CharlesWard komentáře u knih
Čekal jsem něco jako je Gauner, jen v africkém prostředí. Dostal jsem cosi, co není ani detektivka, ani dobrodružný příběh.
Další z řady těch poválečných thrillerů, který tak nějak nedokázal překonat pomyslnou čáru mezi průměrným a výjimečným. Pobavil mě alespoň ten humoristický zvrat na konci a sem tam jsem hodil očko po historických zápiscích. Kniha jako celek ale bohužel nepředstavuje nic převratného.
Důstojné pokračování původního kánonu, které bohužel trpí závěrečnou, kvůli smrti nedokončenou, povídkou. Pro fanoušky H. P. L. čtenářská povinnost.
Klub podivných činností představuje bezesporu zvláštní četbu.
PS: Anarchistu nehodnotím, toho jsem četl a hodnotil jinde.
Prvotina autora mě kupodivu zaujala mnohem víc, než její pokračování. Jen si nemůžu pomoct, že by si spisovatel měl někam zajít s tou fixací na uřezané části lidského těla... Kde já už jsem to jenom??? No v druhém díle přece.
Ne tak dokonalé jako série s Jakem Marockem, což je očividné, protože kniha vznikla dříve. Co mi ale na rozdíl od výše zmíněného Marocka tentokrát nesedělo, byly ony historické pasáže. Přišlo mi, že jejich vzdělávací funkce je nulová a v knize slouží pouze jako vata k prodloužení děje. V konečném důsledku tak uděluji 2.5 hvězdičky. Kniha má u mě taky jedno z dalších prvenství, je moji nejdéle rozečtenou knihou, asi proto, že jsem se do ní místy musel nutit.
Nevím, třikráte opakovaná variace na jeden a ten samý vtip už začíná být vtipná leda tím, jak je to zjevně opětovaně vykradená šablona stoletého staříka, tentokráte násilně naroubovaná na zabijácký námět.
Jedna z těch zajímavějších wallaceovek. Jen mi příjde úsměvné, že chytrý vyšetřovatel vždy odhalí i tu sebemenší pletichu každého zločince.
Zbytečně roztahané, zdlouhavé. Na mnoha místech se navíc autor vyhýbal pokračování v ději, a místo něj knihu prodlužoval hromadou linek s vedlejšími postavami. Konec sice nebyl z těch nejhorších, ale co to pomůže, když celou knihu přemýšlíte o tom, zda odložit či dočíst.
Sbírka průměrných povídek. Z průměru pak vystupují povídky Kód číslo 2, Královský Brahm, Muž, který se zabil a Bojovný Pérák Reilley.
No nevím. Po mé třetí přečtené wallaceovce, už mi začínají všechny jeho knihy připadat na jedno brdo. Nějaká detektivní zápletka, mužská postava, padouch, ženská postava a závěrečné romantické vyústění. 2.5 hvězdy.
Zajímavé povídky, které bohužel mnohdy kazí poněkud strohý závěr. A jak už to u sbírek bývá, některé jsou zdařilejší, než ty druhé.
Problém pana F. spočívá v tom, že píše o atraktivních věcech velice neatraktivním způsobem.
Citát na přebalu knihy tvrdí: ,,Carlssonovi kolegové z branže na něho budou žárlit!" O tom dost pochybuji.
Do závěrčného odhalení, jsem absolutně netušil, kdo by mohl být oním tajemným Žabákem. A to jsem měl dokonce 3 pracovní teorie. Po Smečce děsu moje druhá wallaceovka a právě díky ní jsem rád, že u mně Edgar dostal další šanci.
Největším tahákem knihy jsou jednoznačně povídky E. A. Poa a A. C. Doyla, které jsem už bohužel četl v jiných sbornících. Poněkud nadprůměrné mi pak přišly povídky Maska, Negotium Perambulans a Amina.
S Sherlockem se tohle ani zdaleka nemůže měřit. Chápu, že po všech těch letech, si Doyle asi potřeboval na chvíli od Holmse oprostit, ale E. G. asi nebyla ta nejvhodnější volba. Příběhy jsou velice strohé a když už dojde na akci, je tato velmi rychle odbyta a jede se dál. Po neotřelém detektivovi, představuje francouzský důstojník krok zpět. A to je škoda.