bukiet komentáře u knih
Temná věž pro ty, kdož mají rádi obrázky. Příběh série Temná věž je vyprávěn chronologicky, takže tady je zobrazen děj čtvrté knihy. Trochu zjednodušeně, logicky, ale vše podstatné zde najdete, díky dobrému scénáři Petera Davida. Tato komiksová série patří do kánonu cyklu Temné věže.
Po prvním, poetickém a značně nedoceněném dílu série Temná věž, přichází ryzí kingovské vyprávění, jež nám ukazuje zrod pistolníkova ka-tet. Přichází nové hlavní postavy a geograficky se projdeme po pobřeží oceánu. Mnoho otázek je nastoleno a málo zodpovězeno, takže nezbývá nic jiného než pokračovat v četbě dalších knih cyklu.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
Co napsat o jednom z nejslavnějších románů o lásce?
Láska a peníze.
Láska a postavení.
Láska a žárlivost, podmanění, vlastnění.
Příběh jsem dosud znal jen z operní verze a vždy jsem s ním měl velký problém. Koneckonců jako s Manon Lescaut (miluji Nezvalovu češtinu a nesnáším jeho a Prévostovu hrdinku). Po dnešním dočtení a k dnešní premiéře La Traviaty, musím dodat ještě:
Láska a upřímnost.
Láska a míjení.
Láska a opravdovost, opojení, spojení.
Drahý Fredriku, tak jsem ti tu Britt-Marii už odpustil.
Z celého "nemovského" cyklu kniha zřetelně nejslabší. Zatímco první kniha líčí Holanův příběh na základě jednoduchého a jednotného vyprávění, Farinovo dobrodružství je jako náhrdelník spojující několik nesouvisejících příběhů, kterým ovšem chybí jednotící linka. A je-li tou linkou vztah k budoucí ženě Martě, tak potěš koště, není to příběhová linka vydařená. Zjednodušeně řečeno, kterak se superman Farin bláznivě zamiloval a občas si u toho vystřelil ze své experimentální pistole.
Co říci závěrem? Celou trilogii jsem si užil a zpětně ve svých očích i rehabilitoval osm verneovských adaptací. Dokonce mne skoro mrzí, že autor ty adaptace ještě více nepropojil s budoucí trilogií. I tak díky za návrat do dětství, který bude pokračovat, protože po Vernovi a Neffovi teď musí v mých plánech zákonitě přijít na řadu Troska.
A mohlo být těch hvězdiček i pět, nebýt toho nesnesitelného spratka Jar Jar Marka Binkse Davenporta. I kdyby mi bylo devět, tak bych si ho neoblíbil.
Humor? Ani moc ne. A přesto jsem se místy při četbě dost řezal. Ale takovým smutným smíchem. Ono zjistit na začátku jednadvacátého století, že mnohé názory vyslovované v knize Adolfem Hitlerem s vámi rezonují a vůbec ne negativně, to s člověkem docela otřese. Každopádně po četbě této "Adolfovy" knihy pochopíte, proč jej ve třicátých letech minulého století Němci vynesli až do kancléřského křesla. A tak nějak si připustíte, že zase všichni, nejen Němci, čekáme na nějakého toho diktátora. Jsme nepoučitelní?
Jedna z těch knih, které jsem si z mládí zapamatoval. (Co už, u některých literárních dílek si už týden po dočtení nepamatuji, o čem že byli. A chvála Databázi knih, že je mým pomocníkem s nemohoucí pamětí.) Původně Plástev jedu vyšla v Železného obnoveném Rodokapsu, což jí mohlo i trochu ublížit, ale kvalita textu a hlavně příběhu byla tak veliká, že kniha nezapadla a dočkala se pokračování, na které se neskonale těším.
Kvalitně napsaná moderní detektivka skoro "severského typu", naštěstí odehrávající se v Matičce Praze. Pro mne rozhodně milé překvapení. Četl jsem ouškama ve skvělé společnosti Ludvíka Krále.
Být to moje první kniha o Harrym Holeovi, byla by také knihou poslední. Naštěstí čtu chronologicky, tak jen doufám, že tohle bylo malé vybočení z řady.
Kdysi jsem tuto knihu dostal jako vánoční dárek a protože mi fantasy není cizí a dárky se neopovrhuje, přečetl jsem Eragona a můj názor zněl: Nic moc. V žánru opravdu existují lepší kusy a série. Po zhlédnutí filmu jsem na celý Odkaz raději zapomněl. No a dnes jsem první díl cyklu dočetl ušima, tedy doposlouchal v podobě audioknihy. A můj názor se nezměnil. Kniha nic moc, ale Martin Stránský ji pozdvihuje svým výkonem nad propast zapomnění.
3,5 hvězdičky. Značně nevyrovnaná sbírka komiksů. Příběhy nepřicházejí s ničím novým. Zaujal mne příběh indiánského vojáka a pobavil predátor na premiéře filmu. Vysloveně mne ale nebavil a výtvarně se mi nelíbil příběh Rasová válka.
Nasreddina miluji. Poprvé jsem se s ním setkal v komiksové podobě, snad ve Čtyřlístku a ten komiks vycházel právě ze Solovjovovy knihy. Později jsem tuto knihu získal a na dlouhá léta se mi stala zimním společníkem. Několik let po sobě jsem ji pravidelně četl v období kolem Vánoc. Nevím proč? Ale tuším, že Vánoce nevánoce, brzy Hodžu zase potkám i s jeho oslíkem.
Koontze znám, takže mne svým Tikotem dokonale obelstil. Máte-li rádi bláznivý humor a skvělé dialogy, třeba se tato kniha také stane vaší srdcovou záležitostí.
Pracovat v divadle, spolupracovat na inscenacích všech osmi Smetanových oper a nepřečíst si v Roce české hudby nejnovější životopis zakladatele české národní hudby, by bylo hanebné. Nejprve jsem si poslechl rozhlasový výběr z Kosatíkovy knihy, navnaděn samotným autorem, který se přišel podívat na jednu z oslavencových oper a po skončení představení měl krátké setkání s diváky. A když vyšla nedávno celá audiokniha, neváhal jsem ani vteřinu. Líbí se mi věcný styl vyprávění Smetanova života, bez senzacechtivostí, naopak se snahou ukázat, že tento český národní skladatel, je i skladatelem světovým. Je příznačné, že první polovina knihy je více životopisná a až ve druhé půlce se dostaneme k autorově hlavní tvorbě. Smetanovi dlouho trvalo, než pochopil že je více hudebním skladatelem než hudebním virtuosem. Lze souhlasit s autorem, že tomuto pánovi bychom se měli více věnovat a umožnit nejen sobě, ale celému světu poznávat jeho tvorbu. Knihu namluvil člověk s velmi příjemným hlasem a s obrovským vztahem k hudbě, pan Jakub Hrůša, jeden z nejvýznamnějších současných světových dirigentů.
Je těžké převzít otěže po tak dobrém vypravěči, jakým byl bezesporu Arthur Conan Doyle. Následovníci jeho tvorby a tvůrci nových, neznámých, případů geniálního Sherlocka Holmese mají většinou tendenci obohacovat své příběhy něčím netradičním, takže Holmes tráví spoustu času v Americe, nebo vyšetřuje hororově fantastické případy a někdy se vlastně úplně vytrácí z těch případů ta stará dobrá Anglie a prostá detektivní práce. V této knize se její autor, jinak známý jako autor knih ze světa Star Wars, s pokorou vrací ke stylu původního autora, a to je jen dobře. Opravdu má pak čtenář pocit, že to je jen další kniha napsaná doktorem Watsonem, tedy panem Doylem, kterou nedovolil Mycroft Holmes veřejně publikovat. Knihu opět skvěle načetl Václav Knop.
I kdyby nenapsal nic jiného než Já, legenda, měl by Richard Matheson trvalé místo v dějinách science fiction. Možná nepatří k těm jménům nejznámějším, natož k velmistrům řádu, ale právě svým kratičkým románem Já legenda dokázal, že i brak může mít hlubokou myšlenku a pomohl tak science fiction etablovat se mezi plnohodnotné literární žánry. Vzít profláknuté upírské téma, skloubit ho s prvky sci-fi, a napsat dystopii, která za sedmdesát let vůbec nezestárla, to chce jistou dávku talentu i geniality. Jistě tomu napomohla úspornost vyprávění, kdy v příběhu nenajdete nadbytečnou větu, hluché místo. Autor se také vyhýbá jakémukoliv popisu věcí fantastických a vědeckofantastických, jediným sci-fi tématem je existence upírů, na které ovšem hrdina pohlíží veskrze racionálně. Příběh se může odehrávat kdykoliv, protože svým popisem společnosti je nadčasový, proto se tolik čtenářů diví, že někdo už v padesátých letech mohl něco takového napsat. Inu mohl, a dokonce bez pomoci textového editoru a umělé inteligence. Román skvěle načetl Jan Dolanský.
Vynikající kniha osvětlující mnohé z minulosti lidstva, kterou bohužel sráží autorská politická angažovanost. Vědě sluší nestrannost. Mohlo to být za pět, nu není. Příjemným překvapením je interpret audioknihy Ondřej Novák.