Burák komentáře u knih

Pokud se vám líbila dosavadní tvorba Patrika Hartla, Nejlepší víkend vás nezklame, protože jede na stejné vlně jako předchozí knížky - navíc mi to přišlo o třídu lepší než Okamžiky štěstí, které mě nenadchly. Je to někde na pomezí oddychovky a trošku smutné sondy do běžného života normálních lidí. S hlavními postavami prožijete celý rok, ve kterém zažijí různé vzestupy a pády, radosti i strasti. Hartl umí psát čtivě, takže se nudit nebudete, i když třeba některé osudy jsou trochu šablonovité.  
Není to nic z čeho bych si sedla na zadek, ale pár večerů mi to určitě zpříjemnilo. 

4 03.12.2019

V rámci žánru "temných drsných detektivek" to patří spíš k tomu lepšímu co se mi zatím dostalo do ruky.
Hodně mě bavila atmosféra, mystická zápletka i sympatická hlavní postava. 
Trochu mě rušilo paralelní vyšetřování, které se týkalo manžela hlavní postavy, ale chápu, že to byl první díl ze série, tak bylo potřeba seznámit čtenáře s prostředím ve kterém se hlavní postavy vyskytují. 
SPOILER: Souhlasím s tím, že samotné vyšetření případu se moc nepovedlo a kdyby se vrah neodhalil sám, asi by se na něj hned tak nepřišlo.

Nicméně i tak doporučuju, na propršený sychravý víkend je ta knížka ideální.

9 27.11.2019

Nejsem fanoušek "bláznivých dobrodružství", což je dost v rozporu s tím, že jsem přečetla už druhou knížku na toto téma od stejného autora.
Je za tím to, že mě baví postava Alana Karlssona a že se mi líbí Jonassonův styl vyprávění a hlavně zakomponování fikce (právě to bláznivé dobrodružství)  do reálií. Navíc se autorovi daří velmi trefně a vtipně glosovat i současnou světovou politiku.
Druhý díl navazuje na ten původní, ale nemyslím, že byste byli úplně ztracení, pokud jste ho nečetli.   
Není to knížka, kterou prostě nemůžete odložit dokud nedočtete alespoň kapitolu, ale čte se to relativně snadno (palec nahoru za dobrý český překlad), takže jako oddechovka s přidanou hodnotou toho, že se dovíte něco nového, to určitě stojí za přečtení. 

5 23.11.2019

Na hrůzy holocaustu se nesmí nikdy zapomenout!!! Takže jakýkoli počin, který tyhle temné stránky minulosti připomíná, vítám s nadšením. Mengeleho děvče podle mě aspiruje na to, aby se stal povinnou četbou k maturitě. Vyprávění je velmi čtivé, byť popisuje těžko uvěřitelná zvěrstva a lidská utrpení. Tím, že kniha zachycuje životní etapu mladé dívky, se s příběhem mladá generace určitě líp ztotožní. Navíc vyprávění začíná ještě několik let před tím, než začaly transporty, takže se čtenář může dozvědět i to, jak vlastně vypadal život před vypuknutím války. 
Za sebe můžu říci, že to opravdu není pěkné čtení, tedy, určitě si u toho neodpočinete. Na druhou stranu už teď jsem si jistá, že příběh paní Violy budu mít v paměti pěkně dlouho, ne-li navždy. Je pravda, že pokud vás nalákal název odkazující na morbidní experiment, můžete být překvapeni, že tomu je vyčleněno jen pár kapitol. Myslím, že je to ale i tak dostačující, protože ten sadismus je vážně otřesný. 
 

12 19.11.2019

Líbilo se mi téma knihy i způsob vyprávění příběhu.Neříkám, že je to sázka na jistotu,že to bude bavit každého, ale já se určitě nenudila a četlo se mi to velmi dobře. I když je Dešťová hůl avizovaná jako závěrečný díl trilogie, pevně doufám, že se Jiří Hájíček k tématům spojeným s odkazem předků, půdou a vyrovnávání se minulostí znovu vrátí. 

9 08.09.2019

Kdybych loni nenarazila v časopise INTERVIEW na rozhovor s Genem Deitchem, asi bych se k této knize nikdy nedostala. Ten rozhovor a hlavně osobnost a životní příběh tohoto neskutečně zajímavého člověka mě úplně dostal a opravdu nechápu, že není jeho existence v povědomí Čechů větší.

Ten rozhovor byl hodně rozsáhlý a vztahoval se právě ke knize Z lásky k Praze, která tehdy vycházela poprvé i v českém překladu, takže jsem měla poměrně jasnou představu jakým směrem se bude toto autobiografické vyprávění ubírat. A i tak jsem se nenudila ani chviličku. Naopak!
Pan Deitch svým vyprávěním přibližuje život v Československu v 2. polovině 20. století, a dělá to natolik lidsky a poutavě, že i když nejste milovník historie, čtete s radostí a velmi často i s údivem. Jak je možné, že jsme takhle žili (nebo naši rodiče a prarodiče) ještě před pár desítkami let?

Pokud máte rádi seriál Vyprávěj, určitě se vám to bude líbit. Některé kapitoly popisují ty samé situace jako některé díly seriálu.
Navíc pokud víte o československém dětském animovaném filmu jen stejně málo jako já, bude to pro vás velmi zajímavá sonda. Některé skutečnosti o kterých pan Deitch píše jsou téměř šokující.

Moc bych si přála, aby se tato kniha dostala k mnohem více čtenářům, hlavně k těm mladším, co dobu před rokem 1989 nezažili. A panu Deitchovi a jeho ženě přeju ať se jim daří a drží se jich zdraví i síly.

6 29.08.2019

Příjemné čtení, bavilo mě to. Líbil se mi příběh, prostředí ve kterém se to odehrávalo a nejvíc obdivuju ten jazyk, kterým je kniha vyprávěna.
Postavy mi přišly víceméně věrohodné, ale zarazilo mě, že charakter všech mužských postav v knize (až na detektiva Bergmana) vyzníval dost nelichotivě. Ony tedy i ty ženské postavy nebyly nijak sympatické, ale u těch mužů to až bilo do očí.
Do páté hvězdičky tomu ještě něco chybělo, možná nějaká větší napínavost, když je to ta detektivka, ale i tak to můžu určitě doporučit.

6 22.07.2019

Myslím, že kdyby Veselí napsala Radka Třeštíková pod pseudonymem, tak by sice asi neměla takovou prodejnost, ale určitě by ta kniha měla vyšší hodnocení.
Líbilo se mi to. Hodně. je to čtivé a je v tom všechno - humor, láska v různých podobách, osudovost, melancholie i smrt.

Podle mě, se autorce podařilo přesně vykreslit život na maloměstě, byť některé věci jsou možná trochu přehnané, ale vtip to rozhodně má. Slovácko mám ráda, autentický dialekt mě potěšil. Co mě ale oslovilo nejvíc, je jak z celé té knihy sálá láska k rodičům, navzdory tomu, že ty vztahy jistě byly a jsou komplikované.

8 17.06.2019

Moc jsem se na tuhle knížku těšila, protože Selský baroko, které jsem četla před lety mě hodně oslovilo.
Začnu tím pozitivním. To je rozhodně originální námět, zánik tradičních vesnic kvůli jaderné elektrárně, to je něco, s čím jsem se v české literatuře ještě nesetkala. Postavy v příběhu na mě působily dost reálně, stejně tak jako jejich osudy. A to možná mělo na výsledek právě ten negativní vliv. Negativní je asi silné slovo, ale bylo takové celé dost zdlouhavé a vlastně nudné. Do dočtení jsem se vlastně musela trochu nutit, byť styl jakým Jiří Hájíček píše se mi líbil. Brzy se chystám se ještě na Dešťovou hůl, tak uvidíme. :)

7 13.06.2019

Téhle knížce se nedá upřít, že je čtivá. Opravdu napsaná velmi lehkým stylem. Oceňuju netradiční způsob vyprávění, respektive nechronologické řazení časových etap příběhu. Postavy mi nijak sympatické nebyly, ale líbilo se mi, že byly takové hodně současné. Co se mi ale naopak nelíbilo vůbec, byl psychologický vývoj těch hlavních postav (hlavně Míši, Maxe a Honzy/Jendy), ten mi přišel hodně na sílu. Problém jsem měla i s uvěřitelností závěru knihy. Na druhou stranu, jsem si u čtení odpočinula a nemám potřebu zanevírat na autorčinu další tvorbu.

3 13.06.2019

Přečteno téměř doslova jedním dechem během propršené neděle a nemohla jsem si vybrat lepší literární společnost. Je to opravdu velmi čtivé, uvěřitelné a přesně jak tady už několik z vás psalo, máte pocit, že vám to třeba vypráví babička, nebo někdo z rodiny. Myslím, že spousta z nás v tom může najít podobnost s osudy vlastních předků.Smekám s jak lehkým jazykem autorka líčí zrůdnosti událostí 20. století, na které nesmíme nikdy zapomenout. Díky téhle knížce se určitě líp přiblíží historie naší země i mladším generacím.

20 13.05.2019

Na Stalkera jsem dostala tip hned od několik lidí, takže očekávání jsem měla poměrně vysoká. Od autorů jsem ještě nic nečetla, ale říkala jsem si, že ten humbuk okolo jména Lars Kepler nebude náhoda.

No, přečetla jsem to celkem rychle, takže se to četlo dobře, ale jinak to žádná velká pecka nebyla. Téma i atmosféra se mi líbily, i když by textu prospělo zkrácení aspoň o pětinu. A ta část knihy po odhalení vraha, ta mi nesedla vůbec. Stejně tak jako závěr plný klišé.

Hlavní problém mám ale s uvěřitelností celého příběhu. Speciálně s psychologií postavy vraha, tomu prostě nemůžu věřit i kdybych moc chtěla.

Takže celkově je to velmi slabý průměr. Nicméně, šanci ještě nějaké další detektivce od Keplera v budoucnu dám.

9 26.02.2019

Určitě je dobré začít s Dívkou, která spadla z nebe, která dějově Provazochodkyni předchází. Ale myslím, že kniha je napsaná tak, aby obstála sama o sobě a čtenář se příliš neztrácel v ději.

Oproti "prvnímu dílu" je to psané jiným stylem vyprávění, kniha pokrývá mnohem delší úsek, takže spousta věcí je jen prostě sděleno a čtenář to neprožívá tak niterně s hlavní hrdinkou jako u předchozí knihy.

Věřím, že i proto má tady Provazochodkyně horší hodnocení a nepřijde spoustě lidem tolik čtivá. Mně se to ale líbilo naopak víc. Děj není tolik předvídavý a hlavně dává nakouknout do životních osudů po válce s čímž se až tolik v literatuře nesetkávám.

Velmi cením i to, že postava Marian Sutrové není černobílá a nechová se tak jak se od ní očekává.

Pokračování už asi nebude, nejspíš bylo odvyprávěno co odvypráno být mělo. Škoda. Ještě, že Mawer napsal i další knížky. Určitě se do nich brzo pustím.

9 20.02.2019

Od Simona Mawera jsem ještě nic nečetla, ale je pravda, že očekávání jsem měla docela velká. Ani nevím proč, asi kvůli pověsti jeho Skleněného pokoje.

Anotace téhle knihy se mi líbila, ráda čtu knihy s tématikou 2. světové války. Myslím, že se v tomhle tématu docela orientuju (alespoň jako poučený laik), ale o britsko- francouzkém odboji jsem toho věděla jen málo. Nejsem proto schopná říct na kolik je příběh věrohodný, ale mně uvěřitelný přišel a čtení jsem si užívala.

Je to vyprávěné z pohledu mladé nezkušené dívky a až mě samotnou překvapilo, jak je možné že autorem je starší muž, když je to ta postava tak autenticky psychologicky rozpracovaná.

Velké plus má kniha i za to, že čtenářovi srozumitelně vysvětluje některé fyzikální děje, včetně principu fungování atomové bomby.

Hned navazuju druhým dílem, protože tohle se mi vážně líbilo.

5 13.02.2019

Oslňují mě životní příběhy, které se odehrávají na pozadí dějin celého 20. století. Tají se mi při nich dech. Nejinak tomu bylo i u Mluviti pravdu.Je pravda, že na strohé, téměř telegraficky bez emocí vyprávěné střípky ze života hlavního hrdiny jsem si zvykala docela dlouho, ale musím přiznat, že jako čtenář jsem si taky přišla na své.

Moc se mi líbilo prolínání příběhu hlavního hrdiny ze současnosti s příběhem spisovatele / sepisovatele, které vygradovalo v závěru knihy. I když věřím, že na někoho naopak může tahle forma působit rušivě. Stejně tak oceňuji hlubší, filosofický přesah a trefně vybrané citáty, které se objevují v každé kapitole.

Nemůžu sice říct, že by mě kniha úplně pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout, ale líbila se mi a za přečtení rozhodně stojí

7 02.02.2019

Jestli by tohle měla být vaše první knížka od Vlastimila Vondrušky, prosím vyberete si jinou. Tohle se totiž opravdu nepovedlo. A určitě to nebylo tím, že se nejedná o detektivku, kde se řeší vražda - což je pro Vondruškovi knihy nejtypičtější. Tohle mě nebavilo, nezajímalo mě, jak to dopadne (navíc se to dalo lehce odhadnout), žádná z postav mi k srdci nepřirostla a rádoby peprné erotických scénky mi připomínaly čtení z časopisu Trnky brnky.
Dočetla jsem to dokonce jen proto, že jsem si tohle "veledílo" vzala jako jediné čtivo na dlouhou cestu, kde jsem měla omezené možnosti rozptýlit se jinak.

Na Vondruškovu tvorbu nezanevřu, věřím, že to byla ta pověstná výjimka potvrzující pravidlo, ale při výběru z jeho dalších knížek už budu pečlivější.

4 23.01.2019

Styl psaní Michaely Klevisové se mi opravdu hodně líbí. Poutavé vyprávění, zajímavé charaktery postav i parádní navození atmosféry.

Po Ostrově šedých mnichů, který se mi líbil moc, přišlo ale docela zklamání. Čtení samotné jsem si sice užila ale detektivní zápletka mi přišla slabá, předvídatelná a to, že se příběh odehrává mimo Česko ale děj se posouvá díky českému vyšetřovateli, to podle mě hodně ubralo na celkovém dojmu. Prostě jsem tomu nevěřila.

Každopádně, i tak si moc ráda od autorky přečtu něco dalšího.

5 18.01.2019

Mně se to líbilo. Bylo to svižné, autentické a svým způsobem hodně záviděníhodné. Kdo by obdobný příběh nechtěl prožít, že. :)
Generační literární výpovědi mám v oblíbě, pro ty z 60. let a pozdější normalizace v tehdejším Českoskoslovensku mám vyloženě slabost, takže už jen tím to pro mě bylo atraktivní čtení.
A to, že je Hejma veřejně známá osobnost a mnoho dalších postav z Fejsbuku též, dělá celou knihu ještě o dost zajímavější.

3 15.12.2018

Neviditelný byl můj velký rest z období středoškolských studií. Už tenkrát mě zaujalo, jak o téhle knížce vyprávěla má skvělá učitelka literatury a bylo jasný, že si dřív nebo později tuhle literární záležitost nenechám ujít.

Líbilo se mi to hodně - námět, charaktery jednotlivých postav, uvěřitelnost příběhu i vygradování závěru. Byť je příběh nadčasový, je pravda, že než se "začalo něco dít", člověk byl bezmála ve třetině knihy.

Vnitřní monology a psychologické rozbory hlavního hrdiny jsou hodně hodně zdlouhavé. V meziválečném období kdy kniha vyšla, i několik desítek let potom, to byl jistě převratný způsob vypravování příběhu. Ale dnešního čtenáře zmlsaného knihami kdy už první kapitola musí být extra zajímavá, jinak ji vymění za jinou, pravděpodobně tohle chození kolem horké kaše může otrávit tak, že to vzdá. A to by byla veliká škoda. Protože je to fakt dobrý a stojí za to se tím prolouskat.

5 15.12.2018

I když jsem většinu textů už četla na autorčině blogu nebo jako fejetony otištěné v různých časopisech, stejně jsem s touhle knížkou strávila příjemný víkend.
Je to takové oddechové zábavné čtení, napsané čtivým jazykem, které se dotýká velmi zajímavých témat.
Myslím, že určitě nemusíte mít zkušenost s dlouhodobějším pobytem v USA, abyste si to dostatečně užili. Ale pokud tu zkušenost přeci jen máte, nebo vás to v dohledné době čeká, bude Moje bejby Amerika fungovat i jako velmi užitečná příručka pro všední dny. V mém případě se tak stalo stoprocentně.
Kniha je asi primárně určená čtenářkám, protože popisuje specifické oblasti ženy po třicítce, včetně těhotenství, porodu a výchovy dítěte v rodině kde se mluví více než jedním jazykem.
Z textu jde poznat, že vyprávění je to velmi autentické a zdá se, že není nijak zvlášť přikrášlované. Při čtení si nejednou uvědomíte, že nikde není život jen růžový. Ani v Jůesej. A že stejně nakonec nejvíc záleží na tom s kým žijete, než kde žijete.

Hvězdička navíc za superužitečný slovníček na konci. ♥

6 11.12.2018