Christo komentáře u knih
Miluji objemné knihy, jak počtem stránek, tak obsahem. Tato kniha určité mezi ně patří. Jedním dechem se čte, a člověk lituje, že nebyla ještě delší. Ačkoliv King ve mě nezanechává příliš kulturní stopu po přečtení, s touhle knihou je jinak. Zanechala ve mě ponaučení, že svět a lidstvo má skutečně dvě protikladné stránky. A na každém z nás je určit, která je nám bližší.
Výborná Simmelovka, pro mě jedna z nejlepších.
„Kdo chce žít, potřebuje k tomu srdce, které dokáže čelit utrpení. Člověk musí vědět, že časy mohou být jednou dobré a jednou zlé. A hodný obdivu je takový člověk, který je za dobro vděčný a dokáže snášet zlo. "
Síla Nesboa je v šedém vidění charakterů, tak jak lidé jsou. Nesnaží se nic idealizovat a surovou přímočarou lidskostí je servíruje tak, že jsou sympatičtí. Syn a Šimon jsou zase přesně tací.
Kniha mi i přes svojí obsáhlost potvrdila, že Havel byl prezidentem humanismu.
V pragmaticko- racionální, prospěchářské společnosti si vykoledoval od mnohých posměch, zášť a nepochopení. Ve státě plném Zemanova hrubiánství a Klausova přízemního realismu je vše od Havla chápáno jako utopistické a hloupě naivní.
Žantovský napsal výborné shrnutí a myslím, že by si zasloužil jako poděkování i malé červené srdíčko.
Touto knihou jsem žil a to doslova. Zhlédl tři dokumenty o atentátu na Kennedyho, viděl znovu film JFK, vyhledával veškeré informace na internetu... Tím jsem se sám vracel do roku 1963. A způsobil, že se mi dokonale skloubila realita s fikcí, což měl jistě tento román za cíl a já si to jen bohulibě umocnil. Smekám klobouk (jistě, že texaským) před tak dokonalým a láskyplným dílem.
Tak to byl nářez...nerad bych používal klíše slovo jako nejlepší, ale skutečně tento díl je zatím nejlepším dílem této vázané ságy...pro mě bez váhání...Hra o trůny a Střet králů byly hezkou předehrou a v Bouři mečů nastala první skutečná vyvrcholení (čtenářské orgie:-))....dějový uragán s nečekanými překvapeními (někdy pěkně nemilými :-))
Bože, jak skvělá atmosféra a jak přesně vystihl chlapecké sny. Foglar podle mého názoru dává více než Rowlingová. Dává reálný svět v kterém reálně můžeme být lepšími a nemusí to být nuda :-)
Velmi zajimavý styl vyprávění. Nehledí na formu, ale každou větou vykresluje velmi trefně rodinné vztahy či vztahy obecně. Psychologie postav se nejlépe ukáže na konfliktech a to je zárověň největší slabostí tohoto vyprávění. Konflikt za konfliktem navozuje sklíčený pocit z četby, a proto už nevím, jestli s dalším románem dám autorce šanci. To si raději přečtu naivního a optimistického Hartla :-)
Klasika postapokalyptického žánru, kterou nelze překonat. Možná pouze tím, že by něco podobného mělo více dílů. Pokud by to byla sága, byla by mou nejoblíbenější.
Prý nejlepší detektivka od krále či královny žánru. Z této logiky vyplívá, že je to vůbec nejlepší detektivka. A s tím musím stoprocentně souhlasit!
Děsivě čtivé....na to že Merle je francouz a byl uvězněn za války je s obdivem, jakou racionální formou je Smrt je mým řemeslem napsán...smekám klobouk tomuto mistrovskému dílu!!!!
Dlouho jsem se na tento šestý román Umberta Eca těšil a jak už to bývá, možná i proto mě trošku zklamal. Eco se drží tradice až dobového stylu psaní, vždy zasazeného do doby, o které pojednává (nyní druhá polovina 19. století). Tento styl mi vždy velmi vyhovoval, protože přidává na autentičnosti a je přirozenou součástí vyprávění. Stejně tak Eco využívá postav a událostí, které se skutečně staly. A to vše by mi bylo sympatické, pokud by to nebyl jen historicky celkem věrný "seznam" postav a událostí. Narážím na Ecův až příliš vědecký způsob psaní tohoto románu. Chybělo mi i jiné využití postav a hlavního hrdiny než "pouze" jako spojnice událostmi.
Jinak velmi osobitá a zajimavá kniha!!!!
"The beatiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins" a mnoho řečí okolo....až přespříliš...nedošlo u mě k "překolejení Alp" a ani prožití záchvatu historie. A tolik jsme si to přál....
Ne život, ale tato literatura je jinde. O hodně dál a překonává i známější díla (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí). Mně už se líbil jenom o chlup víc Valčík na rozloučenou a Nesmrtelnost.
Bože,proč jsem ji nečetl v mládí a ne až teď v 35ti! Měl jsem víc rodiče poslouchat :-)
Přesto paráda veliká.
Starší tvorba, včetně tohoto díla, se mi o dost více líbíla než novější Vzorové dny či Za soumraku...
Přečetl jsem si ji po druhé, kvůli pokračování, které se chystá a také na druhé přečtení jsem si ji náležitě dopodrobna vychutnal. Pamatuji si, že před patnácti lety jsem Osvícení četl s napětím, co bude dál. Nyní jsem se spíš kochal detaily a přemýšlením, co King zamýšlí s postavami v Doktoru spánkovi...
Duna na 59. místě zde v žebřížku nejlepších knih. Sci- fi žánr mi není blízký a doufal jsem, že to nejlepší z tohoto žánru mi změní názor či dokonce vkus. Nestalo se tak a dlouho tento žánr ani nedostane, v tak velké kvalitní konkurenci, šanci. Z mého úhlu pohledu zde vyhrává forma nad obsahem. Zápletka je jednoduchá, pouze je zabalena do kompletně, a podle mě zbytečně, složitého světa. Práce obdivuhodná, ale nezábavná. A hlavně zbytečná.