CharlesWard komentáře u knih
Nelíbil si mi Tolkien. Ve srovnání s touhle náboženskou agitkou je ovšem J.R.R. pan spisovatel.
Mám pocit, že v tomhle guláši se snad nevyzná ani autor!
Zvláštní sbírka, která by rozhodně neměla uniknout žádnému milovníkovi fantasy.
Jedna hvězda za retrok nádech. Jinak byla knih bohužel plná balastu a neskutečně roztahaná...
Důkaz, že fantasy v Polsku nepíše pouze Sápek. Na rozdíl od něj, je to ale místy roztomile mělké a hloupoučké.
Zbytečná bichle, která tak nějak počítá s tím, že autor vydá další díly. V tomto případě ovšem pevně doufám že v češtině zůstaneme jen u toho prvního.
Naprosto totožný problém jako u závěru trilogie Stín Krkavce. První polovina knihy ještě jakž takž drží tempo, ale po vyřešení první příběhové linie, ji najednou dochází dech a Lukáš Lepka začíná přepínat na výpary. Tempo knihy se najednou neuvěřitelně zpomalí, a na stránkách se v podstatě vůbec nic neděje. Což si Lepkoun začíná uvědomovat až úplně v samotném závěru a najednou, jako by mu scházely stránky a nápady, jak celý ten nekonzistentní myšlenkový bordel ukočírovat. Příběhovou grcku se Lepka marně snaží napravit v hamletovském závěru, ale i tak zůstávají po přečtení epilogu nezodpovězené otázky. Proč nebyla domyšlena celá zápletka s magelordy? A co ta rádoby překvapivá situace z epilogu?
V podstatě identická situace s prvním dílem Stínu krkavce. Opravdu hodně postav, ve kterých se hlavně ze začátku budete docela ztrácet (já to řešil vypisováním) ale nakonec do sebe vše jakž takž zapadá. Problém ovšem je, že jsem se stále cítil, jako by mi někdo převyprávěl příběh, který vypravěči převyprávěl původní svědek událostí. Po přečtení totiž nemám úplně dojem, že vím co, jak, proč. Uvidíme co další 2 díly.
Čtivé ano, ale to je tak vše. V neskutečném počtu postav jsem se spíš ztrácel, a vlastně mi na knize přišlo dost znát, že jde o první část trilogie. Tak nějak jsem doufal, že autor alespoň naznačí, proč se děje to, co se děje, ale marně. Smíšené pocity, budu to muset nechat chvíli uležet.
Ryan rozhodně píše i lépe. Téměř polovina knihy postrádala klasický spád, kterým se vyznačují jeho další knihy. V závěru se toto částečně napravilo, ale škoda již prostě byla napáchána.
Jako by se Karika neúspěšně snažil napodobit syrovost prvního dílu Ve stínu mafie.
Brutální pseudo-romantická-dobrodružná nuda. Číst se snad daly jen sny o krvi a akčnější závěr. Strašný blábol.
Hloupoučká kniha. Prvních 150 stran se naprosto nic neděje a naopak v těch 150 následujících jako by Armstrong chtěl rozpoutat snad nukleární válku.
Kniha je čtivá, ale to je asi tak všechno. Okouzlení Rollinsem je nenávratně pryč.