Burák komentáře u knih
Na tuhle knížku jsem se dost těšila. Líbil se mi název i námět společného boje dávných spolužáků s přicházející krizí středního věku. Od Hartla jsem četla předtím Malý pražský erotikon, který mě nadchnul, takže očekávání jsem asi měla opravdu velká.
Úplně zklamaná jsem nebyla, četlo se to velmi lehce a do čtení jsem se určitě nutit nemusela. Ale z až příliš šablonovitých charakterů hlavních postav, jejich osudů a z dost klišoidního závěru jsem byla trochu znuděná.
Takže jako knížka na víkendové oddechové čtení to obstojí, ale podruhé už bych to nečetla.
Nezajímám se o aerokosmický průmysl, neberou mě elektromobily a vůbec nerozumím solární energetice, což jsou přesně ty oblasti kde Elon Musk působí a kde svou činností mění historii. Navíc nečtu ani moc biografie a o vynálezcích už vůbec ne.
Ale protože se jeho jméno začíná poslední dobou už i v mém okolí skloňovat čím dál častěji, a já věděla jen to, že je Musk považován za vizionáře typu Steava Jobse nebo Billa Gatese, udělala jsem výjimku a když se mi kniha (navíc velmi dobře hodnocená) dostala do ruky, přečetla jsem si ji.
A dobře jsem udělala. Navzdory tomu, že většina knihy se zabývá věcmi, které jsou mi opravdu VELMI vzdálené, je to velmi srozumitelně a čtivě napsané. Navíc oceňuju objektivitu a autentičnost, kterou z knihy vnímám.
Určitě doporučuju k přečtení.
Před lety jsem viděla stejnojmenný film s mou oblíbenou Julií Roberts a byla jsem tak zklamaná, že seznámit se i s knižní předlohou mě ani nenapadlo.
Po 8 letech se mi ale knížka dostala náhodou do ruky a já ji šanci dala. A jsem za to ráda.
Jíst, meditovat, milovat je typická kniha pro moderní ženu o moderní ženě. Vůbec se nedivím, že patří mezi bestsellery. Příběh totiž začíná tam, kde se spousta žen po třicítce nachází - rozvádí se, v novém vztahu to neklape, touží po něčem jiném než od nich společnost očekává.
Svoji situaci vyřeší hlavní hrdinka (respektive autorka knihy) tím, že se rozhodne dát si na rok pauzu, kterou věnuje jen sama sobě - svému uzdravení, poznávání a přijetí se takové jakou je.
Rozhodně se jedná o velmi inspirativní čtení. Co může hodně čtenářů odradit, je to, že podstatná část knihy se věnuje popisům samotného osobního rozvoje a duševního růstu. něco ve stylu New Age.
Já tohoto žánru vůbec fanynkou nejsem, spíš naopak, a asi bych byla radši, kdyby v tomhle Gilbertová trochu ubrala. Ale neodradilo mě to natolik, abych tu knihu odložila.
Oceňuju, že jsem se v knize dočetla jak přesně fungují pobyty v indickém ášramu nebo na co si dát pozor při pobytu na Bali. Na tom bylo znát, že tohle autorka skutečně prožila a ta autenticita byla z textu dost znát.
Za mě sice nadprůměr, ale určitě bych to nedoporučila každému.
Články Veroniky Bednářové v různých časopisech a novinách čtu snad odjakživa a mám je ráda. Že napsala paní Bednářová knihu o svém pobytu v USA, kam se dostala díky Fulbrightově stipendiu, jsem se dozvěděla ale teprve před pár týdny. V knihovně byla knížka zrovna volná, tak jsem se do ní mohla pustit rovnou.
Nebudu lhát, už po pár kapitolách jsem byla docela zklamaná, protože jsem čekala spíše povídání ve stylu osobních deníkových zápisků. To ale knížce, natož autorce, určitě nevyčítám, protože to ani neslibuje. Namísto toho jsem tak v ruce měla velmi čtivý cestopis, který se v jednotlivých kapitolách věnuje stručně, ale o to velmi zajímavě historii a přiblížení různých symbolů americké kultury - z oblasti architektury, filmu, divadla nebo geografie.
USA jsou mým druhým domovem, takže o to víc jsem všechny tyto informace ocenila. Pokud se mi alespoň některé podaří udržet v paměti, budu se moct blýsknout před ostatními opravdu zajímavými fakty zasazenými do kontextu.
Ráda bych vyzvedla kapitolu, ve která jako jedna z mála ty deníkové zápisky přeci jen připomíná. Je to kapitola, která popisuje zážitky z 11. září 2001 přímo z NY. To mi při čtení tekly slzy a svíralo se mi srdce jako už dlouho při žádném čtení.
Takže abych to shrnula, nečekejte povídání o tom, jak se dařilo studentce "z Východu" na začátku milénia vypořádat z kulturním šokem z USA. To jsem v knížce téměř nenašla. Namísto toho jsem si ale užila několik hodin zábavného čtení ve stylu "A věděli jste, že...." na téma americká kultura, které mě opravdu bavilo.
Formanovu filmovou adaptaci u roku 1975 jsem viděla několikrát a postava McMurphyho v podání Jacka Nicholsona patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. O knižní předloze jsem věděla, ale ani nevím proč, nějak jsem se jí roky vyhýbala. Ale teď na ni došlo. A já jsem za to moc ráda, protože to byl nádherný čtenářský zážitek. Knížku jsem vždy odkládala vyloženě nerada a to i přesto, že kniha se od filmového příběhu liší jen v několika málo detailech.Užívala jsem si podrobnější vykreslení charakteru ostatních postav (pacientů). Postava Náčelníka (Bromdena) dostala díky jeho vzpomínkám z dětství a doby před hospitalizací úplně nový rozměr. Co jsem si ale užila nejvíc, bylo napětí ve vztahu McMurphyho a vrchní sestry Ratchedové - to je v knize vykresleno opravdu brilantně. A ten boj kdo z koho, je napínavý až do samého konce.
Z motivu absolutní moci, nemoci a toho NE moci běhá mráz po zádech. Každopádně to stojí za to.
Jednu extra hvězdičku v hodnocení by si zasloužil báječný překlad.
Sice se mi to líbilo víc než Bábovky, ale i tak mě docela překvapuje zdejší vysoké hodnocení. Jak tady píšou ostatní, i mě se líbilo vybrané téma a aktuálnost příběhu, stejně tak můžu potvrdit, že je to opravdu čtivé. Chvilkami mi to dost připomínalo rukopis Lenky Lanczové, kterou jsem hltala na základce (možná, že Radka Třeštíková taky a tímto jí vzdává hold...). Na druhou stranu má ten příběh dost logických trhlin, celkově to do sebe rozhodně nezapadá tak, jak si asi autorka přála a o uvěřitelnosti chování většiny postav taky pochybuju. Ale jestli nejste náročný čtenář, hledáte něco na dovolenou nebo si potřebujete zkrátit čas například při čekání na vlak, fungovat to bude.
Abych to shrnula, čekala jsem trochu víc, ale od další knížky od autorky mě to neodradilo.
Naprostá klasika, úplná sázka na jistotu. Až se stydím, že se mi knížka do rukou dostala až teď a středoškolskou povinnost seznámit se s tímto skvostem jsem odbyla stejnojmenným filmem z roku 1954 (který ale stojí též za vidění). Farma zvířat je alegorická bajka, ze které sice mrazí, ale čte se na rozdíl od spousty jiných děl z doporučené školní četby, jedním dechem.
Zajímalo by mě, jak by se Orwell umělecky popasoval s dnešní dobou...
Po detektivkách od paní Christie sahám tradičně v zimním období, kdy si jejími příběhy a zdlouhavým, leč velmi příjemným vyprávěním, zpříjemňuji tyhle šedivé a studené dny.
I když už jsem těch příběhů četla nebo viděla v různém filmovém, divadelním nebo rozhlasovém zpracování spousty, některé dokonce několikrát, bavit mě nepřestávají.
Soubor zrovna těchto tří příběhů sice nepatří k tomu nejlepšímu co jsem od A. Christie četla, ale svůj účel to rozhodně splnilo.
Tak zase někdy... :)
Celé se četlo dobře, hlavní postavy z vyšetřovacího týmu byly zajímavé, příběh si tak do poloviny držel docela napětí a příjemnou atmosféru. Od druhé půlky šla atmosféra ale dost dolů a konec mi přišel odfláknutý úplně. Ale chápu, že když je v plánu celá série, nezlikviduje si autor hlavní postavy hned v prvním dílu. Stejně tak nebyly objasněny všechny souvislosti v dějových linkách.
Solidní průměr.
Pamatuji si, jak byl okolo vydání této knížky obrovský rozruch, marketingová masírka zvládnutá na jedničku. Celkem lehce jsem v té první fázi nátlaku ze všech možných sociálních sítí a médií odolala, ale věděla jsem, že dřív nebo později si knížku přeci jen přečíst chci (kupovat jsem ji ale v plánu rozhodně neměla).
No, jak bych to nejlíp popsala. Napadá mě "mnoho povyku pro nic", to je za mě asi nejvýstižnější.
Ne že by to bylo úplně špatné, to určitě ne. Bábovky se četly lehce, ale byl to takový ten průměr co neurazí - nenadchne.
Nevadilo mi velké množství postav ani jejich málo uvěřitelná propletenost, jak se tady často v hodnocení objevuje. Ani mě moc nemátlo skákání v čase při vyprávění jednotlivých příběhů. Trošku jsem si musela zvykat na dlouhá souvětí (ale hádám, že to autorka považuje za svoji charakteristickou značku), tak to za nějaké velké mínus nepovažuju.
I jednotlivé postavy mi přišly celkem dobře napsané, s některé mi byly sympatické, jiné méně.
Celkově bych tomu asi vytkla spíš jakousi křečovitost a snahu o wau efekt, který se teda (alespoň u mne) nedostavil.
I když knihy Radky Třeštíkové asi aktivně vyhledávat nebudu, pokud se mi nějaké dostane do ruky, šanci ji dám.
Tohle jsem si vážně užila. Příjemné čtení vypravějící životní příběhy dvou pražských sousedících rodin v průběhu několika desetiletí skrze jejich sexuální zkušenosti. Toho sexu je tam na někoho možná až příliš, ale mě se to líbilo moc, protože to bylo svým způsobem dost originální a o jednotlivých postavách to vypovědělo víc než kdyby byl příběh vyprávěn klasicky. Dialogy a použitý jazyk "nešustil" papírem a celkově mi to přišlo napsáno velmi lidsky a ani chvilinku jsem se nenudila.
Přečíst si i další Hartlovy knihy si dávám za úkol, který splním s potěšením.
Nenapadá mě lepší slovo, kterým bych tenhle příběh vystihla než "pohlazení". Pokud máte náladu na čtení něčeho milého, nekomplikovaného s romantickou atmosférou (nejen) amerických Vánoc 19. století, tuhle útlou knížku můžu doporučit.
Jedná se o americkou klasiku, která přibližuje každodenní život čtyř dospívajících sester, jejich matky a sousedů z okolí v době občanské války v USA (1861 - 1865).
Napětí, dobrodružství nebo velké zvraty byste v příběhu hledali asi marně, ale jak jsem psala hned na začátku, jazyk, kterým je příběh vyprávěný, je hotové pohlazení po duši.
Ideální tip, pokud začínáte číst knížky v anglickém originále.
Tohle se povedlo. Po dlouhé době knížka, kterou jsem měla problém odložit a to i přes to, že jsem viděla už před lety film a měla vlastně tak trochu pokažené "překvapení". Zas to ale nahrává body knížce, když i tak si udržela napětí.
Od autorky jsem četla ještě Ostré předměty, a i když i to se mi četlo dobře, tohle je hned o několik tříd výš.
Sice nejsem žádný pottermaniak, ale všechny díly série HP jsem četla (některé dokonce dvakrát) a mám ten kouzelný svět moc ráda. Stejně tak jako mám ráda pohádky i styl psaní J.K. Rowlingové. Takže jsem čekala, že tohle se mi bude líbit. Bohužel, jsem spíš zklamaná. Jednotlivé bajky/pohádky samy o sobě sice nějaké "poselství" a poučení nesou, ale celkově je to napsané docela nudně a komentáře Brumbála a Hermiony mě zklamaly úplně. Abych to shrnula, jsem ráda, za další střípek ze světa Harryho Pottera, na druhou stranu, být to delší, možná to ani nedočtu.
Od autora jsem nic jiného nečetla a celá série pro mě byla novinkou, tak nevím jestli to samo o sobě nemohlo ovlivnit, že jsem ze Sběratele kůží nijak ohromená nebyla. Přitom jsem po knížce sáhla hned na několik doporučení. Ne že by to bylo úplně špatný, ale čekala jsem víc napětí. Takhle mi ty chvíle kdy už to vypadalo, že to bude napínavé, vždycky překazila genialita a duchapřítomnost hlavního vyšetřovatele, který hned všechno objasnil. Škoda. Závěr knihy sice nějaké překvapení přinesl, ale na můj vkus to bylo až příliš překombinované. Četlo se to sice lehce, ale úplně neplánuju sáhnout po nějakém dalším dílu ze série.
Navzdory relativně vysokému hodnocení (nejen) zde, zajímavé anotaci a tomu, že autorkou je TA Flynnová jsem ke knize přistupovala víceméně bez očekávání. A dobře jsem udělala. Protože jsem tak nemohla být zklamaná.
A dostala jsem od knížky přesně to, co jsem potřebovala. Čtivý, nijak komplikovaný příběh s thrillerovými prvky.
Žádné velké napětí si kniha neudržovala, odhalit motiv a vraha se podaří většině čtenářů mnoho desítek stránek před koncem. Navíc je většina postav (možná dokonce všechny) vykreslena natolik zvráceně, že o sympatiích k nějaké z nich nemůže být vůbec řeč. V knize je poměrně dost sexu, podaného trochu jinak by člověk čekal - věřím, že to pro někoho může být důvod proč třeba i zvýšit hodnocení o jednu dvě hvězdičky, mě z toho bylo spíš úzko, a to ne proto, že bych byla puritán. Taky je pravda, že závěr knihy je hodně urychlen, což působí vzhledem k víceméně poklidnému plynutí děje, docela odfláknutě.
Ale jak už jsem psala, nijak zklamaná jsem nebyla. Za mě fajn oddechovka na propršený víkend.
Už dlouho mě čtení žádné knihy tak nepohladilo po duši. Užívala jsem si každou stránku a když jsem dočetla, bylo mi líto, že už je konec. Jde o rodinnou ságu v tom nejlepším slova smyslu - takže nečekejte žádné velké nervy, kdy nemůžete samým napětím ani dýchat. To čím vás kniha dostane, je, že můžete pozorovat celé životní příběhy několika postav na pozadí historických událostí, konkrétně v tomto případě 20. století. To, že se jedná o českou knížku odehrávající se v Německu jsem brala jako zpestření a velké plus, kdy to pro mě bylo i poučné - např. část kdy příběh popisuje život a práci německých zdravotníků čerstvě po prohrané válce.
Za mě určitě doporučuju, zvlášť pokud máte rádi Dietlovskou (televizní) tvorbu.
S příběhem pana Kaplana jsem se setkala už před několika lety ve stejnojmenné inscenaci divadla ABC v titulní roli s výborným Oldřichem Víznerem, u které jsem se nasmála tak, jako pak už u žádného představení.
Po knize jsem nyní sáhla protože si sama procházím takovým "Kaplanovským" obdobím, kdy bojuju s nástrahami cizího jazyka v cizím prostředí, a dobře jsem udělala.
Je to opravdu vtipná kniha a genialitu českého překladu je opravdu třeba vypíchnout zvlášť. Byť už je kniha několik desítek let stará, stále si udržuje určitou aktuálnost, zvláště co se týče popisu boje s gramatikou u cizího jazyka.
Ale i když se čte kniha skoro sama a člověk se často při čtení stránek přistihne jak se samovolně usmívá, ne-li přímo směje nahlas, je to trochu natahované. Příběh (asi schválně) postrádá nějakou dramatičtější linku, takže celé je to vystavěné jen na konverzačním humoru, což může začít nudit.
Opravdu se mi to líbilo, ale jako divadelní hra to fungovalo ještě líp.
Dívku z 6E jsem si vybrala, protože mě zaujala anotace, která byla poměrně originální, protože knih z prostředí virtuálních sex live chatů podle mě moc není, natož v kombinaci s tím, kdy se hlavní hrdin(k)a dobrovolně izoluje od nevirtuálního světa.
To, že anotace slibovala napětí, už byl jen příjemný bonus.
Abych to nějak shrnula - u mě to jako thriller, natož temný jak je psáno v anotaci, neuspělo. Ani jako detektivka. Vlastně celá ta dějová linka, která měla navodit nějaké napětí, víceméně vůbec nefungovala. Celé to bylo dost předvídavé a celkově spíš nevěrohodné.
Na druhou stranu nemůžu říci, že bych se u té knížky nudila. Bavilo mě nakouknout do světa erotického e-byznysu. o kterém jsem neměla víceméně žádné ponětí. V tomhle odvedla autorka skvělou práci, protože jde poznat, že rešerši a přípravy podkladů pro knihu určitě nepodcenila.
Velké plus je i za krátké kapitoly a za slušný český překlad.
Není to asi knížka, kterou bych doporučovala na potkání, ale myslím, že pokud se vám dostane do ruky (a nejste bigotní puritán), zklamaní nebudete.
Motivačních knih a knih o osobním rozvoji jsem moc nepřečetla (vlastně jen asi Čtyři dohody), tak nemám moc srovnání a těžko se mi knížka hodnotí. Sáhla jsem po ni, protože mě zaujal název (ten se mi líbí pořád a považuju ho opravdu za dobrý marketingový tah, bez ironie) a pár lidí z mého okolí o ni mluvilo téměř v superlativech.
Celé je to podané jako dialog dvou dávných přátel, z nichž jeden prošel díky pobytu v horách kde se setkal s moudrým a velkým učitelem, transformací. Život mu to změnilo natolik k dobrému, že se chce o tuto zkušenost podělit. Kromě dialogů je knížka napěchována i vyprávěním různých příběhů s poučením.
Mnich, který prodal své ferrari rozhodně obsahuje mnoho prověřených životních mouder a rad, které člověk tak nějak intuitivně tuší nebo k nim v průběhu života sám dospěje. Tady jsou prostě "všechny" hezky vyjmenované a je k nim dodán stručný návod jak je zařadit do každodenního života. Není to nijak složité čtení, na které by se člověk kdovíjak musel soustředit, naopak bych řekla, že jde i přes to, že se snaží o jakousi praktičnost, dost po povrchu.
Mně kniha život nezměnila, navíc mi trvalo několik dlouhých měsíců, než jsem jsem ji dočetla (a nebylo by to tím, že bych si ji "šetřila" nebo musela v sobě dlouze zpracovávat a nechat doznívat jednotlivé kapitoly), takže doporučit ji přátelům ji úplně nebudu. Na druhou stranu, pokud máte tento žánr rádi, troufám si říci, že budete po přečtení spokojeni.