Chytuš komentáře u knih

Eleanor na mě zaútočila a jednoznačně položila na lopatky. Naprosto jsem jí propadla hned od prvních kapitol! Tohle jsem nečekala, dokonce (proč to nepřiznat) se mi na základě anotace do knížky zas až tak moc nechtělo... Ale díky všem mým oblíbeným uživatelům, kteří Eleanor přede mnou podlehli podobně, jako já, jsem jí dala šanci a rozhodně nelituji. Spíš lituji toho, že knížka teď přede mnou leží dočtená a mně se už teď po Eleanor stýská. Její vtipné vhledy a komentáře byly pro mě tak lehounké, jako světla, odrážející se na vodní hladině - tančily a oslňovaly svým leskem. Ale pozor - v příštím okamžiku můžete celou scénu vodních světel nečekaně sledovat z pořádné hlubiny, kam sice Eleanor nechodí ráda, přesto nás, čtenáře, s sebou taky stáhne... Její cesta je bolestná, nicméně jasně vede ke světlejším zítřkům. A to bez okatého patosu nebo klišovitého sentimentu. Eleanor rozšířila mojí oblíbenou skupinku podivínů, které si musíte zamilovat a na které už po seznámení nikdy nezapomenete (podobně jako Backmanův Ove nebo Střihoruký Edward).

"Další týden mi Raymond v práci poslal elektronickou zprávu - bylo zvláštní vidět jeho jméno v doručené poště. Písemný projev měl skoro jako analfabet, ale to jsem čekala.

´Čau E, doufám, že u tebe všechno ok. Mám prosbu. Sammyho syn Keith mně v sobotu zve na 4cátiny (btw, ten mejdan se nakonec poved, dost se to protáhlo). Chceš jít se mnou? V golfovým klubu. S pohoštěním. Jestli ne, tak neva. Dej vědět. R.´

Pohoštění. V golfovém klubu. Hospodin dal, Hospodin vzal. Dva večírky během jediného měsíce! To je víc večírků, než na kolika jsem byla za posledních dvacet let. Klikla jsem na ´Odpovědět´.

´Milý Raymonde,
moc ráda s tebou na tu narozeninovou oslavu půjdu.
S pozdravem
Eleanor Oliphantová, M.A.´

Za okamžik přišla odpověď: ´:-)´

Takhle vypadá komunikace v jednadvacátém století. Obávám se, že náš národ je na tom s gramotností dost bledě."

91 18.01.2019

Poezii prakticky vůbec nečtu. Z dětství ale mám pár básní a sbírek, které se mi líbily už tehdy a dnes snad ještě víc. Jednou z nich je Maryčka Magdonova, kterou jsem si teď po letech znovu přečetla hlavně díky čtenářské výzvě. Petr Bezruč do téhle krátké básně dokázal vtěsnat hořký osud mladé dívky a zároveň kritiku tehdejší společnosti. Jsou prostě umělci, kteří málo slovy dokážou říct mnoho...

69 18.01.2019

Tato kniha není pouze ke čtení. Je to komplexní cvičební program pro děti s nedovyvinutým symetrickým tonickým šíjovým reflexem (STŠR).
V první části knihy autorky teoreticky shrnují projevy ADHD a ADD, tedy poruch soustředění dítěte a nastolují řešení ve cvičebním programu na správné dokončení STŠR. Pokud si nejste jistí, zda tento reflex je u dítěte vyvinutý, nebo ne, stačí podle jejich návodu provést jednoduchý test. Pokud test vyjde pozitivně, je v knize popsáno šestiměsíční cvičení, které zlepší problémy se soustředěním, koordinací i držením těla. Chce to jen vydržet a opravdu každý den pravidelně cvičit...

48 13.01.2019

Ach.. Fantasy pohádky s podobným vyvážením mě prostě baví. Tajemství, akčnost, dějové zvraty, špetka romantiky... Přesně ten pravý mix, který mě udržel v napětí. Sice nevím, jestli zařazení Pro děti a mládež je to pravé ořechové, dceři sice určitě podsunu, ale mladším synům bych rozhodně nedoporučila - některé scény jsou dost brutální, jiné moc romantické... Spíš bych zařadila mezi YA literaturu.

Každopádně hodnocení na přebalu knihy nelhala - Cersei Lannisterová i Dolores Umbridgeová proti Keris Veturii opravdu vypadají jako párek neschopných amatérek. Navíc je knížka skutečně tak návyková jako Hunger Games, pojí se v ní fantazie Harryho Pottera s brutalitou Her o trůny. Se vším po přečtení souhlasím, ačkoli před tím, než jsem začala číst, se mi tahle tvrzení zdála dost nabubřelá. To byl ale můj omyl :-) Na další díl se těším jak malé děcko na Vánoce :-)

Sice knížka v určitých pasážích měla malé mouchy, které možná někomu znepříjemní zážitek z příběhu, ale já zavřela obě oči a neviděla jsem žádné nedostatky. Naopak jsem viděla příběh v barvách, skoro jako soukromé kino. Cítila jsem suchý vítr z pouště. Viděla jsem Válečníky. Byla jsem na trhu s Učenci. Poslouchala jsem příběhy Domorodců. A neskutečně mě to všechno bavilo...

"Strach může být dobrý, Lailo. Může tě udržet naživu. Jen mu nedovol, aby tě ovládal. Nedovol mu, aby do tebe zasel pochybnosti. Jestliže se strach chopí vlády, musíš použít jedinou věc, která je silnější, nezničitelná, a bojovat s ním: svého ducha. A svoje srdce." str. 426

64 10.01.2019

Wow, skvělé doplnění učební látky pro všechny školou povinné. Kdyby dětem podobným způsobem látku o druhé světové válce podali všichni dějepisáři, věřím, že by v hodině měli hrobové ticho a kolem 30 dětí, hltajících každé učitelovo slovo. Tipuji, že ani zkoušení probrané látky by pak nebyl žádný problém a padaly by samé 1. V knihovně už na mě (a syna :-)) čeká i Mizerná první světová válka. A počítám, že ani to nebude poslední kniha od Terry Dearyho, která se u nás doma alespoň na čas usídlí...

64 05.01.2019

Nemám ráda škatulkování, takže při pohledu zpět vlastně nevím, proč jsem si knížku půjčila... Už při zařazovacím testu jsem si div neukroutila krk, některé otázky na mě byly opravdu neuvěřitelné:
Ranní vstávání: různé - vstávám obtížně - vstávám často jen s velkou námahou (krom toho, že 99% určitě dá variantu "různé", další dvě varianty jsou od sebe nerozlišitelné)
Jsem spíše: starostlivý - odvážný - stabilní - po dalších pár řádcích následuje obětavý - egoistický - starostlivý - přičemž starostlivý vás jednou zařadí do kategorie LUNG, podruhé do kategorie BEKAN. V otázce Mám sklon k: jsem si prostě nebyla schopná vybrat, vždy část z uvedeného ano, část ne... No ale nakonec jsem všechno nějak prošla a skončila s poměrně vyrovnanými výsledky u dvou kategorií (34-37) a s 29 body u třetí kategorie kategorie. Jenže ouha - na smíšenou osobnost 3 typů je potřeba nejméně 30 bodů. Takže Zamyšlená, ale pokud bych se ještě chvilku trápila s testem, tak tam třeba ještě ten jeden ohnivý bod na úkor těch ostatních dvou najdu a rázem už nebudu Zamyšlená, ale Šťastná :-D
Další potíž nastala v pročítání kategorie Zamyšlená - něco sedí 100%, něco vůbec. Problém je v tom, že stejně to tak může být i u jiných typů - třeba stavba těla a vzhled jsem Impulzivní (našla jsem i další 100 % shody u tohoto typu, něco ale znovu vůbec)... Takže znovu končím u stejné myšlenky - na co podobné škatulky vlastně potřebujeme? Vždyť do takové míry, do jaké jsou jednotlivé typy popsané, se přece každá z nás musí znát...
Dvě hvězdičky za přínosné informace o tibetské akupresurní masáži.

Skvělá, originální a britským humorem prošpikovaná fantasy. Skláním se před fantazií Neila Gaimana, která je zcela zjevně bezbřehá. Po dočtení stále hledám správná slova, nacházím jen obdivná citoslovce... Tak jen pro ukázku:

"Richard v duchu psal zápis do deníku.
Milý deníčku, začal. V pátek jsem měl práci, snoubenku, domov a život, který měl smysl. (Tedy, do té míry, do jaké má nějaký život smysl.) Pak jsem našel na chodníku krvácející zraněnou dívku a snažil jsem se být milosrdný samaritán. Teď nemám ani snoubenku, ani domov, ani práci a procházím se půl kilometru pod ulicemi Londýna s předpokládanou životností sebevražedné jepice."

Ve vydání z roku 2017 navíc potěší bonus v podobě povídky "Jak markýz získal zpátky plášť"

76 01.01.2019

Čteno synům před spaním... Výborný nápad na možnost vyzkoušet si jiné rodiče - určitě každé dítě k takovému bodu minimálně párkrát za své dětství dospěje. Kdo by nechtěl mít rodiče bohaté, slavné, rodiče, kteří nikdy nejsou unavení nebo tak pohodové, že svému dítku všechno povolí? Jenže ono to tak jednoduché není...
Místy byl děj na můj vkus až moc natahovaný, zkrácení by celému příběhu prospělo a dodalo mu větší šmrnc...

51 28.12.2018

Sbírky povídek obvykle trpí jistou nevyvážeností mezi jednotlivými kousky. Bohužel ani tady tomu nebylo jinak, nicméně hned musím dodat, že vyloženě nezajímavá mi přišla pouze jedna z nich. Ostatní ve stupnici velmi dobré až naprosto skvělé! Autor sice děj všech povídek zasazuje do daleké budoucnosti, nicméně u každé nám dává velmi současnou ťafku - ať už zabrousí na pole ekologie, medicíny, vzdělávání, genetického inženýrství, krize tradičního pojetí rodiny, konzumu ... vždycky je jasně vidět kritika současného stavu. Až se děsím, do jakých extrémů to všechno může dojít. O těch budoucích extrémech vás Paolo Bacigalupi svým stylem velmi snadno přesvědčí. Budoucnost z jeho pohledu je všechno, jen ne růžová....

58 28.12.2018

Když už venku sněží,
přečtěte si příběh svěží.
O Jackovi z Halloweenu,
co provedl jednu ..... (hloupost),
celé Vánoce řídit chtěl,
aby radost z něho každý měl.
Jak se mu to povede,
přečtěte si přátelé...

62 20.12.2018

Původně jsem knížku půjčila pro společné čtení synům před spaním. Jenže jak jsem jí pak celou růžovou držela v ruce, pro jistotu jsem si řekla, že čtecí pořadí trochu změníme. Takže jsem si knížku dala jako takovou pohádku před spaním sama.
Musím říct, že příběh je pro děti velmi vydařený, ale vyplnily se mé obavy - knížka je spíš holčičí... Nápad s prohozením těl kocoura Winstona a malé Kiry je báječný, nicméně tady pomalu končí "akce" a začíná taková vztahová rozborka - jak se vypořádá Winston v těle Kiry s nafučenými spolužačkami a jak se naopak Kira v těle kočičím vypořádá se vztahy s pouličními kočkami... Je pravda, že je tu i trošičku detektivního náboje (podrobnosti nebudu prozrazovat) a maličko dalšího vědeckého pátrání, všechno je ale tak hezky učesané, prostě holčičí :-) Každopádně myslím, že pro dívky 9-12 let ideální čtivo!

55 13.12.2018

"Je možné, že všichni v sobě máme vrstvy toho dobrého i toho špatného. Pravdy i klamu."
Tenhle citát podle mě naprosto vystihuje všechny postavy - ryze kladného hrdinu aby čtenář pohledal (snad jen Ross, ale to je možná jen tím, že se o něm moc nedozvíme, hraje pouze okrajovou roli). Oklamat může každý každého, s velkou šancí dokonce i sebe... Ví o tom dost celý trojlístek hlavních hrdinů - Lily, Carla i Ed. Ani jeden z nich Vám určitě k srdci nepřiroste, přesto působí jako dost živoucí postavy. Pro mě osobně maličký bonus, který jsem nečekala, v podobě postav s Aspergerem...
Příběh je místy na můj vkus natahovaný (kdo je zvyklý číst thrillery, nejspíš mu bude pomalejší tempo místy vadit), ale jako oddechovka mi velmi dobře posloužil.

63 11.12.2018

Můžou být základní fyzikální jevy podané dětem zábavně?
Budou tuhle knížku dobrovolně číst zvídavé děti na druhém stupni?
Můžete po přinesení knížky domů slyšet: "Mami, to jsem přesně potřebovala?"?
ANO - ANO - ANO :-)
Hned po dceři jsem knížku slupla taky, neb ve fyzice mám mezery, tak ať alespoň v základech držím tempo :-)

60 07.12.2018

Takové příběhy mám ráda. Nečernobílé. O vině. Taky trochu o trestu. O chybách, kterých se dopouštíme. O tom, jak jim čelit. O lásce. O osudových ženách - o matce, o první sexuální bohyni pro patnáctiletého kluka, i o první skutečné, hluboké lásce. O životě. A taky trochu o osudu.
"Myslím, že existuje něco jako osud. Věci, kterým nerozumíme. Dávají nám určité šance. Kdoví, co se za nimi skrývá?"
Po úplném dočtení oceňuji skvělý název celé knížky. Je to takový dvoj až trojsmysl, nezvěstný chlapec dvakrát zmíněný v knize, kdy tato skutečnost má význam pro děj (o tom tu teď nebudu spoilerovat). Pro mě je ale nejsilnější třetí význam - přerod chlapce v muže. Na konci knihy už Dominik prostě není tím chlapcem, kterým býval... Velmi, velmi dobré, skvěle napsané. John Searles zkrátka umí.

58 04.12.2018

Petra Soukupová tedy nikoho nešetří. Ani své postavy, ani čtenáře... Já si místy připadala, jako kdyby do mě sekala sekáčkem na maso a dostávala se až na dřeň...
Skvěle zpracovaná sonda do života jedné rodiny, vyprávěná Viktorem (jako jediným v ich-formě) a popisujícím pohnutky a chování jeho matky Hany a babičky Evy. Ze čtení mi místy nabíhala husí kůže díky skvěle propracovaným pohledům všech tří stran - každý z nich vidí situace svým úhlem pohledu. A samozřejmě se většinu času snaží o to nejlepší pro všechny... Jenže jak jistě všichni víme, subjektivní pohled na to, co je nejlepší pro všechny, obvykle nefunguje. A v téhle knížce je to naprosto jasně a průzračně zpracované... Škoda, že podobné vzorce chování kolem sebe vidíme hodně často, ale třeba lidem podobné knížky začnou víc a víc otevírat oči a konečně se poučíme...

108 23.11.2018

Opět skvělé! V tomto díle jsou sice Halt a Will po celou dobu odděleni, takže celou knížku sledujeme dvě dějové linky, obě jsou však zajímavé a nedají vám vydechnout. Četli jsme synům před spaním, kluci byli každý večer napjatí a škemrali o přídavek.
Nedávno u nás byli známí se stejně starými dětmi, rozečtené knížky si všimli, takže nám nabídli všechny díly jako audioknihy (prý poslouchali společně s dětmi při dlouhých cestách autem, děti seděly a ani nedutaly :-) Tak uvidíme, možná taky vyzkoušíme, zatím jdu každopádně zamluvit další díl v knihovně :-)
Zkrátka skvělá série, která baví jak děti, tak dospělé.

67 16.11.2018

Tak tahle knížka mi připomíná soutěž v mixování koktejlů... Možná si někdo myslí, že pokud se smíchají samé kvalitní suroviny, tak výsledek bude kvalitní na druhou. Opak je pravdou, přátelé. Pokud smícháte archivní víno s irským ležákem, do toho chrstnete trochu šampaňského a dochutíte kvalitní whisky, dostanete nápoj nevalné chuti, o vůni nemluvě. Nevylepšíte to už ani šlehačkou...

POZOR - pokud čtete dál, může komentář obsahovat možné lehké spoilery.
A stejně tak je tomu u tohoto románu. Začne jako temná postapo sci-fi, ze které se ale po pár stránkách společně s hlavním hrdinou Tomášem vzbudíte a zjistíte, že tohle se vám jenom zdálo. Pak se žánrově vydáte do duchovní literatury ala Muž, který chtěl být šťastný. Tak pokračujeme celou první třetinu knihy s malými romantickými odbočkami. Pak bum a je tady detektivní rovina, kde se střílí, utíká z vězení apod. V mezičase nicméně nezapomínáme na meditace, meditujeme a zvyšujeme svojí energii... Následně, abychom těch žánrů náhodou neměli málo, přesuňme se na pole politického thrilleru. Navštivme premiéra, vysvětleme mu, co je pro lidstvo nejlepší, aby nespadlo do katastrofického postapo scénáře, který vídá Tomáš ve svých snech. Ale nebojte se, v závěru přijde pohádkový konec, katastrof není třeba se obávat, pokud pozvednete svojí duchovní úroveň, nic není ztraceno... Kladně hodnotím některá duchovní poselství z knížky, nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že pokud by autor pojal hlavně jako duchovní literaturu a nepouštěl se do dalších žánrů, mohlo to dopadnout mnohem lépe.

64 13.11.2018

U Ohniváka vidím jasnou analogii se sérií Matrix. První díl je dechberoucí, všechno pěkně funguje a vybízí k přemýslení. Druhý díl pak zřejmě vznikl na efekt. Není to špatné, ale poněkud méně duchaplné... V podstatě to přede mnou krásně vystihla simona8126, její komentář je velmi trefný. Včetně toho, že nemám ráda nedokončené příběhy, takže dalšímu dílu šanci ještě dám a budu doufat, že to u třetího dílu téhle série nedopadne jako s Matrix Revolutions :-)

53 11.11.2018

Před nedávnem mi volal manžel z knihkupectví a říká: "Mají tady krásnou vegetariánskou kuchařku, nekoupit jí?"
"Tak zkusíme jí nejdřív půjčit z knihovny, vyzkoušíme pár receptů a uvidíme..". Následovalo na jednom konci poněkud nespokojené "Tak jo." Na druhém konci (po zavěšení) jásavé "Jo!"
Malá odbočka od tématu pro mladší dívky a ženy: NIKDY, ale skutečně nikdy si od partnera nenechávejte koupit kuchařku. Nejen že podle ní budete muset vařit, ale budete muset uvedené recepty vychvalovat.. A jistě se každá z nás ráda vyhne větě: "Ach, kdybys mi nedal tuhle úžasnou knížku, nikdy bychom neochutnali tenhle božský pokrm!" Konec odbočky...
Takže knížka je konečně půjčená. Dnes jsem vyzkoušela první recept a to Pečené lilky s pošírovaným vejcem. A nastaly problémy. Začala jsem trápit oblíbenou zeleninu: pečený lilek je nutné použít bez slupky, rajčata taky bez slupky i bez jadýrek. Chápu, že jsou to běžné postupy šéfkuchařů, mě se ale takové plýtvání trochu příčí. Nicméně nejhorší mělo teprve přijít - konfitovaný česnek. Tak to už jsem šla do vývrtky a od postupu se mírně odchýlila (zapomněla jsrm na slovo "konfitovaný")... Ale abych jen nehaněla, výsledek byl dobrý, takže ještě dalším receptům šanci dám...
První dojmy jsou však jasné: dokonalé možná, jednoduché ani omylem...

56 10.11.2018

Velmi zvláštní kniha. Poetická a zároveň realistická, až to místy bolí. Citlivá a zároveň krutá. Plná rozporů - nemluvě o obálce, navrženou zřejmě někým, kdo tenhle román snad vůbec nečetl... Ve spojení s názvem totiž evokuje nějaký sladkobolný románek, kterým ale vůbec není. Ale abych byla upřímná - jde tu o lásku, ale o lásku ve všech možných podobách - dětskou k rodičům, sourozeneckou, mileneckou, lásku k dětem. Ani jedna z těch forem není jednoduchá. A nebo je? Jak říkám, knížka ve mně nechala spoustu otázek, ale i hlavní poselství - prožijme život vědomě, žijme teď - ne křivdami minulosti, ani ne nějakými představami, jak by bylo kdyby...

Doporučuji všem, kdo se chtějí dozvědět, co je na konci samoty... Já tam toho našla opravdu hodně - lásku, smíření, odpuštění, chuť do života... Krásné.

64 05.11.2018