Coco3 komentáře u knih
Je perfektní asi řeknu i dokonalá. Cítím neskutečný smutek a radost zároveň. Rozumím a chápu. Teprve až člověk pochopí všechny souvislosti, může jít svobodně dál? Někdy jsem si tu otázku kladla, které všechny příběhy naší rodiny bych měla znát, abych je vlastně dokázala přetnout, udělat tečku. Nový začátek, život. Šílená doba, časy. Ohromující kniha, tak krásná a šílená svou syrovostí zároveň. Je mi tak smutno, příběh skončil, a radostně zároveň, chápu to, všechno to zapadá. Tak silný dojem ve mně zanechalo jen pár knih a to jsem jich přečetla již stohy. Možná proto, že se mě to téma osobně dotýká, možná proto, že je skoro geniální snad i o kapánek víc než Geniální přítelkyně, aspoň pro mě!!
Četla se tak lehce a rychle. Čína a její kultura, rozlehlost, tradice mě nepřestanou udivovat, fascinovat. A jsem také velkou milovníci čaje. Děkuji, že jsem měla možnost poznat Čínu skrze tento příběh zase jinak. Lisa See se mi čte moc dobře a jsem jí vděčná, že osvětluje mimo neuvěřitelně zajímavé tradice i tuto pro mě opět méně známou stránku čínských dětí a jejich adopcí do Ameriky. Vřele doporučuji a ten závěr, ten samotný mě bavil, nic víc, nic míň, co ještě říct. Ten se fakt povedl.
Moc fajn oddechovka, se zajímavou zápletkou. Musím říct, že příběh z minulosti mě bavil mnohem víc než ten současný. Ten mi přišel takový plytký a předvídatelný. Každopádně kniha se četla dobře, jedním dechem.
Četla se mi dobře, děj zajímavě plynul. Ach ten popis Aljašky, přírody.... Zkoušela jsem si to představit a asi bych to nezvládla. Nevím, jak moc je člověk v dnešní digitální době schopen se odpojit, to asi schopen je, ale na jak dlouho a žít tak, že si skutečně zajišťuje potravu. Hodně moc mě štvala ta maminka, ten vztah byl pro mě rušivý element. Mně ten dej knihy svým pozvolným spádem hodně připomínal tu zimu tam. Líbila se mi, s Lenou jsem se na hodně věcech shodla, přesto není to pro mě topovka.
Přiznám se, že na začátku jsem byla trochu nafrněná, že tohle asi nepřečtu, že ona je fakt divná :-). No stejně jako obyvatelé Borgu jsem si ji prostě musela oblíbit. Zasmála jsem se a vlastně to bylo zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení se nad sebou, očekáváním, která stále čekají. Miluji ty její telefonáty na úřad práce, prášek do pečiva a jedlou sodu, prostě Britt-Marie, stojí za to číst.
Tak toto pro mě byla síla teda. Jestliže jsem někdy o nějaké knize řekla, že se mi četla těžce, beru zpět. Náročné čtení nikoli však nepoutavým stylem vyprávění, ale ta syrovost. Jakkoli se snažím být nezaujatá a je mi jasné, že násilně se chovají muži k ženám kdekoliv na světě. Achjo, někdy se mi to už ani nechtělo číst, co všechno žena snese, unese a musí snášet jen proto, že je žena. Pro mě smutná kniha od začátku až do konce, i když vlastně končí relativně optimisticky.
Nebylo to vůbec špatné. Sice jsem ji poprvé odložila, vadily mi ty komenty po. Ale na podruhé už jsem ji přečetla řekla bych jedním dechem. Líbily se mi všechny tři příběhy, i když poslední nejméně. Přemýšlím, kolikrát se mi jako ženy raději podvolíme, potlačíme svůj názor, abychom zachovali klid v rodině, nebyly příliš konfliktní anebo když bezhlavě milujeme. Příběhy těchto žen pro mě byly takovým nastaveným zrcadlem, co se může stát, když se necháme přesvědčit, moc se obětujeme a chceme být pořád tou laskavou a milující. A taky sebepřijetí. Opravdu zajímavé čtení. Pustím se i do dalšího autorčina díla a už se na něj těším.
Aaa Geniální přítelkyně, ta mi loni hodně zamotala hlavu. Dostala jsem doporučení od své nejlepší přítelkyně, slyšela chválu. Trvalo mi, než jsem se začetla, říkala si, jestli to vůbec přijde, zvyknu si na ten styl, jiný svět. A pak jsem nevycházela z údivu, jak lidé žili, nic jsem o poválečné Itálii nevěděla. Chytla mě a nepustila. Ty její vnitřní dialogy, úvahy, myšlenky, neustále srovnání se svou "geniální" přítelkyní. Nemohu říct, že jedna nebo druhá by byla moje favoritka, ale v některých úvahách jsem se poznávala. A celkově ta snaha odpoutat se od rodiny, místa narození, začít znovu, být někdo jiný... lepší, super témata a mohu jen doporučit. Velmi zajímá kniha, u které jsem se často musela zastavit a zamyslet.
V závěru knihy jsem plakala. Prostě jsme jen lidé, omylní, chybující. Hrdinka měla můj neskutečný obdiv, netuším, jestli bych tohle všechno, co jí potkalo, zvládla a dokázala žít dál. Ale matky toho unesou opravdu hodně. Moc děkuji Lise See za další zajímavou knihu, podnětný exkurz do komunity, historie, která je mi velmi vzdálená a neznámá. Ale uspořádání hejno se mi moc líbilo. Zatím mě žádná její kniha nezklamala, i když top je tato a Tajemství hedvábného vějíře. Její knihy se mi nečtou úplně lehce, na jeden zátah, často nutí k zamyšlení, čehož si opravdu cením. Těším se na nějakou další!
I druhý díl byla pohoda, zase jsem ho slupnula za dva krátké večery jako malinu. Opět moc fajn oddechovka. Bavila mě i nová postava Violet, už se těším na další osudy našich sestřiček.
Moc fajn oddechovka, sedla mi do noty. Děj měl spád, byla tam romantika i napětí. Četla se moc dobře, dva krásné večery!
Líbila se mi moc. Děj jsem znala z filmu, přesto jsem doufala....
Člověka to donutí přemýšlet, co vlastně život je, jak křehký je a jak neskutečně těžký může také být. Lou byla výborná, přála jsem si, aby kniha měla ilustrace a viděla jsem ty její modely :-). Druhá kniha od této autorky a opět to bylo velmi dobré čtení, díky za to!
Mám ji moc ráda. Čtu si v ní často, někdy semtam dle nálady a potřeby. Musím říct, že mi pasáže v ní pomohly se podívat z jiné strany na vztahy, v krizových situacích zklidnit a brát si mnohem méně věci osobně. Hodně se mi i vyplatilo, potvrdilo, jak zavádějící je vytvářet si domněnky, i když někdy je to i sranda, jak si umí hlava žít vlastním životem. Mně přijde moc fajn a inspirativní, ale samozřejmě jako se vším jen pro ty, co chtějí číst a rozumět. A v podání pana Duška, pecka
Krásná. Pro mě ještě o malinkatý kousíček větší požitek ji číst, prožít než Hanu. Možná téma je mi bližší. Bavila mě moc, možná by ji měl číst "povinně" každý, jak může život vypadat, dopadnout, když člověk zůstane v hořkosti a zlobě. A nutí mě se i zamyslet, jak může být člověk někdy k sobě i okolí přísný, i když dobře míněnými, vysokými nároky. A nekomunikace, jak někdy raději nemluvíme, neřekneme a možná tím můžeme ublížit víc, než si myslíme. A moc mě bavily stejné konce a začátky. Tuto knihu se opravdu vyplatí číst, aktuální témata, možná věčná... rodina a její zapletené, ublížené vztahy, porozumění.
Přečetla jsem jedním dechem za dva večery a kousek odpoledne. Vykreslení postav, jejich osudy, povahy to byla pecka. Ale musím říct, že mi v knize chybělo, že bych s někým vyloženě sympatizovala. Za mě je to dobrá kniha, originální pojetí rodinné historie, ale wow pocit z ní opravdu nemám.
Bavila mě a četla se mi moc dobře. Lehkou formou zábavně vážné téma. Fajn kniha, mohu jen doporučit.
Stejně jako předchozí díly skvělé čtení. Mohu jen doporučit a těším se na další díl.
Byla to zajímavá kniha, nečetla se úplně lehce, především zásluhou většího množství postav, historických událostí. Přesto mě zaujala, popis každodenního života, chování a postavení ženy, mužů v této době středověku bylo to inspirativní i přínosné. Nevím, jestli zvládnu přečíst celou ságu, ale další díl si asi za nějaký čas určitě dám. Klobouk dolů za vytvoření takové obsáhlé ságy.
Co říct, četla se rychle, ale nečetla se mi dobře. Možná v aktuální době na mě moc depresivní čtení, i když šlo vlastně jen o popis každodenní reality, co se děje v mnoha vztazích. Během čtení jsem cítila lítost a marnost, nad postavami, ubíhajícím časem. Každopádně i tak si od paní Soukupové zase někdy něco přečtu, byl to zajímavý vhled a je možné ho brát i pozitivně, podívat se na partnerský vztah, který aktuálně člověk prožívá a věnovat mu možná zase trochu více pozornosti.
Jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Po dvou dílech Šikmého kostela mi ještě trochu poupravila pohled na hornictví, horníky a jejich ženy, rodiny. Silný kraj, tvrdý život. Příběhy byly inspirativní, jak se každá se smutkem a ztrátou vyrovnává odlišným způsobem a vlastně všechny jsou v pořádku, jsou autentické. Až zase budu tímto krajem projíždět, už se na něj a lidi v něm budu dívat trochu jinýma očima a děkuji za to!