certik003 komentáře u knih
Lacey se z pozorovatelky a posléze vyšetřovatelky stává obětí. Opět zajímavý námět, přiměřené napětí, jenom bych ráda věděla, co se dělo v lese.
Další Ilanina dobrodružství, která rozhodně nenudí. Moc se mi líbí propracovaný svět, občas se ztrácím v těch nezvyklých slovech a musím přemýšlet, co to vlastně je. Hodilo by se mi mít po ruce výkladový slovníček pojmů. :) Moc se těším na třetí díl.
Všichni jsme plní různých křivd, otázka je, jak se s nimi kdo vypořádá. Líbí se mi, že autorka umí vyprávění podat jak z pohledu dítěte, tak z pohledu dospělého.
Moje první seznámení se světem neslyšících. Že to nemají jednoduché, jsem věděla, že je ještě v nedávné době ve škole učili tím, že na ně mluví, to mě dost nepříjemně překvapilo. Překvapilo mě i to, že znakování je tak moc odlišné od normální řeči a tím pádem je prakticky nemožné se naučit číst knížky. A se zahanbením musím přiznat, že mě nikdy nenapadlo, že v šeru nebo potmě spolu nemůžou komunikovat. Kniha popisuje příběh dvou neslyšících, každý z jiného prostředí, přesto jsem od začátku doufala, že se jejich osud spojí. Moc doporučuju.
Příběh plný smutku, osamění, volání o pomoc. Po dočtení ve mně zůstalo spustu emocí.
Knížka byla čtivá a napínavá, nevadí mi sci-fi prvky, i když tady mi to tak trochu přišlo až moc, ale vlastně to tam patřilo, jinak by konec nemohl být takový, jaký byl. První část rozuzlení jsem čekala, ta druhá mě teda fakt dostala.
Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu malého kocourka, myslím, že knížka mě bavila víc než moji neteř. Z předchozího komentáře jsem pochopila, že mám zkrácené vydání (z Alberta), což mě docela mrzí.
Zajímavý fantasy svět a velmi zajímaný nápad s paralelním světem a cestováním v čase. Hlavní hrdina je napřed nemastný, neslaný, ale když se potká s podivnými dětmi, začne se měnit. Podle stylu psaní je knížka určená dětem, ale nevidím důvod, proč by nemohla zaujmout i dospělé. Líbily se mi i další díly, i když ty už byly někdy až přehnaně akční, ale i tak se mi líbí celá série.
Moc hezký příběh Davida a jeho kocoura, ve kterém se děti doví o tom, jak vznikalo písmo, knížky a první knihovny. Při čtení jsem si oprášila vědomosti ze školy a dověděla se i něco nového. Určitě je to pro větší děti nebo spíš pro ty, co rády čtou.
Nerada čtu knížku, když už jsem viděla film. Tady jsem udělala výjimku a jsem moc ráda. Přijde mi, že vyjadřování autorky je takové úsporné a strohé a přitom řekne úplně všechno. Hlavní hrdinka na začátku moc sympatií nevzbuzovala, působila trochu povýšeným dojmem, co nad obyčejnými lidmi a jejich životem ohrnuje nos. Možná ale byla jenom vyděšená z nenadálého vývoje svého života, odlišného prostředí a sňatkem s cizím člověkem. Má štěstí, že to je právě Joza, který je sice jednoduchý, ale zato hodný. A tak se začne postupně měnit Hanulčin pohled na Želary a postupně se naučí je i Jozu mít ráda. Děj filmu je trochu odlišný, ale patří k těm několika málo, který se mi líbí stejně jako knížka. Přece jenom může paní Legátová popisovat krásu prostředí jak chce, ale obraz je obraz. A nesmím zapomenout na herecký výkon paní Adamové, která Lucku zahrála naprosto úžasně.
Prvních pár kapitol se mi ty ženy tak trochu pletly, ale postupem času jsem se začínala orientovat, děj byl stále zajímavněší a ten nečekaný konec mi doslova vyrazil dech. Moc dobrá zápletka, ráda si od autorky přečtu další knížku.
Knížka byla čtivá od začátku do konce, měla hodně zajímavou zápletku a konec byl pro mě dost nečekaný, ale o to zajímavější. Je vidět, že do nikoho opravdu nevídíme a většinu lidí vlastně vůbec neznáme. Určitě zkusím další knížku autorky a už se na ni moc těším
Tak jak mám ráda pestrost v literárních žánrech, tak ji mám ráda ve stylech psaní a úsporné psaní autorky mi sedí, proto jsem se na knížku těšila. Lákalo mě vyprávění ve dvou časových rovinách a pátrání po rodinném tajemství a hlavně jsem byla zvědavá, jak bude autorka líčit odsun Němců ze Sudet. Katalpa vlastně národnosti vůbec nijak neřešila, historické události byly tak nějak na pozadí příběhu a stěžejní byly spíš složité lidské vztahy a osudy. Knížku můžu doporučit, přestože Klára moc sympatií nevzbuzovala, konec autorka nechala na čtenáři, což mi trochu vadí, na druhou stranu je uspokojivý pro obě literární hrdinky, protože každá si může nechat svoji pravdu.
41/2
Milá oddechovka, psaná hezkou češtinou, která místy pobaví.
Autor rozhodně umí psát čtivě, graduje napětí, jeho postavy nejsou černé nebo bílé, ale krásně mění barvy naprosto nečekaným způsobem. Přesto mi ale motiv přišel nereálný a závěr překombinovaný.
3 1/2
Tohle byla moje první knížka od Hájíčka, který je tak moc chválený, že jsem od knížky měla velmi velká očekávání. A to asi byla chyba, protože i když to byl celkem reálný příběh, jakých se denně dějí tisíce, nebyl ničím výjimečný. Hlavní hrdinka mi neseděla, asi jsem málo intelktuální, věci, které se mi zdály zajímavé nebyly vysvětlené nebo ukončené, jen ten Krumlov mě potěšil, protože jsem tam před rokem strávila víkend.
Příběh se odehrává v době 2. světové války v Německu a ukazuje, že nikdo nemůže věřit nikomu, dokonce třeba i rodině a přátelům. To množství fanatiků a udavačů mě teda hodně překvapilo, i to, že hlásí úplné banality. Strašná doba. Tohle bylo to, co se mi na knížce moc líbilo. Závěr mi připadal uspěchaný, nereálný a přeslazený. Na knížce mi prostě něco nesedělo, ale i tak si dovolím knížku doporučit, už jenom pro to dobře a reálně popsané udavačství.
(SPOILER) Tenhle thriller byl doslova mrazivý. Kapitoly byly krátké, navíc napsané tak, že se těšíte na další. Nevadilo mi vracení se do minulosti, protože to vysvětluje vztahy mezi postavami a postupně odhalujeme jejich tajemství. Napětí pozvolna narůstá až k velkému finále, které teda není až tak moc uvěřitelné, ale v tomhle případě mi to vůbec nevadilo. Příběhů opuštěné skupiny lidí je moc, ale tahle měla originální rozřešení, které zároveň rozhřešením není, protože vrahem mohl být kdokoli.
Popravdě nevím, proč se uvádí, že jde o román v povídkách. Jsou to takové střípky ze života jedné rodiny od jejího vzniku, které jsou v různě dlouhých časových odstupech, vyprávěné všemi členy rodiny a některé jsou vyprávěné z pohledu více osob. Je to takový nehezký pohled na dnešní společnost, kdy spolu lidi prostě vůbec neumí komunikovat a nedokáží k sobě od počátku vztahu být upřímní a tím pádem od sebe mají nesprávná očekávání. Jde o běžnou rodinu, podobných příběhů se ději určitě spousty, navíc snad málokdo uvěří, že tenhle svazek může být pevný a trvalý a čtení vyvolává na začátku spíš něco jako nechuť k postavám, ke konci spíš smutek a přání být jiný. Mně se hlavně líbí způsob psaní Petry Soukupové, ty krátké jakoby úsečné věty které ale říkají úplně všechno. Ráda si přečtu další knížky.
Knížka opět čtivá, i když tentokrát mi chybělo víc napětí. Případ, který vyšetřovala Stacey byl pro mě jasný při prvním rozhovoru s matkou. Ale to je tím, že jsem se s tímhle tématem už párkrát potkala. Čekala jsem, že se tento díl ponese v duchu ztráty z předchozího děje, ale popravdě už to asi bylo moc, radši bych víc toho detektivního příběhu. Navíc ten, kdo si vezme tuhle knížku od Marsons jako její první knížku, už se k ní nikdy nevrátí. Nevadí mi, že vztahy postav se postupně rozvíjí a je lepší číst sérii postupně, ale i tak od detektivky čekám, že i když si přečtu samostatný díl, aniž bych předtím ze série něco předtím četla, užiju si detektivku a ty vztahy jsou tam navíc, ale neruší v ději tím, že jim nerozumím nebo odkazují na předchozí díly. Ale i tak mám sérii ráda a určitě si přečtu další.