Clara del Valle komentáře u knih
Jsem ráda, že jsem se dozvěděla více o této mimořádné ženě, ke které nebyl osud vždy vlidný, ale nakonec přeci jen došla štěstí a uznání. Už jen vyrůstat v rodině dvou rodičů sociopatů, kteří ji projevili lásku pouze když se stala manželkou rakouského následníka trůnu, jinak jí a jejími sestami pohrdali, se muselo na Stefanii podepsat. Předurčena pouze k pasivní roli, aby do císařské rodiny porodila následníka, vystavena pohrdání a výsměchu celého dvora, labilní, sebestředné a sobecké tchyně a i svého egocentrického manžela, který i na námluvy přijel s milenkou. Z uťápnuté nehezké špatně oblečené divenky se ale nakonec stala respektovaná elegantní dáma, která i přes krutou ranu osudu dospěla v sebevědomou mladou ženu a proti vůli rodičů si prosadila nové nerovné manželství. Zatímco císařská rodina ji požehnala a do budoucna zajistila, její vlastní otec jí vydědil. Krásně je popsán vztah mezi ní a Františkem Ferdinandem d'Este, jehož manželce prokazovala vlídnost a přátelství a také velmi štastné druhé manželství. Jen vztah s dcerou nebyl dobrý, nicméně to už nebyla Stefaniina vina.
Takhle... pokud někoho pobaví banální historky paní, která stárne a moc to nedává a je naštvaná na celý svět, cizince, vládu a ti všichni mohou za její problémy, historky navíc napsané polopaticky a chvílemi vulgarně na úrovni slohové práce na základní škole.... pak OK. Já jen žasnu, co všechno se dá dneska považovat za literaturu.
Hrozná fantasmagorie, hlavně v závěru, nicméně první polovina dobrá, tajemná až strašidelná atmosféra městečka velmi sugestivně popsaná. Některé momenty bohužel nedotažené, což je škoda (velmi dobře to zanalyzovala ve svém příspěvku Kanuska). Ale mohl by z toho být dobrej film :-)
Za sebe mírné rozpaky. Kniha je životopisná, nicméně z mého pohledu působila velmi nedotaženě, jakoby klouže po povrchu a odmítá jít do hloubky osobnosti madame Chanel. Celý ten život tak mělce prosvištěl a mám pocit, že jsem se vlastně o ní moc nedozvěděla. Na druhe straně mě velmi bavil popis života francouzské společnosti hlavně v obdobích obou valek a v mezivalečném období. Škoda, už jsem četla lepší životopisy.
Ze začátku celkem zajímavý příběh se sympatickou čtveřicí hlavních hrdinů, bavilo mě to. Bohužel od zhruba poslední třetiny se to změnilo ve "vichr z hor". Hrozná fantasmagorie, to prostě nemělo hlavu ani patu. Ani bych to snad nikomu nedoporučila. Škoda.. no :-(
Knihu jsem si půjčila v knihovně, pečlivě přečetla, všechny dokumenty na YouTube k tomuto tématu shlédla, ale znáte to... nakonec jsem stejně zjistila, že bez této knihy nemohu být, musela jsem si jí koupit :-) Cena by se někomu mohla zdát velmi vysoká, podle mě však odpovídá badatelské práci a množství informací, nádhernému křídovému papíru, úžasným fotografiím a TOP bonusu - QR kódům, to je prostě pecka! Navíc si myslím, že speciálně tato kniha je jasnou investiční záležitostí, za pár let bude kniha velmi žádaná (pochybuji, že by vycházela v dotisku) a její cena bude vysoká.
Ten příběh hledání a průzkumu hrobky je naprosto úžasný, pro milovníka historie je to pohádka, proč číst nějaké romány, když toto je mnohem napínavější, zajímavější a poučnější?
Jinak velmi oceňuji metodu nedestruktivního průzkumu, muselo být obrovským pokušením ten prsten vytáhnout, třeba jen na chvíli, nebo ten zlatý řetěz, útržek látky z Kateřininých šatů. Tady mi pro srovnání běží v hlavě dojem z dokumentu o zkoumání původu Boženy Němcové, který odvysílala ČT, tým "badatelů" tam doslova zhanobil ostatky malé holčičky z rodu Kuronských, když pilkou rozřezal její kosti a v Zaháni násilím otevřel relikviář je proto, aby vyjmul srdce vévodkyně Dorothey Talleyrandové. To vše, aby získal DNA a objasnil něco, co naprosto nemá vliv na dílo BN. Metody nedestruktivní archeologie jsou mi mnohem bližší, nechávají totiž pořád skulinku pro nějaké tajemství, pokoru a úctu k našim předkům a jejich ostatkům.
Na tuto knihu nestačím. Snažila jsem se 35 stran, ale bohužel naprosto jsem po celou dobu netušila, která bije.
V druhé kapitole se seznamujeme s chlapcem Joachimem a celou rodinou žijící ve vyhnanství. Od prvních řádek této kapitoly jsem nabyla dojmu, že příběh je vyprávěn z pohledu tohoto chlapce. Při večírku se tam najednou objeví Felice a Robert, chvíli to trvá, než si uvědomíte, že jsou to právě maminka s tatínkem. Proč se o nich autorka píše jako o mamince a tatínkovi a hned o dvě řádky níž jako o Felici a Robertovi mi zůstalo záhadou, nicméně mi to velmi vadilo a rušilo mě to.
Třetí kapitola už byly jen naprosto chaotické skoky v čase. To mi obvykle vůbec nevadí, dodává to ději spád a atraktivitu, ale tady to nemá hlavu ani patu.
Jako na tohle nemám čas ani náladu šifrovat nelogické myšlenkové pochody autorky. Odkládám a raději nehodnotím.
Mám z této knihy rozporuplný pocit. První polovina knihy, to bylo takové wow... prostě bezmezné nadšení, pořád jsem o knize mluvila, doporučovala jsem jí pomalu každému, koho jsem potkala, říkám, to si musíš přečíst, to je skvělá knížka ... jenže od druhé poloviny to pro mne začalo ztrácet dech, zatímco první polovinu jsem přečetla prakticky na jeden zátah a nemohla se od knihy odtrhnout, postupem času se čtení zpomalovalo a posledních 80 stran tu leželo týden, než jsem se dokopala k tomu to dočíst.
Totiž ve chvíli, kdy mi došlo, že kniha nemá vůbec, ale vůbec žádný děj, že je to jen povrchní sled epizod života pár postav, na kterých jsou demonstrovány dějiny toho regionu, byla jsem hrozně zklamaná. Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív?
Je mi hodně líto, jak autorka naložila s příběhem Barbory. Na ní je postavena zhruba první polovina knihy a je na ní demonstrován těžký život hornických manželek resp. vdov, nakonec jí autorka nechá z tohoto světa odejít jedním jediným odstavcem. Hluboké zklamání.
Takhle... kniha je zajímavá, velmi vzbudila zájem o tento kraj, mám velkou chuť ho lépe poznat a podívat se tam, takže účel to pravděpodobně splnilo,ale za sebe musím souhlasit s tím, kdo tu již přede mnou napsal, že knihu jako mimořádný literární počin nevidí. Mám to bohužel stejně.
Ještě tu mám druhý díl, asi ho hned začnu číst, ať mám návaznost, ale že bych se nějak tetelila nedočkavostí, tak to bohužel ne.
Teda... tohle je jednoznačně jedna z nejzajímavějších knih, jaké jsem v poslední době přečetla! Je skvělá!
Já bych jí asi nenazývala detektivkou, je to pro mě spíše historický psychologický román s detektivní zápletkou, ale je to sakra dobře a chytře vymyšlené, napsané a přeložené. Je to náročnější čtení, čtenář musí být hodně ve střehu a přemýšlet a přesně to mám při čtení ráda. Navíc si člověk hned začne vážit doby a prostředí, ve kterém žije, teď a tady. Fakt vynikající kniha!
Kniha určená pro děti - str. 12:
Hovno spolkni
Chcanků si lokni
Pij je bez džusu
Tak otevři pusu...
Klidně si o mně myslete, že jsem prudérní, ale tohle dětem fakt ne!
Toho "humoru" bylo nějak moc. Snaha být vtipná za každou cenu vyznívá z mého pohledu křečovitě až trapně. Velmi by mě bavil popis života v UK a Londýně zaměřený na odlišnosti oproti naší mentalitě, bohužel ne touto formou. Zklamání.
Hrozná nuda, hrozná. Je to škoda takto zničit celkem originální a zajímavou zápletku. Hlavní hrdinka je nudná a bezkrevná a děj se hrozně vleče. Za sebe nedoporučuji, je to ztráta času.
Protože mám dvě předchozí kuchařky autorky, byla jsem hodně zvědavá na její další počin. Stačilo prohlédnutí v knihkupectví, výsledkem kterého byl jen nevěřícný údiv. Dílo rozsahu F. L. Věka za osm stovek- přesně 365 stran nějakých fotografií a asi 67 stran receptů... to je neskutečné:-)) Možná by to chtělo příště méně sebestřednosti a více pokory.
Jaroš mluví.... :-)))
Skvělé jako vždy, i když mi chyběl slovutný pan notář, doufejme, že se s ním brzy setkáme u nás v Plzni. Nemůžu se dočkat.
Musela jsem se smát nahlas, dlouho jsem se u knihy tak nepobavila. Perfektní příběh, skvělé ilustrace.
Krásný příběh plný moudrosti. Ač je kniha primárně určená pro děti, myslím, že dospělého čtenáře osloví a dojme tak, jako se to stalo mně.
Tak tohle se mi hodně líbilo. Můj první literární horor /vlastně ne, kdysi jsem četla E. A. Poea/ a fakt dobrý, přečteno prakticky na jeden nádech a napnutá jsem byla... ne že ne :-) Kniha skvěle podněcuje čtenářovu fantazii, já jsem měla pocit, jako bych tím starým domem s květovanými tapetami, prapodivnou galerií obrazů v patře, pracovnou s krásným starým psacím stolem a ponurou ložnicí s postelí s nebesy sama chodila s rozsvícenou lampou a oknem se dívala do tajuplného lesa. Závěrečné rozuzlení formou dopisu bylo na můj vkus přitažené za vlasy, ale asi to tak u daného žánru má být. Jo... dobrý do bylo.
Pro velmi, ale skutečně velmi nenáročné čtenáře. Knížka na mě dělá dojem, že jí autor napsal během dvou tří dnů, více času a práce mu to zabrat nemohlo. Celé je to takové rychlé, povrchní, schématické a popisné. Navíc jsem byla až pobavená některými až nesmyslnými momenty - služebnictvo leštící si lakýrky a oprašující si livrej fakt hodlá dostat "panstvo" do zámku přes zahnívající smrdutý močál na sněžnicích? Vážně?