Burák komentáře u knih

Nebylo to úplně snadné čtení, ale nenudila jsem se ani náhodou. Syrovost, bratulita, zoufaloství a utrpení hlavních postav se nese celou knihou, ale naštěstí mě to neodradila. Jsem vděčná, že mi Můra rozšířila obzory, protože díky odkazům na reálné postavy, události a místa, jsem se zase spoustu věcí dověděla a mám pocit, že díky tomuto příběhu ty informace z hlavy jen tak nedostanu. 

3 19.01.2022

Od Murakamiho jsem si teď dávala několik let pauzu, protože byť se mi jeho tvorba líbí, jeho knihy byly buď x tá variace na Norské dřevo a nebo příběhy plné symbolů a odkazů, kterým bohužel úplně nerozumím. 

Bezbarvý Cukuru patří do té první kategorie. Víceméně jsem věděla do čeho jdu, líbila se mi pointa i celé poselství příběhu, trefilo se mi to do nálady a díky stylu vyprávění jsem se vůbec nenudila (je ale pravdou, že je to hodně natahované).

Určitě to není knížka pro každého, ale kdo má s Murakamim už nějakou dobrou zkušenost, tomu se to líbit bude.   

3 29.08.2020

Knihu jsem dostala jako dárek a moc se mi do ni pouštět nechtělo, neboť mě podle anotace nijak nezaujala.
O hudební teorii nevím vůbec nic, noty neumím ani na žádný nástroj nehraju a klasickou hudbu sice ráda mám, ale dostatečně ji ocenit asi neumím. Ale bylo to moc příjemné čtení. A i když je Pražská sonáta prošpikována odkazy a různými zajímavostmi s hudebního světa, kterému vůbec nerozumím, na čtení dalších stránek jsem se vždy těšila. 

Líbilo se mi několik dějových linek v různých časových obdobích, oceňuju kolik si toho autor musel nastudovat, aby mohl psát o české historii, byť je sám Američan.
Příběh mi nepřišel nijak přitažený za vlasy, i když samo o sobě jde určitě o fikci. Líbil se mi i překlad a grafická úprava obálky. 

Příjemná změna po všech těch detektivních příbězích, které se mi dostaly v posledních letech do rukou.  

3 18.03.2020

I když i druhý díl z téhle proslulé série je velmi čtivý, drží tempo a děj popisuje zajímavé prostředí, za prvním dílem to podle mě docela pokulhává.

Atmosféra i styl odhalování je u "dvojky" úplně jiný než u Mužů, kteří nenávidí ženy, což je za mě škoda, protože to je to, co jsem u prvního dílu ocenila nejvíce.

Bylo sice zajímavé se postupně více a více dozvídat o životním příběhu hlavní hrdinky a přicházet tak na to, proč je to taková podivínka. Na druhou stranu jsou tyhle rozuzlení  nejslabší částí knihy, protože to dost postrádá na uvěřitelnosti a o závěru knihy ani nemluvím. To byla docela fraška. :(  

Pouštím se hned do "trojky", ale zdaleka se netěším tolik jako když jsem dočetla první díl.  

3 13.02.2020

Jsem veliká fanynka Jaroslava Kmenty a hlavně jeho tvorby. Četla jsem už naprostou většinu jeho knih, takže jsem věděla, do čeho jdu. Spokojenost s jeho poslední knihou Rudý Zeman je maximální. Opět to není žádné oddychové ani jednoduché čtivo. Rozplétání různých vztahů z posledních 30 let okolo našeho současného prezidenta určitě nebylo nic jednoduchého a i jen to číst takhle naservírované všechno pohromadě vyžaduje od čtenáře poměrně velkou soustředěnost. Ale je to napsané velmi čtivě, důležitá fakta se v knize několikrát opakují (aby se čtenář neztratil) a líbil se mi o propašovaný humor a nadhled. 

V orientaci složitého příběhu mi hodně pomohlo, že českou politickou scénu více či méně intenzivně sleduju už přes 20 let - nebyly to pro mne tedy úplně nové informace z neznámého prostředí jako v případě Bosse Babiše nebo Padrina Krejčíře. Pochybuju, že kdo nesleduje politické dění vůbec po téhle knize sáhne, ale i tak věřím, že je to napsané dostatečně srozumitelně pro všechny.

Díky za vaší práci, pane Kmento! 

3 01.02.2020

Není to žánr který bych četla nějak často, ale tak dvakrát do roka mám na nějakou romantickou oddychovku náladu. Tohle ale nebyla dobrá volba. Vlastně jsem to dočetla jen proto, že to bylo relativně krátké a já neměla po ruce nic jiného. Postavy nejsou nijak sympatické, hlavní zápletka dost neoriginální, ale to je možná jen můj pocit. Ale ty dialogy... opravdu bída. Navíc je to opravdu nudné. Jedinou hvězdičku dávám za chytlavý název, ten se povedl a určitě nalákal k četbě nejen mě. Tomuhle dílu určitě neodpovídá, možná těm dalším v sérii, ale ty já se teda už číst nechystám.   

3 15.12.2019

Příjemná záležitost pokud si chcete odpočinout od dnes tak oblíbených "severských" drsných krimi.
Moc se mi líbí styl a jazyk vyprávění, baví mě netradiční dobová jména hlavních postav a všudypřítomné intriky mezi urozenými pány. Samotná detektivní zápletka taky nebyla špatná, byť postava vyšetřujícího panoše Oty mi lezla místy na nervy.
Trošku jsem měla problém se do knihy začíst a pletlo mě to velké množství postav, ale zhruba od 2. třetiny se to zlepšilo a já si to nakonec moc užila. Určitě se pustím i do dalších knih z této série.

3 07.12.2019

Téhle knížce se nedá upřít, že je čtivá. Opravdu napsaná velmi lehkým stylem. Oceňuju netradiční způsob vyprávění, respektive nechronologické řazení časových etap příběhu. Postavy mi nijak sympatické nebyly, ale líbilo se mi, že byly takové hodně současné. Co se mi ale naopak nelíbilo vůbec, byl psychologický vývoj těch hlavních postav (hlavně Míši, Maxe a Honzy/Jendy), ten mi přišel hodně na sílu. Problém jsem měla i s uvěřitelností závěru knihy. Na druhou stranu, jsem si u čtení odpočinula a nemám potřebu zanevírat na autorčinu další tvorbu.

3 13.06.2019

Mně se to líbilo. Bylo to svižné, autentické a svým způsobem hodně záviděníhodné. Kdo by obdobný příběh nechtěl prožít, že. :)
Generační literární výpovědi mám v oblíbě, pro ty z 60. let a pozdější normalizace v tehdejším Českoskoslovensku mám vyloženě slabost, takže už jen tím to pro mě bylo atraktivní čtení.
A to, že je Hejma veřejně známá osobnost a mnoho dalších postav z Fejsbuku též, dělá celou knihu ještě o dost zajímavější.

3 15.12.2018

Deníkových záznamů v knižní podobě jsem už četla několik, i těch lékařských. Ale nikdy nic takového - jako bych byla skutečně uvnitř autorovy hlavy. Je to zběsilé, chaotické, ale tak živé, jako bych byla na té misi taky.

Kniha je podle všeho primárně určená chirurgům, kteří zvažují, že by na nějakou obdobnou pracovní cestu vyrazili. Těm kniha rozhodně pomůže udělat si docela jasnou představu o tom jak taková mise probíhá a jaké operační strategie se obvykle volí a proč.

Pokud máte zdravotnické vzdělání ale s operačním sálem zkušenosti nemáte a ani se na žádnou misi nechystáte, budete při čtení nevěřícně kroutit hlavou a respekt vůči těm co do tohohle jdou dobrovolně, navíc opakovaně budete mít ještě větší.

Pokud jste zvědaví čtenáři znající zdravotnictví jen tuzemské a z pohledu pacienta, asi budete zmatení. Některé odborné výrazy a postupy sice Šebek vysvětluje, ale na jednotlivých případech tahle kniha prostě stojí a bez oborových znalostí budete nejspíš většinu času ztraceni.

Jako náborová literatura to funguje skvěle. Jako knížku pro laika, který si chce počíst o kulturních rozdílech bych to asi spíš nedoporučila.

Ale Tomáš Šebek je borec, o tom žádná.

3 24.11.2018

Když jsem přečetla první půlku knížky o Jáchymovi, říkala jsem si, že je to docela fajn kniha. Nenáročná čtivá oddychovka. Už mi ale bylo jasný, že tak nadšená jako jsem byla z Erotikonu tentokrát nebudu, ale těšila jsem se i na Veroničin příběh.

Jenže jsem se docela nudila a z výsledku jsem byla zklamaná. Myslím, že to nebylo tím, že by Veroničina půlka byla horší. Stejně bych to asi vnímala i kdybych začala Veronikou. Tak nějak už prostě všechno postrádalo překvapení, protože bylo jasný, že se tam nemůže odehrát nic zásadního aby se to neprojevilo v příběhu toho druhého. Ale i tak nápad na vyprávění z pohledu dvou různých osob oceňuju.

Dost jsem bojovala s uvěřitelností příběhu. Tolik náhod a životních lekcí, kterými projdou oba sourozenci během několika let, mi připadá dost přitažené za vlasy.
Hodně se mi ale líbilo, že každá vedlejší postava, která se v knížce mihne má stručně nastíněný svůj životní příběh, což dodá jasnější kontext a je to příjemné zpestření.

Takže abych to shrnula, nijak mě ty Okamžiky štěstí neoslovily. Ale myslím, že příležitostnému nenáročnému čtenáři, někde v létě u vody udělají radost. Nicméně i tak se těším na to, co Patrik Hartl zase napíše.

3 16.04.2018

Marie Doležalová je mi sympatická už od doby, kdy jsem ji viděla ve filmu Pusinky. Navštívila jsem několik jejích divadelních představení a líbila se mi i ve Stardance. Ale byť jsem asi cílová skupina pro kterou píše, k tomu, že si přečtu Kafe a cigárko, jsem se dostala až teď, a to ještě bez nějakého velkého nadšení.

Před několika lety jsem zabrouzdala na blog, ze kterého později vznikla i tato kniha a i když se mi témata líbila, pravidelnou čtenářkou jsem se nestala. Nějak mě to nechytlo.
Pak přišla cena Magnesia Litera a obrovská marketingová kampaň na podporu knížky a to mě paradoxně spíš odradilo.

Ale víte co? Ono to opravdu není špatný. Je to napsané jednoduše, čtivě, upřímně a autenticky. Je sympatické, jak si ze sebe a ze své profese umí udělat Marie legraci a všechno co píše jí tak nějak věřím. Príma je, že jednotlivé kapitoly na sebe nijak nenavazují, takže můžete v knížce přeskakovat, číst i další knihu nebo ji na nějakou dobu ji odložit, aniž byste se ztráceli v ději nebo číst jen to co vás zaujme.

To, že už má tohle dílo už i televizní podobu mi tedy přijde už trochu přehnané, taková pecka to podle mě není ale mě to zpříjemnilo hned několik večerů. A to není málo. :)

3 29.03.2018

Moje první knížka od Vondrušky a určitě ne poslední. Čtivé, napínavé, neotřelé a ještě nás autor nenuceně poučí o životě ve středověku.

3 12.03.2018

Před lety jsem viděla stejnojmenný film s mou oblíbenou Julií Roberts a byla jsem tak zklamaná, že seznámit se i s knižní předlohou mě ani nenapadlo.

Po 8 letech se mi ale knížka dostala náhodou do ruky a já ji šanci dala. A jsem za to ráda.
Jíst, meditovat, milovat je typická kniha pro moderní ženu o moderní ženě. Vůbec se nedivím, že patří mezi bestsellery. Příběh totiž začíná tam, kde se spousta žen po třicítce nachází - rozvádí se, v novém vztahu to neklape, touží po něčem jiném než od nich společnost očekává.
Svoji situaci vyřeší hlavní hrdinka (respektive autorka knihy) tím, že se rozhodne dát si na rok pauzu, kterou věnuje jen sama sobě - svému uzdravení, poznávání a přijetí se takové jakou je.

Rozhodně se jedná o velmi inspirativní čtení. Co může hodně čtenářů odradit, je to, že podstatná část knihy se věnuje popisům samotného osobního rozvoje a duševního růstu. něco ve stylu New Age.
Já tohoto žánru vůbec fanynkou nejsem, spíš naopak, a asi bych byla radši, kdyby v tomhle Gilbertová trochu ubrala. Ale neodradilo mě to natolik, abych tu knihu odložila.

Oceňuju, že jsem se v knize dočetla jak přesně fungují pobyty v indickém ášramu nebo na co si dát pozor při pobytu na Bali. Na tom bylo znát, že tohle autorka skutečně prožila a ta autenticita byla z textu dost znát.

Za mě sice nadprůměr, ale určitě bych to nedoporučila každému.

3 21.02.2018

Po detektivkách od paní Christie sahám tradičně v zimním období, kdy si jejími příběhy a zdlouhavým, leč velmi příjemným vyprávěním, zpříjemňuji tyhle šedivé a studené dny.

I když už jsem těch příběhů četla nebo viděla v různém filmovém, divadelním nebo rozhlasovém zpracování spousty, některé dokonce několikrát, bavit mě nepřestávají.

Soubor zrovna těchto tří příběhů sice nepatří k tomu nejlepšímu co jsem od A. Christie četla, ale svůj účel to rozhodně splnilo.
Tak zase někdy... :)

3 02.02.2018

Nenapadá mě lepší slovo, kterým bych tenhle příběh vystihla než "pohlazení". Pokud máte náladu na čtení něčeho milého, nekomplikovaného s romantickou atmosférou (nejen) amerických Vánoc 19. století, tuhle útlou knížku můžu doporučit.
Jedná se o americkou klasiku, která přibližuje každodenní život čtyř dospívajících sester, jejich matky a sousedů z okolí v době občanské války v USA (1861 - 1865).
Napětí, dobrodružství nebo velké zvraty byste v příběhu hledali asi marně, ale jak jsem psala hned na začátku, jazyk, kterým je příběh vyprávěný, je hotové pohlazení po duši.
Ideální tip, pokud začínáte číst knížky v anglickém originále.

3 05.12.2017

Knihy Dana Browna mám ráda nejen proto, že jsou velmi čtivé, ale hlavně proto, že se mi líbí jakou zábavnou formou seznamuje masové čtenáře s dějinami umění a vědeckými poznatky. Nejinak je tomu i Inferna. Do četní jsem se moc nehrnula, protože už z vyšlých recenzí a názory z mého okolí, se dalo čekat, že to bude spíše zklamání. Očekávání jsem tedy veliké neměla, a zklamaná jsem nebyla. Rozhodně to za mě není kniha, na kterou bych nějak vzpomínala ještě po letech. Samotná zápletka je dost překombinovaná, což ubírá na mém hodnocení minimálně jednu hvězdičku. Ale jak už jsem psala, čte se to dobře a jde poznat, že rešeršní fázi přípravy knihy Brown opět nepodcenil. Za mě solidní průměr, který mě určitě neodradí od přečtení Brownovy další knihy.

3 10.04.2017

V rámci žánru romány pro ženy / rodinné ságy patří Poselství růží rozhodně k tomu lepšímu. Nenechte se odradit anotací, přeci jen příběh texaské rodiny, která obchoduje s bavlnou nezní úplně zábavně, ale knížka je čtivá a na postavy se snadno naladíte.
Příběh knihy se odehrává napříč celým 20. stoletím a dotýká se mnoha pro USA důležitých historických událostí. Události jsou vyprávěny z pohledů 3 hlavních postav, takže jeden příběh poznáte z různých perspektiv, a na konci knihy do sebe vše pěkně zapadne.
Poslední čtvrtina knihy mi přišla o trochu slabší, ale i tak můžu knihu s klidem doporučit.

3 21.01.2017

Ačkoli ten název a námět k tomu svádí, o dětskou knížku opravdu nejde. Právě naopak. I když je kniha relativně krátká, dala mi docela zabrat a četla jsem ji o dost déle než jsem si původně myslela.
Samotný příběh není nijak zvlášť napínavý, ale poetický jazyk a ukryté symboly v příběhu, dělají ze čtení Anny a Vlaštovčího muže moc pěkný čtenářský zážitek.

Není to kniha pro všechny, spíše bych ji doporučila "literárně pokročilým" a vyznavačům "hlubší" literatury.

Za mě hodně silné 3 hvězdy.

3 08.12.2016

Na Květy z půdy jsem se hodně těšila, protože jsem na ně dostala báječné reference. Zklamaná jsem sice nebyla, ale čekala jsem ještě trochu víc. Žánr bych neoznačila za román pro ženy, naopak jde podle mě o solidní psychothriller. Kniha se čte dobře, námět dokáže zaujmout, ale není to zase ten typ knihy, u kterého skoro ani dýchat nemůžete.
Taky si myslím, že kdyby ta kniha měla o 100 stránek méně, dost by to ve výsledku prospělo. Ale je taky možné, že autorka některé pasáže psala schválně tak rozvlekle, aby se čtenář lépe vcítil do situace hlavních postav, kterým čas taky plynul jen velmi pomalu.

Další díly série si přečtu ráda, ale ne nutně v nejbližší době.

3 27.11.2016