certik003 komentáře u knih
(SPOILER) Bohužel pro mě knížka postrádala napětí, přitom mi obvykle pomalejší rozjezdy nevadí. Ale napínavá byla až od místa, kde se Jules ocitne v nemocnici. Jinak knížce rozhodně nemůžu upřít zajímavý námět a docela nečekané rozuzlení, protože jsem se opravdu obávala, že tam hlavní roli bude hrát magie. Tohle bylo prostě perfektní, ale... Co ale příběh hodně sráží jsou občasné nelogičnosti a vrcholem všeho je, že jedna osoba je jako dárce vhodná pro více osob a osoba pár dní po transplantaci jde navštívit druhého pacienta. Je mi líto, ale protože mám v rodině osobu s transplantovanou ledvinou, tak tohle mi prostě vadí a nadšení ze super konce se okamžitě vytratilo.
Těšila jsem se na detektivku z jiného prostředí, bohužel to vlastně paradoxně ubralo knížce na čtivosti, protože španělská jména jsou pro mě velmi těžce zapamatovatelná, o místních názvech ani nemluvím. Taky všichni tři detektivové mi byli nesympatičtí, jejich jednání místy neuvěřitelné, dialogy divné, obzvlášť mě překvapilo to, že o víkendu mají volno, přestože se celá oblast bojí sériového vraha. Rozhodně se mi líbilo prostředí, popis svátků a historická linka, motiv byl sice originální, ale přesto mi to připadalo takové šroubovité a divně nakombinované. Pokračování si nepřečtu.
Určitě jde o netradiční román, je psaný formou dopisů. Popravdě se mi taky občas stýská po té radosti, když jsem ve schránce objevila dopis. Ale knížka mě trochu zklamala. Sledování, jak román putoval, bylo zajímavé, i některé osoby, ale právě jiné byly dost nesympatické a i některé reakce mi připadaly neadekvátní.
Předchozí knížka autorky mi místy přišla ne úplně reálná, ale zato se mi strašně dobře četla. Tahle knížka byl uvěřitelná, pro změnu mi obzvlášť na začátku přišla jako napsaná pro náctileté a hůř jsem se do ní začítala. Jak ale děj postupoval, četla se knížka sama a moc jsem si děj užívala. Pokud si chcete u čtení odpočinout, doporučuju.
Myslím, že příběhů, kdy je na opuštěném místě skupina lidí aněkdo z nich je vrah, je víc než dost. Předchozí autorčiny knížky se miale líbily, tak jsem knížce dala šanci. A nelitovala. Hezky si se mnou pohrála,když jsem střídavě podezírala jednu osobu za druhou, protože jsem měla pocit, žepodezřelý je každý z nich. Výborně napsaný psychothriller.
Čtení, při kterém se vám doslova otevírá kudla v kapse a máte chuť ty lidi profackovat. Asi dokážu pochopit, že kvůli závisti, a díky mediální masírce, lidi Židy nenáviděli. Vím, že nenávisti se těžko zbavuje, ale alespoň stud by ji mohl otupit. To se ale nedělo, i když pak věděli, co se Židům dělo, většina to zpochybňovala, většina se tvářila, že o ničem neví. To mi prostě hlava nebere, a smutné je, že tohle je reálný příběh a po tom, co se přeživší z koncentráků vrátili domů a mysleli se, že všechny hrůzy mají za sebou, brzo zjistili, že peklo neskončilo. Jde o velmi silný příběh, ale mně bohužel neseděl styl psaní. Jindy by mi bylo líto, že kniha je tak útlá, tady mi to stačilo.
(SPOILER) Popis tísnivých a temných míst jde autorce skvěle, i napětí umí dobře stupňovat. Další věc, co autorka dokonale umí, je vykreslení postav a popis jejich psychologického myšlení. Je až neuvěřitelné, jak Bolton umí popsat nedůvěru lidí mezi sebou, ale hlavně to, jak i hlavní postavy nemůžou věřit samy sobě. Líbí se mi i linka z minulosti, popis přírody a chování zvířat. Do knížky jsem se hůř začítala, což by mi nevadilo, problém byl, že všechny tři postavy byly nesympatické a bylo mi lhostejné, která z nich by mohla být pachatel. V ději docházelo k různým zvratům, takže rozuzlení bylo překvapivé, ale pro mě ne až tak reálně uvěřitelné. Prostě nevěřím tomu, že by tohle zvládly děti. Co se týká zmizení těch prvních dvou chlapců, tam jsem se až nepochopitelně trefila, i když podle mě k tomu nevedla žádná indicie, a vlastně bylo tohle jednání i dost nepochopitelné, ale budiž. Přesto musím autorce přiznat, že její knížky jsou čtivé a ráda sáhnu po další. Teda mimo její sérii Rakvář, tu si nechám ujít.
(SPOILER) Knížka byla opět čtivá, nepostrádala i napětí a předpokládám, že dětem se bude líbit. Troufám si tvrdit, že jako dítě bych byla nadšená. Jako dávno dospělá už tak spokojená nejsem. Buď jsem velmi nepozorný čtenář, nebo v mém výtisku chyběly nějaké stránky, ale vůbec jsem nepochopila, jak se oba dostali z podzemí. Taky bych třeba chtěla vědět, jak dopadl Melichar. No a ten smutný konec… většinou si vůbec nedovolím do konce autorovi kecat, jenomže tady mi opravdu vadí, že krásně tajemná Prašina zanikla. Aspoň kdyby nějakou malou naději autor čtenářům nechal… Opět musím pochválit ilustrace. Pokud máte malého čtenáře, i toho, který potřebuje rozečíst, určitě jim sérii pořiďte.
Už ani nevím, co přesně na životě Coco mě tak zaujalo, že jsem si chtěla přečíst její životopis, přestože mě móda nezajímá. Knížku jsem si vybrala, protože měla vysoké hodnocení. Pro mě je ale, bohužel, nestravitelná a dokázala jsem přečíst jenom 250 stran než jsem to definitivně vzdala. Knížka je psaná velmi květnatým jazykem, autorka neustále odbíhá a popisuje osoby a jejich vztahy takovým způsobem, že mi v nich dělá jenom zmatek a chvílemi si nejsem jistá, o kom vlastně píše. Navíc mi dost vadilo, že v knize je napsáno, že sama Coco o svém ranném životě vůbec nemluvila, a pokud, že lhala. Ale autorka dost často popisovala, jak se Coco v dané situaci cítila, což mi přišlo prostě divné. Knížku jsem nedočetla a vím, že se o dočtení už nikdy snažit nebudu.
Určitě zajímavý náhled do myšlení někoho, kdo má bipolární poruchu. Myšlenkové pochody Olive byly velmi zajímavé, i když pro mě hodně chaotické a stále se opakující. Ale zřejmě velmi reálné. Možná bych ocenila, kdyby se autorka víc věnovala i dalším postavám. Samotná myšlenka o laskavosti k sobě i druhým, že je laskavost nakažlivá, je moc hezká, ale podle mě ne úplně reálná. Ale rozhodně to bylo zajímavé čtení.
Čtivě napsaný popis nástupu nacismu v Německu, život za války a po jejím ukončení. Nemůžu si ale pomoct, knížce něco chybělo, abych byla úplně spokojená. Autorka ji ale ukončila tak, že nejde sáhout po pokračování.
Velmi rozsáhlá a čtivá rodinná sága, která se odehrává v průběhu celého století. Moc se mi líbilo historické pozadí, dobře vykreslené charaktery postav, které se vyvíjely tak, jak je měnily probíhající historické události a komplikované vztahy v rodině. Škoda, že autorka nepřidala recept na tu úžasnou čokoládu.
Kdysi jsem viděla film, Doyle mě jako autor pořád míjel a tohle jsem poslouchala jako audioknížku. Asi protože příběh znám, trochu pro mě postrádal napětí, přestože jsem to měla i se zvukovými efekty. Nejspíš jsem měla napřed zkusit něco, co neznám.
Knížku jsem koupila, protože se mi moc líbily ilustrace, ale popravdě, když jsem ji před spaním četla tříleté vnučce, byla jsem trochu na rozpacích. Nejspíš se budu muset naučit, že napřed si ji přečtu sama, protože tohle čtení mi přišlo pro malé děti dost drsné. Je ale pravda, že jí to nijak nevadilo, opět mi při čtení dávala spoustu otázek k textu a obrázkům a nejvíc ji zaujala matrjoška, kterou měla Olinka. Takže největší radost měla, když jsem jí skutečnou matrjošku přinesla. Ten úžas v očích, že v panence jsou další a další, byl k nezaplacení.
Lindě nejde nefandit a nepřát jí, aby se začlenila do nového prostředí, ale občas jsem jejím reakcím nerozuměla. A i když to není zrovna veselé čtení, přesto knížku považuju za oddechovou, nejspíš proto, že prostě nejsem cílová skupina.
Přestože mi děj místy přišel pro děti ne úplně pochopitelný a překombinovaný, knížka se docela dobře četla, dověděla jsem se i nějaké informace navíc, což na této knížce oceňuju asi nejvíc.
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, je hodně smutný, ale přesto se hezky čte. Celou tu dobu jsem si říkala, co se asi stalo, kde se asi ztratila malá Elin a stala se z ní tak uzavřená a až netečná žena. Je neuvěřitelné, jak jedna domněnka může změnit celý život. Knížka se mi moc líbila, jenom na konci mi něco chybělo, i když nedovedu vysvětlit co. A moc se mi líbila úplně poslední stránka.
Knížka mě zaujala obálkou a líbilo se mi, že je z prostředí Indie - ráda prostřednictvím románů poznávám jiné kulturní prostředí. Příběh byl čtivý, zajímavý, s romantickou zápletkou, která ale není nijak přehnaná.
Anotace se trochu nepovedla, čekala jsem něco jiného, ale dostala jsem daleko lepší čtení, než je detektivka. Líčení vztahů lidí v době kolektivizace venkova je pro mě hodně zajímavé, tohle je navíc napsáno hodně poutavým způsobem. Byla to hnusná doba a lidi se podle toho taky chovali. Knížku určitě doporučuju, i když konec je takový trochu uspěchaný.
Knížky paní Váňové čtu moc ráda, i když některé se mi líbí méně, některé více. Tahle knížka se hodně slibně rozjela, autorka opět barvitě vylíčila vztahy v rodině a jejího bezprostředního okolí. Co jsem ale nepochopila, proč Lauru její kamarádi tak hodně nabádali, aby využívala další chlapy. A to, co od nich získala, mi nepřišlo moc reálné. Občas i reakce dalších postav. Konec mě trochu zklamal.