castiglione komentáře u knih
Jojojojojo a ještě jednou jo. Tohle mě baví - čtivé, napínavé, překvapivé, zamotané, tak trochu psycho, a jen nedočkavě čekáte, co se z toho na konci vyklube. Tak to mám ráda. Tak to má být. Někdy je potřeba se i bát společně s hlavní postavou a zapomenout na celý svět kolem.
Vítejte v KLDR.
Vítejte ve státě, kde je slovo považováno za ideovou zbraň.
Vítejte v ráji propagandy - nejdůležitějším nástrojem severokorejské vlády i vůdců samotných.
(Nina Špitálníková - Mezi dvěma Kimy" Na studiích v KLDR)
... z tohohle vlaku nelze vystoupit...
Pro mě za pět hvězd, naprosto jednoznačně. Řekla bych, že se tu velmi zdařil rozbor dětské dušičky po tak traumatizujcím zážitku. Zůstat v podstatě sama, jen se svými myšlenkami, otázkami, se svou minulostí, přítomností a budoucností...to je fakt silné kafe. Doposud nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet a k úplnému pochopení této knihy v sobě člověk musí mít nejspíš spoustu empatie. A slova - Přežít ještě neznamená žít - to dokonale vystihují.
Já ji prostě miluji! Myslím Agathu :) A že je místy trošku naivní a roztomilá? Copak to vadí, když o napětí není nouze? Teď myslím knihu :) A kolikrát jsem ji už četla? Už asi pětkrát :) !
Co se mi na této knize líbilo?
Začnu tím, co se mi nelíbí na jiných detektivkách a thrillerech (i když konkrétně u těch se tak nějak předpokládá, že "tak trochu ujeté" budou). Děj se úspěšně rozjede, slibně pokračuje a vy očekáváte tomu odpovídající rozuzlení, ale nakonec jako by sám autor nevěděl, co si s tím vším počít a jak to všechno vyřešit...buch a je tu příliš fantasticky "ujetý" závěr na dvou třech stranách...a vám spadne čelist...Cože?!?! S takovým výchozím potenciálem?!?!
Tak to u této knihy opravdu nečekejte. Dobrý a věrohodný příběh, fakt, že vrahem může být kdokoliv až do posledních stránek knížky ... a hlavně - závěr na jedničku s hvězdičkou!
Měla jsem z něj pod stromečkem velikou radost, je prostě krásný, a určitě jej využiji tak, aby dostál svému účelu - je to přece Čtenářský diář, ne?!
Téměř po celou dobu jsem byla rozhodnutá pro 5 hvězdiček. Kniha je úžasně čtivá, udržuje člověka v napětí, je prostě taková, kdy kradete každou volnou chvilku, abyste ji mohli znovu otevřít a začíst se, jednoduše řečeno tak, jak já to mám ráda a takovým knihám já 5 hvězd obvykle uděluji. Po zralém zvážení jedna hvězda dolů za rozporuplnost v konání jedné z hlavních postav, ta bezcharakternost mi nesedla, nevěřila jsem jí, a tak nějak cítím, že to mělo být jinak, ale kdo ví... do hlavy nikomu nevidíte ani ve skutečnosti...a tohle je thriller.
Taková ta klasika - jako za starých dobrých časů detektivek bez přehnaného popisu násilí a drastických scén. Škoda, že v Bretani jsem zatím nebyla, ale už několik let s touto myšlenkou tak trochu laškuji :) Koneckonců pozvánka to byla naprosto dokonalá, všechna místa jsem si pečlivě poznamenala, se strýčkem Googlem i vyhledala, tak už jen vyrazit :)
Kdybych takovouhle knihu četla před 13 lety, nejspíš bych ty mé dva -náctileté kačery už nikam samotné nepustila, tak se mi to zdálo dobře a věrně napsané (podotýkám, že na keškách v Salzburgu jsme byli v roce 2010). Fakt se mi tohle čtení líbilo :)
Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi nad nějakou knížkou tak tekly slzy...a se vší úctou si dovolím použít autorova slova:
"...a tak mi dovolte poslední velké poděkování, které patří všem, kdo se neúnavně a za cenu obrovských obětí starají o opuštěná a týraná zvířata a pomáhají jim nalézt milující domov. Jste andělé!"
(W. Bruce Cameron - Psí poslání)
Ne, rozhodně nejde o optimistickou knihu. Nazvala bych to sondou do duše lidí, se kterými si osud mnohdy pěkně pohrál, a kteří se s tím vyrovnali každý tak nějak po svém. Co jsem vlastně čekala? Asi něco...jiného? Wau, pane Paláne, klobouk dolů!
Tak skvělé, tak hrůzné, tak sci-fi, tak reálné, tak opravdové, tak emoční, tak...prostě tak za 5 hvězd. A vy, rodiče, co pečujete s láskou a trpělivostí o autistické dítě, máte můj veliký obdiv, protože my ostatní si to ani neumíme představit. Díky za takovou knihu.
Pamatuji si, jak jsme tenkrát v roce devětašedesát jeli s babičkou a dědou autobusem na zájezd ROH přes půl republiky. Na poznávací zájezd po západočeských lázních, jak bychom dnes řekli. A pro mě, jako čerstvou absolventku první třídy, prostě nuda. V Chebu mě babička vzala do trafiky, ať si teda něco na cestu do autobusu vyberu. Na pultu ležel krásný veliký žlutý
kreslený časopis s Myšpulínem a Vrtichvostem na obálce. Nic takového jsem do té doby neviděla. "Tohle bych moc chtěla," říkám babičce... no, a mám ho dodnes. A ty další taky. Prostě láska na celý život. A na kolik hvězd? Tady já bych dala tolik, jako je jich ve vesmíru!
Tak tohle mě fakt bavilo! Byla jsem rozhodnuta pro 5 hvězd, neotřelé téma, úžasné napětí, děj krásně klouzal...prostě prima čtení, které vtáhne. Jedna hvězda dolů za trochu moc hektický závěr, ty já prostě nemám ráda, ale to je osobní, nedejte se odradit. Co napsal Mayne dalšího? Sem s tím!
Dávám 5 hvězd. Za svá dětská léta strávená nad Ohníčkem spolu s Boříkem, Čendou, Mirkem a Alešem...jen ta Haraburďárna, kterou jsem jim tááák moc záviděla, mi v této knížce nesmírně chyběla.
Tato knížka by měla být povinnou četbou pro všechny rodiče, bez výjimky.
A shlédnutí filmu by jí mělo předcházet.
Asi mi bude trvat ještě hodně dlouho než ji strávím.
Pokud ji vůbec někdy nějak strávím...
...protože to je skutečnost z dnešního světa našich dětí.