chiara
komentáře u knih
Povolené ztráty
Nora Roberts
Dala bych rada ctyri hvezdy, tema velmi dobre zpracovane, kniha mela spad, ale to mnozstvi vulgarizmu mi tam proste vadilo, hodne vadilo.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Taková moderní červená knihovna střihlá erotikou a neustálým vzájemným osaháváním rtů mezi hlavními postavami. Podle vysokého hodnocení jsem čekala absolutně něco jiného, ani oddychovkou to nemohu nazvat protože vždy při dalším vzájemném osaháváním rtů mezi hlavními postavami jsem musela přemáhat pocit toto dílko odložit. Za mně ztráta času, nakonec jsem nedočetla a skutečně odložila.
Zraju jako víno
Virginia Ironside
Skvěle napsáno a jelikož jsem přibližně stejná věková kategorie, o to víc mě kniha oslovila a pobavila.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Zpočátku ano, čtivé, vtipné. Tak během první třetiny knihy začal ale převládat pocit, jakoby většina informací byla hlavně o tom, kde se Ladislav zadarmo najedl a přespal, to, co jsem napřed brala jako poukazování na pohostinnost, mi s postupem přečtených stránek postupně přecházelo do vyprávění hlavně o tom jak lze procestovat kus světa s minimálními výdaji a s maximálním spolehnutím, že se vždy najde někdo, kdo jej nakrmí a poskytne nocleh. Takže já už dalšího Ziburu rozhodně číst nebudu.
Neptunův trojzubec
Fred Vargas (p)
Moje první kniha od této autorky a vůbec nevím jak ohodnotit. Detektivní zápletka byla skvělá, do poslední chvíle napínavá ale se stylem psaní jsem se vyloženě prala. Humor stylu lochneska a portál štrasbusrské katedrály mi vůbec nic neříkal a výše avizovaná jazyková komika v odlišnosti mezi kanadskou a evropskou francouzštinou mi hodně ale opravdu hodně vadila....takže hodnotím pouze těmi 3*. Nicméně vysoká hodnocení zde, mě nutí zkusit ještě alespoň jednu knihu této autorky
Konec léta
Danielle Steel
Chtěla jsem oddechovku na léto ale tohle už prostě nedávám, nevím proč po Danielle Steel vždy jednou za čas sahnu, pravděpodobně mě zlákají zdejší komentáře ale tentokrát už to bylo opravdu naposledy.
Polibek
Ed McBain
Tak já tentokrát jednu hvězdu dolů, to jednání v soudní síni jsem nějak nemohla zkousnout, hrozně zdlouhavé a tak jsem přeskakovala, což normálně nemám ve zvyku. Jinak hlavní linie knihy výborná.
Než slehne rudý prach
Süe-cchun Mu-žung (p)
Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla. Obálka knihy avizuje, že pro autora je příznačný stylisticky vybroušený "cynický realismus", zapomněli dodat, že podepřený četnými vulgarizmy. Prostě jsem asi neměla trpělivost a hlavně chuť se přenést přes začátek a zvyknout na styl vyprávění.
Tajemství obrazárny
Emil Vachek
Postava Maurina je neskutečně stupidní a pokud jde o češtinu, chvílemi vypadá jakoby šlo o nepovedený překlad.
Šest čtyři
Hideo Yokoyama
Ještě se mi nestalo abych vyloženě slovo od slova souhlasila s komentářem. Kdyby to bylo možné, dala bych soukrome alespoň pět palců za vystižení knihy jak v obsahu tak v rozsahu. Mimochodem, to klopýtání ve jménech bylo opravdu nepříjemné.
Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi
Hans-Joachim Lang
Velice emotivní kniha o utrpení žen určených k lékařským experimentům v Osvětimi.
Dokumentaristicky podáno několik příběhů žen, které na vlastní kůži prožily lékařské pokusy v osvětimském koncentračním táboře ale je zde zároveň zahrnuta spousta dalších jmen nebo čísel těch, které tímto utrpením prošly.
Musela jsem knihu několikrát odložit, nezvládla jsem přečíst v jednom kuse tu dávku hrůz, beznaděje, bolesti a zároveň snahy o přežití. Statečnost!
Poslední a pro mne snad ještě horší bylo čtení posledních kapitol „Osvobození“ (nová svoboda rychle ztrácela svůj lesk…) a „Léta poválečná“ o tom, jak se ženy vracely po válce do „běžného života“ a jak s nimi bylo jednáno a nakládáno. Lékařské prohlídky, posudky, odsouvání soudních rozhodnutí, protahování soudních vyrovnání. Politické vyrovnání, to jak se k němu Spolková republika postavila – téměř tak nechutné jako dění v koncentračním táboře.
Sedmdesát jar, písniček a povídání
Pavel Žalman Lohonka
Krátká zamyšlení k Žalmanem vybraným písničkám, k životu...moc příjemné čtení
Dům v Bretani
Marta Davouze
Tak nevím, po zpočátku příjemném, optimistickém čtení o novém začátku a životě v Bretani mi postupně paní Marta začala lézt na nervy a závěr knihy, doplněný o všechny věhlasné osobnosti se kterými se setkala, to dorazil. Prostě z celé knihy je cítit tak trochu snobství, chvílemi tak trochu víc. Asi nejvíce mě ke konci knihy udivilo její krásné vyznání Bretani, tak velice pěkně podané, oproti tomu jak dokázala vždy vypíchnout jen to špatné z ostatních zemí, které navštívila
Stanice Tajga
Petra Hůlová
Po dočtení knihy jsem byla trochu rozpačitá jaké dát hodnocení. Až teprve nyní, s několikaletým odstupem kdy si třídím databázi, přidávám další hvězdu neboť jsem si uvědomila, že mi tato kniha vlastně uvízla nezapomenutelně v paměti. Částečný problém jsem měla s množstvím postav a vzájemných příbuzností , několikrát jsem se musela vracet abych se ujistila kdo je kdo a s kým byl propojený. Naopak popis prostředí a tvrdého života v tajze vynikající, závěr perfektní. Hablund a jeho konec mi už několikrát samovolně naskočil v různých životních situacích a kupodivu vždy úsměvně.
Všechno dobré je k něčemu zlé aneb Řešení paní Hekaté
Paul Watzlawick
Tak nevím, asi ještě nepřišel ten správný čas na přečtení této knihy. Na mě zatím příliš odborné, chvílemi jsem měla pocit, že už jsem pochopila ale opět jsem se v textu znovu a znovu ztrácela. Musím to zkusit ještě jednou, ve větším klidu a v lepším rozpoložení
Brennerová
Wolf Haas
Nejvtipnější detektivka??? K popukání??? Parodie na detektivku a já parodie zrovna moc nemusím. Asi nejvíc mi vadilo, že vše je psané vypravěčskou formou, autor hovoří jakoby přímo ke čtenáři, chvíli tyká, chvíli vyká, do toho vkládá svoje myšlenky proč která postava jedná tak nebo onak. Prostě kniha mi absolutně nesedla.
Vzácné dary
Danielle Steel
Pár knih od autorky jsem již přečetla a jako oddychovka u které se nemusí příliš myslet a hlavně nakonec všechno dobře dopadne jsem po tomto žánru občas ráda sáhla. Tentokrát, nevím jestli to bylo mnou nebo knihou ale prostě jsme si absolutně nesedly, celkově mě dráždila, ani jedna postava mi nebyla sympatická, opakování určité myšlenky nebo děje stále dokola jakoby čtenář nebyl schopen udržet myšlenku....takže je vidět, že jako uklidňující četbu už toto používat rozhodhě nemohu
Mrtvá voda
Helon Habila
Zvláštní čtení, napřed jsem ohodnotila třemi hvězdičkami, nakonec musím přidat čtvrtou. Není to kniha, kterou přečtete a za chvíli o ní nevíte, určité myšlenky z ní se ještě nějaký čas po přečtení neodbytně vtírají do hlavy. Kniha byla označena jako "detektivka roku". Spíše než detektivka je to neutěšené líčení života v zemi zasažené těžbou ropy. Syrová Nigerie, ne z pohledu blahobytu, který by měla zajistit těžba ropy ale zdevastované životní prostředí, umírající lidé i zvířata, chudoba, útlak, strach a násilí, vzbouřenci a proti nim armáda, obě strany ale používají násilí, na které doplácí vše okolo...bezvýchodnost a bezútěšnost jsou hlavním tématem této knihy ... i když základem je příběh dvou novinářů, hledajících unesenou manželku jednoho z těžařských expertů, přesto jsem měla pocit jako by to byla jen okrajová kulisa.
Neustálé přeskakování v čase vpřed a vzad občas dezorientuje v ději
Major Pettigrew se nevzdává
Helen Simonson
Naprosto souhlasím s komentářem IYv, kniha je opravdu laskavým pohlazením po duši.
"Laskavé pohlazení" to naprosto vystihuje vyprávění o životě, o vzájemných mezilidských vztazích - přátelských, sousedských, rodičovských, o lásce - to vše prožívané postavou stárnoucího pravého anglického gentlemana pro kterého je slušnost naprostou samozřejmostí (kéž by bylo více takových majorů Pettitgrewů), je zde i pěkně zahrnutý pohled na rozdílnost kultur a samozřejmě nechybí ani anglický suchý humor. Jenom škoda, že se autor snažil v poslední čtvrtině nasadit větší dramatičnost, vyznělo to poněkud zmateně, nevěrohodně a jak z červené knihovny.