bukiet komentáře u knih

Rozhlédneme-li se po krajině Zeměplochy, pak patnáctý díl série, který je zároveň druhým dílem podsérie o Noční hlídce, ční na obzoru nepodoben hoře, jež nemůže být zastíněna. Vskutku v tomto příběhu funguje vše, od skvělého původního týmu sympatických postav, přes zdárné doplnění o nové opět zdařilé postavy, nerušící napojení na další díly zeměplošské série až po samotný výborný detektivní příběh. Muži ve zbrani patří bezesporu k vrcholům Pratchettovy tvorby. Sérii Noční hlídky si vzal do úst výborný Jan Zadražil.

10 02.12.2023

Druhý příběh o zeměplošských čarodějkách, či vlastně třetí, vezmeme-li v úvahu že v Čaroprávnosti je čarodějka jen jedna, ale za to ta nejráznější, si opět, jak je u autora zvykem, bere na paškál nějaký známý příběh, který patřičně nově nasvítí a aktualizuje. Tentokráte přišla na řadu Popelka, a to ta z francouzské verze s dýněmi. A že jich je v příběhu hodně. Takže žádní holoubci, ale jedna pomatená sudička, trio čarodějek a jeden super kocour. Příběh trochu sráží fakt, že více než polovinu knihy jsou čarodějka na cestách. Já vím, že to tak musí být, když se kniha právě takto jmenuje, ale právě přehršel cestovních zážitků trochu sráží soustředěnost hlavního příběhu. Předešlý a následující díl jsou prostě příběhově kompaktnější. Ale nebojte se, pořád se budete hodně smát, a to i díky naprosto famóznímu hlasovému výkonu Zuzany Slavíkové. Doufám, že jednou tato paní opětně načte i úvodní Čaroprávnost.

3 18.11.2023

Oficiální životopisy bývají neupřímně nažehlené, předem domluvené výtvory, v nichž nejpravdivější informací je datum narození a úmrtí popisované osoby. Takže když má kniha přímo na titulu uvedeno, že jde o oficiální životopis, zbystřím a jsem opatrný. Rob Wilkins, jako člověk, který prožil s Pratchettem podstatný čas při tvorbě nejen románů ze Zeměplochy, mi ovšem připadá jako člověk upřímný, snažící se svého exšéfa popsat pravdivě, ale také uctivě. Nezastírá, že Pratchett byl pravděpodobně dost svérázný typ, který svému okolí občas dával zabrat, ale má pro jeho osobité chování pochopení, které se časem prohlubovalo. Koneckonců je dohromady spojovala láska k pájce, počítačům a knihám. Wilkins píše odlehčeně s humorným podtónem, jako by mu svůj vlastní životopis diktoval sám tvůrce Zeměplochy. O to více kontrastně pak vyzní známé skutečnosti z posledních let autora, kdy bojoval jednak proti zákeřné nemoci, ale i proti zažitému pohledu společnosti na lidi trpící demencí. Kniha, kterou jsem poslouchal v excelentním provedení Jana Vondráčka, ve mně vybudila chuť na změnu čtecího plánu, a tak místo životopisu Agathy Christie jsem už přelouskal první dvě knihy Zeměplochy a dávám se do Čaroprávnosti.

12 21.10.2023

Vědom si své temné stránky duše, která je naštěstí celoživotně úspěšně korigována tou světlou stránkou, svou úspěšnou zločineckou dráhu jsem vždy provozoval jen formou konzumace detektivních románů, filmů a seriálů. A ač jako romantik, mám raději klasické detektivní romány, nepohrdnu ani severskou krimi. A jak už jsem starší, tak si rád počtu, či zkouknu i něco přímo z reality, takže jsem shlédl dosti různých dokumentárních seriálů o různých „slavných“ zločincích. A tato záliba v krimi mne přivedla i k seriálu Mindhunter, který sice není dokumentární, ale vychází ze skutečných pracovních zážitků agenta FBI Johna Douglase. A je nasnadě, že jsem nakonec musel přečíst i knihu od jmenovaného agenta, který nenápadným, ale přesto zajímavým, způsobem ve formě memoárů popisuje vznik profilovacího programu, který pomohl objasnit mnoho zločinů. Zpravidla dosti krvavých.

3 17.10.2023

Pamatuji si, jak jsem, coby kluk asi desetiletý, byl překvapen kvalitou apokalyptické knihy českého klasika a říkal jsem si, že tahle kniha obstojí i ve světovém měřítku. A přitom je tak česká. Možná je právě její kvalita i v tom, že si nehraje na světovost, ale přináší do velkého tématu malý český pohled na věc. Tak konečně i my, Češi, jsme jednou způsobili zánik světa. Teda pan Povondra.
Kniha je samozřejmě obrovskou alegorií na kolonialismus, nacismus, komunismus a další ismy a ač dějově zasazena do třicátých let dvacátého století, kde ji to opravdu sluší a čtenář dobrodružných příběhů si pomyslí, jak by třeba dopadlo setkání mloků s King Kongem, má její příběh stále platnost. V poslední době zejména. Inu velikost spisovatele Karla Čapka může být zpochybňována, ale jeho práce s jazykem a různorodý výběr zpracovaných témat a samozřejmě kvalita psaní jej prostě z toho podstavce jednoho z největších českých spisovatelů jen tak sesadit neumožní.
Knihu úžasně načetl Lukáš Hlavica, ale přesto doporučuji si alespoň jednou knihu přečíst, protože příběh je často vyprávěn formou různých zápisků, novinových článků a při poslechu jste pak trochu ochuzeni o typografickou hravost knihy.

Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. Kupodivu si King jako literárního představitele typu Vlkodlaka nevybral žádného werwolfa, protože Vlčího muže, či vlkodlaka, si na základě různých středověkých pověr a mýtů vymyslel a jeho charakteristiku nastavil pro americký film německý scénárista Curt Siodmak a samotná postava člověka měnícího se ve vlka, či vlku podobnou příšeru, v literatuře, tedy té staré, zcela absentuje. V moderní době pak skoro vždy vychází ze Siodmaka. King ovšem správně poukázal na pravý literární základ motivu člověka dvojí duše, dvojí identity, a to na novelu R.L. Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Příběh o vědecké nerozvážnosti, lidské sobeckosti, ale také naivitě má dodnes co říci čtenáři, či posluchači a právem je řazen mezi základní literární horory. I když, z dnešního pohledu, se zas tak bát nebudete.

1 14.09.2023

Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. A když se řekne upír, má každý jasno, protože všichni ví, že ten nejslavnější literární krvesaj pochází z Transylvánie a jmenuje se Tepes, tedy Dracula. Sice nebyl Stokerův netvor první, ale jeho autor nastavil na dlouhá léta pravidla upírství, stejně jako Curt Siodmak vymyslel pravidla pro vlkodlaky. A pak se všichni potkali ve Stmívání. A přitom dlouhá staletí byli vlkodlaci chápáni jako jeden z aspektů upírství. Pavel Soukup dokazuje své mistrovství při četbě mistrovského hororu Brama Stokera.

10 14.09.2023

Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. V případě Příšery beze jména nemůže jít o žádný jiný titul, než o knihu Mary Sheleyové Frankenstein. Příběh dnes už jen málo strašidelný, o to více filozofický. Máme právo hrát si na Boha? A jsme schopni ustát všechny povinnosti z takového činu? A jako čtenář se ptám, kdo v příběhu je vlastně tou příšerou? Mladý a jistě hezký vědec, nebo jeho strašlivý výtvor? Výtvor, který se tak dojímá nad Utrpením mladého Werthera, ale svou krásnou duši nemá komu ukázat, protože každý vidí jen jeho hrůznou podobu.

8 07.07.2023

Bylo to první divadelní představení, které jsem kdy navštívil, loutková hra pro děti o kalifu čápovi, které mne seznámilo s tvorbou německého romantického spisovatele Wilhelma Hauffa a díky tomuto představení se zrodila láska na celý život. Pohádky jsem miloval vždy, ale ty dobrodružné a strašidelné Hauffovy příběhy jsem miloval zvláště. Hrubínův překlad Karavany jsem v dětství prolouskal nesčetněkrát a každé filmové a televizní zpracování některého příběhu z Hauffových almanachů jsem viděl rád. Bohužel se mi knížka Karavana ztratila kdesi v toku času, ale neztratila se vzpomínka na báječné příběhy o uťaté ruce, strašidelné lodi, či malém Mukovi. Nakonec se mi dostalo do ruky toto kompletní vydání všech tří Hauffových pohádkových almanachů a já se mohl zase na čas stát dítětem. A to vše díky mladíkovi, který se dožil pouhých pětadvaceti let.

06.07.2023

King tentokráte nestraší, ani nenapíná, ale poučuje, baví a vzpomíná. A mne tak navnadil na opětovné prostudování svaté hororové trojice Upíra, Vlkodlaka a Příšery beze jména, tedy budu číst Draculu, pana Hyda a Frankensteina.

04.07.2023

Lepší než díl předchozí, ale přesto jeho největší hodnotou je fakt, že je to díl poslední.

Asi nejhorší díl série.

1 03.07.2023

Naprosto zbytečné pokračování skvělého příběhu, které vysvětluje záhady, které měly zůstat záhadami. Lepší než další dvě pokračování, ale stejně zbytné.

2 03.07.2023

Přiznávám, že A.C. Clarke není můj oblíbený sci-fi autor. Tím Je Asimov a Heinlein. Přesto jej ctím coby skvělého povídkáře. Bohužel psal i romány. A ty se bezesporu spoustě lidí líbí. Zejména těm, co mají rádi spíše sci než fi. A to já nejsem. Mám rád příběhy, silné příběhy. A v případě pana Clarkea je tím silným příběhem právě román a film (siamská dvojčata) 2001: Vesmírná odysea. A opravdu si nemyslím, že ústřední myšlenkou příběhu je Halova vzpoura. Pro mne je to příběh o tajemství zrodu lidství a neznámé cizí kultuře z hlubokého vesmíru, která nám dopomohla na cestě k inteligenci a civilizaci. Baví mne to napětí mezi jednotlivými segmenty děje, které nakonec vyústí v těžko pochopitelný přerod člověka Bowmana v kosmické dítě. A baví mne zejména to, že je tento příběh neukončen, protože dobré příběhy konce nemají.
Proto mne vůbec neoslovují další pokračování, protože všechno to vysvětlování a ozřejmování zcela vyhubilo mystiku původního příběhu. Prostě stejný problém jako Pohl a jeho záhadná civilizace Heechee, nebo další díly Matrixu.

11 03.07.2023

Můj pětiletý prasynovec má narozeniny a já jako hodný prastrýc musím dbát o jeho kulturní výchovu. A tak jsem zavzpomínal, co jsem to „četl“ v tom nenávratně ztraceném, úžasně krásném věku pěti let a vzpomněl jsem si na Čtyřlístek, který mi maminka od prvního čísla pravidelně kupovala. Takže někde u šestého čísla jsem si ho už četl sám. A teď po 54 letech listuji znovu touhle bichlí obrázků, abych „zkontroloval nezávadnost“ a zjišťuji, že se neskutečně bavím. Při pohledu na některé panely se mi vrací dětské vzpomínky, nálady, chutě a vůně. Tak doufám, že prasynovec bude taky takovým čtenářem a věčným dítětem, jako jsem já.

19.01.2023

Paráda. Prostě paráda. Činy a důsledky. Kdysi dávno kohosi napadlo napsat a nakreslit první příběh s hrdinou, který měl podivně nadlidské schopnosti. Přidali se další a další. Hrdinů celý pytel. Superhrdinů. Pak někoho napadlo, podívat se na to, jak na činnost takových superlidí hledí obyčejný člověk. Hrdinství se začalo relativizovat. O hrdinství hrdinů se začalo pochybovat. Jako ve skutečném životě. Z prostoduchých příběhů o mlácení záporáka, se staly příběhy s určitou hloubkou, příběhy řešící běžné problémy lidské reality. Nenávist, rasismus, homofobii, cokoliv chcete. Když hledáte, najdete to. Kurt Busiek je jedním z těch autorů, který marvelovský komiks hodně rehabilitoval. A výtvarnou práci Alexe Rosse nelze komentovat, jen obdivovat.

1 18.01.2023

Vrcholné období Lovecraftovy tvorby začíná, dle mého, jeho nejlepším kusem, krátkým, ale hutným, románem V horách šílenství. Mýtus Cthulhu již zcela ovládl autorovu tvorbu, ale nemylme se, stále se vyvíjí. Právě v románu V horách šílenství, který je opět spíše skvělým a popisným cestopisem než nějakou akční jízdou, dochází k razantní změně, kdy fantasy je zcela nahrazeno vědeckou fantastikou. Tajemní a nepochopitelní „bohové“ se proměňují v tajemné a nepochopitelné emzáky. Autor se v další tvorbě snaží propojovat děje svých povídek a novel a zprvu jen lehce nahozenému mýtu dát nějaký řád. Bohužel předčasná smrt mu v tom zabránila. A tak je na dalších tvůrcích dát Mýtu Cthulhu nějaké pevné kontury. Faktem pak zůstává, že většina z nás má o Lovecraftovi trochu pomýlenou představu, která je způsobena skutečností, že se s „jeho“ mýtem setkáváme často až prostřednictvím jiných autorů a jiných médií. Lovecraft? To je ten s těma potvorama plnýma chapadel? Jo! Opravdu? Jasně, jsem to viděl ve filmu a hrál jsem videohru… A on ten Lovecraft je zatím podivný pán z Providence, který na akci moc nedal, strach vyvolával hutnou atmosférou na základě někdy až hnidopišských popisů a občas i projevil náznak humoru. Možná už je pro většinového čtenáře Lovecraft trochu zastaralý, stejně jako jeho vzorové E.A. Poe, R.W. Chambers, A. Machen či lord Dunsany a E.R. Burroughs, ale právě proto je skvělé, že jeho práce pořád žije v dílech jiných spisovatelů a tvůrců. Kde by bez Lovecrafta byl Mike Mignola se svým Hellboyem a Ú.P.V.O? A teď už končím a jdu si zahrát Fallout 4 a hledat na mapě všechny odkazy na H.P.Lovecrafta i E.A Poea.

6 17.01.2023

Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.

4 15.01.2023

Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.

5 15.01.2023

Druhá kniha sebraných spisů H.P.L. se nese v podobném duchu jako ta první. Obsahuje zhusta krátké povídky a pár delších, zpravidla vzniklých jako seriálové čtení. Opět se noříme do snového světa ovlivněného Poem, Machenem a Dunsanym a vedle gotických hororů z Nové i Staré Anglie, ale i autorem nenáviděného New Yorku, vystrkují růžky další informace o vznikajícím Mýtu. Pokud vám ty snové příběhy moc nesedí, musíte se obrnit trpělivostí, jednak jsou i ty snové vždy nějak propojeny s Mýtem Cthulhu a hlavně dovršení Snového cyklu nás čeká až v další knize. Přesto se tady najde více příběhů, oproti knize první, které lze směle označit za kvalitní horory, jež spolehlivě způsobí nebývalý pocit mrazení v zádech.

4 13.01.2023