charlizee komentáře u knih

Jednoduše taková odpočinková četba :) Užívala jsem si provedení, které se neskutečně povedlo - vyloženě jsem se těšila, jaká ilustrace na mě čeká na další stránce. Samotná Aňa mě mile překvapila, nečekala bych takové metafory a přemýšlení v souvislostech - v tomto ohledu se jedná asi o nejlepší knihu napsanou herečkou, kterou jsem četla.

5 21.05.2016

My Fair Lady s Audrey Hepburn mě kdysi tak okouzlila, že jsem si byla jistá, že u knižní předlohy tomu bude nejinak. Kniha mi zpříjemnila jeden cestovní den, nemohla jsem se od ní odtrhnout. A vůbec nevadilo, že jsem příběh znala. Místy jsem se dokonce nahlas smála, tento typ humoru a jazykových hříček mi přesně sedí. Autor výborně zpracoval i přesah fonetiky do psychologie postav a jejich zařazení k určitým sociálním vrstvám.

5 05.05.2016

Přečetla jsem to jen kvůli kompletnosti série. Děj je zcela bez nápadu, čtenář se nedozví nic nového (nic, co by již nebylo řečeno v hlavní sérii, nebo nic, co by se nedalo odtušit). Navíc se nikam nevyvíjí ani styl psaní autorek.

24.03.2015

...Velké množství postav, navíc je každá označována dvěma až třemi jmény, takže někdy člověk při čtení musí přemýšlet, o koho vlastně jde... Napětí moc nefunguje, do čtení jsem se musela často nutit a skoro mě ani nezajímalo, jak to dopadne. Ve výsledku jde ale o zajímavý pohled na to, jak by křesťanství mohlo (mělo?) vypadat a je znát, že si autor dal záležet (historická fakta, umělecká fakta) a vše promyslel do nejmenšího detailu.

1 24.03.2015

Knihu jsem začala číst chvíli po jejím vydání někdy před čtyřmi lety a čekala od ní návod, jak přestat být workoholikem. Místo toho se mi ale dostávalo jen chvály na lenošení a instrukcí, jak své lenošení posunout na vyšší level. Po cca čtyřiceti stranách jsem knihu odložila. Letos mám rok "všehodokončování", a tak přišlo na řadu i dočtení Jak být líný. Zpočátku jsem byla přesvědčená, že kniha poputuje z mé knihovny o dům dál, ale nestane se tak. Knihu jsem začala vnímat úplně jinou optikou. Nejdříve mi vadily časté citace, až jsem si uvědomila, jak precizní práci autor odvedl, když každou svou myšlenku dokázal podložit myšlenkou někoho jiného. Jako by psal vědeckou práci o dnešní kapitalistické společnosti a o tom, jak nás moderní svět omezuje. Nakonec došlo i k tomu, co jsem si od knihy slibovala zpočátku - poslední dobou už nezůstávám ve svém zaměstnání ve volném čase, naopak odcházím i dříve, hned jak vím, že mám pro ten den hotovo a další práce by byla nad rámec mých povinností. Začalo se to dít nenápadně, ale přitom v jasné souvislosti se čtením této knihy. Nemyslím si, že by se ze mě měl stát lenoch par excellence, ale odnáším si spoustu myšlenek, jak být vyrovnanější bytostí. Jsem názoru, že aby se čtenáři tato kniha líbila, musí ji číst ve vhodnou chvíli. Před těmi čtyřmi roky jsem ji nejspíš odložila proto, že mi kapitalistický systém vyhovoval, byla jsem plná energie a měla jsem spoustu pracovních ambicí. To vše časem pominulo, dospěla jsem do jiné fáze života a i tohle čtení mi pomohlo se s tím vším nějak vyrovnat a (ač je to protichůdné k tématu knihy) chytit nový dech :)

2 15.11.2014

Ačkoliv je mi hororový a fantasy žánr nejbližší, povídky E.A.P. mě nedokázaly naplno vtáhnout do děje - to všude vychvalované stupňované napětí mi nepřišlo vlastně vůbec napínavé, popisy všeho byly velmi důkladné, přesto mi ale obrazy samovolně nenaskakovaly na mysl, tak jak je to u mě obvyklé. Pouze dvě povídky mě 100% oslovily - Černý kocour, kterého jsem četla už kdysi na gymnáziu v rámci výuky angličtiny, a Zrádné srdce. U obou byl příběh rozvíjen postupně, tudíž by nestačilo přečíst si jen závěr, aby člověk věděl, o čem to bylo - právě tak mi to připadalo u povídek ostatních. Vím, že veškeré líčení psychických stavů a detailů v okolí bylo důležité pro to slavné budování napětí, bohužel když to ale na čtenáře nezabírá, má pak skutečně pocit, že jde vlastně jen o ty závěrečné dvě strany... Ale samozřejmě znám spoustu lidí, kteří by byli tímto nadšeni, a proto těmto také knihu doporučím.

2 21.09.2014

Kniha je napsána velmi čtivou, popularizující formou. K přečtení mne inspiroval seriál České století, chtěla jsem si udělat jasno v některých otázkách české historie, potřebovala jsem si utřídit myšlenky. Tento účel kniha splnila. Problém jsem měla především s užíváním přítomného času pro minulost a příliš patrným názorem autora, který se na jednotlivé kapitoly nedokázal podívat jaksi "zvenčí". Jediné nestranné se zdají být ty o Benešovi a Háchovi - je vyvážena kritická i pochvalná stránka věci. U komunistických pohlavárů otevřenou kritiku dokážu pochopit, ale že by se na Masarykovi nenašlo nic, nad čím bychom se mohli pozastavit? A především pak u závěrečných kapitol bije do očí jakási nerovnováha - Klaus je vykreslen téměř jako polobůh, kdežto Havel vypadá jako prezident omylu...

2 21.09.2014