certik003
komentáře u knih
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Karin Lednická prvním dílem nastavila laťku proklatě vysoko a i když bych tomu nevěřila, že to jde, druhým dílem ji ještě lehce zvedla. Musím říct, že jsem nadšená. Zatímco události po vzniku ČSR jsem zběžně znala, to, co se dělo těsně před 2. světovou válkou, během a po ní pro mě bylo velké překvapení, a jako všichni se ráda dovím něco nového, obzvlášť tak čtivou formou. Vzpomněla jsem si přitom na jeden historický román, kde se rozhádaly celé rodiny a sousedství kvůli novému náboženství, tady to bylo kvůli národnosti. Je vidět, že historie se pořád opakuje a my jsme stejně nepoučitelní. A samozřejmě mě moc bavilo sledovat osudy všech hrdinů a jejich potomků v dalším nelehkém dějinném období a jsem zvědavá, co si pro ně autorka připraví dál. Moc se těším na pokračování.
Žena, kterou jsem byla
Kerry Fisher
Knížka, která ukazuje realitu dneška. Lidé, kteří žijí život přes sociální sítě, a vůbec je nenapadne, že všechno může být úplně jinak, než oni sami vidí. Lidé, kteří sami záměrně svůj život bezdůvodně přikrašlují, aby před ostatními vypadali lépe. Nebylo to žádné dechberoucí čtení, myslím, že z toho mohla autorka vytřískat víc. Nicméně bylo hodně zajímavé se podívat do mysli těch, kteříveřejně vystavují soukromí a jediné, co je potěší je dostatečně velký počet lajků. Oddechové čtení, které ukazuje sílu přátelství.
Bokovka
Barbora Vajsejtlová
Dalo by se napsat, že to bylo jedno velké klišé, protože takových příběhů se děje spousta. Ona - typická představitelka pro bokovku, on - typický chlap, kterého tak trochu postihla krize středního věku a stereotyp v manželství. Klasická situace - alkohol + pracovní večírek + sex na jednu noc, ale jak už to tak bývá, jedním úletem to nekončí. Nicméně je knížka napsaná čtivě a uvěřitelně a charaktery obou protagonistů se postupně vyvíjí, až by bylo Marka člověku na konci i líto. Přiznávám, že zvítězila ta škodolibější část mého já, která mu takový konec přála.
Nejsem z ledu
Anne Frasier (p)
Další pokračování série je opět čtivé, napínavé, s neotřelou zápletkou. Líbí se mi, že se Jude vyvíjí a začíná tát, jenom doufám, že s dalšími a dalšími nalezenými příbuznými autorka skončí, nebo alespoň v příštím díle si dá od tohoto tématu pauzu. Teda já opravdu hodně doufám, že bude další díl.
Sítě
Petra Dvořáková
Autorka si opět vybrala až patologické vztahy, tentokrát rovnou tří postav s nízkým sebevědomím, které se sebou nechávají manipulovat. Každá z žen je úplně jiná, žijí v různém prostředí a řeší velmi rozdílné situace a nešlo nesrovnávat, jak bych dané situace řešila sama. Jediná druhá povídka mi přišla ne úplně uvěřitelná a reálná.
Šachové figurky
Peter May
První knížka od autora mi moc nesedla, takže jsem nepředpokládala, že bych chtěla číst další. Ale dostala se ke mně audiokniha a protože jsem vždycky měla s poslechem mluveného slova problém, protože po čase přestávám vnímat, chtěla jsem to zkusit. A musím říct, že jsem si to opravdu užila. Jenom je škoda, že to byl třetí díl, rozhodně se ale chystám na ty předchozí, protože se mi knížka opravdu moc líbila. I když byl děj docela ponurý až depresivní, moc se mi líbilo vzpomínání Fina na vlastní minulost a popravdě by mi asi vůbec nevadilo, kdyby tam nebyla ta detektivní linka.
Zimní muži
Jesper Bugge Kold
Tohle bylo hodně zajímavé čtení, protože o 2. světové válce z pohledu Němců jsem toho moc nečetla. A i když jsem si vědomá, že nesmím soudit, protože jsem v jejich situaci nikdy nebyla, stejně jsem se tomu neubránila. Rozumím tomu, že humánní a slušný člověk ze strachu mlčí, ale i tak musím napsat, že Gerhardovo jednání mě strašně překvapilo a zklamalo. Knížka vyvolává spoustu otázek, ale odpovědi bych nalezla jenom, kdybych byla ve stejné nebo hodně podobné situaci.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Knížka je zvláštní směsí vnitřního monologu, vzpomínek a popisu přítomného děje. Zpočátku se mi špatně četla, ale postupně, jak jsem si na tento styl zvykala, se četla jedním dechem. Vladěna mi, jako většina autorčiných hrdinů, k srdci moc nepřirostla, přesto jsem ráda, že jsem knížku četla. Je prostě jiná a není pro každého čtenáře. Mně se to líbilo, ráda střídám různé žánry a styly psaní, a vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka u tohoto stylu psaní zůstala.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Chtěla jsem se pobavit u humoristického románu, ale tahle knížka je úplně jiná než jsem čekala. Britt-Marie na začátku působí až nesnesitelným dojmem, postupně vzbuzuje lítost a knížka mi přišla strašně smutná a dalším čtením už jenom dojemná, když jsem pochopila, že uvnitř nejsou lidi takoví, jak působí na své okolí. Všichni potřebujeme, aby nás měl někdo rád, ale hlavně, aby nás „viděl“.
Tajemství hedvábného vějíře
Lisa See
Autorka v knize moc dobře popisuje život v nízké i vyšší společenské vrstvě, také spoustu jejich tradic. Nějaké hodně malé „vědomosti"o postavení žen v Číně jsem sice měla, ale tahle knížka mi doslova vyrazila dech, vůbec jsem netušila, jak moc to bylo příšerné. Když jsem četla o podvazování chodidel, měla jsem pocit, že místo historickéhorománu čtu horor. Obě přítelkyně zrovna moc sympatií nevzbuzují, ale i tak mějejich příběh fascinoval, i když části, které líčí tradiční rituály, jsou popsány tak poetickým a vzletným jazykem, že se mi hůř četly. Ale i tak můžu knížku doporučit. Vlastně mám po přečtení některých historických knih pocit, že by si je měli přečíst všichni povinně, abychom si uvědomili, jak moc dobře se máme.
Skryté karty
Angela Marsons
Minulý díl mě trochu zklamal, tak jsem byla zvědavá, jestli to byla náhoda nebo bude mít série sestupnou kvalitu. Ale tento díl se mi moc líbil. Téma bylo zajímavé, děj se netříštil do několika různých případů a napětí postupně rostlo. Jenom toho konce nás autorka mohla ušetřit, to byla hodně velká podpásovka, myslím, že tohle nikdo nečekal. Ale už se opět těším na další pokračování s Kim.
Zimní voják
Daniel Mason
Řekla bych, že začátek je pro odvážné a trpělivé čtenáře, byla tam spousta lékařských termínů a celkově byl takový nezáživný. Kdo ale četl dál, ten byl odměněn. Z celé knížky na mě čišelo utrpení, zoufalství a bolest. Autor vlastně nepopisuje boje, ale úplně stačí popsaná zranění a detailní popis amputací různých částí těla. A líbí se mi, že dává důraz na psychické utrpení vojáků, změny myšlení jednotlivých postav i společnosti během války, ale hlavně i po ní. Protože ukončením války hrůzné zážitky nezmizí. Knížku moc doporučuju.
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
Překvapuje mě, že spousta čtenářůvidí jenom rozmazleného spratka. Já tam vidím rodiče, co absolutně nezvládli výchovu a po rozchodu se rozhodli, že mají právo na štěstí a tím nejhůř myslitelným způsobem reagují na to, že se Miky nedokáže smířit s jejich rozchodem. Rozhodně nevyznávám dnešní kult upřednostňování potřeb dětí nad čímkoli, na druhou stranu dětská duše je hodně křehká a zranitelná a někdo prostě potřebuje víc času a trpělivosti než se se situací dokáže smířit. Miky ale tento čas nedostal a vlastně jenom využil toho, že se jeho rodiče z pocitu viny nechali snadno manipulovat a potom už nevěděli, jak z toho ven.
Volba
Jakub Trpiš
Tohle byl pro mě hodně velký omyl. Za normálních okolností bych knížku odložila hned na 20. straně, ale protože mi ji půjčila kamarádka, tak jsem zatnula zuby a četla dál a pořád čekala na důvod, proč trvala na tom, že si to mám přečíst. Ale bylo to pro mě utrpení, a možná tím, že jsem to chtěla mít rychle dočtené, mi uniklo nějaké to kouzlo, které tam někteří čtenáři vidí. Tomáš byl napřed hodně negativní až nas*raný, což bylo nesmypatické, potom zázračně „zesluníčkovatěl“, což bylo na mě ale už opravdu moc. Co mě dostalo, je způsob psaní konverzace v některých částech. Jenom jména, za tím dvojtečka a text, co daná osoba říká. Možná chtěl autor zdůraznit, že je důležité pouze to, co osoby říkají, ale mně to připadalo, že spěchá a text se mu nechce spojovat. Poselstvím zřejmě mělo být, že když budeme všichni „hodní“ a budeme oplývat láskou ke všem okolo, bude se nám na této planetě lépe žít. To je sice krásná myšlenka, ale naprosto nereálná. Navíc ten mix žánrů byl už moc. Za mě prostě tohle ne.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Moc hezký vánoční příběh. Škoda, že takhle nejdou napravit všichni lidi...
Na útěku
Harlan Coben
Knížky od autora mám moc ráda, většinou je to sázka na jistotu. Čtivá knížka, napětí je přiměřené, děj je plný zvratů, velmi dobré vykreslení postav.
Nejsem živá
Anne Frasier (p)
Další pokračování a opět jsem knížku četla jedním dechem. Co se týká Eliota, měla jsem spoustu teorií, ale konec mě překvapil a těším se na pokračování.
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
I když měla knížka vysoká hodnocení, doslova mi vyrazila dech. Juliet a Declan v anonymních dopisech postupně odkrývají věci z minulosti, které je tíží a vzájemně si pomáhají, jak se vyznat sami v sobě, zjišťují, jak důležitá je komunikace, postupně se sbližují a nachází cestu ke svým blízkým. Přestože jde o smutný příběh, je zároveň strašně optimistický a vyvolává spoustu emocí. Tohle je knížka, kterou budu mít dlouho v hlavě a líbila se mi tak moc, že si ráda přečtu i další knížku od autorky, i když z pokračování této mám už dopředu strach. Určitě bych ji neoznačila jako YA, protože by byla velká škoda, aby ji kvůli tomu minuli dospělí čtenáři.
Už mě vidíš?
Sharon J. Bolton
Moje první knížka od autorky. Zajímavá zápletka, líbilo se mi to propojení s Jackem Rozparovačem, o kterém jsem toho zase tak moc nevěděla. Napínavé čtení, které gradovalo na konci, kdy si se mnou autorka slušně pohrála, protože už jsem pomalu netušila, kdo je kdo.
Levandulová zahrada
Lucinda Riley
Emily byla na začátku moc naivní a důvěřivá, hlavně v kontrastu s Constance, jejíž příběh byl zajímavější a mě bavil daleko víc. Nakonec ale i Emily postupně dospěla a podařilo se jí odhalit rodinné tajemství. Příjemné oddychové čtení.
