Chytuš komentáře u knih

Hunger games jsem nečetla, jen viděla filmovou sérii, která se mi (obzvláště pak první díl) líbila. Takže nevím, nakolik literárně, ale příběhem jsou si obě série zatím dost podobné. Nicméně tahle knížka je primárně určená pro dospívající slečny a jako taková je velmi dobrá. Autorka až na vyjímky nesklouzává k žádnému patosu a příběh vede poměrně uvěřitelně a čtivě vpřed. Cia je sice místy chytřejší než inspektor Colombo, soucitnější než Gándhí a manuálně zručnější než leckterý mechanik, ale budiž. Tak má přece budoucí světový vládce vypadat :-)

53 04.06.2018

Po dočtení jsem pořád plná dojmů a emocí z tohohle skvělého příběhu, takže souvislé hodnocení bude hodně těžké napsat... Snad jen pár postřehů - předně jsem už dlouho nečetla knihu, od které se mi vůbec nechtělo odcházet (znáte to - ještě kousek, ještě kousek..), cestovala všude se mnou a já se do příběhu Elsi, Willema a Matildy chtěla nořit v každé volné chvilce... Už dlouho se mi nestalo, abych místy přes slzy neviděla na písmenka... Už dlouho jsem nečetla knihu, která by obsáhla tolik témat, o kterých se dá dlouho přemýšlet - nejen o válce a chování lidí v ní, ale i vině, rodičovství, o tom, že pomoc druhému nás někdy nutí dělat i hrozné věci, o tom, že nic není jen černé nebo bílé... Zlomení andělé se zařadili mezi moje srdcovky, na které hned tak nezapomenu.

82 24.05.2018

Je tomu už dlouhých 16 let, co jsem se poprvé dozvěděla, že všichni máme korálky v pupíku, zářící různými barvami... Tenkrát se mi knížka líbila ještě mnohem víc, než teď, přesto z nostalgie jí vysoké hodnocení dám. Je totiž neskutečně milá a pozitivní. Ať už prožíváte s Karin tu její bláznivou, "mimozemšťánkovskou" polohu, nebo se s ní rozhodnete zkoumat svoje vlastní nitro, zaručeně se u toho budete cítit skvěle. Mile. Místy trhle. Uvnitřněně. Usměvavě. Budete jí držet všechny palce. A o sobě si možná taky uvědomíte pár věcí :-) A za to všechno patří autorce veliké díky!
" Kdybych psala povídky, napsala bych o jednom dřevorubci, co šel prosit Pána hor a lesů, aby mu daroval zvláštní sluch, kterým by slyšel kopce mezi sebou rozmlouvat, stromy vyprávět a trávu zpívat. Ale přestože prosil usilovně a hluboce, žádným mimořádným sluchem obdařen nebyl. Namísto toho se mu jednoho dne stala strašná věc. Nešťastnou náhodou na něj spadl strom a přerazil mu nohy. Dřevorubec zůstal připoután na lůžko. Měl hodnou a milující ženu, která pro něj dělala vše potřebné. Procházel různými fázemi a různými stavy. Byly hodiny, kdy nepřetržitě plakal jako dítě, byly dlouhé hodiny, kdy bez hnutí hleděl a hleděl z okna jejich světnice, a byly hodiny, kdy v jednom kuse hladil ruku své ženy. A byly i hodiny plné zloby a vzteku a výčitek, adresovaných na Pána hor a lesů. Postupem času se ale zklidnil, a aniž by si to uvědomoval, pronikal hlouběji a hlouběji do lesního a hoského mlčení. Až jednou se to stalo. Ležel takhle se zavřenýma očima na zádech a lebedil si ve slunečních paprscích, které ho šimrali na obličeji. A najednou jakoby uslyšel něčí hlas. Byla to stará borovice, která zrovna pravila mladé borovici: "Ten náš ťunťa zatím ještě pořád nic, ale snad už na to brzy přijde. Myslel si, že může něco dostat darem. No, může. Ale dost často ke všemu, má milá, co stojí za to, člověk přichází přes dřinu a někdy i bolest. Jemu bylo umožněno nestarat se o nic jiného, než umění naslouchat. Tolik si přál slyšet, tak mu Pán hor a lesů vyšel vstříc. Daroval mu ideální podmínky. Podmínky, jaké má málokdo. Vždyť jen málokomu je umožněno o nic se nestarat a jen si tak být. On ale nic nepochopil. Zatím." " str. 148

54 19.05.2018

Vzpomínky (zcela jistě v mnohém autobiografické, i když autorka sama novely jako autobiografické nevydala) na dobu předválečnou, válečnou a těsně poválečnou. Pohled autorky na danou dobu je tragikomický, místy dovedený až do jakéhosi groteskního vyznění, ale hlavně podaný tak nějak zakaleně, snově, místy až psychedelicky. Navíc je použito neskutečné množství různých dialektů v přímé řeči, které by zvládl snad jen Cimrmanův Krátkozraký. Takové podání z díla dělá záležitost pro užší okruh čtenářů. Přirovnala bych to k abstraktnímu obrazu - někteří vidí skvěle ztvárněné dílo, někteří změť barev a čar...

58 17.05.2018

Dcery strážce majáku pro mě nebyly láskou na první pohled. Na začátku jsem totiž autorce trochu zazlívala, že vybrala motivy z jiných knih - Světlo mezi oceány skloubené s Vlakem naděje... Čím víc jsem ale měla přečteno, tím víc mé nadšení narůstalo. A závěr? Tak tam jsem už byla dokonale polapená v autorčiných sítích! Tu hlavní pointu jsem totiž dopředu neuhodla, takže závěr byl krásně překvapivý... Dokonce i na morální otázky došlo - jsme tím, kým se rodíme, nebo si svou cestu volíme a stáváme se vlastně tím, za koho se považujeme? Skvělé.

66 13.05.2018

Tahle kniha není jen k přečtení. Musí se s ní pracovat, aby člověk využil všechny její možnosti. Spousta skvělých myšlenek, hezké návody na vizualizace (skvělé cvičení s autobusem!). Místy jsem ale byla poněkud v rozpacích... Vezměme si třeba příběh Hannah, která se cítí ošklivá. Po týdnech duchovní práce se jí konečně podaří problém vyřešit - zajde si na lifting. Tomu říkám duchovní posun ve vnímání sebe sama!

49 08.05.2018

Tak tomu říkám parádní čtení pro kluky 9-10 let! Skvělá středověká fantasy plná dobrodružství, napětí, kamarádství, cti, hrdinství... Vše zarámováno nenásilným vedením mladého žáka zkušeným učitelem Haltem, který jakoby mimoděk předává Willovi a potažmo i čtenářům správné hodnoty do života. Myslím, že tady jsme byli nadšení všichni, dokonce jsme se s manželem trochu dohadovali, kdo půjde každý večer předčítat, aby nám nic neuteklo :-)

65 06.05.2018

Husákovy děti jsou bezpochyby novelkou pro pamětníky :-) Tenkrát bych jí ohodnotila jako "dóóst dobrý", teď se říká "hustýý". Takové osmdesátkové Pelíšky, úplně jsem se při čtení vrátila zpátky do dětství... A na dětství jsem zavzpomínala i při čtení Hřbitova prasátek, i když tady už je to opravdu hodně osobní - jako dceři chovatele (nejenom prasátek) mi popisované obžerství leccos připomělo :-) Bavila jsem se u obou... Ducha obou novel krásně popsali Ajtakrajta a Koškin, k tomu už není co víc dodat...

58 06.05.2018

Řekni mi zrcadlo, kdo je v knize zdejší, ze všech psychicky narušených nejšílenější?
No sice už od dob svých studií razím myšlenku, že každý má svoji úchylku, ale tohle byla silná, trpká káva. A já radši kafe s mlíkem...
Mimochodem další z knih, na kterou jsem v knihovně čekala asi půl roku. Co se to s těmi bestsellery děje? Nebo to asi bude mnou, zřejmě na tento druh knih nejsem stavěná...

82 26.04.2018

Manželé odvedle jsou jednou ze dvou knih, na které jsem v knihovně měla rezervaci věčnost, takže jsem čekala, že to bude něco, co mi vyrazí dech... Nevyrazilo. Nevyrazilo to ze mě dokonce ani žádnou pořádnou emoci. Sice jsem hrozně moc chtěla, aby to s maličkou Corou dopadlo dobře, na druhou stranu - chudák dítě s takovými příbuznými... Stručně řečeno - každý lže (nebo něco tají) každému. Postavy všechny veskrze nesympatické, což by třeba ani nevadilo, kdyby jejich charaktery vedly k nějaké katarzi, k něčemu, z čeho se mi čtenáři máme poučit... Takhle ale bylo zjevné, že nejde o čtenářovo poučení, ale pouze o to, aby v knížce bylo co nejvíc "šokujících" zvratů. Jsem zvědavá, kdy se toho ujmou filmaři, protože spíš než knihu mi text připomínal filmový scénář - zaměřeno na efekt a dějové zvraty. Zřejmě nejsem cílová skupina.

94 21.04.2018

Abych si Vyvoleného plně užila, musela bych odcestovat Citadelou asi tak 25 let nazpátek a nenápadně podsunout tuhle knížku svému mladšímu já. Jenže takové cestování časem je maličko složité a mé možnosti ... no řekněme omezené, že....
Tak alespoň odcestuji k dceři do pokojíčku a zanechám knihu v těch pravých, náctiletých rukou...

50 20.04.2018

Je libo pohádku šmrncnutou trpaslíky a tak trochu zombíky? Navíc s opravdu nádhernými ilustracemi? Ano, ano, ano, ale jedině od tandemu Gaiman & Riddell!

49 19.04.2018

Další knížka, která mate tělem :-) Zdá se útlá, ale je natolik nacpaná myšlenkami, že nejde jen tak přelétnout... Na první pohled se může zdát, že je hlavně pro křesťany. Já bych řekla, že je pro VĚŘÍCÍ. Nejsem křesťanka, můj pohled na Boha se od křesťanského pojetí v mnohém odlišuje, nikoli však od pojetí C.S.Lewise. A teď už vím proč. V jedné kapitole se totiž sám Lewis dotýká problémů, které má křesťanská církev a duchovní - mnohdy jsou totiž odkloněni od pravé víry víc, než jejich ovečky...
Rady zkušeného ďábla jsou knihou, ve které v každé etapě života najdete něco, co s vámi bude hluboce souznit. A v průběhu času se tohle souznění zřejmě bude měnit... Každopádně má velký potenciál zaujmout svými myšlenkami všechny otevřené duše.
PS: Hodněkrát jsem při čtení uvažovala, jak se asi jmenuje ten můj pokušitel, o kterém vím, že občas našeptává... Přišla jsem na několik verzí jeho jmen - a hlavně o to autorovi zjevně šlo, aby si čtenář lépe uvědomil vlastní jednání a svoje hříchy :-)

58 14.04.2018

K Nabarvenému ptáčeti jsem se dostala přes chystaný film pana Marhoula, jehož natáčení jsem měla tu čest se na jeden den zúčastnit. V té době jsem o knížce nevěděla zhola nic, řečeno nám bylo to, že děj je o židovském chlapci, který se ukrývá před válkou kdesi na východě a zažívá všemožné útrapy. To je ale velmi zkreslené pojetí - Nabarvené ptáče není primárně kniha o válce. Dokonce není primárně ani o židovské perzekuci. Nicméně obojí románem prosakuje jako krev přes tenký obvaz. Válka slouží jako kulisa, jako mocný spouštěč strachu a s ním spojených xenofobních projevů vůči malému černookému a černovlasému klukovi, tvoří podhoubí pro páchání nejneuvěřitelnějších krutostí, tady ale nikoliv ze strany "nepřítele", ale obyčejných lidí. O to bolestnější a krutější čtení to je.

Jsem daleka tomu komukoli tuhle knihu doporučovat, protože popisovaných brutalit je tu opravdu nepočítaně. Dokonce i vím, že už si jí znovu nikdy nepřečtu, což ale neznamená, že ve mě nevyryla hlubokou rýhu a že na ní jen tak zapomenu. Právě naopak - je to jedna z knih, které s vámi po přečtení zůstanou už pořád. Proto k ní přistupujte obezřetně a po předchozím zvážení toho, že všechny uvedené nechutnosti dokážete zpracovat. Protože pod tímhle bahnem je skryto spousta myšlenek, o které by bylo škoda přijít...

93 12.04.2018

Pozor pro tu maličkou část čtenářů, kteří o ději nic netuší - může obsahovat lehké SPOILERY. Čteno dětem (nerada to říkám) před spaním. Dlužno dodat, že už tak malé nejsou, jen nám zůstal tenhle předčítací zvyk, který baví jak nás dospěláky-předčítáky, tak děti, obzvlášť když je dobrá kniha. U Ohnivého poháru se mi ale bohužel místy moc nechtělo pokračovat v předčítání, a to z několika důvodů. Pokud už dopředu celý příběh znáte, tak se vám může stát, že prokousání se skoro 600 stranami vás místy bude nudit. Vůbec to na mě občas působilo, jako by si autorka myslela, že čím víc slov, tím lepší kniha... Zkrácení a menší ukecanost by místy nebyla na škodu - třeba vyvrcholení děje alias proslov Voldemorta na několik stran nebyl vůbec strašidelný - spíš jako bych slyšela mnohé politiky, kteří se strašně rádi poslouchají a než dojde k nějaké akci, tak u toho půlka voličů usne (pro srovnání u nás usnul jen ten nemladší posluchač). Také český překlad, hlavně vydání, které máme, je místy tak krkolomný, že si při předčítání nahlas nezadá s některými jazykolamy.
Na druhou stranu ale musím hodně pochválit celý vymyšlený fantazijní svět celé série - ten je krásný a neopakovatelný, všichni ti kouzelní tvorové, Bradavice, magické předměty, sovy, kouzelnické vyučování...

53 10.04.2018

Jakmile jsem tuhle knížečku poprvé uviděla, říkala jsem si, že jí slupnu jako malinu. Omyl přátelé, tohle není malina, to je pořádně zmrzlá malinová dřeň, kterou musíte vychutnávat velmi pomalu a důkladně! Je to pravá severská lahůdka - navenek zmrzlá a jakoby bez emocí, ale jakmile se dostanete k jádru, hřeje uvnitř... Paradoxní, nicméně u mě to tak bylo...
"Člověk má na vybranou mnoho způsobů, jak žít. Někdo mluví, jiný mlčí. Někdo se cítí dobře, jen když je mezi lidmi, jinému připadá, že je sám sebou, jen když je úplně sám, rozhodně čas od času. Benedikt se jinak lidí nestranil. Ale na svých adventních poutích si navykl obejít se bez lidského doprovodu, vesnické šplechty den za dnem ho tady v horách příliš unavovaly, jaksi se sem nehodily. V mládí to tak zlé nebylo. Ale člověk stárne. Kam se poděl hluboký klid a mír z minulé neděle? Kam se podělo to velké očekávání? A útěšná důvěra? Uplynulo od té doby opravdu jenom pět dní? Ačkoliv, co to říká? UŽ uplynulo pět dní! Tak je to správně. Protože měl být pomalu už zase doma - kdyby všechno šlo podle plánu. Místo toho tady ležel, utahaný jako jeho staré šaty. Rozervaný i na duši. Ach jo, čas letí, člověk už není mladý."

59 04.04.2018

Balada v próze, antická tragédie, lyrická próza. Velmi krásně poeticky napsaná. Melancholická. Jen mi z ní bylo smutno - tolik víceméně z vlastní vůle či romantických ideálů promarněných životů... Nejvíc mě na téhle knize upoutala neskutečná krása jazyka, který paní Zgustová používá. Výstižně knížku okomentovala Eremites, k tomu není co dodat...

53 29.03.2018

Kniha, která NIC neskrývá (roztomilý dvojsmysl :-) ... Už z názvu jasně víte, co máte čekat. Je to komiks, je o sexu a pojímá to všechno hezky od pravěku až po fiktivní budoucnost. Možná by název mohl být ještě doplněný na: "Sexkomiks - první nejvtipnější komiksové dějiny sexuality" Tak by už název opravdu mluvil za vše :-) Pobavila jsem se, poučila jsem se, co víc si přát?

53 28.03.2018

Před vážnými knížkami, které mě teď čekají, jsem si ještě chtěla zvednout náladu s Davem Barrym. Musím říct, že se mu u každé knížky povede mě alespoň jednou rozesmát až k slzám. Bohužel se mi tentokrát fejetony zdály vážně skvělé tak z poloviny (hlavně ty, které jsou obecně platné - takže když se DB strefuje do rozdílů mezi ženami a muži, píše o trampotách rodičovství nebo domácích mazlíčcích, je to prostě řachanda :-) Druhá půlka je bohužel poplatná místu vzniku a tím určeným čtenářům (USA - zdravotní systém, život v Miami - to všechno může Američanům připadat třaskavě vtipné, ale pro našince je to spíš než k pobavení, k nucení se k pokračování v dalším čtení...).

44 26.03.2018

Nechápu, jak je možné, že ve svých knihách dokáže Jodi Picoultová vždycky skloubit tolik různých témat, včetně nějakého opravdu kontroverzního (zde Aspergerův syndrom) a popsat vše tak nádherně barvitě a s takovým citem! Krásné, dojemné a zároveň drsné... Jde o detektivku, ale zároveň to detektivka není... Jde o detailní popis Aspergerova syndromu, ale vůbec to nejsou jen holá fakta o této poruše... Zkrátka Chytrá horákyně by se při čtení určitě tetelila blahem :-)
Užila jsem si všechny pohledy, ze kterých je příběh vyprávěný, ale nejvíc mě zasáhl ten rodinný propletenec - vyprávění Emmy, Thea a Jacoba. Knížku doporučuji všem matkám, nejlépe více dětí a ještě lépe matkám, jejichž děti taky až tak nezapadají. Vždyť co je přesně normální?
"Líbí se mi ta představa: Asperger je v člověku něco jako příchuť. Já ho mám v sobě ve větší koncentraci, ale kdyby se provedly testy, zjistilo by se, že každý v sobě má stopy Aspergera." str. 484
Prostě nádhera, znovu mi nezbývá, než složit opravdu hlubokou poklonu před autorkou za další skvělou knihu.

75 24.03.2018