Clara del Valle komentáře u knih

U knihy jsem se bavila i přes to, že jsem po celou dobu vůbec netušila, která bije :-))) Okolo strany 360 jsem se do toho zamotala natolik, že jsem knihu na nějaký čas opustila. Na mě je to hrozně překombinované, těžko se v těch hektolitrech krve a tézetkách orientuji, budu se k tomu muset časem vrátit. Nicméně některé hlášky jsou skvostné.

1 13.09.2015

Dokonalost sama. Smála jsem se nahlas, epizoda v domově důchodců je geniální. Jsem nadšená!

1 08.09.2015

"Hobluj, Mílo, hobluj!"

Už dlouho jsem se u knihy tak nepobavila! DOPORUČUJI! :-)

3 04.09.2015

Končím na straně 105... to fakt nedá!
Už Utajovaný projev byl hrozný, říkala jsem si, že horší to být nemůže, ale spletla jsem se... může. Autorovi zjevně došla šťáva při vymýšlení zápletky v moskevských reáliích a tak to prostě přesunul do NY a my všichni samozřejmě věříme, že by se Raisa mohla stát ředitelkou školy a organizovat zájezd do prohnilé imperialistické země a ještě tam vzít s sebou dcery. Panebože... taková blbost!
A stejně jako kolega v jednom z předcházejících příspěvků nevěřím tomu, že stejný autor, který napsal tuto slátaninu a Utajený projev... to byl také "majsrtštyk"... napsal Dítě číslo 44. Prostě nevěřím!

Za normálních okolností bych takovou patetickou, nevěrohodnou a nesmyslnou sra@ku odložila po pár stranách, ale zvědavost hraničící s čirým masochismem mě nutila číst dál a dál. Potřebovala jsem zjistit, co ještě všechno autor úžasného Dítěte číslo 44 /které jsem přečeta jedním dechem/ napáchal. Chápu... po fenomenálním úspěchu Dítěte potřeboval kout železo, dokud bylo žhavé... ale tohle.... to snad ani není možné. V tomto dílku bylo naprosto všechno - byla tu několikanásobná zrada, velká láska, pomatená a naprosto nevěrohodná ženská hrdinka, útěk z vězení ve stylu Indiana Jonese, psychiatrie, utajení potomkové etc.etc... je toho spousta, hloupostí a nesmyslů, toto je jen malý zlomek. Autor zjevně vybrakoval všechny detektivky, špionážní romány a thrillery a sestavil z toho kompilát. Chvílemi jsem se musela smát, chvílemi jsem nevěřícně kroutila hlavou a chvílemi se mi fakt chtělo plakat. Jako strašný.
No nic... mám tu ještě Agenta 6. Fakt se překonám a dám ho, jsem zvědavá na další osudy Jamese Bonda... pardon Lva Děmidova.

Po pár stránkách jsem knihu chtěla odložit, zásadně se vyhýbám detektivkám, ve kterých jsou zabíjeny děti nebo jim je nějak ubližováno, takže mne první dvě kapitoly hodně zaskočily a bylo mi opravdu těžko.Množství kladných hodnocení však dávalo tušit zajímavý čtenářský zážitek, takže jsem udělala vyjímku. Kniha mne opravdu hodně zasáhla, zvlášť pokud člověk uváží, že vychází ze skutečných reálií, to zobrazení krutostí nelidského režimu bylo tak děsivé, že to budu dlouho vydýchávat. Škoda, že některé zajímavé momenty byly jen rychle odbyty /konkrétně myslím učitele Ivana a jeho roli v celém tom šíleném nelidském soukolí/. Zároveň mne trochu zklamalo rozuzlení, přišlo mi nelogické a nevěrohodné /klidně bych se spokojila s prostým odhalením šíleného zločince, toto bylo opravdu překomplikované, nicméně pro někoho určitě velmi efektní/, stejně tak jako závěrečné zůčtování ve sklepě bylo pro mne zbytečně patetické. Přesto však knihu hodnotím jako jednu z nejzajímavějších detektivek, jaké jsem v poslední době četla. Hned začínám s pokračováními, jsem zvědavá, jestli do osudů Lva a jeho rodiny nějak zasáhne Naďa.

2 27.08.2015

Spíše rozpaky. Ze začátku jsem byla knihou nadšená a okouzlená, ale jak děj ubíhal, nadšení polevovalo a nebýt toho, že jsem knize věnovala tolik času, nejspíš bych jí odložila úplně. Kniha je prezentována jako líčení osudů tří žen jedné rodiny, bohužel té z mého pohledu nejsympatičtější je věnováno jen zlomek obsahu a její osud se uzavírá kolem strany 60. Navíc souhlasím s některými komentáři, že děj je plochý, jednoduchý, popisný, postavy jakoby bez emocí. A pokud kniha měla vypovídat něco o dobách minulých, tak to se u mne minulo účinkem. Co mi asi vadilo asi nejvíc bylo zahlcení knihy plytkými dialogy mezi postavami. Ale měly být pro mne dostatečným varováním komentáře zde, že se kniha dobře čte, to už většinou bývá známkou toho, že taková kniha pro mne nebude.
Kniha pro mne osobně nebyla nijak přínosná, tak prošuměla a nic nezanechala, žádný dojem, hodnotím ji jako průměrnou.První polovina ještě ušla, pak už to byla křeč. Závěr knihy byl naprostým rozčarováním. Násilný a nevěrohodný happy end, kdy se Anežce podařilo vybruslit ze svého lidského a morálního pochybení byl pro mne nepochopitelný. Čili vše dobře dopadlo a Anežka s alkáčem vyrazili vstříc světlým zítřkům.

Kniha mne neoslovila, sice to ze ze začátku to vypadalo jako milý příběh, bohužel v okamžiku, kdy se k poutníkovi začali přidávat ostatní mě to začalo otravovat, takže jsem tuto pateticky líbivou záležitost nedočetla.Možná i proto, že z mého pohledu je postava hlavního hrdiny a jeho počínání nevěrohodná a neupřimná.

1 02.08.2015

Už hodně dlouho jsem nečetla zajímavější a poutavavější českou prózu. Jsem nadšená, knihu jsem přečetla prakticky na jeden zátah během 24 hodin, těžké bylo se odtrhnout. Za sebe jednoznačně DOPORUČUJI!!!!

10 28.07.2015

Řecko mám moc ráda, s autorkou jsem se krátce potkala behem dovolené na Korfu, moc milá, příjemná a usměvavá mladá dáma. Její předchozí knihy popisující život na ostrově se mi moc líbily, tato je trochu jiná, važnější. Ráda jsem jí přečetla, ledacos mi vysvětlila a hlavně opravila omyly a nesmysly, které kolují mezi Čecháčky ohledně života v Řecku, platů, důchodů atp. Není to tak jednoduché ani jednostranné, jak nám média servírují, proto je tento pohled přímo z Řecka pro mne tak cenný.

2 23.07.2015

Nesmírně sympatická hlavní hrdinka, navíc krásně graficky provedená. Kniha mě nadchla!

25.06.2015

Knihu jsem měla na dovolené a pobavila jsem se. Žádná velká literatůůůra, žádný intelektuální humor, nicméně mně knížka sedla:-)

25.06.2015

Velikým potěšením byla tato kniha. Hlavně první polovina, ve které perlil nesnesitelný Ove, to byla paráda. Smích střídal slzy. Postupně, jak příběh plynul a autor vyjasňoval, proč je Ove takový jaký je, tak se měnil můj pohled na něj. Pobavení nad většinou jeho příšerného konání se změnilo v soucítění s jeho osudem a sympatie k tomuto svéráznému chlapíkovi, který nakonec vždycky udělal správnou věc... i když těch keců kolem :-)
Jindy a v jiném rozpoložení bych určitě velmi kritizovala prvoplánovitý patos v závěru knihy, na patetické momenty jsem opravdu háklivá a tady jich v závěru bylo na můj vkus trochu moc, ale nějak se mi nechce to pitvat. Kniha se mi moc trefila do nálady, a tak mohu jen konstatovat, že jsem dlouho nečetla knížku sympatičtější a milejší.

29 18.06.2015

Mám ráda Smillu, hodně mi připomíná Lisbeth Salanderovou resp. Lisbeth mi pripomíná Smillu (stejná diagnóza?), jakoby Smilla byla jejím předobrazem. S oběma bych pravděpodobně dvojdomek mít nemohla, obě by mi neskutečně pily krev, ale oběma fandím. Smilla je úžasná postava. Naprosto jí rozumím a chápu její konání. Kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, nečte se snadno, ale stojí za to. Ideální na horké letní dny, protože při jejím čtení dojde ke spolehlivému ochlazení, z knihy přímo sálá mráz a sníh.

9 13.06.2015

Při čtení knihy jsem měla neodbytný pocit, že už jsem něco podobného četla tolikrát ... příběh i styl psání mi silně připomíná Sto roků samoty, většinu knih Isabell Allende nebo krásnou, ale tady poměrně neznámou knihu Andělé nad Teheránem. Schéma stejné... ženské hrdinky nadané nadpřirozenými schopnostni a samozřejmě márquézovský styl vypravování. Ve chvíli, kdy se malá Pierette proměnila na ptáčka jsem to chtěla i odložit. Nakonec jsem knihu přečetla, je pěkná, čtivá, ale z mého pohledu už bohužel silně neoriginální.

13.06.2015

Skála byla příjemným překvapením, Muž z ostrova Levis... tam to jelo podle stejné šablony jako ve Skále, rukopis autora jasně čitelný a nijak nepřekvapující, ale celkem dobrý. A Šachové figurky byly z těchto tří knih dle mého názoru nejvíce detektivkou. Kniha se mi líbila i přes to, že se pointa dala celkem snadno odhadnout, a že autor nevyvaroval líbivých a patetických klišé, což se projevilo zejména v závěrečné pasáži před náboženskou komisí, nechyběla plamenná patetická řeč Fina k obhajobě přítele a došlo i na obligátní "jsem na tebe tak pyšná":-) úplně to vidím ve filmu... ach :-)

5 07.06.2015

Já jsem prostě zklamaná. Tak dlouho jsem se těšila na svého nejoblíbenějšího literárního hrdinu a teď toto :-( Pro mne asi nejméně povedený Jack Reacher. Do strany 150 se prakticky nic nedělo. Celý příběh jen tak prošuměl, nezanechal za sebou vůbec nic, žádný dojem. Jakoby to ani nepsal Lee Child.
Jacku... prosím... příště méně keců a více akce.

2 01.06.2015

Tak já nevím. Něco tomu chybělo a něco přebývalo. Četlo se mi to těžce, obvykle knížku přečtu za 2-3 dny, tady s tím jsem se patlala přes týden. Přitom předchozí knihy autora byly skvělé, především Zrnko pravdy, ale tady opravdu spíše dojem rozpačitý. A strašně mě štve, jak dopadl Mladej a A., to rána pod pás. A to ani nemluvím o závěrečné konspirační pointě, ta je přihlouplá. Zygmunte promiň, ale tohle se moc nepovedlo, tak se budu těšit na další případ prokurátora Teodora Szackého.

2 24.05.2015

Po Skále i Muže hodnotím jako celkem zajímavou knihu. Spíše než detektivní zápletky, jejichž rozluzlení v obou knihách bylo pro mne spíše zklamáním, prostě najednou se na pár stránkách vše vyjasní a konec zvonec, jsou pro mne tyto knihy velmi zajímavým popisem života na ostrovech. Po Skále jsem čekala další pecku a našla velmi podobnou knihu, napsanou podle stejného schématu prolínání minulosti a současnosti, takže už chyběl takový ten moment překvapení, tohle všechno už tu bylo ve Skále.
Pět hvězdiček dávám tam, kde mne kniha hodně zasáhne a nebo kde si myslím, že je kniha naprosto vyjímečná. A to zatím Skála ani Muž z ostrova bohužel nejsou.

4 17.05.2015

Mám výhrady k označení thriller. V knihkupectvích bývá zařazována mezi detektivky, já bych knihu zařadila spíše mezi psychologické romány, detektivní zápletka je druhořadá, vlastně až posledních pár stran knihy připomíná detektivku a thriller. A právě rozuzlení detektivní zápletky mi přišlo násilné a nepřesvědčivé a víceméně mě zklamalo.
Mně osobně kniha mrazivou atmosférou hodně připomněla Cit slečny Smilly pro sníh. Při čtení jsem přímo cítila to nehostinnou atmosféru ostrova, větrno, stále přítomný déšť a běsnění moře. Jakoby se tento nehostinný kraj podepsal na osudech a charakterech lidí,. Z knihy je cítit všudypřítomná beznaděj a zmar, vlastně v knize nebyla jediná pozitivní a radostná událost. Pro zajímavost jsem si vyhledala autentické fotky ostrova Sula Sgeir včetně mohyly, přístřešku, majáku a fotek vybíjení ptáků :-(... hodně zajímavé!
Kniha se mi nečetla lehce, chvílemi mi vadily příliš rozvláčné popisy třeba pitvy nebo kostela, nicméně patří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem v poslední době četla. A rozhodně budu pokračovat v sérii, jsem moc zvědavá na pokračování osudů obyvatel ostrova Lewis.

7 12.05.2015