carollfu komentáře u knih
Krásná ošklivost. Prostě Marilyn Manson. Co jste čekali?
(SPOILER) Zajímavé, číst Erebos 12 let po jeho vydání. AI se stává trendem a realitou, rozvíjí se a je jen otázkou času, kdy bude schopná manipulovat s lidmi jako v této knize. Plánuju si to znovu přečíst tak za dekádu, jsem si jistá, že pocit z ní bude úplně jiný, stejně jako posun AI.
Boha jeho, co tohle jako mělo být. Cringe se střídal s klišé jako na běžícím pásu, nevím, jestli to je překladem a nebo i originál je psán v takovémhle stylu, ale podle mě by přesně takhle neměla vypadat kniha. I kdybych opomenula opakující se (jakože fakt HODNĚ opakující se) slova, klišoidní postoj ke gotické komunitě a typickou teen sad girl s vojenskýma botama (au), tak i přesto jsem při čtení tohoto zjevu málem brečela hanbou kvůli samotnému příběhu. Absolutně nic mě nepřekvapilo, všechno se dalo vydedukovat už 20 stran předem a konverzace mezi Raven a Alexandrem byly hodně bolestivé na čtení. No nic, snad druhý díl bude lepší. 0.5*
PS: Jak tato kniha může mít 80%?!
(SPOILER) Následující text obsahuje spoilery.
Trilogie paní Rouxové mě nadchla, proto jsem bez váhání koupila i Dům Fúrií. Knihy po dějové stránce nemůžu srovnávat, každá je z úplně jiného soudku. I přesto jsem se však u této někdy až neskutečně nudila. Přátelství mezi Louisou a Leem mě nijak neoslnilo, autorka se podle mě strašně bála se přiklonit na jednu či druhou stranu a zůstala až do konce v podstatě neutrální. Avšak oceňuji morbidní pasáže, atmosféru Coldthistle House a úryvky z deníků pana Morningsidea, který byl fakt nejlepším charakterem v celé knize.
Tyto příběhy bych si dokázala představit jako seriál. Každý díl jeden příběh. Některé lepší, některé horší, ale všechny čtivé a zajímavé svým vlastním způsobem. 4*
No, asi takhle. Oproti prvnímu dílu se tento příběhově až neskutečně vleče. Nové postavy mě nijak neoslnily, avšak prostředí a tajemno zapůsobilo celkem slušně. Pohádky (příběhy prolínající knihu) jsou tak 50/50, některé dechberoucí, jiné prosté kopie již existujících pohádek (viz Šípková Růženka). S rozpoložením hlavní postavy jsem dokázala soucítit, protože tady lze jasně a přesvědčivě vidět, že nikdo není bez viny, za to má autorka mé uznání. ALE to nekonečné čekání na nějaký zvrat, neustále se opakující sezení u táboráku, obviňování, nevrlý Fen, divná Sana, vrány, kamínky a vrány, to člověku příběh trochu znechutí. První zvrat na konci (Sana) - 10/10, ale ten druhý (Ostříž) byl už trochu přes čáru. Spousta nevyužitého potenciálu. Ale jo, asi si další díl přečtu.
Dechberoucí a originální příběh, mám sice pár výtek, ale celkově se mi kniha líbila, ostatně jako vše od Meadové. 4*
Zprvu se mi nelíbila představa, že v této knize dělají z kůže mrtvých knihy, ani hlavní postava mi nebyla moc sympatická. Postupně jsem se ale do toho začetla víc a víc a ke konci jsem se již nemohla odtrhnout. Těším se na další díl. 4*
Uff. To bylo něco. O dost lepší, zajímavější a napínavější než první díl. I když jsem od počátku měla své teorie, skutečný děj tohoto příběhu všechny překonal. Až na pár výjimek skvělá knížka. 4,5*
Následující text obsahuje spoilery.
Předvídatelné a rozhodně ne kniha pro děti. Rozčilovalo mě, jak si autor na pár místech v příběhu protiřečí. Například, když Rachel s Brendanem dojeli výtahem do druhého patra, říká mu, že ji jen tak něco nevyděsí a na následující stránce řve strachy z netopýrů. Nebo ke konci, cituji: "Amy byla celý týden báječná kamarádka. Byla moc chápavá a laskavá, když jsem jí popisovala, co se dělo na ostrově strach. Ani jednou neřekla: Vždyť jsem ti to říkala. Varovala jsem tě, ať tam nechodíš." A doslova na následující stránce: "Varovala jsem tě před ním, Rachel. Varovala jsem tě, ať se nezaplétáš s nikým z Fearovy rodiny." = jako vážně? Dávám pár hvězdiček za prostředí a občasnou napínavou atmosféru, ale konec se dvěma únosci to totálně zazdil. 2*
Srážím body za francouzštinu v knize a za zhruba prvních 200 stran, jednalo se pořád o to samé dokola, až u Ztracených mě to začalo bavit... Líbilo se mi prostředí, bratr Stockham (byla ho škoda) a nápady s Rozcestím a Očistnými vodami. Dalšímu dílu asi dám ještě šanci. 3*
Následující text obsahuje spoilery.
Bylo nebylo, žila jedna psychicky narušená dívenka, která 'vesele' polykala denně svých sedm trpaslíků a věnovala se své rutině. Jednoho dne (teda spíš noc) ji skrz zrcadlo navštívil okouzlující skřítek jménem Jagger a řekl jí, jak moc je důležitá a že s ním musí odejít. Oukej, to je přeci úplně normální. Jenže unesli jejího stejně psychicky narušeného přítele Bailea. A tak se zjizvená Mary-Sue skrz strom dostala do Narnie za vlády ledové královny - pardon - ledového krále, který je zároveň její tatík. Po pár stránkách na útěku se dívenka seznámí s ženskou podobiznou Davyho Jonese z Pirátů z Karibiku, vlkodlačí dívkou a ignorantským Japoncem Kaiem, který všechno a všechny nesnáší. Naučí dívenku používat ledové drápky, vytvářet lavinu přímo v malé místnosti (páni!) a létat na tornádu. Klasika. Dočetla jsem to asi po ten harém, kam ji zavedl elf Jagger, dál jsem neměla sílu ani chuť číst. Přišlo mi to jako změť okopírovaných postav, situací a příběhů. Prvních 30 stran v léčebně jakž takž, ale zbytek? Ne-e, nechci, děkuju. Kdo ví, možná ji jednou dočtu. 1*
Tato knížka se sice tváří jako miloučký příběh pro děti a mladistvé, ale zdání klame. Z některých pasáží mě až mrazilo v zádech a u konce jsem prostě musela ukápnout slzu. 4*
Nebylo to vyloženě špatné, ale u Richelle Mead je stejně pro mě favoritem série Vampýrské Akademie. Sydneyin přístup k určitým věcem se mi protivil a často se chová jako Mary-Sue aka "všechno vím, všechno znám, všechno umím". Ale jelikož se mi tvorba Meadové líbí, rozhodně si hodlám přečíst celou sérii. 3*
Kniha celkem účinně působí na psychiku, což se mi ne vždy zamlouvalo a občas to i dokonce děsilo. Do posledního momentu nevyšla pravda najevo a musím přiznat, že jsem trošičku byla zklamaná. Role psychopata by mnohem více seděla jiným postavám. Stejně tak podle mě nebyl plně využit potenciál Slepé lebky. Jinak nápad je to skvělý, jen by mohl být zpracován ještě o fous lépe. 4*
Navzdory tomu, jak miluji Alexandru Ivy a její knihy, tato mě celkem zklamala. Nejspíš to byl autorčin záměr, aby kniha byla spíše o intrikách, důvěře a napětí, ale chybělo mi tam její typické jiskření mezi hlavními postavami. 3*
Úžasný, originální a dech beroucí příběh. Dokonale promyšlený, napínavý až do samotného konce. Doporučuju. 5/5
Rozhodně originální příběh. Ovšem, ne zrovna můj šálek čaje. Bylo zajímavé spolu s Crowbar Society pomalu, ale jistě řešit zapeklitou záhadu minulosti, sama jsem až do poslední chvíle netušila, co je Jawahal zač. Ale nevím, čekala jsem od toho víc. Konec je tak citově vyděračsky smutný, až mi to možná knihu celkově trochu znechutilo. 3,5*
Druhý díl Griši má oproti prvnímu více zvratů, spádů a akce. Ovšem, říká se: "Všeho moc škodí". Závěrečnou bojovou scénu s Temnyjem jsem zprvu moc nechápala, tolik příprav, tolik taktik a nakonec stačilo tohle? Navíc, Mal mi tak od poloviny knihy začal pěkně lézt na nervy svým chováním. Ale i tak jsem zvědavá na další díl. 4*
Spoiler!
Jednu hvězdičku srážím za Konstantinovu smrt, při které jsem uronila slzu... Jinak nemám žádné výtky, doporučuji