capo_comico
komentáře u knih
Péct, milovat a žít
Josef Maršálek
Skvělá kniha. Velmi poutavě napsaná, zajímavá a inspirativní. Bohužel, je zde několik malých okamžiků, na kterých je na důležité věci (dle mého názoru) kladen malý důraz. Poutavé fotografie. Každou kapitolu doplňuje skvělý recept. Nemůžu než doporučit, komukoliv. Kniha zahrnuje celý Josefův život, který je více než neobyčejný. Nelze přečíst jen jednou!
Jablko nepadlo daleko od stromu
Vlastimil Vondruška
Cimrmanův Hamlet bez Hamleta - Vondruškův Oldřich bez Oldřicha. Je to sice zajímavé literární odkročení z dobře vystavěné série, nicméně zápletkových kvalit "klasických Oldřichovských příběhů" nedosahuje. Jeho děti jsou sice sympatické, a dokážete je vnímat jako hrdiny, kteří baží po spravedlnosti, stejně jako jejich otec, bohužel zápletka nedokázala jejich potenciál plně rozvinout. Na to, že je v názvu "prémiový příběh" byla zápletka chabější.
Sběratelé ostatků
Vlastimil Vondruška
I tento druhý díl, mě svým způsobem zaujal a chvílemi i dosti bavil. Jen bych, jako čtenář očekával více pasáží s oním "falšováním" ostatků. Velmi mě bavila pasáž s dobýváním jihočeského města a loupežné přepadení na začátku - co ovšem stále hodnocení knihy sráží je fakt, že se zde opět zbytečně vyskytovalo až přispíšil sexu, až dokonce do takové míry, že chvílemi máte pocit, že vám hrdina není sympatický a vidíte v něm jen neukojeného chlípníka. Jinak, i přes to - těším se na další díl!
Ochechule
David Drábek
Skutečný skvost české literatury. Vymyká se všem zajetým kolejím, nesnáší jistou stejnost dnešní literatury, používá jazyk, kterým mluví dnes a denně spoustu lidí, ale neodváží se jím psát, popouští uzdu fantazie (nejen autorovu) čtenáři, který nadšeně otáčí strany a po přečtení v člověku cosi něco zanechá. Ochechule baví. Ochechule dojímá. Ochechule je svá, halucinogenní, brilantní - a v mé knihovně ji patří čestné místo na polici s nejlepšími.
Dula
Michal Viewegh
Po dvou minulých, vcelku povedených dílech (to jest Biomanželka a se zavřenýma očima i Biomanžel), které byli místy opravdu vtipné a trefné, je tohle docela velké zklamání. Zdá se, jako by měl autor nápad jen na první část knížky (pasáž z Malediv) a pak náhodně psal, co se mu zrovna chtělo, a občas děj prošpikoval povídkami (které do děje absolutně nezapadají, což ostatně vypravěčka ihned po přečtení sama konstatuje, a které vyšly samostatně v povídkové sbírce) nebo pokusem o scénář (aneb, když nemáte sílu napsat dobré popisné části nebo ukázat, co má váš hrdina v hlavě), a vrchol toho všeho je divadelní hra (ve které spolu matka s dcerami mluví tak neuvěřitelně sprostě) dokazují, že pokus o návrat ke starým postavám a buď ulevit autorově imaginaci s vymýšlením nových, nebo založit propagaci na de facto úspěšných předchozích dílech, neopravňuje tuhle útlou knížečku k tomu, aby jste s ní jako čtenáři strávili čas.
V prvním díle byla vypravěčka milá, sarkastická ženská plná optimismu, ze které autor v dílech následujících udělal to, co sama odsuzovala, navíc s bohatou zásobou vulgarismů. Jedná (a není v tom sama) nelogicky, jen proto, aby se něco dělo, a aby kniha skončila tak nějak, jak knihy většinou končí.
Povídky
Zdeněk Svěrák
Ke knihám Zdenka Svěráka jsem byl z pravidla nedůvěřivý. Nikdy mě jeho styl psaní moc nebavil, přišlo mi to takové nevhodné, až vulgární. Knihu jsem si vypůjčil z knihovny se snahou najít v ní alespoň nějakou malou zálibu. Neuvěřitelné. Já jsem se začetl! A nejen začet. Já se dokonce i bavil. Povídky: Tetřev, Divačka, Za Přemkem Baštýřem a Vltava jsou absolutní top. Možná si tu jeho novou povídkovou knížku nakonec přečtu!
Poslední aristokratka
Evžen Boček
(SPOILER) 4,5
Tato kniha, je jak jsem očekával humoristický román. A musím říct, že jsem se i několikrát nahlas zasmál. Pro ty, kteří se rozhodují, jestli dřív film nebo knihu musím říct, že je to jedno, protože film knihu vůbec přesně nekopíruje, a všechny dialogy si vymýšlí, tudíž ve filmu a v knize je dost odlišný druh humoru. Bylo tam pár sprostých pasáží, které bych raději škrtl, a také mi vadilo nadměrné opakování jmen Cher, Schwarzenberg a Helenka Vondráčková, to si mohl odpustit.
Jinak se mi po literární stránce kniha velice líbila, a hned sem se vrhl na druhý díl.
Na kole přes Afriku
Tadeáš Šíma
Lehký, čtivý, optimistický cestopis, který vás pohltí natolik, že prostě knihu nedokážete odložit, a nutkavě chcete otočit na další stránku s tím, co se Tádovi z Prachatic, zase stane, čím vás pobaví tentokrát, a nebo jakou ilustrací (které jsou velmi originální a trefné) zase příběh doplní a poposune dál.
Bohužel se neubráním srovnání se známými Ziburovy cestopisy. Jediný rozdíl je ten, že Zibura si nedává žádný přesný cíl, jen procestovat nějakou zemi. To, že má Šíma cíl, dojet do Kapského města, není vůbec špatné, a ještě více to nahrává tomu, že knihu za dva večery přečtete téměř jedním dechem. Oba dva mají osobitý smysl pro humor s trochou té české nátury, která knihu opět obohatí o něco navíc.
Kniha rychlím tempem ubíhá (jako kilometry na autorově tachometru) a vy máte i po dočtení pocit, že chcete víc. Tudíž se velmi těším na další autorovu knížku.
365 - Gastromapa Lukáše Hejlíka
Lukáš Hejlík
Skvělý nápad, čtivé a poutavé zpracování a skvěle vyfocené fotografie. Ideální na cesty. Velmi doporučuji!
Černá věž
P. D. James (p)
Přespříliš popisných části ubírá docela dobře vystavěnému detektivnímu příběhu na dynamice. Samozřejmě že jsou některé nutné pro čtenářovu lepší představu - a skutečně tohle místo jsem si v hlavě vyfabuloval velmi dopodrobna a velmi barvitě, ovšem v některých pasážích by textu neškodilo proškrtání.
Jednalo se o mé první setkání s tímto hrdinou, a myslím že bych si ještě někdy rád přečetl nějaké jeho dobrodružství.
Cesta z těsta - České pečení pro celý rok
Petra Burianová
Tak, u této knihy můžu s klidem říct, že je to nejlepší cukrářská knížka, jakou jsem za poslední tři roky držel v ruce. Fotky dech beroucí a skvostné recepty, propracované články a ukázky lidových tradic a řemesel. Opravdu velmi inspirativní, originální a nápaditá kniha, kterou nutně musíte mít doma. Už jsme za těch pár dní od vánoc vyzkoušeli mnohé, a po pár pečících večerech mi bylo jasné, že je to opravdu špička a vše můžu jen doporučit.
Zážitky z karantény
Halina Pawlowská
Zábavná optimistická kniha, která i v dnešních, ne moc snadných dnech dokáže vykouzlit úsměv na tvářit. Jedna z nejlepších od Pawlowské za docela dlouhou dobu.
iPohádka
Karel Kovy Kovář (p)
iPohádka je již druhou knihou Karla Kováře, který nám již představil svou autobiografii. Tentokrát se, ale vrhl na fantazy. To není špatné téma, dokonce si myslím, že je v této knize velmi dobře zpracované. Od první stránky vás to chytne, tudíž se nemusíte dlouho uvádět do děje, což na této knize oceňuji. Problém této knížky je, že do poloviny vás to bude bavit. Na posledních třiceti pěti stránkách vládne chaos. Nesrozumitelnost, opakování některých scén ze začátku... Na mě oněch posledních třicet pět stránek působilo tím dojmem, že se autor u konce spíše ztrácel a neměl úplně jasně stanovený konec. Také v některých pasážích to na mě bylo až moc "moderní" Ale, pokud jste "Kovyho" fanoušci, a máte rádi odpočinkovou literaturu, tak je pro vás tato kniha jako stvořená.
Kapřík Metlík - útěk
Jan Opatřil
Úžasná kniha s krásnými ilustracemi a skvělým příběhem. Nejlepší volba na četbu do přírody. Skvělá série. Už se těším na pátý díl.
Povídky z Brownfieldu
Jaroslav Tymich
Střípky z každodenního života v průmyslovém kolosu jsou pečlivě poskládány do čtivé mozaiky s vybroušenými pointami, bryskním jazykem a precizně vysledovaným odrazem ve skutečnosti. Nebo je to naopak?
Pět klíčů k Blaníku
Jaroslav Tymich
V očích hlavního hrdiny všudypřítomné tajemno nutí jeho samotného i čtenáře k neustálé, nutkavé potřebě konečného odhalení všech záhadných spiknutí. Atraktivní historické kulisy středověkého hradiště s fantastickými prvky - v podobě mýtického světa bůžků, pohanských rituálů, nebo až moc podezřelého utahování smyčky kolem hory Blaník - tvoří knihu vhodnou prakticky pro každého, kdo má rád historii a dobrodružství.
Příběhy nečekaných konců
Roald Dahl
Brilantní pointy, které předčí vaše nejčernější i nejbělejší očekávání. Nejbělejší - takhle se to asi nepoužívá, ale ve světe Roalda Dahla by to jít mohlo... Asi jsem našel nového oblíbeného autora.
N či M?
Agatha Christie
Svižný příběh se sympatickými hrdiny, kterému dosti ubírá fakt, že se autorka příliš snaží před čtenářem vyzdvihnout "ženskou moudrost" a Tommyho postava tím značně trpí. Jinak opět - vynikající scény neztrácející napětí, humor či akci, emoce, jasné a lidsky uchopitelné charaktery postav a jejich živé dialogy. Jen se k ní musí přistupovat bez předsudků a očekávání, protože tohle není žádný Poirot, který se dal na včelařinu a k Marplové má Pentlička hodně daleko.