CimToZeJaManon komentáře u knih
Velmi silný příběh. Styl Josefa Klímy příjemně překvapil a bavil. Kniha navíc disponuje takovou menší přidanou hodnotou oproti filmu ve formě doslovu o tom, jak to bylo doopravdy.
Jedinečný počin. Zajímaví lidé, kteří doopravdy mají co říct. A ačkoli s nimi může člověk nejen politicky v lecčem nesouhlasit, tak trochu chápe jejich rozhodnutí, tak trochu tiše závidí..
- „Co si v životě přeješ?"
- „Mám to co potřebuju. Všechno se mi vyplnilo. Nepotřebuju si nic přát, jen to prostě nezkurvit."
Po přečtení tohoto mistrovského kousku jistě všichni pochopí, proč zrovna „Královna detektivek". Za mě naprosto bezkonkurenční detektivka hodna více než jen jednoho přečtení.
Dílo vcelku jednoduché, avšak dokáže zabavit i pobavit. Šmrnc fejetonu dodává skvělé grafické zpracování A. Kašpara. v podobě rukopisu a nádherných ilustrací.
Pokud máte psa a doopravdy vám na něm záleží, prosím, přečtěte si tuto knihu. Zjistíte totiž, že my lidé psům vůbec nerozumíme.
Za všechno může Kuliš!!
Bezkonkurenčně nejvýstižnější politická satira a jedna z nestárnoucích klasik, která bude bohužel vždy do jisté míry aktuální. Co více dodat..snad jen tolik výstižné „Make Orwell fiction again!“
Češtinářský klenot - jak obsahově, tak (a to především) jazykově. Slovy Hymana Kaplana: „Krása nevítaná!"
„Litvák!“ zavřískl kdosi. Byl to pan Kaplan. „Mein Gott, on je Litvák!“ Prudce se otočil k profesoru Parkhillovi. „Čísahám! Je z Litvácka! Fízlovuje š, jako dyš syčí smije -“
Nad začátečnickou třídou se roztrhla nebesa.
„Fúj, Kaplan," zanyla slečna Tarnovská.
„Může Pfeiffer za to, že je cizinec?" protestoval Ch. J. Fledermann.
„Je cisinec a Litvák," zvolal Hyman Kaplan.
Kromě zde často zmiňovaného (dojemný avšak poněkud prvoplánový příběh odehrávající se na pouhé stovce stran, díky čemuž se čte skoro sám..) lze zmínit a ocenit postavy, kterým dokázal Steinbeck vdechnout duši (což se ne každému spisovateli či spisovatelce podaří). Postavy si tak buď zamilujete nebo je budete bezmezně nesnášet.
„Nebesa nejsou humánní."
Úžasně melancholické dílo dlouhé tak akorát.
Čtivé, vtipné, přečteno jedním dechem v rámci několika hodin. Dan je nejen výborný herec ale i spisovatel. Už teď mi kniha chybí a říkám si, že klidně mohla být delší.
Geniální. Geniální. Geniální. Nejedno srdce zaplesá.
„možná že kdyby lidi
mysleli méně na sebe
neřešili, kdo koho šidí
a koukali častěji do nebe
kdyby kreslili do písku vzkazy
a zase chodili nazí
šibenice hlásaly by s klidem
že nejsou určeny lidem"
Hned po přečtení prvních stran je patrné, že Žítkovské bohyně nepatří úplně k nejjednodušší četbě, nicméně pokud vydržíte a „přetrpíte" místy nekonečně působící dokumentární spisy, jako odměny se vám dostane příjemného autentického pocitu, který vás bude poutavým, zneklidňujícím příběhem o osudu žítkovských bohyní doprovázet po celou dobu čtení/poslechu. Dle mého názoru je nutno ocenit vůbec skutečnost, že se autorka do tohoto důležitého, mnohým lidem (včetně mě) neznámého tématu pustila, a tím ho do jisté míry v našich zeměpisných šířkách i popularizovala. S nadšením hodnotím také velmi kultivovaný jazykový projev Kateřiny Tučkové, díky kterému se autorka řadí mezi veleúspěšnou plejádu našich spisovatelek s velkým S jako jsou například Bolavá, Mornštajnová, Lednická a mnohé další. Už teď je mi po této zkušenosti jasné, že jakmile si odpočinu u něčeho jednoduššího, určitě se vrhnu i na Bílou Vodu.
Musím přiznat, že jsem si ze začátku musela na knihu zvyknout a často jsem ji proto odkládala. Chvíli to zkrátka trvalo, než mě kniha vtáhla do děje, nicméně se to podařilo a já teď po přečtení knihy s velkým smutkem a nostalgií zjišťuji, že mi ta melancholie spolu s diviznami, hluchavkami, třezalkami a úterky ve výkupně začínají chybět. Ačkoliv děj knihy nepatří k těm nejspletitějším, kniha si vás získá svou atmosférou a především bravurním spisovatelským umem Anny Bolavé. Magnesia Litera je v tomto případě více než na místě! Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od autorky četla, její styl mě velmi nadchl. Knihu lze z mého pohledu jen doporučit.