Carlita.cte komentáře u knih

Dle mého názoru není román 1913 pro každého. Jestliže nebude čtenář znát většinu zde zmiňovaných osobností, knihu si neužije, nepochopí autorovy vtipné narážky a spousta věcí se takzvaně ztratí v překladu. Pokud je však některým čtenářům období přelomu devatenáctého a dvacátého století blízké, je kniha 1913 jemnou a vlídnou anekdotou o jednom malém velkém roku 20. století.

4 11.04.2016

Co se týče životopisu od Catherine Sauvatové, musím přiznat, že jsem zřejmě očekávala více. Ten, kdo něco o Almě Mahlerové ví, tato kniha nic nového nepřinese. Sauvatová bohužel vůbec nepracuje se sílou doby, v nichž Alma žila, takže kniha jen suše popisuje Alminy avantýry, aniž by se pokoušela mikrokosmos jejích vztahů promítnout do pozoruhodného období evropských dějin. V tomto smyslu musím srovnávat s jinými životopisy, a to s životopisem o Sidonii Nádherné a životopisem o F. Werfelovi, které si nejvyšší hodnocení skutečně zasloužily.

4 04.04.2016

Vylíčení klaustrofobicky tísnivé atmosféry ostrova je Vannovou silnou předností a v častých pasážích stavby srubu jako by zakoušel čtenářovu trpělivost, když jej téměř fyzicky činí součástí děje. Osobně mi ale scházela větší propracovanost postav, i když to mohl být spisovatelův záměr (kolik toho víme o blízkých lidech?). Na knihu jsem se těšila, ale zapůsobila na mě spíše průměrně.

4 04.04.2016

Kniha čtenáře vezeme na netradiční procházku po rakouské metropoli ve stopách Čechů, Židů a Němců z Čech, a to z ní dělá ideálního společníka na cesty do Vídně. Doporučují číst nejlépe v jedné z mnoha legendárních vídeňských kaváren a upíjet k tomu pravou vídeňskou melange...

Příběhy o Vídni, s tak trochu českými přesahy, tvoří zábavný celek, který ale v žádném případě není bulvární a nevrší jednu zajímavost na druhou v rozsahu odstavce v časopisu 100+1 zajímavostí. Kniha s lehkostí doplňuje i jiná (poněkud vážnější) díla o Vídni, dnes již kultovní Habsburský mýtus (Magris), nebo Schorskeho Vídeň na přelomu století. Nejblíže však kniha má k románu 1913 Floriana Illiese.

4 03.04.2016

Prvotina čtyřiadvacetiletého Trumana Capoteho Jiné hlasy, jiné pokoje sklidila v roce 1948 veliký úspěch. K výročnímu vydání po dvaceti letech autor uvedl, že kniha má v sobě "mučivou a úpěnlivou naléhavost, jakou má poselství ztroskotaného námořníka vložené do lahve a hozené do moře". Příběh o třináctiletém chlapci, který se vydává do srdce amerického Jihu za svým tajemným otcem je směsicí fantaskního snu, gotického románu i moderní odysey mladého hrdiny, který přichází mezi podivnými existencemi hledat především sám sebe.
.
Mám ráda literaturu amerického Jihu a tato kniha ji zosobňuje takřka příkladně, přesto si myslím, že forma někdy přepadává přes obsah a autorova literární invence někdy hraničí s halucinací, ve které jsem měla problém se orientovat. Lyrika je místy hodně zbytnělá, ale evidentně má čtenáři vymazávat kontury mezi opravdovým světem a chlapcovým prožíváním. Samo prostředí Landingu představuje zchátralé rodinné sídlo, v němž žijí podivné existence zamrzlé v čase, je to jakýsi zaprášený skanzen, či snad panoptikum živých - mrtvých než místo pro dospívajícího chlapce. I vše ostatní kolem představuje spíš zánik, smrt a rozklad než život a živelnost: zchátralý hotel Cloud, ve kterém došlo k tragickým událostem, zarostlá zahrada s ruinami dávných časů, Randolphův kabinet kuriozit,... Aktivnější stránku života představují dvě postavy: služebná Zoo a divoká dívka Idabela, obě však marně touží po změně, která po zoufalé snaze nepřichází.
.
Jiné hlasy, jiné pokoje jsou čímsi znepokojivé, místy mají i duchařskou atmosféru a tíživost. Jako prvotina je to kniha pozoruhodná, avšak na mne místy lehce exaltovaná,...té symboliky je v ní zkrátka až moc. Přesto je to dílo, které stojí za přečtení - zvlášť pokud máte rádi Capoteho a jižanskou literární tradici.

3 29.08.2024

Proč je tato kniha tak opomíjená, když patří k tomu nejlepšímu co Orwell napsal? Pokud se za ni mohu přimluvit, tak si ji přečtěte, než ji strhne vlna cancel culture...
.
Barma, kdysi součást Britského impéria coby indická provincie, nepříliš ceněný koloniální kout, ve kterém se jako důstojník britského policejního sboru octl také sám Orwell. Řeknete si: ten George Orwell, který napsal 1984 a Farmu zvířat jako pakká sáhib? Zní to skutečně zvláštně, že byl součástí koloniálního aparátu, který velmi kritizoval a se kterým se nemohl při svém svědomí ztotožnit. Proto také v roce 1927 z policejní služby odešel. Právě zkušenosti z Barmy jej vedly k napsání tohoto skvělého románu s báječným překladem Zuzany Šťastné.
.
Příběh o Angličanovi Florym, který žije v Barmě, ale oškliví si tamější koloniální politiku rozhodně není černobílou kritikou Britského impéria. Sama hlavní postava sice pohrdá svými bílými druhy, kteří se chovají nadřazeně, ale i on sám je jaksi zbabělý a z jeho ulity konformity jej přinutí vylézt až návštěva mladé dívky. Elizabeth paradoxně prahne po zcela opačném životě než Flory, nechce se učit barmsky, nechce poznávat místní kulturu a netouží po ničem jiném než se stát manželkou nekomplikovaného koloniálního přisluhovače. Příběh je úžasně vystavěn, je napínavý a protkaný barmskými reáliemi, cítíte z něj opravdovost. Sám Flory mi přirostl k srdci a vygradování příběhu mě opravdu chytilo za srdce. Barmské dny jsou tak trochu opomíjeným pokladem Orwellovi tvorby, který stojí za to vyzvednout ze stínu jeho dvou slavnějších děl...

3 03.06.2024

Knih o tom, jak zbohatnout a jak neprokrastinovat je už napsáno dost, knih o feminismu je naopak v Česku zoufale málo. Tak v doslovu Kateřina Nedbálková hovoří o prospěšnosti knihy Feministkou snadno a rychle a já s ní musím souhlasit. O téhle knize jsem slyšela mluvit autorky v Artzóně nebo na Radio Wave a zaujala mě právě humorem, nadsázkou a jistou lehkostí s níž byla napsána pro nikoli odborné ale laické publikum. Ať už jste žena nebo muž, máma holčičky nebo kluka, single, bezdětní, LGBT... tak vás tahle knížka bude bavit a třeba rozšíří obzory.
.
Je škoda, že si ji nepřečtou ti, kteří by nejvíce měli, ale tak už to holt bývá. Témat je tu hodně a každý z nás bude některá vnímat důležitěji než jiná. Osobně jsem nesouzněla s kapitolou v níž se hovoří o romantické lásce jako o div ne překonaném konstruktu, za to velmi objevné byly kapitoly o krizi maskulinity, ruské dezinformační válce cílící na "gendrový sexuální chaos" západní Evropy a socialismu, který výrazně narovnal práva žen (vzdělání, práce, rozvodovost). Je fajn přečíst si text žen ženám, o náročnosti výchovy a její skloubení s prací, o tom, jak se ale na druhé straně nemluví o tom, jak třeba snížit pracovní dobu mužům, aby se i oni mohli zapojovat do rodinného života a pečování o děti. Že když nestíháte práci a vyzvedávat děti ze školky není to vaše chyba (jak to vnímá okolí a zaměstnavatel) ale institucionální selhání systému.
.
Témat k přemýšlení a hlavně k debatě je tu hodně, jsou pojaty lehce, s humorem a bude vás to bavit, i když je pro vás možná už jen slovo "feminismus" moc. A zakončím to touhle krásnou myšlenkou: "A to je přesně ono. Zamilovat se do svých těl a přijmout je se vším sádlem, vráskami, neladnými křivkami a vadnou pletí je naprosto zásadní feministický počin, který může mít pro patriarchát fatálnější důsledky než kvóty pro ženy v politice. Z nejistých žen se totiž stanou sebevědomé osobnosti, nad kterými komentáře o jejich vzhledu, negativní ani pozitivní, nebudou mít žádnou moc, nebudou je manipulovat k mentalitě poddaných." .

3 13.05.2024

Tohle je bez debat zajímavá knížka, která určitě nesedne každému. Hrdinka, která se rozhodne pomocí koktejlů sedativ prospat téměř celý rok, je vlastně takovou antihrdinkou lezoucí na nervy. Čím hlouběji v knize jdete, tím více můžete mít pro její chování pochopení, přestože je ona sama svojí krásou, penězi a skvělou prací rozhodně jednou z vyvolených, se kterou by spousta lidí ráda měnila. Nečekejte žádný černohumor, je to regulérní depka, kterou musíte s hrdinkou během knihy projít.
.
Myslím, že sdělení této knihy je celkem nejednoznačné, v určitých chvílích jistě odhaluje materiálnost západního světa, ale s ním i otupělost a neschopnost dnešní „vyspělé“ civilizace. Přesto jsou ale chvíle, kdy se jen tak klouže po povrchu, opakují se kombinace léků, milostné scénky s jedním wallstreetovským debilem, bezobsažně se kritizuje dnešní umělecký svět… No nevím, možná bych to hodnotila lépe, kdyby nebylo toho nesmyslného uspěchaného konce a jednoho exkrementu v galerii. Jedno vám ale řeknu, Reva, která je tady hlavní hrdinkou neustále shazovaná, mi přišla víc živá a reálná, než tahle krásná, prachatá a k smrti znuděná holka.

3 31.12.2022

O deportaci Litevců na Sibiř během druhé světové války jsem si už dlouho chtěla něco přečíst, takže téma komiksu Sibiřské haiku mě ihned zaujalo. O to více, že autorka zde zpracovává příběh svého vlastního tatínka Algise, který se na Sibiř dostal v svých sedmi letech. Knihu bych označila spíše za grafický román než čistě komiks, protože jeho zpracování je netradiční, plné originálních grafických nápadů.
.
Osobně mi hodně seděl i výtvarný styl, včetně „hand letteringu“. Ale i sebehezčí kresba nezachrání chabý příběh, čemuž v tomto případě rozhodně nebylo. Téma - samo o sobě silné - bylo pojato až neuvěřitelně s jemnými detaily, dětskou snivostí, často i zvláštní poetikou přes veškeré strádání a hrůzu. Teta milující haiku, sestra smějící se na nebe, kačer Martin, litevská jablíčka. Zoufalé prostředí je tu líčeno očima dítěte, ale ne naivně, ne směšně, ale s tklivou citlivostí, kterou prosvítají i hezčí chvíle. Ilustrace Liny Itagaki jsou nádherné, barevně hodně tlumené a kongeniálně doplňují tklivý příběh chlapce Algíska.
.
Jediné, co mi maličko chybělo, byl nějaký doslov, historický kontext či širší výklad tématu deportací Litevců do gulagů. Ale to si konec konců mohu přečíst určitě i jinde.

3 31.12.2022

O téhle knížce se tady psalo hodně a určitě za to může i ten nevšední obal. Staré odrůdy na mě vykoukly z knihovny, tak proč je nezkusit...
.
Nebudu vám tvrdit, že je to nejlepší knížka, jakou jste četli, ale něco do sebe má. Abych pravdu řekla příběhy o nerovných dvojicích, které k sobě najdou cestu, moc nemusím. Bylo to tu tolikrát a vždy to v sobě nese určitou prvoplánovost. V případě Starých odrůd tomu není o moc jinak, ale kvality téhle knihy jsou jinde - v popisu venkovské činnosti, v koloběhu přírody, v čistotě smysluplné dřiny na polnostech.
.
Vypnout mobil, odříznout se od moderního světa, zalézt si do ulity "jednoduchosti" venkovského života je to, co tu autor zdůrazňuje. Jako by potměšile věděl, že na to většina čtenářů bude slyšet.
.
Obešla bych se bez vysvětlování minulosti postav, po hříchu úlitbě čtenáři. Do toho rozplétání minulosti jsem si to užívala mnohem víc!

3 15.12.2022

Příběh o mladé dívce, která se ujme batolete, o jejich tíživé cestě životem, jejich rozdělení i shledání, o jejich sexualitě, naplnění jejich zvláštního vztahu. Do toho prolínání příběhů z Koránu, potažmo z Bible, mytologie, báje, islám, kaligrafie, posvátné čtverce, numerologie,... Je toho hodně, na někoho to může být až moc.
.
Právě důraz na sex jako symbol chtíče, zhouby, zvířeckosti a zvrácenosti je patrný v komiksu nejvíc. Prostituce, znásilňování, kastrace,... pro milování dvou lidí tu prostě není místo. Přesto je příběh čtivý do poslední stránky a závěr o súfijské světici Rábii je nádherný.
.
Kresba je skvělá, bezchybná a kaligrafické hrátky s písmem a symboly jsou dech beroucí. To je i rozsah komiksu. I přes tuto impozantnost může Habibi na někoho působit až moc ambiciozně, s velkým množství motivů navršených na sebe.

3 15.12.2022

Od této knihy jsem nečekala vůbec nic, neznala jsem ani autora, ani jsem nevěděla o čem je. A nakonec se z toho vyklubal úžasný zážitek, kvůli kterému jsem objevila další knihy Irwina Shawa.

Povídky jsou vždy dobře vypointované, svým vlastním způsobem napínavé a mají krásný šarmantní jazyk. Kdyby tato kniha byla muž, pak by to byl postarší elegantní pán (vysloužilý diplomat) který vám nabídne rámě a u šálku kávy na pařížském bulváru vám bude vyprávět - ač Američan - vytříbené příběhy z celé Evropy...

3 10.01.2022

Těšila jsem se, ale nějak mě to nechytlo. Je tam všechno, co od Soukupové znáte, ale ty postavy... Všechny tak sobecké, zahleděné do sebe. Celé to na mě působilo takovým zvláštním dojmem. Zmizet mě svého času okouzlila, i poslední Věci, na které nastal čas, se vyvedla. Ale když o tom přemýšlím, tak mi nejvíce sedla Nejlepší pro všechny. To je pro mě autorčin vrchol. Cením si jejího upřímného a neúprosného vylíčení rodinných vztahů a hlavně vidění světa dětskýma očima. Úplně cítím dětství, ty nepravosti, drobné nespravedlnosti a malichernosti, které jako dítě tak silně prožíváte....

3 03.01.2022

Josteina Gaardera mám ráda, ale už jsem zvykla, že jeho knihy mají velmi proměnlivou kvalitu. Kouzelný kalendář je takový "knižní adventní kalendář" pro děti, které až do 24. prosince čtou každý den malý střípek napínavého příběhu.
.
Nápad je skvělý, ale příběh mně přišel trochu překombinovaný. Ale těžko můžu hodnotit knihu, která je primárně určena dětem. Já jsem ji přečetla během dvou dnů a neustálé vyjmenování a rekapitulace příběhu mě nudila. Přesto je to fajn knížka, když chcete dětem ukrátit čekání na Vánoce a seznámit je s příběhem narození Ježíška

3 03.01.2022

Krásný klasický román. V žádné případě nemohu souhlasit s tím, že se jedná o červenou knihovnu, jak zde mnozí píší. Maugham píše přímo a realisticky, dává si záležet na psychologii postav, zároveň však nechává čtenáře, aby si mnohé domýšlel.

Bohužel filmové zpracování nezobrazuje složitost vztahu tak, jak jej Maugham napsal. V kritické momenty se hlavním postavám dostává rozřešení, v knize však k takové katarzi rozhodně nedochází. Kitty je zde zobrazena možná trochu smířlivěji a Walter naopak surověji. Ke slovu se dostává politické téma a léčba cholery, zatímco v knize jsou tato témata spíše v pozadí. Samotný závěr filmu pak ukazuje Kitty v lepším světle, než v jakém ji viděl samotný autor.

3 18.02.2018

Autor je sběratel příběhů obyčejných lidí. Z davu se stávají jednotlivci s jedinečným osudem, myšlenkami, radostmi i bolestí. Příběhy, které jsou nám předkládány jsou samozřejmě určitým výsekem, který se rozhodl autor publikovat, určitý střípek, který autorovi připadal nějakým způsobem atraktivní, významný nebo výmluvný.

Každý příběh je jedinečný, některé jsou vážné, některé radostné, některé jsou delší a jiné jsou zase pouhými momentkami. Starší lidé často vzpomínají na válku, léta v socialistickém Československu, či ztrátu partnera. Mladí lidé hovoří o tom, jaké to je žít po svém, často je z nich cítit nejistota. Jsou tady bezdomovci, námezdní dělníci, dívka, kterou čeká rande na slepo nebo muž, který se bojí své rodině říct, že je gay. Některé z příběhů jsou vysloveně tragické, protože i takový je život...

Ať blog či kniha, je to skvělá citlivá práce!

3 05.02.2018

Kniha pro mě byla příjemným čtením, které mi v mnohých pasážích připomnělo Woodyho Allena, jeho ironii, jeho nekončící fobie a umění vystihnout absurdnost určité situace. Zvláštní je, že Deník americké manželky chytře osciluje mezi více žánry a jeho vyznění se bude lišit podle toho, v jakém věku se zrovna do čtení dáte. Kdyby Sue Kaufmanová přidala více komických situací, mohl vzniknout čistě humoristický román, kdyby však ubrala ze své ironie a vtipu, vzniknul by vážný román o manželce, která balancuje nad propastí deprese. Sue Kaufmanová však namíchala z obojího trochu, takže s Tinou budete místy soucítit, ale také se zasmějete jejímu břitkému a pohotovému humoru. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli se dá tato kniha vnímat i jako nějaká feministická zpověď, ale nemyslím si, že by ji Sue Kaufmanová takto zamýšlela. Hlavní hrdinka je příliš chytrá na to, aby nemohla dělat to, co doopravdy chce a co ji naplňuje, a svého manžela zřejmě doopravdy miluje. Hlavní hrdinka je jako i sám příběh nejednoznačná, čemuž odpovídá i závěr, který jako by implikoval, že žádný z nás není tak úplně bez bázně a hany. A k tomu všemu každého z nás může potkat osudná ŠESTATŘICETITIDA…

3 29.12.2017

Tak jako ve většině McCarthyho románech, i zde je v popředí cesta, putování s útržkovitými rozhovory o pravdě, spravedlnosti a snad i nesmrtelnosti. Billy by dost dobře mohl být i hlavní postavou předešlého dílu hraničářské trilogie Všichni krásní koně. Tušíme, že před sebou máme hrdinu, který si nenárokuje téměř nic na tomto světě, ale zanechává po sobě stopu tím více. Snad proto, že pochopil něco tajemného z lidského údělu, který se mu během putování vyjevil.

Román nese typické prvky McCarthyho tvorby. Třeba to, že hlavním hrdinou je dospívající mladík s jistým neidentifikovatelným smyslem pro čest a spravedlnost, ústředním motivem je putování pohraniční krajinou sonorské pouště, kde se potkávají poutníci nejrůznějších smýšlení a ras.

3 04.10.2017

Obraz Dorian Graye patří k jednomu z mých literárních restů z dob povinné četby. Notorický příběh zná snad každý a tak pro mě kniha nepředstavovala nějaké velké překvapení. I přesto, že mě román zaujal, horko těžko jsem se dostávala přes prvních asi šedesát stran. Ty totiž nejsou zaplněny ani tak dějem, jako nekončícími bonmoty a neustálým poučováním lorda Wottona o životě, ženách, manželství apod. Tyto pasáže mě celkem nudily, ale naštěstí ustupuje lord Wotton v druhé polovině knihy do pozadí a na řadu přichází dramatičtější stránky románu. Knihu mohu těm, kteří jej nečetli vřele doporučit, i když k mým nejoblíbenějším asi patřit nebude...

3 04.10.2017

Šinkl a jeho velká síla je dnes už legendárním komiksem, který přináší nádherné a propracované kresby společně s neotřelým scénářem s opravdu překvapivými nápady. Šinkl je komiks, který překvapí vtipem, strhujícím dějem i neočekávanými zápletkami, originální jsou i samy postavy a situace jako například věštění Volgy pouze ve stavu sexuální rozkoše, ale také sama postava J´ona. Ten je sice hrdinou, ale ne tím klasickým komiksovým rekem, ale líným a pochybovačným šinklem z lidu. Příběh, který se čte jedním dechem, není pouze velkým dobrodružstvím, ale obsahuje také až nečekaně vážnou a existenciální rovinu. A stejně jako u Thorgala si říkám, jak nádherný film by podle tohoto báječného komiksu mohl vzniknout…

3 04.10.2017