tak všichni občas přáli.
"Zážitky jsou totiž to jediné, co vám nikdy nikdo nemůže vzít."
Adresa Naděje
Mélissa da Costa
Prvních sedmdesát stran působilo tak beznadějně a ponuře, že jsem si říkala, jestli knihu zvládnu. Pak ale Amanda konečně otevřela okenice, pustila do domu kocoura a začala zahradničit a příběh se, tak jako její život, začal stávat snesitelnějším a barevnějším. Bavilo mě taky číst o tom, jak se vrhla na zahradničení. Krásná kniha o návratu do života z úplného dna.
Fazóna
Miika Nousiainen
Fazóna je další skvělá kniha ze života od mého oblíbeného autora. Narozdíl od Kořenů byla pro mě Fazóna smutnější a depresivnější, ale i tak se skvěle četla a objevily se i vtipné momenty. Líbí se mi, když hlavní hrdinové nejsou sebevědomí borci, kteří vždycky ví, co je nejlepší, ale normální lidé se spoustou pochybností o svém životě. Těším se na další autorovu knihu.
Povídky smíchovské
Marie Rejfová
Povídková kniha, díky které jsme se ocitli v Praze na začátku minulého století. Při čtení jsem měla pocit, že se po ulicích Smíchova toulám taky. Pěkné bylo i to, že se některé postavy mihly i v jiných povídkách, no a záhadný kouzelník vše krásně spojil. Hvězdičku dolů dávám, protože na mě byly povídky až moc pesimistické.
Ticho
Yrsa Sigurðardóttir
Yrsa opět nezklamala. Tento díl byl skvělým zakončením série a mě jen mrzí, že už se s hlavními hrdiny nesetkám. Opět se řešily dva zdánlivě nesouvisející případy a detektivové museli najít, co je spojuje, k tomu se autorka lehce věnuje i jejich soukromí a nakonec se vše pěkně uzavře. Za mě jasných pět hvězdiček.
Pyramidy
Terry Pratchett
Pratchett opět nezklamal. Tentokrát je hlavní hrdina Těpic, následník trůnu Starého království v údolí Mžilu. Vše je, jak má v království být, pak se ovšem začne stavět ta největší pyramida a nejen s časem se začnou dít věci. Máme tady teorii relativity, fyziku, filozofy, mumie i nejlepšího matematika. A já se u knihy bavila jako vždy, když zavítám na Zeměplochu.
Mé sladké šestnácté století
Rachel Harris
Kniha se nečetla špatně, ale je to prostě dívčí román. Doufala jsem, že tam bude více umění, významných postav renesanční doby, zkrátka že si užiji Florencii v rozkvětu, a zamilovaná linka zde bude jen okrajově, bohužel to bylo naopak. Nicméně něco jsem se o začátku 16. století dozvěděla a taky si uvědomuji, že nejsem cílová skupina této knihy, proto dávám čtyři hvězdičky.
Růže a čokoláda
Teresa Simon (p)
Na tuto knihu mě nalákal název a místo, kde se odehrává. Růže jsou mé oblíbené květiny a o čokoládě ani nemluvím. Trošku jsem se bála kategorie román pro ženy, ale když jsem zjistila, že se příběh odehrává v Drážďanech, které jsem před pár měsíci navštívila, nemohla jsem jinak, než si knihu přečíst. Pár věcí v závěru ze současnosti mi sice nesedlo, a při čtení deníků se mi občas pletly hlavní postavy, ono přece jen sledovat celkem čtyři generace žen, jejichž příběhy se neustále střídají, vyžaduje pozornost, ale jinak se mi kniha líbila. Byla tam tajemství, která mě nutila číst dál a dál, dokud se vše nedozvím, k tomu spousta růží a čokolády, co víc si na víkendové čtení přát. Dávám čtyři hvězdičky.
Pravěk
Jean-Charles Gaudin
Na závěr komiksového večera jsem přečetla 1. díl této série. Přestože pravěk nebyl moje oblíbené období, i tento díl se mi líbil a můžu jen doporučit. Myslím, že jako doplněk pro děti k učivu dějepisu je kniha skvělá. S těmi krásnými obrázky se to všechno bude určitě pamatovat líp.
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Začátek mi úplně nesedl, ale od druhé kapitoly to byla opravdu zajímavá kniha o tom, jak vše se vším souvisí. A to nejen fyzické problémy s psychickými, ale třeba i klouby s vnitřními orgány, nebo sporty provozované v dětství s naším postavením. Prostě, že na vše je třeba dívat se komplexně, a že některé věci lze ovlivnit a že něco musíme přijmout. Jak je důležitý nadhled a taky míra s jakou sporty děláme. Sice je to náročné čtení, ale knihu doporučuji, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací.
Když se vosy vyrojí
Marie Rejfová
Na tuto odlehčenou detektivku jsem se po několika ne zrovna pozitivně laděných knihách těšila. A Josefína opět nezklamala. Máme tady pohodovou letní atmosféru, nějaké ty vtípky, pár klepů a samozřejmě vraždu a spoustu podezřelých. No prostě oddechovka s troškou napětí, u které se nemusíte bát, že by se hlavním hrdinům něco zlého přihodilo.
Skála
Peter May
U knihy je v charakteristice napsáno, že se jedná o detektivní román, ale detektivní zápletka je zde spíše druhotná, zato skvěle popisuje život v tomto nehostinném kraji prakticky mimo civilizaci. Po zhlédnutí cestopisu o ostrově Lewis, jsem úplně viděla hlavního hrdinu, jak se tam jako kluk prohání na kole. Jen některé příhody z dětství mi připadaly zbytečně zdlouhavé.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Této sérii nemůžu nic vytknout, i třetí díl se mi moc líbil. Je to opět smutný, poetický příběh o obyčejných i neobyčejných osudech lidí tentokrát z Dluhonic na konci padesátých let minulého století. Autorka v této sérii dokázala krásně vyjádřit spojení lidí a stromů. Mohu jen doporučit.
