callahanh komentáře u knih

Hodnotit jakoukoli knihu o nějakém reálném politikovi je ošemetné, protože se v hodnocení logicky musí promítnout sym/antipatie k tomu danému politikovi a těžko říct, zda se dá mluvit o objektivitě. Rudý Zeman každopádně patří k těm knihám, které sice splní svůj účel a de facto proti nim nejde nic říct, jenže si je v drtivé většině přečtou lidé, kteří s jejím vyzněním souzní, takže jim to ve výsledku vlastně nic nedá, protože se ve svém stanovisku utvrdí a ještě více se "vytočí". Tuto knihu by si měli přečíst všichni obdivovatelé pravděpodobně nejhoršího prezidenta v dějinách Československa (ano, Gottwald byl asi horší, protože to byl reálně vrah, takže ho úplně nepočítám), protože těch kauz kolem něj je extrémně moc a Kmenta je má všechny natolik odzdrojované, že vyvstává jen minimum pochybností. To se ale pochopitelně nestane, protože podle voličů MZ je Kmenta zakomplexovaný, zhrzený a zaujatý novinář. Každopádně je celá kniha psána velmi dobře, živě a typicky novinářským stylem, je víceméně chronologická a jako celek tvoří komplexní portrét osobnosti, která toho opravdu pro Českou republiku udělala hodně (a to jí fakt nemůžou upřít ani ti, kteří ji nejvíc nenávidí), jenže s postupujícím věkem se z ní stal jen nenávistný, žlučovitý člověk, který si libuje v ponižování a urážení svých nepřátel, aniž by si ale byl vědom své absolutní malosti a ubohosti. Z některých kauz je čtenáři regulérně fyzicky špatně, protože v nich nepřichází uspokojení v podobě alespoň částečné spravedlnosti. Jestli něco autorovi vytýkat, tak možná jen určité pasáže se složitými korupčními kauzami, v nichž figuruje několik společností, bílých koňů a lidí a orientuje se v tom velmi špatně, těžko ale říct, zda zrovna tato problematika jde pojmout nějak jednoduše a srozumitelně. Rudý Zeman není hezké čtení, ale až éra Miloše Zemana skončí a uplyne několik desetiletí, půjde o hodně důležitou knihu, kterou až v té době další generace docení a budou se moci seznámit s tím, kdo také vládl této zemi a snad se z toho i poučit. Pokud tomu tak ale nebude, pak nás Pánbůh ochraňuj. 80 %

9 31.01.2022

Je zkrátka nutné se smířit s tím, že Lagercrantzova trilogie je úplně jiná než ta Larssonova a staly se z ní dobré spotřební thrillery, které prakticky nemají žádný přesah. Dívka, která musí zemřít je na tom podobně, Lagercrantz chce uzavřít osudy Lisbeth, jenže do toho přimotává ještě případ mrtvého bezdomovce, který má cosi společného s jedním ministrem. Zápletka sama o sobě špatná není a prostředí Mount Everestu je dostatečně atraktivní a i propletenec osudů je v pořádku a reálný, jenže autor si nemůže pomoct a všechno musí zakončovat zběsilou akcí jako z hollywoodského filmu, jenže v knize vyzní nesmrtelnost Lisbeth mnohem víc a přepáleně, navíc není akce moc dobře popsaná, je chaotická a těch nelogičností a vykalkulovanosti je až příliš (opravdu si neumím představit, že někdo s těžce popálenými chodidly dokáže někoho kopnout, aby upadl) a dojem to celkově tak trochu kazí. Zkrátka tu chybí onen sociální přesah a politická linie, která tu sice obsažena je, kdyby byl ale obětí někdo jiný než ministr, moc by se v ději nezměnilo, protože na jeho kariéru událost neměla zásadní dopad. Lagercrantz píše čtivě, děj má spád, jen ho zalidnil mnoha postavami, které nemají velkou hloubku a nejsou tak zajímavé a asi i ukončení osudů Lisbeth a Mikaela by si jeden představoval o něco výrazněji. Dívka, která musí zemřít určitě nedělá sáze Milénium ostudu a rozhodně nejde o nějaké zbytečné pokračování, jen je opravdu potřeba počítat s tím, že víc než solidní komerční a lehce prvoplánový thriller se z něj nevyklube, což je možná trochu málo. 70 %

9 28.11.2021

Hodnocení reportážního románu bude hodně záviset na povaze každého člověka. Chris McCandless aka Alex Supertramp totiž nebyl jednoduchý člověk a na jeho zvláštním vnitřním rozporu je kniha do značné míry postavena. Na jednu stranu byl snílkem, dobrodruhem a konvenční způsob života se mu zajídal a hledal způsob, jak se mu vyhnout. Na druhou stranu byl ale natolik naivní, že mu nedošlo, že do divočiny se opravdu nedá jít jen tak bez přípravy, bez pořádného oblečení a větší zásoby jídla. A právě tento rozpor je klíčový, protože pro realisty, jakým jsem já, pak není hlavní hrdina úplně sympatický, resp. jeho konec je úplně nedojme a nechytí za srdce, protože to k němu celou dobu spěje. Nutno ale říct, že Krakauer se do příběhu ponořil enormně a měl ho zmapovaný snad do každého detailu, takže jeho román je čtivý, zajímavý a svým způsobem napínavý, i když není vyprávěn chronologicky, je v něm spousta odboček do jiných příběhů a osudů (včetně autora samotného) a samotné putování McCandlesse zabírá jen polovinu knihy. Vadí to? Někomu možná ano, mně ale tolik ne a to právě z důvodu nejednoznačné sympatie k hlavnímu hrdinovi, protože ostatní dobrodruzi, o nichž se tu píše, byli o něco sympatičtější. Útěk do divočiny nabízí některým dobrodruhům nový pohled na život a možná i určitý návod, jak naložit s tím svým a vystoupit z každodenních tlaků na sebe samotného a zbytečného spěchu. Jiným zase ukáže alternativní možnosti existence, které jsou svým způsobem obdivuhodné, je ale potřeba na ně mít odvahu, především ale náturu. Je pak na každém z nás, jak se k hodnocení příběhu postaví. 70 %

9 11.06.2021

U Outsidera je nutné mít Kinga trochu načteného, protože jedině pak čtenář ocení několik narážek na jeho předchozí díla. Na druhou stranu ale poté musí uznat, že Outsider se zařadí k těm slabším románům, protože v něm není nic originálního a King nabízí variace na svá vlastní díla. U většiny spisovatelů by to byl problém, u něj ale tolik ne, protože atmosféru naprosté bezmoci a úplného zla umí vytvořit jako málokdo a pořád to funguje. První část knihy byla výborná, protože tu pracuje s určitým tajemstvím, kdy je jasné, že je něco špatně, protože člověk nemůže být na dvou místech najednou, tady to ale vypadá, že ano. Tím pádem vysloveně láká na další čtení. Zbylé dvě třetiny pak trochu upadnou, protože na řadu přichází všudypřítomné zlo, s nímž je třeba se utkat, což pochopitelně pro Kinga není nic nového a toto téma už nabídl v mnoha svých knihách a mnohdy atraktivněji zpracované. Fanoušky pak určitě potěší návrat jedné z postav trilogie Mr. Mercedes, která do případu vnese nové světlo a hraje v něm důležitou vedlejší roli a klidně by tu mohlo být našlápnuto na další podobnou sérii. O tom, že King píše čtivě, děj má spád a charaktery jsou propracované i na menší ploše, nemá smysl se zmiňovat, protože to je naprostá samozřejmost. I když se Outsider nezařadí k tomu nejlepšímu, co kdy King napsal a na opakované přečtení to zatím nevidím, pro všechny jeho příznivce jde samozřejmě o povinnost, která naštěstí nezklame, jen možná tak úplně neuspokojí. 70 %

9 03.01.2021

I po šedesáti letech je Eichmann v Jeruzalémě klíčovou knihou o holocaustu, druhé světové válce a nacismu vůbec. Samozřejmě, že v době vydání muselo být vydání extrémně skandální, protože dnes už o hrůzách, které se děly, víme mnohem víc než tehdy, přesto dokáže Arendtová odhalit nové skutečnosti (třeba to, jak se k Židům chovali v Rumunsku). Kniha je víceméně popisná a o nějaké psychologii v ní nemůže být řeč, ale přínosná je svou upřímností, protože autorka se nebála naplno odhalit, že mnohé židovské obce s nacismem kolaborovaly a před vším, co se dělo a o čemž už jakési informace měly, zavíraly oči. Z dnešního pohledu můžeme na její líčení nahlížet trochu jinak, protože je víceméně jasné, že Eichmann musel vědět, čeho se dopouští a to, že vše sváděl na poslušnost tehdejším zákonům, bylo jen jakési vnitřní odůvodnění všeho, co se dělo a těžko říct, zda byl opravdu tak neschopný citů, jak psala Arendtová. To je ale určitě dáno i tím, že i samotná Arendtová si tehdy asi nebyla schopna připustit, že někdo vědomě může páchat absolutní zlo a nahlížet na určitou skupinu lidí jako na zboží a pouhé číslo. Na druhou stranu je také dobře, že upozornila na určité nejasnosti v průběhu procesu a trochu špatnému vedení obžaloby. Možná je trochu škoda, že více pozornosti nevěnovala chování samotného Eichmanna v soudní síni, o němž tu není ani slovo. Pro někoho tu bude možná i málo filozofování, protože de facto jedna jediná otázka, kterou si autorka pokládá, je ta, zda měl být vůbec Eichmann souzen a za co konkrétně, když rozsudek byl jasný komukoli. I když se Eichmann v Jeruzalémě nečte úplně lehce, za strávený čas rozhodně stojí, protože nahlíží na druhou světovou válku z trochu jiného úhlu a jasně ukazuje, že objektivní soud s podobným zločincem zkrátka nikdy nemůže proběhnout. 75 %

9 27.11.2020

Po přečtení skoro všech Nesboovek je docela dobré zpětně přečíst úplně první román s Harrym Holem. Ten je totiž úplně jiný než ty ostatní a je na něm znát, že Nesbo se teprve "rozehříval". Zločin, který se tu vyšetřuje, není nijak zvlášť brutální, vražd se tu neodehraje nikterak mnoho, celá zápletka je tak nějak překvapivě normální a vůbec se neodehrává v Norsku. Dáno to bude asi i tím, že vyšetřování je věnováno docela málo času a většinu románu se autor zabývá historií Austrálie a seznamováním s hlavní postavou. K nejlepším pasážím paradoxně patří popisy Harryho opileckých eskapád, které působí poměrně důvěryhodně a mají spád. To se nedá říct o vyšetřovací linii, která celou dobu tak nějak drhne, je jako by na vedlejší koleji a v postavách je poměrně zmatek. Odhalení pachatele pak není nijak překvapivé a děje se jen tak mimochodem. Je opravdu znát, že Nesbo se tu teprve seznamoval se svými schopnostmi a možnostmi a zkoušel, jestli čtenáři snesou sympatickou, avšak zcela nespolehlivou postavu. Je asi pravda, že kdybych Netopýrem (mimochodem jsem moc nepochopil význam tohoto symbolu v celém případu) začínal, hodně bych váhal, zda pokračovat, vzhledem k tomu, že ale další tvorbu autora znám, tak jeho prvotinu beru jako vybočení ze zajetého stylu, hledání své cesty a přípravu na další dění. 70 %

9 17.06.2020

Druhá část Čtyř po půlnoci opět sestává ze dvou novel. Policajt z knihovny je výborná atmosférická záležitost, na které je vidět, že King dokáže hrůzostrašný zážitek udělat i z obyčejné návštěvy knihovny. Popisy hrdinových vizí a bojů s démony patří k vrcholům, odhalení, kdo je onen Policajt z knihovny, je děsivé stejně jako dost perverzní. Postava knihovnice je hrozivá a splňuje přesně definici kingovského záporáka a popisy jejího vyprávění dětem a románku s nebohým alkoholikem patří k vrcholům celé (dvoj)knihy. Jediné, co se dá vytknout, je přehnaný konec, který je na druhou stranu typicky kingovský. Sluneční pes je, jak i sám King píše v předmluvě, částečně uvedením do Nezbytných věcí, což samo o sobě stačí ke spokojenosti a je pravda, že "Táta" je mírným odvarem Leelanda Gaunta a jeho obchod hodně připomíná Nezbytné věci. Jen je na můj vkus celá novela až moc banální a směřuje tam, kam se tak nějak dá očekávat, ačkoli úplný konec je příjemným osvěžením. U obou novel ale nechybí napětí a strach z běžných věcí a situací, což je u Kinga to nejlepší. Celkově vzato jsou Čtyři po půlnoci velmi dobrou knihou, která obsahuje dvě silnější (Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny) a dvě slabší (Časožrouti, Sluneční pes) novelky, výsledek je tak poctivých 70 %.

9 27.02.2020

Metodou CTRL+C a CTRL+V bych mohl psát komentáře k Dánovým knihám. U jeho románů má čtenář opravdu pocit, že takhle to na policii skutečně chodí - vyřešit případ netrvá dlouho, ale je to náročné, vyšší místa navíc házejí klacky pod nohy, do toho se motají novináři a na osobní život skoro není čas. Zápletka románu Žiješ jenom dvakrát dlouhou dobu vypadá jako banalita, pak ale nabere docela děsivých rozměrů a mění se skoro v horor. Nechybí tu tradiční slovní špičkování kriminalistů, černý humor, skvělý popis běžné rutiny a samozřejmě ani všechny sympatické postavy z Našeho Města. Jedné z nich se navíc děje osobní tragédie, takže i tato linie, která je hodně vedlejší, ale lehce rozvíjí debaty ohledně legalizace eutanázie, čtenáře určitě zasáhne. Ano, možná je konkrétně případ Aničky Vratkové trochu předvídatelný a překotný a chybí mu možná lepší pointa, to zas ale tolik nevadí, protože Dán píše čtivě a téma je dost atraktivní, aby většinu negativ přebilo. Otevřené konce by si možná autor mohl odpustit, na druhou stranu je z nich ale jasné, že se i do budoucna má čtenář nač těšit a studnice případů je (zatím) nevyčerpatelná. 70 %

9 29.12.2019

Snad se všemi dosavadními komentáři se shodnu na tom, že úroveň Mankellových knih a Wallanderových případů jde příběh od příběhu nahoru. I další dobrodružství sympatického policisty je čtivé a napínavé, má spád a hluchá místa v něm prakticky neexistují. I když jsou vyšetřované zločiny hodně brutální, autor se nijak nevyžívá v jejich popisu, ale přistupuje k nim věcně a se spisovatelským nadhledem. Pátrání dává logiku a vše je v něm přesně vysvětleno, velmi zajímavá je osoba pachatelky, která má pochopitelný motiv a jen částečně může vzbuzovat ve čtenáři sympatie. Jediné, co se snad dá vytknout, je až příliš očividná sociální kritika a hodně časté úvahy o tom, co se děje se společností a kam spěje. Trochu smutné pak je to, že ačkoli se děj odehrává v devadesátých letech, v tomto směru se situace vůbec nezlepšila, ba naopak. Časté opakování nespisovného výrazu "bysme" přisuzuji překladateli, takže to Mankellovi nevytýkám, v přímé řeči to ale nevadí, protože policisté asi nemluví úplně spisovně, horší je několik dost šroubovaných větných konstrukcí. Pátá žena je vynikající detektivka, která i po dlouhých letech bez problémů obstojí v současné módní vlně severských kriminálek, což mluví samo za sebe. 80 %

9 06.11.2019

Jakmile jsou Carl s Asadem vedlejší postavy, je román z Oddělení Q slabší, což potvrzuje i Selfies. Adler-Olsen tentokrát nejde hluboko do minulosti, ale hrdiny nechává řešit relativně současné případy, které mají jen velmi malý přesah do historie. Možná to je tak trochu kámen úrazu, protože zápletka kvůli tomu není tak atraktivní a napínavá. Další problém je s postavou úřednice, která vezme spravedlnost do svých rukou - nápad je to dobrý, ale její proměna ve vražedkyni je nepříliš důvěryhodná, především jí ale chybí propracovanější psychologie, protože její motivace je povrchní a její mysl málo zvrácená, což je u Oddělení Q trochu netradiční. Navíc tu vesměs chybí onen nevtíravý a příjemný humor. Pozitivem je určitě odhalení minulosti Rose, náznaky minulosti Asada, které pomalu přibývají, Carlův tradiční sarkasmus a Gordonova roztomilost a lidskost. Kniha je naštěstí psaná opět čtivě a má spád, takže i když je někdy nepravděpodobná a je v ní až moc náhod, čte se velmi rychle a nezabere tolik času. Selfies ve výsledku není špatná kniha, jen bych od Adlera-Olsena čekal trochu víc a asi i trochu "zvrhlejší" titulní případ, tenhle je totiž až moc obyčejný. 70 %

9 04.08.2019

Budu se opakovat, ale i o další "dánovce" platí to, co o těch předchozích. Na autorovi je vidět, že detailně zná policejní práci, protože popisy vyšetřování a pátrání působí i na laika realisticky a velmi důvěryhodně. Tým z mordparty je sympatický a jeho vzájemné špičkování patří k nejlepším částem knihy. V tomto případě je plusem i originální tematika se sexuálním podtextem a náhled do těch nejperverznějších představ vysokých funkcionářů. I to, že mafiánská linie je tentokrát hodně vedlejší a upozaděna, jen dodává na autentičnosti. Výborný je i konec, který odpovídá česko-slovenskému prostředí a opět posouvá celý příběh do uvěřitelnějších a realističtějších rozměrů (nepochybuji o tom, že v americkém románu by byl konec zcela jiný). Tentokrát ale musím vytknout hodně pomalý rozjezd, kvůli kterému mi dost dlouho trvalo, než jsem se pořádně začetl do na autora nezvykle dlouhých jednotlivých kapitol. Nestydaté neviňátko asi není tím nejlepším, co Dán napsal, je to ale slušný standard, který jeho fanoušky nijak neurazí a nepůsobí jako ztráta času nebo nastavovaná kaše. 70 %

9 16.07.2019

Z dnešního pohledu těžce staromilská až archaická literatura, protože to, co se zde řeší, už by se dnes nemohlo stát. Hardy se opět vysmívá upjaté viktoriánské morálce a na své naivní hrdince ukazuje všechny neduhy, které tehdejší společnost odsuzovala a řešila, a tedy jakési zpátečnictví tehdejších norem. Příběh rozhodně není strhující ani nijak zásadně čtivý, ale má své kouzlo a dokáže si trpělivějšího čtenáře získat. Celý román má vlastně jen jedno jediné negativum - je příliš dlouhý a zbytečně popisný. Je to opravdu tak, že Hardy nikam nespěchá a popisům krajiny, různých vesnických rituálů a společenských norem věnuje extrémně mnoho místa, což je někdy zcela zbytečné a neopodstatněné. Jinak mu ale není co vytknout, protože s hlavní hrdinkou se tentokráte dá soucítit a její osud naprosto vystihuje to, že když člověk udělá jednu chybu, veze se s ní celý další život. Vzhledem k již zmíněným dlouhým popisům je kniha maximálně na jedno přečtení, to ale určitě nikoho neurazí a naopak mnohým odhalí kouzlo a svým způsobem i nadčasovost Hardyho, který to ve své době musel mít těžké. 70 %

9 16.06.2019

Jak už tu bylo několikrát napsáno, Černá hra silně připomíná knihy Dominika Dána, jen v ní chybí detektivní zápletka a policisté. Jinak je ale podobně čtivá, má spád, především ale působí dost autenticky, což je na ní to nejmrazivější, protože není pochyb o tom, že podobně to v devadesátých letech na Slovensku (ale i u nás) vypadalo a bohužel je pravděpodobné, že to tak vypadá i teď, jen to není tak markantní. Žádná z postav rozhodně není kladná, přesto jsou všechny zajímavé a propracované, zároveň se ale čtenář s žádnou nedokáže úplně ztotožnit, takže pak trochu chybí emoce, ale možná to byl záměr, protože tím pádem to opravdu celé působí jako dokument. I přes množství hrdinů je vše přehledné a nikdy se čtenář v knize neztratí, navíc z ní trochu pochopí "romskou" mentalitu, za což určitě patří body navíc. Černá hra je trochu depresivní a smutné čtení, na druhou stranu zcela autentické a všem těm, kteří tu dobu nezažili, posyktuje výborný pohled na to, jak divoká byla a co vše bylo tehdy možné. 75 %

9 19.03.2019

Na Grishamovi je sympatické to, že ačkoli je právník, umí napsat efektní, ale jednoduchý a srozumitelný thriller, k němuž opravdu nepotřebujete znalost amerického práva a můžete ho číst kdekoli na světě. Osamělý střelec není výjimkou, a i když nemá úplně jednotný děj a hodně dlouho to vypadá, že jde o soubor několika povídek s jedním hrdinou, nakonec se vše propojí ke čtenářově spokojenosti. Sebastian Rudd je natolik charismatický, že knihu utáhne úplně sám a pročítat se jeho osudy a kauzami je vesměs fascinující, protože i ti nejhorší zločinci mají právo na spravedlnost. Grisham navíc vše umí podat tak, že mnohdy ti dobří nejsou vlastně moc dobří a zaslouží trest, což Rudd tak nějak vždy splní. Samozřejmě, že nejde o nějakou extra náročnou literaturu, která by posouvala hranice, ale "jen" o výborný právnický thriller, která má vše, co má mít - správného a charismatického hrdinu, atraktivní zápletku, není hloupý a prvoplánový a je čtivý a má svižné tempo. Některé motivy (Ruddův vztah s učitelkou, spor o opatrovnictví syna) sice vyšumí do prázdna a jsou nedořešené, to ale může být dáno i prostorem na případné pokračování. 80 %

9 14.10.2018

Typicky kunderovská záležitost, po níž asi nejlépe pochopíme, proč nakonec emigroval a proč jeho knihy nevycházely. K socialistickému realismu má Valčík na rozloučenou na míle daleko a ideál socialistického člověka nerozvíjí, spíš naopak. Většina postav v knize jsou zcela kunderovsky cynické, podvratné a bohémské a na tom nejjednodušším pozadí (tj. milostné avantýry a následného těhotenství) řeší filozofické problémy typu lásky k životu, nenávisti k lidem, sílu k emigraci atd. V uvolněném lázeňském prostředí se potkává několik postav, jejichž osudy jsou vzájemně propojeny a značně se ovlivňují, přičemž Kundera je staví do poťouchlých a humorných situací, které ale nejsou neuvěřitelné, ba naopak. Asi nevadí, že s žádnou z nich se nedá ztotožnit, protože jejich uvažování je úplně jiné, nejsou moc sympatické a jen sklízí plody svého marnivého života, neboť vše je psáno natolik lehce a zároveň se vše odehrává v době společenské stagnace a rezignace, v níž asi nemělo cenu řešit opravdu závažné problémy. Jakou moc má člověk nad smrtí? Může někdo hřích rodičů vykoupit tím, že naváže vztah s jejich dcerou? Může být první láska ta osudová? I na tyto otázky Kundera nabízí odpověď, a i když s ním leckdy čtenář nemusí souhlasit, je určitě zajímavé získat jiný úhel pohledu. Valčík na rozloučenou není nijak náročné dílo a třeba oproti Nesmrtelnosti je vskutku oddechové, což ale neznamená, že není myšlenkově hluboké. Jen tu jsou tyto myšlenky podány polopatě a bez zbytečných metafor. Asi ideální román pro ty, kteří chtějí s Kunderou začít a zjistit, zda jim jeho styl bude sedět. 70 %

9 04.09.2018

Těžko napsat něco nového k tomu, co už tu je, protože se to vesměs opakuje a vůbec se není co divit. Jak Puzo zvládl na konci šedesátých let knižně odvyprávět příběh mafiánské rodiny pomocí flashbacků, flashforwardů a "současné" linie, zaslouží smeknout klobouček. On ten příběh vlastně sám o sobě není nijak košatý a je prostý, jenže ona forma je zcela dokonalá a propracovanost postav, jejich motivace a dilemata jsou fascinující a zcela strhující. Potěší to o to víc, že akčnějších momentů tu moc není a rozhodně na sebe nestrhávají velkou pozornost. Vše je o atmosféře poválečných USA, vztazích mezi postavami, detailním popisu fungování světa mafie, v němž existuje spravedlnost, byť jakkoli krutá a draze vykoupená a perfektních dialozích. Vytknout se nedá snad nic, protože kniha je navíc čtivá, výborně přeložená a místy strhující. Moderní klasika, která díky své formě a tématu přetrvá ještě hodně dlouho ve čtenářské přízni a budou se k ní vracet další a další generace. 100 %

9 02.08.2018

Hodně zvláštní kniha, u které záleží na tom, zda má čtenář rád pohádky a fantasy. Pokud ano, může být až dojat a celý děj mu bude příjemně odsýpat. Pokud ne, což je i můj případ, bude mít chvíli problém se do knihy začíst, protože střídání roviny fantastických světů a reality je trochu kostrbaté, navíc se tu hodně věcí děje jako by mimochodem, takže je kolikrát čtenář ani nepostřehne. Trošku problém nastává i u hlavní postavy, která je (minimálně zpočátku) ne úplně sympatická a působí hodně rozmazleně, což osobně nemám rád, časem si ale čtenář zvykne a přijme ji takovou, jaká je. Backman ovšem tímto přístupem dokázal knihu ozvláštnit, protože kdyby byla psána klasicky, byla by vlastně tragickým románem o ztrátách, neurovnaných rodinných vztazích a jedné obětavé ženě, která se pro své poslání rozhodla obětovat úplně vše. Odhalování její minulosti v kontextu s dětským náhledem na svět patří k nejsilnějším momentům knihy, v nichž čtenáři postupně dochází, jak silná vlastně babička byla a také to, že v životě přichází momenty, které se vymknou z rukou, aniž by vlastně kdokoli cokoli zavinil. Babička pozdravuje a omlouvá se je hodně nápaditý román, který je asi spíše určen mladším čtenářům a po dospělých vyžaduje trochu vystoupit ze své ulity a oddat se dětským fantaziím, což každý (včetně mě) ale neumí. 70 %

9 31.03.2018

Jestli se něco Kingovi v Coloradu Kidovi povedlo, je to zachycení takové té čtenářské touhy dychtit po každém, byť sebeslabším příběhu. Co by se za ním mohlo skrývat? Co jeho aktéry vedlo k věcem, které se v něm staly? Jenže někdy (a možná většinou) v životě příběhy zkrátka nemají žádný děj a jsou jen určitým výsekem osudů některých lidí, které se protnou právě v tu chvíli, kdy dochází k jakési gradaci onoho děje. Velice svižným, zároveň ale nostalgickým tempem vypráví King laskavou historku ze života dvou dlouholetých kamarádů, kteří mají to nejlepší za sebou a zbyly jim jen vzájemné špičkování a láska k žurnalistice a příběhům. Postava studentky slouží jako jakési nové vlití krve do žil těchto přátel a oni jsou rádi, že se s ní se svou celoživotní láskou pochlubí a podělí, protože cítí, že je na stejné vlně. To, že titulní příběh nemá pointu, v tomto případě nevadí, protože primární je samotná událost a onen zápal při jejím rozplétání. Naprosto ale chápu, že někomu absence rozuzlení zásadně vadí. Pro mě osobně je ale Colorado Kid roztomilá mistrova hříčka o tom, že v životě je plno věcí, které nemají řešení a je nejlepší je nechat být a ony se zkrátka nějak vyřeší (nebo taky nevyřeší) samy. Novelu by ale určitě měli číst ti, kteří už mají Kinga trochu načteného a chápou jeho pohnutky. 70 %

9 19.01.2018

Zelená míle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy vůbec četl. Postavy, které nemají chybu (obzvláště úžasně zlý a sadistický Percy), skvěle gradovaný příběh prokládaný ještě vyprávěním z domova důchodců, geniální paralela mezi Percym a ošetřovatelem v domově, roztomilá malá/stará myška, prostě all the best. Smutný osud Johna Coffeyho otvírá úvahu o věčné otázce trestu smrti. Ano, či ne? King nám ukazuje, že nikdy není jistota..... Nejvíc mě ale zasáhl (kromě úžasně vylíčené a popsané scény nepovedené popravy chudáka Delacroixe) dojemný, ale ne přeslazený konec, kdy Paul vzpomíná, jak mu zemřela manželka. To je opravdu síla...a přiznám se, že ač jsem muž, tak zelená míle je jediná kniha v životě, u které jsem opravdu plakal a nestyděl se. Zelená míle je zároveň knihou, kterou může číst opravdu každý, i ten, kdo Kinga vůbec nezná. Každý komu jsem ji půjčil byl nadšen a jen chválil.....nezbývá než vřele doporučit všem. 100%

9 18.10.2014

Pro mě zatím nejlepší Holeovka a potvrzení toho, proč je Nesbo tolik populární. Má zkrátka talent psát zajímavě a natolik čtivě, že se u toho čtenář nenudí a naopak se nemůže dočkat toho, co přijde dál. Harry Hole je navíc sympaťák a nelze mu nefandit v jeho boji s vnitřními démony. U Sněhuláka oceňuji hlavně to, jak Nesbo čtenáře vede, kam potřebuje a nechá ho několikrát změnit tezi o tom, kdo by mohl být vrah, aby si na konci uvědomil, že vlastně vše bylo od začátku jasné. Psychologie postav a propracovanost děje fungují výborně a prakticky žádná pasáž tu není zbytečná. Ústřední příběh dává smysl a nepostrádá logiku, takže v tomto směru je vše v nejlepším pořádku. Je pravda, že konec je malinko překombinovaný a možná že tu někdy je zbytečně moc "hollywoodské" akce, ale to se dá snadno odpustit, když je velmi dobře popsaná a není moc dlouhá. Je až s podivem, že i přes délku pěti set stran tu není žádné hluché místo a děj ubíhá zběsilým, ale přehledným tempem dál. Kritizovat částečně filmový styl psaní asi nemá smysl, protože Nesbo ho naštěstí umí používat a výrazněji tím nerozptyluje pozornost. Sněhulák je vynikající detektivka, která přenese trošku mrazivé severské atmosféry až do tepla domova a rozhodně by vám při čtení nemělo být jedno, jak to se všemi dopadne. 85%

9 10.06.2014