CervenaVeronika komentáře u knih
Ze začátku mě kniha hodně bavila, ale ke konci už ztrácela dech a posledních 50 stran už jsem dočítala trochu na sílu.
Umístit ve sbírce jako první povídku Beatrice považuji za odvážný krok. Očekávala jsem, že i ostatní povídky se budou odvíjet takto bizarním směrem, ale byla jsem nakonec lehce zklamána.
Nicméně mě sbírka velmi bavila, je to přesně podle mého gusta, i když už zbytek nebyl tak extrémní.
Pro milovníky severské jinakosti velmi doporučuji.
Neurazí, nenadchne.
Anotace a téma mě velmi zaujalo, začátek super, pak začal ale příběh trochu skomírat.
Začnu s tím, co se mi líbilo. Bavilo mě téma otravy ptáků a řešení této problematiky na vesnici. Vztah mezi hrdinkou a její babičkou/rodinou.
Na druhou stranu, mi nejvíce vadily často zbytečná VKVčka i styl psaní přímé řeči, kdy v některých částech nebylo patrné, kdo říká co, někdy byl rozhovor rozdělen na řádky, někdy to byl souvislý text a jen podle českých koncovek v minulém čase nebo oslovení bylo patrné, kdo co říká. V neposlední řadě pak časté ukončení textu do nikam (Př. Dvojice vyjela na víkend, dohodli se, že půjdou na procházku a bum, hrdinka je doma.).
Bohužel ve mně kniha nevyvolala nic víc, než chuť ji co nejrychleji odložit.
Kniha byla velmi intenzivní a velmi se mi líbila její mystičnost.
Kouzelné vyprávění o Oybinu a jeho historii.
Kniha mi krásně přiblížila pro mě do té doby neznámou oblast Rychlebských hor.
O Banátu moc dostupných knih není a tak jsem byla před odjezdem ráda alespoň za toto ilustrované vyprávění.
Kouzelně přibližuje dění v Banátu, jen bych si přála, aby byla delší a propracovanější.
Četla jsem kvůli tomu, že v televizi se mi od dětství pohádka líbila. Nicméně knížka mi přišla o něco slabší, jakoby uspěchaná a nepropracovaná.
Vhodné letní čtení na lehátko, ale jinak neurazí, ani nenadchne.
Mám tu stejný problém jako u předchozího dílu. Spousta dějových linek, které se tak nějak přešly, bez většího vlivu na na celý příběh.
Kniha byla jen kopií svého "předchozího dílu", akorát o pár stránek kratší a tudíž i méně propracované.
Jediné, co mohu pochválit, je emocionální vydírání, které nenechalo ani jedno moje oko suché.
Myslím, že si mladší čtenáři zaslouží propracovanější příběhy a zajímavější příběhy.
Pro mě velmi důležitá kniha, neměli bychom zapomínat!
Přišlo mi, že se kniha zaobírala mnoha různými problematikami, ale všude škrábala jen po povrchu. Nedokážu si úplně představit dát knížku dítěti, které nemá ještě povědomí o válkách, emigraci či klimatických změnách.
Příběh to byl ale krásný, místy dojemný.
Kniha ve mně po dočtení zanechala mnoho emocí. S odstupem několika dní mi ale přijde, že je tam spousta nedokončených příběhových linek, které se tak nějak přešli bez jakéhokoliv vlivu na další vývoj příběhu, což mi přijde jako škoda.
Příjemný příběh, který vykouzlí úsměv na tváři.
Delší dobu jsem se zdráhala knihu číst. Z anotace jsem měla pocit, že je to o floutkovi, co to prostě nezvládl, protože se ani moc nesnažil.
Jak jsem se ale více a více dostávala k objevování samoty v přírodě, otvíral se mi i pohled k tomuto příběhu a tak jsem se rozhodla knihu přečíst.
Poslední týden, kdy jsem ji četla, se nemohu zbavit touhy udělat to samé. Kniha byla skvělou sondou do mysli člověka, který touží něco dokázat opravdu sám. V některých pasážích ale bylo příliš mnoho omáčky okolo, která zároveň nebyla vždy dobře učesaná, aby se pak člověk občas neztrácel v tom, o kom se zrovna bavíme.
Téhle knize neodpouštím, že mne tak vnitřně rozervala. Díky.
Hodně se mi líbila myšlenka, že člověk nemusí ujít celou stezku najednou, ale je v pořádku jít si svým tempem po etapách podle svých možností.
Nevím, kam knihu zařadit, kdyby to bylo YA post-apo, byla bych asi spokojená... ale pořád si kniha hrála na něco víc, než na co měla. Naprosto zbytečně se v příběhu věnoval prostor nedůležitým a nezáživným částem, tam kde se dalo více, lépe rozepsat pak stránky chyběly.
Opuštím knihu rozčarovaná a se smíšenými pocity.