Butterfly340 komentáře u knih
Do této knihy jsem se dlouho nemohla odhodlat. Pořád jsem nějak neměla náladu na scifi, kterým Diabolik bezpochyby je, přestože se to minimálně na Databázi vydává za fantasy.
Nakonec jsem se tedy přiměla po knize konečně šáhnout, ale záhy jsem začala litovat.
Ten začátek je strašný, nalijme si čistého vína. Je to rychlé, uspěchané, autorka přeskakuje. Těžko odhadovat, zda je to kvůli tomu, že se jí to prostě psát nechtělo, popřípadě musela škrtat kvůli nakladateli. Ať tak či onak, výsledek je hrozný.
Člověk se v tom ztrácí. Ještě ke všemu ty jména. Imperátor, Impyrean... Jako vážně?
Jakmile Nemesis přišla na Chrysantemum, tak se to zlepšilo, vyjasnilo, ale... Za mě si autorka ukousla příliš velké sousto. Vymyslela si svět, ale nedokázala ho předat čtenáři. V tom byl asi největší problém.
Taky se mi moc nelíbilo to s těmi zkrášlovacími roboty, to bylo moc. Aneb, každý na sobě může dělat jakékoliv úpravy. Všichni jsou tak krásní a věčně mladí.
Pak taky ty hrátky s gravitací mi moc nedávaly smysl. Autorka si to mohla odpustit, o tom žádná.
Co se týče romantické linky, tak ta se mi líbila. Jedno z mála pozitiv knihy.
Jinak postavy byly celkem sympatické. Zvlášť Tyruse jsem si oblíbila.
Čtivost knihy je taková průměrná. Občas je to napínavé, občas se nebudete moct dokopat ke čtení.
Rozhodovala jsem se mi dvěmi a třemi hvězdami. Nakonec dávám tři. Za tu romantiku a za konec.
Abych to shrnula, knihu můžu doporučit mladším lidem, nejlépe takovým, kteří moc nečtou. Takoví třeba neuvidí ty nedostatky.
Za mě je to nicméně jedna z nejvíce přeceňovaných knih. Natož, že to tady má 84%, tak je to slabé. Bohužel.
Krásná kniha, která stojí za přečtení.
Je to taková mozaika osudů, nikoliv klasický příběh se zápletkou. I přesto se však kniha čte velmi dobře. Člověk se od ní až nemůže odtrhnout.
Postavy jsou realistické, propracované, často s pohnutým až tragickým osudem.
Je jich dost, ale neměla jsem problém se v nich vyznat. Jména jsou dobře zapamatovatelná a odlišná, což při čtení pomáhá.
Jak už jsem psala, kniha jednoznačně stojí za přečtení. Je to takové "must read". Dojemný, inspirativní příběh nejen o Afghánistánu.
(SPOILER) Tak tohle byla hrůza už od prvních stránek. Celé to působí jako slohová práce a nabízí se otázka, proč něco takového vlastně bylo vydáno...
Jediné, co se mi na knize líbilo, byl název. Vražda s vůní mandlí, to prostě zní úžasně. Bohužel, ono to tak fakt jen zní, ve skutečnosti je to docela katastrofa.
Prvních pár stránek působí, jak kdyby je psal třeťák. Těžko říct, jestli je takový i originál, nebo se na tomhle podílel překladatel, ale... Už jen to docela odradí. Pak se ten styl trochu zlepší, minimálně tak, že je to čitelné.
Samotný příběh je nic moc. Stránky rychle utíkají, to je tak jediné plus, za které hodnotím dvěmi hvězdičkami, ale jinak je to naprosto o ničem.
Postavy tomu taky nepomáhají. Detektiv působí dojmem idiota, ostatní postavy jsou vykresleny též v dost nelichotivém světle a nemají možnost se obhájit.
SPOILER
Opravdu bylo nutné přidat do knihy incest? Přestože to děj nikterak neovlivní? Za mě to teda rozhodně nutné nebylo. Spíš to jen umocnilo špatný dojem z knihy.
Tenhle druh poezie pro mě prostě není, co víc k tomu říct.
Krásné popisy přírody, v těch se básník opravdu vyřádil. Bohužel té epiky, děje, tam moc není, což mi značně chybělo. Kdybych předtím neviděla filmovou adaptaci (která je mimochodem příšerná), tak ani nevím, o co tam vlastně jde.
Jednoznačně nejslabší kniha od autorky.
Zápletka moc nedává smysl, z mého pohledu. Vše je postavené na tom, že matka vydědí své děti, takže nedostanou dědictví po otci. Ale takhle to nefunguje. Aby někdo mohl vydědit děti, musí u soudu prokázat objektivní příčiny. Notabene, tady nejde ani o její majetek, ale o majetek jejího manžela. Takže tak. Prostě to nedává smysl, s čímž jsem se celou knihu nemohla smířit.
Prostředím to trochu připomíná detektivky Agathy Christie. Luxusní ostrovní letovisko... To se mi líbilo.
Taky se mi líbil příběh Archera. Stal se mou nejoblíbenější postavou.
Jinak to ale byla dost bída. Kniha je hodně velký průměr. Děj se vyvíjí podle očekávání, není tam nic, co by překvapilo, žádné wow.
Váhala jsem, jestli dát dvě nebo tři hvězdy. Nakonec dávám tři, ale jen se sebezapřením.
Nakonec snad jen dodám, že pokud jste od autorky ještě nic nečetli, tak touhle knihou rozhodně nezačínejte.
První část knihy hezká, bavilo mě to číst, poté nicméně přišly halucinace hlavního hrdiny a to už tak zábavné nebylo. Spíše mi to přišlo otravné a na můj vkus tam toho bylo ažaž.
Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla.
První kniha od autora a zajisté ne poslední.
Sníh se mi opravdu líbil. Je to filosoficky laděné, mnohovrstevné dílo odehrávající se v kulisách chudého tureckého městečka. Na první pohled se kniha zdá nečitelná a nepochopitelná, ale po pár stránkách se děj rozjede a čte se to samo. Nedělám si žádné iluze, že bych pochopila každou jednotlivou vrstvu příběhu, to v žádném případě, nicméně, i tak mi tento zasněžený příběh něco dal. Jednak autor zajímavě rozebírá náboženskou otázku. A to tak, že je to poutavé a inspirující i pro naprostého ateistu. Jednak také kniha umožňuje nahlédnout do turecké politiky a do konfliktu mezi sekularismem a náboženstvím.
Trochu mi vadily postavy, které se dle mého chovaly občas podivně až pateticky. Ale to se dá přičíst odlišné kultuře.
Sníh doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl a kterým nevadí u knihy občas trochu víc přemýšlet. Také pro ty, které zajímá problematika Turecka, tak bude kniha jistě přínosná.
(SPOILER) Co se týče téhle knihy, jsem trochu rozpačitá. Četla se dobře, to jo, ale příběh měl teda větší potenciál, škoda, že ho autorka nevyužila.
SPOILER
Začnu asi postavami. Ellery mi byla sympatická, to její nadšení pro zločiny bylo super. Škoda že nakonec se promění v ubrečenou blbku, která pronáší takový ty klišé věty o tom, jak to všichni musí překonat a bla bla bla. Tohle nebylo potřeba.
Její vztah s Malcolmem byl naprosto prvoplánový a též ne nezbytný. Respektive, jejich vztah byl v knize absolutně zbytečný. Nic nového nepřinesl, spíš to působilo otravně.
Docela by se mi líbilo, kdyby dostal více prostoru ještě někdo. Ústředními postavami byla Ellery a Malcolm, mohl se k nim přidat kupříkladu i Ezra. Bylo by to zajímavější.
KONEC SPOILERU
Jinak se mi líbil výběr prostředí - Vermont na podzim. Nádhera, co víc si přát? Možná tam těch popisů mohlo být lehce víc, ale...
Abych to shrnula, Dva tajemství neudrží je taková lehká oddychovka na víkend. Zabaví. Je to napínavé a jednoduché čtení. Ale neočekávejte od toho žádné "wow". To byste se totiž nedočkali.
Smutný příběh, ale krásný. Bohužel jsem předtím viděla film, takže žádné překvapení se v průběhu knihy nekonalo, ale i tak jsem si ji užila.
Docela mi však vadil ten pohled na ženy alá "každá ženská je děvka". Chápu, že v téhle sociální vrstvě ten názor mohl mít určité zastání. O tom žádná. Ale přece jen, byl by problém přihodit aspoň jednu postavu, která si tohle nemyslí? Pro autora zřejmě ano. Obávám se, že tohle odráží tak trochu i jeho myšlení, minimálně v průběhu psaní této knihy.
Ne že bych byla nějaká radikální feministka, ale docela mi vadilo, jak se tam tady tohle dokola v různých podobách omílalo, přičemž to byl názor totálně všech postav.
Hezké verše, to se upřít nemůže. Ale čekala jsem, že se autor bude více věnovat zápletce. Místo toho však asi polovinu obsahu tvoří všechno jiného, jen ne zápletka. Samotný vztah mezi Taťánou a Evženem je tak upozadněn, což je škoda.
Těšila jsem se romantiku a propracovanou psychologii postav, dočkala jsem se hezkých veršíků o všem možném.
Čtení to ale bylo příjemné.
Nic moc mi teda nedalo, ale bavilo mě to.
Za mě velké zklamání. Lískový les mě bavil, co si tak pamatuju, takže o to víc mě mrzí, že se tohle pokračování tak moc nepovedlo...
Jako největší problém vidím všechen ten patos v podobě různých básnických přívlastků, personifikací a já nevím čeho dalšího. Je to v každé větě a působí to vyloženě otravně. Tohle patří do poezie, ne prózy.
Taky tam chybí jakékoliv shrnutí toho, co se stalo v předešlém díle. Takže pokud jste Lískový les četli už před nějakou dobou, tak smůla. Nemáte šanci se zorientovat.
Vždycky se snažím o knize napsat něco pozitivního i negativního, nicméně, tady opravdu nevím, co dobrého v knize bylo a proč vlastně stojí za to si ji přečíst...
Celý děj je divný. Všechno funguje účelově, není v tom žádná logika. Světy vznikají a zanikají. Postavy se dělají, co chtějí... Vysvětlení žádné.
Noční kraj jsem dočetla jen kvůli tomu, že nerada nechávám knihy rozečtené. No, a taky mě zajímala ta detektivní zápletka tam. Která nakonec dopadla tak, jak jsem od začátku čekala...
První díl jsem četla už před nějakou dobou, takže objevení sequelu pro mě bylo příjemné vrácení se do slunného kalifornského podnebí, které jsem ani nečekala, že přijde.
První díl se mi líbil, nicméně mi v něm chybělo něco hlubšího. To v tomhle díle už nacházíme hned v několika podobách - Maevin nekončící boj s nemocí, Knoxovy problémy s otcem i Phoebiny rodinné trable způsobené smrtí otce.
Kniha je dostatečně napínavá a tím pádem i čtivá. Postavy sympatické a promyšlené, což oceňuji. Ústřední trojici jsem měla ráda od začátku až do konce.
Pět hvězd dávám především za to, že mě příběh velmi bavil a že párkrát i slza ukápla.
Líbilo by se mi se někdy s hrdiny setkat, nejlépe v kavárně Contigo :)
Skvělé zakončení série, až je mi i líto, že jsem Stříbrné knihy snů dočetla :)
Začátek byl trochu pomalejší, text působil tak nějak strojeně. Nevím, čím to bylo, ale po pár stránkách se to zlepšilo.
Celkově mi však tento díl přijde jako ten nejslabší ze série, přestože s koncem a rozuzlením zápletek jsem byla spokojená. Prostě, první dva díly byly top, tenhle byl taky dobrý, ale na ty první dva neměl... I tak jsem si ale čtení užila a vřele doporučuji.
Zajímavá kniha, kterou stojí za to si přečíst, pakliže se zajímáte o psychologii či kriminalistiku.
Ze stylistického hlediska je to peklo. Skáče se z jednoho na druhé. Do toho se objevují stovky jmen, které člověk nemá šanci si zapamatovat...
Opravdu špatně se to čte, rozhodně to není kniha pro každého.
Taky překlad místy stojí za to. Oceňuji, že překladatel přišel s vysvětlivkami. Místy to bylo užitečné, ale místy úplně zbytečné (koktejl margaritu snad zná každý) a někde chyběly, dle mého. Taky bych někde nechávala anglická pojmenování, která jsou výstižnější, než za každou cenu používat český ekvivalent.
(SPOILER) Kniha se zajímavým námětem. Bohužel to zpracování místy pokulhávalo.
Oceňuji, že se autor zaměřil při psaní o druhé světové válce na něco jiného než jsou koncentrační tábory. Díky tomu nám mohl přinést něco nového. Pohled dívky, která dospívá na pozadí války.
Také se mi velmi líbily postavy. Autor všechny dokázal skvěle a realisticky vykreslit.
A v neposlední řadě poetičnost.
To jsou tři aspekty, které knize pomáhají.
Ale abych byla fér, řeknu i to, co se mi nelíbilo. V první řadě jde o celou postavu Smrtky a její myšlenky. Místy to působí neskutečně infantilně. Ano, Smrtka má i nějaké zajímavé postřehy a myšlenky, které dokážou zasáhnout, ale asi tak z poloviny jde o žvásty, které slouží jako výplň knihy.
Druhá věc je, že by se mi líbilo, kdyby autor sdělil něco o dalších osudech postav. Je to utnuto s tím, že se teda dozvíme, že Liesel umře v pozdním věku v Sydney a že Max přežije koncentrák, ale to je vše. Vzhledem k povaze knihy by se hodily nějaký podrobnosti.
Zlodějka knih je dobrá kniha. Dobrá, ale ne skvělá. Čekala jsem nějaký "wow", ale bohužel se žádné nedostavilo.
Krásná kniha!
Už jen ten přebal je naprosto úžasný. A přesně jako on, i kniha má takový pohádkový nádech. Řekla bych, že Stříbrné knihy snů jsou takové pohádky pro větší :)
Jako první díl, i ten druhý je velmi čtivý.
Člověk se začte na první stránce a rázem už otáčí poslední stránky...
Co se týče postav, tak ty, které mají být sympatické, tak i sympatické skutečně jsou. A naopak. Aneb Liv Silberovou prostě nejde nemilovat. To stejné její sestru Miu, se kterou jsou perfektní sehraná dvojka.
I Henryho (na kterého je tady dost kritiky) jsem si velmi oblíbila. Takže jsem vcelku zvědavá, jak se bude vyvíjet vztah Liv-Henry. A jak to nakonec mezi nimi skončí.
Taky už mám tip ohledně toho, kdo je Secrecy. Tak doufám, že se nepletu :)
Není úplně snadné se v jednolitém textu zorientovat. Kniha má několik kapitol, přičemž každá kapitola je tvořena asi tak dvěmi větami. Každá věta tedy zabírá několik stran... Docela brutální.
Co se týče obsahu, tak jde o takovou oddychovku. Nic přelomového nepřináší.
Knihu jsem četla v rámci četby k maturitě. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, to ne, ale do další knihy od Hrabala se asi nějakou dobu hrnout nebudu.
Čtivá kniha, jedna z těch dobrých od autorky. Erika a Patrik zde výjimečně nejsou na zabití a dokonce ani nikdo neotěhotní. Tomu říkám úspěch.
Některé dialogy působí nepřirozeně až neskutečně. Všichni mluví víceméně stejně, spisovně, všichni jsou pořád sentimentální a přecitlivělí... Autorka se snaží o drsnou krimi, ale moc jí to nejde, protože se prostě nedokáže odpoutat od vlastních názorů. Možná by měla přesedlat spíš na romantiku, kde je tohle žádoucí.
Každopádně, dávám čtyři hvězdy za samotný příběh. Hezky vymyšlené. Taky retrospektivní části jsem si užila.
Jen bych teda ocenila, kdyby se uzavřely příběhy všech. V knize bylo velké množství postav, které se samotnou vraždou neměly nic společného, nicméně, celou knihu jsme je sledovali a pak se ani nedozvěděli, co bylo s nimi dál... Pár stránek navíc to chtělo.
(SPOILER) Jednoznačně nejslabší Greenovka.
Problém s rozlišením postav jsem neměla, kapitoly Willů jdou od sebe oddělit docela snadno. Co mi však dělalo problém, byl samotný příběh. Ten je takový... Nijaký. Jiné Greenovy knihy chytnou za srdce, člověk u příběhu brečí a směje se, prožívá to spolu s postavami. Ale tady to nějak nešlo. Příběh působí kostrbatě, některé postavy jsou nesnesitelné, poselství je nejednoznačné a humor se jaksi taky nedostavil.
SPOILER
Drobek Cooper a Will Grayson (ten, který je gay) jsou protagonisti na zabití. Kdyby tam byl jen jeden z nich, tak by to příběh unesl, ale tohle už bylo prostě moc. Oba sobečtí, neschopní vidět kohokoliv jiného kromě sebe.
Nejvíc mě asi naštvalo, když Drobek vyčítal Mauře to, co udělala, a řekl jí, že je sobec. Jakože, zrovna on jí má co říkat...
V knize vlastně vyzněla jako ta nejhorší Maura. Nebyla jí dána možnost se obhájit. Přitom, to, co udělala, se i vcelku dá pochopit.
Naopak byl normalizován vztah mezi Drobkem a Willem, který prostě je toxic. Will měl skončit s Gideonem. Aspoň mně by to dávalo větší smysl.
Taky mohla dostat větší prostor Jane. Zasloužila by si to a příběhu by to jen pomohlo.
Klasika s nadčasovým humorem. Tenká knížečka, kterou člověk přečte za odpoledne a několikrát se při tom i zasměje.
Jediné, co mi vadilo, bylo "poselství" knihy. Tedy to, že ženy by měly na slovo poslouchat muže, že jsou jejich majetkem a jakýkoliv jejich názor snižuje jejich cenu.
Na druhou stranu, je nutné brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno...