Bybyla komentáře u knih
Mám pocit, že takovéhle knížky si mě vždycky "najdou", když potřebuju, abych se vzpamatovala a přestala remcat, jaká jsem to "chudinka a jaké mám strašné trápení a problémy"!
NIKDY se o těchto hrůzách nesmí přestat mluvit, stále si je třeba připomínat, čeho jsou jedni schopni dopouštět se na druhých. A já nikdy nepřestanu obdivovat vnitřní sílu a odhodlání žít těchto lidí a jim podobným! Velkou úctu v sobě chovám!
Přiznám se, že jsem knihu otevírala s despektem "tak se ukaž, ty bestsellere".
Hana mě dostala!
Absolutně nechápu, že jsou lidé, kteří naprosto popírají hrůzy války, koncentrační tábory a pokud přece jen připustí, že "něco bylo", jsou schopni říct, že je to dávno a nezajímá je to!
Vždycky jsem tohle vnímala...ale od chvíle, co mám vlastní děti, dotýká se mě to nějak víc.
Takovéhle knihy nebo filmy mi vždycky dají "oprávněnou facku"...okamžitě si uvědomím, že se mám krásně, jsem šťastná a nic mi nechybí!
Tak tenhle příběh se mi líbil mnohem víc než Hotýlek. I když se může zdát, že je příliš drsný, místy nespravedlivý, o to víc je pro mne uvěřitelný. Takový je zkrátka život. Nikdo nikdy nemůžeme tušit, proč se ten druhý chová právě tak, jak se chová. Co prožil, co ovlivnilo jeho přístup k životu, k lidem apod. Docela by mě zajímalo, jak by se to odvíjelo dál :-)
Na to, že je Joona Lina Superman, jsem si už tak trochu zvykla, i když to někdy bylo hodně přitažené za vlasy, ale tady? Tady zastínil i Chucka Norrise a to je na mě silný kafe! Taky nechápu, proč je příběh tak překombinovaný. Nejsem puritán, ale naprosto detailní popis soulože...k čemu to tady bylo? Nebo duchové...proč? Nepochopila jsem smysl toho, co se odehrálo v docích. A nakonec...proč tolik krve? Jako aby to bylo strašidelný, napínavý, nechutný?
Pompézní za každou cenu...škoda. Pro mne veliké zklamání.
Vztek, ten se mnou asi cloumá nejvíc. Právě jsem dočetla a emoce mám na pochodu. Ještě asi dlouho budu o téhle knížce přemýšlet...nicméně nikdy, nikdy, nikdy nepochopím, že se něco takového děje.
Jsem šťastná, že žiju tam, kde žiju a mám co mám.
Nemůžu napsat "nádherná kniha, pěkné čtení, nadchlo mě to, skvělý příběh...", prostě to nejde.
Kniha mě oslovila, dotkla se mě. Tolik smutného, čím si všechny tři ženy prošly, strach, zoufalství, ale také chuť to nevzdat, žít a něco dokázat... Smekám! A v žádném případě nikoho nesoudím! Nemůžu totiž říct, že já bych nikdy nic takového neudělala. Ono se to lehko soudí, když žijeme v úplně jiné době a máme se krásně a nic nám nechybí.
Tedy...to bylo divné čtení :-( Já se tak těšila...kdybych jenom věděla. U "28 mrtvoly" jsem si už jen říkala proč proboha, proč? Co k tomu autory vedlo? Potřeba nahnat stránky? Snad poprvé se mi u Joony stalo, že se "chci ještě" proměnilo v "už nechci".
Stale premyslim nad tim, kde bereme tu jistotu, ze jsme temi spravnymi odborniky "na vse". Nikdy jsme ja a ani nikdo z meho nejblizsiho okoli neprozili to, co pan Viewegh (a doufam, ze nas to nepotka), takze si nedokazu predstavit, kam tato zkusenost cloveka posune nebo odsune. To, ze je v jeho poslednich knizkach citit smutek a beznadej? No a co? Vim, jak bych se chovala ja? Ani omylem! Ale jak tak ctu, tak by se vetsina ostatnich oklepala, se vsim skvele vyrovnala a bez ohledu na to, ze by se jim treba zivot doslova otocil naruby, byli by bezmezne stastni a v pohode a to nejspis okamzite. No nic...
Ve vztahu k panu Vieweghovi a jeho kniham nejsem zcela objektivni...vlastne jsem zcela nekriticka. Zkratka mam jeho knihy rada a hotovo. Tak doufam, ze to nevzda a bude psat dal a taky, ze se mu v osobnim zivote opet povede tak, aby byl spokojeny.
Tak si ty "carterovky" dávám jednu po druhé a jo, baví mě...až na pár detailů. Ještě asi nikde jsem se nesetkala s takovým nadužíváním tak pitomého slova jako je slovo anžto a přestože všechny postavy Carterovi "věřím", tak kapitána je mi krajně nesympatická! S tou svojí rádoby drsností a vulgárností mi přijde směšná...to mě malinko ruší.
Přečteno na jeden nádech...a nejen proto, že je to útlá knížka! Balzám na duši to byl. Humor, vlídnost, lidskost, obyčejnost, absence potřeby ohromit, šokovat... Prostě krásná Svěrákovština :-)
Hm, už jsem se zmiňovala u jiné Kingovky, že to byl přehmat...nechala jsem se strhnout davy a taky chtěla číst Kinga. Jenže jsem vůbec netušila (moje chyba), že se nejedná o detektivky. Takže jsem kromě jiného zakoupila To a při čtení trpěla (jsem chorobná dočítačka :-D), bohužel mě tento styl vůbec neoslovil. Ale za to nemůže pan King, chyba je na mé straně. Vracím se tedy ke svým detektivkám a milovníkům Kinga přeju spoustu krásných zážitků s jeho knihami :-)
Přehnané, místy neuvěřitelné, chvílemi hororové, mrtvých skoro více než živých...zkrátka Kepler a Joona Linna, na to už jsem si zvykla, ale proč do toho musí nacpat porno? Jako aby bylo o čem psát? Ne, v žádném ohledu nejsem puritán, ale tady mě to prostě rušilo a přišlo mi to jako zbytečná "vycpávka".
Koupeno apriori dětem na základě poslechnuté audioukázky, která nás s manželem nadchla. Trefa do černého! Napínavé a dobrodružné čtení, které mě skutečně dostalo a je úplně jedno, že už mi není náct :-)
Naprosto lidsky o vážném tématu...zasmála jsem se, zamyslela...děkuji :-)
Popravdě, čekala jsem mnohem víc. Bylo to takové nijaké. Detektiv šéfinspektor Erika mi lezla na nervy už jen svojí hodností a tím, že ji tak všichni oslovovali. Vždycky to zabralo celý řádek. Kdyby jí autor přisoudil jinou hodnost, asi by byla knížka tenčí :-) Nicméně, musím uznat, že zápletka byla zajímavá.
No a v neposlední řadě mi nějak neseděl překlad. Přišlo mi, že se stále dokola opakují stejné fráze. Občas mi to přišlo jako když mi někdo divně popisuje televizní krimiseriál, který právě sleduje. Tak uvidíme, jaké budou další knihy od pana Bryndzy.
Pro me zatim nejlepsi HH! A jak uz tu bylo zminovano, skutecne je lepsi cist serii s HH postupne. Tak jsem zvedava na Levharta :-)
Velke zklamani, pro mne tedy urcite! To jsem si mohla misto toho koupit casopisy Chip, Computer a Computerworld, slepit je dohromady, sem tam vepsat Lisbeth, Blomkvist, Erika...k tomu otevrit stranky o hackerstvi a vyslo by to nastejno. Hm, skoda.
Musim priznat, ze jsem byla ponekud skepticka, kdyz jsem tuhle knizku dostala...ocekavala jsem neco jako cervenou knihovnu. Omyl! Jak ja se bavila! Velmi casto jsem mela problem nesmat se nahlas. Na nocnim stolku mam druhy dil...uz se tesim :-)
Moje první kniha od této autorky. Příběh se mi líbil. I když se někomu může zdát, že je to přehnané, tohle je prostě život. Ne každý to má zkrátka ideální. Co mi příliš nesedělo, je styl psaní. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo a co vlastně říká nebo si myslí.
Hodně silný příběh. Otevřeně a bez příkras popsáno, co by si někdo ani nedokázal nebo nedovolil představit.