Chytuš komentáře u knih

Další český autor, o kterém jsem nevěděla vůbec nic - o to větší překvapení a požitek byla tahle kniha. Moc nevyhledávám knihy s dvěma časovými linkami, protože obvykle se mi jedna z nich líbí mnohem víc a při střídání se už těším, kdy na tu "lepší", obvykle tu historičtější, znovu dojde - tady jsou ale příběhy krásně vyrovnané, v obou rovinách vyprávění (30-40 léta 20. století a 90 léta 20.století) se pořád něco zajímavého děje - jak historicky, tak v dění kolem jednotlivých románových postav, takže jsem se spíš dostala do stavu "ještě jednu kapitolku" a "ještě jednu"... Konec byl na můj vkus až moc sluníčkový, ale proč si občas nedopřát takovou pohádku s dobrými konci pro dospělé? Velmi doporučuji, četlo se skoro samo :-)

150 09.01.2024

UCHOKNIHA. Před lety jsem viděla film, který se mi tenkrát hodně líbil, proto jsem si chtěla příběh připomenout i v jeho knižní podobě. A rozhodně nelituji - příběh Díny je okouzlující v obou podobách. O Díně Bible moc neříká, takže byl prostor pro vystavění originálního nového pohledu na celý její život. Knížka je hodně ženská v tom pozitivním slova smyslu - ukazuje život žen v tehdejší společnosti nikoli jako podřadných bytostí, ale žen, které si dokázaly v omezeních společnosti vytvořit svoje vlastní pravidla a dokázaly v rámci možností jít svou cestou, která ovšem v ničem neztrácela ženskost. Krásné a inspirující...

66 09.01.2024

UCHOKNIHA. Nebyla to láska na první slůvko, spíš naopak - zpočátku mi docela trvalo zorientovat se v postavách. Netrvalo ale dlouho a byla jsem lapená - Sudety (konkrétně Krkonoše) a spletité příběhy a vztahy lidí. Lidí, kteří staletí nemuseli řešit, zda jsou Češi nebo Němci, prostě tak to v těch krajích vždycky bylo... Najednou se ale musíte rozhodnout, k jaké straně se přidáte... Moc hezky zachycené předchozí první půlstoletí - od dob, kdy po Krkonoších lyžoval Hanč, až po dobu po druhé světové válce. Rozhodně doporučuji!

77 09.01.2024

U téhle knížky lituji pouze toho, že jsem na ní nenarazila dřív - konkrétně v době, kdy byla u nás vydaná - v té podivné kovidí době byla totiž pro čtenáře ještě o hodně aktuálnější. Jelikož jsem teď měla půjčenou zároveň i Neposlušnost lásky, připadala mi tato předchozí o něco málo ochuzená, ale to je pouze můj problém v tom, že jsem obě knížky zhltla prakticky zároveň. I do téhle totiž Christina Von Dreien vložila mnoho optimismu, klidu a lásky pro všechna rozbouřená srdce!

64 08.01.2024

Útlá knížečka, nabitá láskou. Krásné, jemné a povznášející myšlenky. Velmi inspirativní.

60 08.01.2024

UCHOKNIHA. Parádní odpočinková knížka - kombinace cestování v čase s humorem, špetkou intrik i romantiky. Občas jsem musela přimhouřit obě oči, protože Max byla taková ta ušlápnutá superhrdinka, která si není vědoma své přitažlivosti, ale chlapi se na ní lepí jak vosy na bonbon. Občas jí něco dost ujíždí a chová se infantilně, v další hodině pak zachraňuje svět. Ale uvedené výtky byly jen drobnou chybičkou, další díl si rozhodně nenechám ujít :-)

62 08.01.2024

UCHOKNIHA. Myslím, že slovíčko "kvantové" je moderní, tak proč ho nešoupnout rovnou do názvu knihy, že? Nenechte se mýlit - tahle kniha je uklidnění a uvolnění mysli zkrze zastavení myšlenek. V praxi se tomu už dřevních dobách říkalo meditace, ale to by asi nebyl takový chyták. Každopádně nezatracuji, jen jsem čekala něco trochu jiného, než návod na různé meditační techniky... Na druhou stranu musím říct, že návody byly hezky prakticky podané a v knížce nebyl žádný zbytečný balast, proto nakonec hodnotím poměrně vysoko.

57 08.01.2024

UCHOKNIHA. Parádní příběh tří žen, ze které na sobě můžete (při troše štěstí) najít z každé něco. A každá vám může něco dát a to je krásné. Babička Boží je prostě boží :-) Celý road trip ve složení babička - vnučka je parádní, plný vtipných i dojemných momentů a dokazující, že cesta je cíl. Užila jsem si každou chviličku, strávenou s touhle bizarní dvojkou. Pobavila jsem se, i rozněžnila - a to je přesně to, co jsem od knížky čekala!

63 08.01.2024

Útlá knížečka, vhodná spíš pro začátečníky. Ohledně tématu se mi mnohem víc líbily knihy od Mabel Katz, která jde podle mého názoru více do hloubky. Každopádně pokud jste o ho´oponopono nikdy neslyšeli, může být tahle útlá knížečka správným kompasem pro další hledání...

53 08.01.2024

Šamanská moudrost je mi velmi blízká, v mnohém bližší, než Východní moudrost - ale to samozřejmě záleží člověk od člověka. Mám ráda duchovní literaturu, kde se mi otevřou nové obzory a to u téhle knihy fungovalo - například čakry - většinou se uvádí jen sedm center, které jsou v těle (začínají kořenovou a končí korunní čakrou). Šamani věří, že máme ještě další dvě čakry:
"Jedna se nachází nad hlavou v rámci našeho energetického pole. Můžete jí vidět namalovanou na obrázcích osvícených bytostí. My této světelné záři říkáme duše. Je to osmá čakra, sídlo "já jsem".
Ještě existuje deváté energetické centrum. Leží ve středu kosmu a nazýváme ji Duch. Na planetě Zemi dnes žije téměř osm miliard duší, avšek v Duchu jsme pouze jeden. Duch je jediný a všude. Jde o univerzální pole, které zakoušíme jako Prapůvodní světlo. To je devátá čakra.
Jednou z funkcí osmé čakry je řízení vývoje těla, dokud jsme v matčině děloze, a následně jeho opravy, když se narodíme. Po naší smrti předá sedm čaker své informace této osmé, všechny příběhy o tom, jak jsme milovali, odpouštěli, zraňovali, kdo ublížil nám. Všechny ty příběhy "já jsem ...". Osmá čakra tak představuje cosi jako zlaté vejce nabité informacemi o naší minulosti. Toto zářivé vajíčko pak hledá pro naše další zrození novou rodinu, v níž budeme mít co nejlepší příležitost k učení." str. 108-109
"Meditace představuje techniku používanou po celém světě. Na Východě ji přivedli k dokonalosti. Lajkové si vyvinuli vlastní formu, které říkají "zastavení světa". Posadí se tiše do přírody, ať je klidné, nebo bouřlivé počasí, a pro sebe si řeknou: "Jsem svůj dech." Nadechují a následují svůj dech, vstupující do fyzického těla. Vydechují a letí s dechem ve větru a do hor. Nakonec se svým dechem stanou a dokážou letět s větrem, kamkoli si zvolí, a navštěvovat čtyři kouty světa." str. 114
"Najdi to, co se ti miluje nejhůř a začni to milovat.
Toto je činnost bojovníka světla. Nikoli nepřítele likvidovat, nýbrž milovat to, co se miluje nejobtížněji." str. 134

65 28.12.2023

Moje chyba, že jsem si pořádně neprostudovala anotaci. Čekala jsem psychologický román, který bude zachycovat dění při pandemii cholery. Jaké bylo moje překvapení, když 3/4 románu se řeší jedna panská rodina, její rodinné tajemství, osudy dvou sester - dvojčat, nerovný poměr bohatá - chudý, to vše okořeněné sedláckým povstáním. Na choleru sice nakonec také dojde, ale to už jsem byla tak uondaná samým vzdycháním "ach Mili" a "drahá Oli", že jsem nebyla schopná "túto pliagu" dostatečně docenit. Takže nečekejte žádný pandemický román z minulosti, pliaga je zde v přeneseném slova smyslu, znamená předsudky, škatulkování, nenávist mezi chudými a bohatými, a nakonec i tu vlnu smrtelné cholery...

68 10.11.2023

Ostrov je taková krásně starosvětská kniha, která mi připomínala večery pod lampou - v tom dobrém. Je v ní všechno - zajímavé téma, pátrání současné hrdinky ohledně osudů jejích předků, psychologická zápletka i romantika. Děj krásně plyne a navíc se čtenář dozví hodně informací ohledně malomocenství, což je téma, na které jen tak běžně nenarazíte. Maličká výtka z mé strany je to, že postavy byly takové prvoplánové, ploché a předvídatelné, za to jedna hvězdička dolů. Netradičně zvolené téma a množství informací (nejen o lepře, ale i proměnách Kréty v dobách kolem druhé světové války) tuhle mušku ale spolehlivě zaplašilo, takže jsem si knížku jako celek užila.

69 10.11.2023

Čekala jsem víc kvantové fyziky a méně afirmací... Prostě zamyšlení nad životem, nad provázaností nejnovějších objevů kvantové fyziky a našich životů. Sice v úvodu autor toto téma naťukne, ale pokračuje hlavně praktickými věcmi, jak si změnit svůj život - takže se (určitě ne poprvé) seznámíte s tím, že jsou důležité meditace, afirmace, pozitivní představy a pozitivní myšlenky - to je samozřejmě v pořádku, nicméně to není tak "objevné a originální", jak se nám autor snaží namluvit. Shodou okolností jsem začala poslouchat i knihu od Joe Dispenzy - Probuďte své božství, kde je podle mě mnohem lépe popsáno a objasněno...

69 10.11.2023

Nehodnotím, protože jsem nedočetla. Jednak se mi netrefila do momentální nálady a jednak jí musím vrátit zpátky do knihovny... Škoda, fejetony od Pavla Tomeše jsem hltala a mám je dokonce koupené doma - u téhle knížky jsem došla na stranu 88, ukončeno před kapitolou Dědkudebilečovole, ačkoli vzhledem k obsahu jsem měla asi spíš ukončit na straně 69, to by bylo takové hezky symbolické. Komu se líbí Hartlovky, bude se mu pravděpodobně líbit i tahle kniha... Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu šanci a znovu se zařadím do fronty v knihovně - uvidíme.

Klasická fantasy, kde víc než fantasy prvků najde člověk politikaření a pletichy. Což o to, to by určitě nevadilo, co ale nemůžu jen tak odpustit je charakter hlavní hrdinky a pojetí celého společenství. Mary z Acoma je vypočítavá a chladnokrevná, přesto jí všechno vychází. Je popisovaná jako nevinná mladičká dívka, přesto ve Hře rady všem opakovaně vytírá zraky... Ani svět, ve kterém se všechno odehrává, není podle mého gusta - kvůli nějaké prkotině, kterou jste ani nemuseli zavinit sami, musíte z důvodu zachování cti rodu nalehnout na meč, zatímco jiné prohřešky jsou bagatelizovány, nebo přehlíženy. Do pokračování se tedy jen tak rychle nepohrnu, uvidíme časem.

68 01.11.2023

Za mě skvěle sestavená sebepoznávací kniha. Autor se zaměřuje hlavně na teorii stínu a velice hezky čtenáře celým tématem vede. Krásně popsané fungování emocí. Rozhodně jsem neposlouchala naposledy, ke knížce se určitě ještě vrátím, protože to je jedna z knih, které vám něco dají i při opakovaném čtení nebo poslechu.

70 16.10.2023

Knize, u které se směju nahlas, prostě nikdy nedám nižší hodnocení, než plnou palbu. Smekám klobouček před fantazií autora, co všechno dokázal do téhle převážně nevážné fantasy namíchat, je prostě obdivuhodné (ano, i na elfa dojde :-) - drak, udatný a nasvalený hrdina, velký počet vnadných dam, čaroděj, bohové a titáni, nemluvě o sluníčku :-) Pokud si chcete alespoň na chvíli zajistit spokojený výtlem, pusťte si k tělu Valarda s Damiánem - účinek zaručen...

67 16.10.2023

Jak mám Jodi ráda, tady jsem se sekla. A to pořádně. Čekala jsem kontroverzní pohledy na otázku potratů - ne že by v knížce nebyly vůbec, ale hodně času jen sledujete, kdo při přepadení kam schytal jakou ránu, odkud krvácí a kdo ho u toho zachraňuje a na co při tom vzpomíná (aneb špetka retrospektivních pohledů do minulosti toho kterého hrdiny). To všechno odvyprávěno doslova od desíti k pěti, rozuměj také retrospektivně, postavy se vám díky tomu doslova slévají v jednu nesmyslnou masu, ve které se minimálně ze začátku musíte vracet zpátky, aby jste zjistili, která je Bex a která Beth, která je Joy a která Janine. Asi ani neprozradím nic z děje, když napíšu, že Olive "nakonec" umře, což se v podmínkách tohoto románu ovšem dozvíte zhruba na druhé straně. Říkala jsem si, že si na tenhle styl vyprávění určitě nakonec zvyknu, ale nezvykla, prostě to nešlo. Ale to nebyl jediný problém s touhle knížkou - tím hlavním problémem bylo pro mě to, že podle mě je určená hlavně pro americké čtenáře. Tam si dokážu představit, že budí značné kontroverze, že v jednom ze států se na otázku potratů dívají jinak, než o několik kilometrů jinde. Takové vnitřní pnutí v rámci jednoho uskupení je opravdu těžko představitelné (dobře, v našich podmínkách se dá porovnat, že v rámci EU také máme Polsko, které má k této otázce také velmi radikální postoj, na rozdíl od jiných států EU). Co musím autorce připsat k dobru je, že vlastně ne jen matky, ale i zdravotnický personál, který má celý úkon provést, má chtě nechtě k té otázce také někaký názor a možná by mohli být společností nuceni dělat něco, v čem jim jejich vnitřní nastavení brání. Otázku od kdy je totiž dítě dítětem (od početí?, od xx týdne?, od porodu?) si musí vyřešit především každý sám v sobě. A zároveň nesmíme zapomínat na to, být chápaví i k situaci druhého. Žádný fanatismus ještě k žádné otázce nepřinesl uspokojivou odpověď a tady to není jinak...

68 16.10.2023

Pro Sudety mám slabost v jakékoli podobě. A tahle podoba byla naprosto skvělá a nezapomenutelná. Osudy obou rodin jsou nezáviděníhodné, rozhodně bych nechtěla být ani na místě rodiny Smolíkových, ani v kůži Fuchsových. Na obou stranách obyčejní lidé, kteří se prostě jen snaží co nejlépe přečkat podmínky, které jsou před ně postaveny, žít v dobách, které k žití moc nejsou... Oproti tomu samozvaný předseda Tomeček, alias padouch všech padouchů, byl opravdu jenom napřesdržku (jistě by se našlo hodně lidí, kteří by řekli - válečný hrdina - já ale říkám nechutný lidský odpad). Naprosto skvěle popsané chování lidí a znepokojivá linka kolektivní viny (na obou stranách, protože se dozvíme i to, co se v Sudetech dělo před válkou a v průběhu války, ne jen těsně po válce) dělají z tohoto románu doslova povinnou četbu. Silná kniha, kterou doporučuji všem.

92 16.10.2023

U téhle knihy je nutné vypnout rozumové hodnocení a prostě se ponořit. Je pravda, že líčení všech možných obřadů a rituálů s tím spojených, může být pro mnohé zdlouhavé - já obdivuji, jak si Castaneda všechno pamatoval, když hned poté býval po dlouhé hodiny ve stavech změněného vědomí... Mě tenhle díl navnadil na pokračování, jsem zvědavá, jak se Castaneda k učení vrátí. Tohle byl jen začátek cesty a tak k tomu přistupuji i já... Těším se na další krok do oddělené skutečnosti :-)

65 16.10.2023