capricorn__ komentáře u knih

Jedna z knih, ve které hlavní postava nepřipadá čtenáři jako postava, ale jako reálný člověk. Vykreslení psychologie Jany Eyrové, její kladné i záporné stránky, ale i dalších hlavních postav, se Charlotte velmi povedlo. Moc se mi líbí celková kompozice příběhu, zaujal mě i nápad, neotřelé popisy lásky a lidských myšlenek. Kladně hodnotím i styl psaní, ve kterém se hezky míchá poetičnost, ale i jistá přímočarost. Každé slovo v románu má své místo, stejně jako postava. Dialogy mě taky velmi bavily. Nejlépe hodnotím konec, ten se je opravdu nádherný. Vím, že ke knize se někdy zase vrátím.

12 03.12.2022

Takové "Utrpení mladého Werthera" 21. století. Knížku jsem viděl dřív než film, který mě upřímně trochu rozčiloval zvláštní kamerou a značným foot-fetishem režiséra, proto preferuji román. (Ale díky filmu jsem objevil dokonalého Sufjana Stevense, takže díky.) Tato kniha mi přirostla k srdci nejen kvůli nostalgické náladě, ale i krásnému jazyku, italskému prostředí a autorově filozofii. "Dej mi své jméno" v sobě nese určitou nadčasovost a lyričnost, která z díla dělá román přístupný pro většinu věkových kategorií. Byť je to pomalá kniha a velmi titěrná, co se popisů téměř všeho týče, Aciman stejně našel prostor, jak vytvořit scény a pasáže, které čtenář nezapomene. Upřímně věřím, že tohle bude jedna z těch knih, o které se v budoucnu bude učit v literatuře.

12 31.01.2022

Přečetl jsem hodně knih, dokonce i z klasické literatury a mně blízké ruské literatury 19. století, ale žádná z knih na mě nezapůsobila tolik jako "Evžen Oněgin". Pokud jsem zrovna neobdivoval průběh románu, pak jsem žasl nad stavbou veršů. Moc se mi líbí hlavní postavy, samotná pointa a především nadčasovost tohoto díla. Rád se k románu někdy zase vrátím.

12 24.01.2022

I když mě první dva díly ze série HH nenudily a já si užil jak "Netopýra", tak "Šváby", stejně jsem se moc těšil na "Červenku", kde má Nesbo pořádně projevit svůj spisovatelský talent. Nevím, co přesně se stalo v období, kdy Nesbo dopsal "Šváby" a přemýšlel nad třetím dílem, ale připadá mi, jako kdyby tato dvě díla psali dva odlišní autoři. "Červenku" řadím mezi jeden z nejoblíbenějších dílů ze série, protože se mi na ní líbilo napětí, surovost, ale i popisy prostředí a zápletka. I když moc nemusím retrospektivitu, tady mě moc bavila.

12 14.12.2021

Protože moje představivost funguje tak, že i přes barevné popisy určitých situací a postupů psychopatů vše vidí mírněji, raději jsem sáhl po knize než po filmu. (Tomu se budu i nadále vyhýbat.) "Mlčení jehňátek" je vskutku jedinečná detektivka a chápu její vysoké hodnocení - postavy, motivy a celkový spád knihy jsou hodně výrazné a jedinečné. Líbí se mi i způsob, jakým Harris píše, jeho styl psaní nedovoluje hloupostem a zbytečným odbočkám. Z detektivky jsem cítil to, co jsem cítit měl: odpor, nechuť, občasně i strach. Protože jsem na detektivkách začal svůj literární koníček a přečetl jsem všechno od Browna po Nesboha, nebylo pro mě těžké předpovědět, jakým směrem se kniha vydá. Ubralo jí to však na kvalitě? To rozhodně ne. "Mlčení jehňátek" je jedna z těch knih, kterou se spousta jiných autorů pokusila napodobit, ale spadli pak na zadek. Věřím, že s postavou Lectera by se měl seznámit každý.

12 30.10.2021

Dlouho se mi nestalo, že bych cítil mírný smutek z toho, že se mi pod rukou tenčí počet stran. "Obyčejný život" je bezpochyby mé nejoblíbenější Čapkovo dílo. (Ne)obyčejný příběh mě pohltil už od první stránky a já se moc těšil na chvíle, kdy knihu zase otevřu. Kombinace velmi lidského příběhu a filozofie člověka a jeho existence pro mě fungovala skvěle. Čapek byl opravdu zajímavým a mimořádným autorem s velice živými postavami a flexibilním stylem psaní, kdy se autor chová jako chameleon proto, aby jeho hlavní myšlenka snáz došla k lidem. Nemám knize, co vytknout, skvělá, nadčasová četba!

12 04.10.2021

Nádherná a nezapomenutelná knížka! Obdivuju spisovatele magického realismu, protože mě zaujalo, jak jsou schopni těžkou dobu zamaskovat za "nevinné" situace a symboliky. O tomto románu slyším docela dlouho, ale dokopal jsem se k němu až po doporučení profesora na španělský jazyk. Kniha mě nadchnula. Sice jsem cca dva měsíce zpátky četl "Sto roků samoty", což je román, který s touto knihou od Allende sdílí spoustu podobností, ale pokud bych si měl z těchto dvou knih vybrat vítěze, zvolím "Dům duchů". Obě knihy jsou skvělé, ale mě více sednul procítěnější a poetičtější způsob psaní spisovatelky, které se podařilo vytvořit nezapomenutelné a velice jedinečné postavy - Claru například zařazuji mezi své nejoblíbenější ženské hlavní hrdinky. Líbí se mi, kolik nálad, období a důležitých myšlenek se do této knihy vešlo. Zkrátka nemám, co bych vytknul... A protože jsem velký fanoušek Meryl Streep a nově i Clary, filmový snímek rozhodně nevynechám!

12 14.08.2021

"Netopýr" je asi jeden z nejnenáviděnějších dílů z této detektivní série, ale já jsem z něj docela nadšený. Ano, Nesbo se rozepisoval, jeho styl psaní, řešení případu a vůbec vykreslování situací a postav rozhodně nedosahuje kvalit z jeho dalších knih, ale i tak mě upřímně "Netopýr" zaujal o něco víc než třeba překombinovaná "Policie" nebo nejnovější "Nůž". Líbila se mi kombinace Austrálie, detektivního případu, který byl zvládnutý na jedničku, ale i spontánního románku. Bylo to příjemné setkání s Harrym (ne první, protože já z nějakého důvodu začal se "Šváby") a i po letech si "Netopýra" dost dobře pamatuji a dokázal bych děj bez převyprávět, což mi například u "Leoparda" dělá kvůli počtu zápletek problém. Pokud bych nečetl další jeho knihy, řekl bych, že to je průměrná detektivka, ale má svoje kouzlo a nevadilo by mi se k ní někdy vrátit.

12 18.03.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, které jsem kdy přečetl. Obvykle jsem dost kritický a u knih píšu, co se mi (tolik) nelíbilo, tak tady to zkusím opačně. Já totiž na "Sophiině volbě" nenašel nic, co by se mi nelíbilo, tahle knížka je zkrátka dokonalá. Co hodnotím nejpozitivněji, je psychologie postav. Každá postava je dobře uchopitelná, se životním příběhem (ne jen Sophie, ačkoliv ona je ta hlavní) a lehko uvěřitelná, dokážete ji charakterizovat mnoha přídavnými jmény, zkrátka se vám vryjí do paměti. Líbí se mi i fakt, že byť se tato kniha zabývá tématem druhé světové války, nepohybujete se neustále jen v tomto časovém období. To hodnotím kladně především proto, že pro mě je válečná literatura dost náročná, takže fakt, že Styron se často vrátil do přítomnosti, byl jako nabrání nového dechu (tedy - většinou). Kniha je důležitá, ryzí, lidská a nezapomenutelná.

12 18.03.2021

Na "To" se mi nejvíce líbí, že se na román můžete dívat z několika zcela odlišných rovin a stejně si knihu užít. Byly chvíle, kdy jsem si užíval strašidelnou, hororovou linku (která mi přišla silnější cca v první polovině), milostnou, nebo kdy se mi líbilo přátelství hlavních hrdinů anebo jejich vývoj, trable a neshody (vlastně ten přesah, že "strašidla" nemusí vždycky vypadat strašidelně a nosit masku k tomu, aby byla zlá.) Sice takhle dlouhé knížky příliš nemusím, protože se zaprvé špatně čtou kvůli tomu, jak jsou těžké (no opravdu...) a zadruhé kvůli tomu, že je jedno, jak moc si knihu užívám, stejně většinou koukám po konci a zoufám nad tím, jak je daleko. Proto jsem rád, když u takhle dlouhých knih zapomenu, že čtu dlouhou knihu. To se mi u "To" podařilo mnohokrát. Sice byly chvíle, kdy si myslím, že to King trochu přepískl a mohl ubrat (viz ten konec v podzemí... čtenáři určitě ví, co tím myslím), ale celkově jsem s knihou velmi spokojený, výsledné poselství je podáno velice srozumitelně a ne přeslazeně (jak to bylo u nejnovější filmové předlohy...). Myslím si, že "To" bude jedna z těch knih, o které se bude mluvit i v budoucnosti, protože výrazně ovlivnila styl psaní hororů v literatuře.

12 30.12.2020

Norské dřevo byla první kniha od autora, kterou jsem přečetl (ty krátké, ilustrované povídky nepočítám), a moc mě zaujala především tím, kolik zcela odlišných emocí autor předložil čtenáři. Jak jsem zjistil například při četbě Kafky na pobřeží, tohle je pro Harukiho (takhle se jeho jméno skloňuje?) typické. Ne všechny postavy mi byly sympatické, ale zato mi všechny připadaly opravdové a tím pádem jsem se s nimi lépe ztotožnil. Moc se mi líbí, jak Haruki zvládl téma sebevražd mladistvých, které se pokouší přenést do moderní literatury každý druhý autor, ale často mladistvým spíše uškodí například nevhodně použitými slovy a spojeními.
Rozhodně se chci ke knížce někdy v budoucnu vrátit, protože se mi líbí ta hořkosladká atmosféra, kterou autor nastavil. Ta mi vlastně hodně připomíná atmosféru stejnojmenné písničky od The Beatles - díky knížce jsem písničce úplně propadl... Jak je možný, že jsem ji nikdy dřív neslyšel?

12 16.12.2020

Konečně jsem se díky čtenářské výzvě odhodlal knihu otevřít. Byl jsem poměrně skeptický (i kvůli některým komentářům níže), nicméně mě román bavil. První část knihy se četla lépe než ta druhá - mládí dívek (malých žen...) bylo znázorněno lidštěji a emotivněji. Moc se mi líbí popsaný charakter všech postav a to, jakým způsobem se vyvíjely. Každopádně mě poměrně zklamal konec a to, jakým způsobem autorka završila vyprávění. Z "Malých žen" je hodně cítit, že jde o román z devatenáctého století a že některá moudra té doby v současném světě nefungují. I přesto jde o velmi zajímavou knihu, stojím si za tím, že by si ji měl přečíst každý.

11 05.03.2024

Zpočátku jsem měl obavy, že mě Dostojevský v takovém formátu nenadchne a já se budu nudit (jako se mi stalo u "Idiota", které mu bych měl dát znovu šanci), ale opak byl pravdou. Příběh jako takový je velmi hutný, propletený morálními či náboženskými otázkami, nezapomenutelnými postavami a poutavým dějem. Věřím, že jsem zatím nečetl tak komplexní knihu, jako je tato. Když jsem ji dočítal, říkal jsem si, že by mi nevadilo, kdyby pokračovala dál - i když jsem měl rád prakticky jenom Aljošu, stejně mě ostatní postavy taky velmi bavily.

11 04.12.2023

Pořád tak nějak doufám, že od Irvinga dostanu do rukou knihu, která mě bavila zaujala tak, jako se tomu podařilo autorovi u "Pravidel moštárny", nicméně "Svět podle Garpa" mě zhruba od druhé poloviny také velmi chytl a zpětně mě příjemně překvapuje, že jsem v knize nenašel žádné výrazné slabší místo. (Akorát mě upřímně nebavily pasáže z Garpových uměleckých děl, mohly být buď kratší, nebo by tam nemusely být vůbec - stejně jsem se totiž o Garpovi jako spisovateli z takových pasáží moc nedozvěděl.) Postavy jsou velmi zajímavé, Jenny mě zaujala asi nejvíc, příběh je pro mě sice neuvěřitelný, ale velmi chytlavý. Autorovi se také podařilo otevřít kontroverzní témata, především pak feminismus, u něhož zachytil ty kladné, ale i záporné stránky. Velmi zajímavý román, ke kterému se někdy určitě vrátím.

11 22.05.2023

Velmi povedené. O Van Goghovi jsem viděl pouze jeden filmový snímek, proto jsem díky této knize získal užitečné informace o jeho životě. Moc mě zaujaly autorovy schopnosti popsat Van Gogha a představit čtenářům jeho dobré, ale i špatné stránky. Zároveň velké plus dávám čtivosti, kterou jsem od tohoto románu ani nečekal.

11 30.04.2023

Působivý román, který plynul tak rychle, že nikdy nepřišla chvíle nudy. Klobouk dolů autorce, že toto je její prvotina. Nejvíce se mi líbí celková promyšlenost příběhu, hlavních postav, jejich osudů a návaznosti. Autorka se v žádném popisu nezdržuje, jde obratně z místa, skoro to někdy vypadá, jako film přepsaný do knihy. Příběh sice působí jako velmi všední, ale přitom je velmi komplexní, snad tomu dopomáhá i délka knihy. Kniha mě velmi bavila, jediné, za co strhávám hvězdičku, je jakási "šroubovanost" některých dějových linií, předně pak u Sarah. Občas je ze čtení docela znát, jaké postavy má autorka raději a věnuje jim více pozornosti. :)

11 16.01.2023

Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.

11 28.10.2022

Prvně jsem viděl film, ale velmi dávno, proto mi nijak "nezkazil" četbu. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se začetl (autorův styl psaní mi totiž docela dělal problémy), ale pak jsem se do knihy položil a ani mi nevadil počet stránek. Nikdy jsem se nenudil a upřímně nemůžu přijít na části, které by mi vadily a já chtěl s četbou skončit. Kniha je perfektní jako celek a za sebe nejlépe hodnotím lidské, promyšlené postavy a celkovou plynulost románu. Dokonce i ten jediný vroubek, který jsem v knize našel, tedy to, že jde o VELMI nereálný příběh a že autor využívá různých těžkých strastí života (viz smrt) často pro to, aby nastavil tu pravou emoční atmosféru, mi příliš nevadil. Velmi kladně hodnotím i autorův přístup k otázce ohledně potratů, ale i rasismu či sirotků. Věřím, že i kdyby kniha měla 1.000 stránek, stejně by mě bavila.

11 17.06.2022

Od Kinga mám načteno opravdu hodně, ale nikdy jsem si od něj nepřečetl žádnou povídku, proto mě zajímalo jak autor - známý grafoman - exceluje na krátkém prostoru. Musím říct, že ve většině případů jsem se bavil a čtení si užíval. King je perfektní vypravěč a jeho postavy, dialogy a popisy prostředí jsou velmi barvité a uvěřitelné, proto mě vždycky vtáhl do děje. Nejvíce mě zaujaly povídky jako Noční směna; Kostlivec; Nekuřáci, a.s.; Poslední příčka žebříčku a Žena v pokoji. Tyhle povídky mě buď vystrašily, nebo zaujaly hloubkou a hlavní myšlenkou. Věřím, že je opravdu těžké udržet silnou nit během dvaceti povídek, ale bez povídek jako Jsem brána či Jahodové jaro bych se klidně obešel. No a nemůžu zapomenout na Trávníkáře... co je to sakra za povídku? :D ... Ve výsledku fajn kniha, na Halloween perfektní. Cením si Kingových schopností z jednoduchého nápadu udělat něco velkého, a naopak velký nápad zhustit na pár stránek. Doporučuju hlavně začátečníkům, kteří se teprve dostávají pod rukopisy tohoto velkého autora.

11 08.11.2021

Knížku jsem dočetl asi před pěti minutami, proto jsem chtěl napsat komentář hned s tím pocitem, který si z knížky odnáším bezprostředně po jejím dočtení... Mám z "Dánské dívky" rozporuplné pocity. Na začátek jen řeknu, že si nemyslím, že je kvalitně napsaná na to, aby byla tolik opěvovaná - styl psaní v této knížce je při nejlepším ucházející, velice průměrný a nezajímavý. Moc se mi nelíbilo přeskakování v čase a někdy mi připadalo, že autor popisoval určité věci do (nepotřebných) detailů, ale pak najednou důležité události přeskočil a nedovysvětlil, jako by snad ani nevěřil, že to dokáže. Tohle jsou tedy ty zásadní věci, které mi vadily. Co se mi naopak líbilo, je velice zajímavý a jedinečný milostný příběh, který v literatuře není obvyklý. Pořád mě kniha nutila přemýšlet o hlavních postavách, jejich pohledech na svět, proč se rozhodly pro to, či ono. To hodnotím velice kladně. Taky se mi líbilo vykreslení hlavních postav - například postavu Grety přidávám na svůj fiktivní seznam nejoblíbenějších ženských hrdinek. Páni! Pokud bych byl v její situaci, rozhodně bych neukázal tolik síly a oddanosti, proto ji moc obdivuju. Jsem rád, že jsem knížku přečetl, ale... no, nemyslím si, že bych ji doporučoval. Zajímá mě, na kolik by byl příběh tak oblíbený, kdyby autor čerpal jen ze své fantazie a neopíral se o skutečné postavy a události. Takový průměr, co se dá přečíst. Film jsem neviděl, ale věřím, že se bez něj obejdu.

11 09.06.2021