cotaholkacte komentáře u knih
Kniha je hodně předvídatelná. Zprvu mě bavila, ale někdy u sedmého života se opakovalo vše pořád dokola a mě to vlastně přestalo bavit číst, takže jsem se nedokázala do celé té Nořiny cesty za vzkříšením úplně vcítit. Konec žádné překvapení taky nepřinesl. Nora mi po pár kapitolách přišla až moc ufňukaná, líná a nevděčná a začala mě trochu štvát.
Bylo to rozhodně delší, než to být muselo. Za mě 65% a to jen za slibný potenciál, mého názoru nevyužitý.
IG: @cotaholkacte
Z toho všeho, co jsem kdy slyšela nebo četla o tomto díle, jsem měla asi moc veliké očekávání..
Jedním dechem... Chvílemi jsem knihu musela odložit, abych se uklidnila..
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu, která byla poměrně dobře a sympaticky namluvena (hlas ze záhrobí byl skvělý).
Moje první seznámení s autorkou a tedy žádné velké nadšení z mé strany se nekoná.
Příběh je plný náhod, tolik náhod jednoho člověka nepotká snad ani za život, jako potkalo tady hlavní hrdinku za den v knize. Oživlá mrtvola nebyla nejvíc nepravděpodobná věc v knize. Najdeme tu i naprosté nelogičnosti, které odporují i základním fyzikálním zákonům (viz kouř z komína klesající dolu – čarodejnice/zombie tam lítala po střeše a mávala rukama, tak asi proto.) Závěrečné vysvětlení nadpřirozených schopností hlavní záporačky bylo něco jako heslo od Foodory – protože chci.
Do dalších knih od autorky se určitě nepohrnu, jedině by ji zase nabízeli někde zdarma jako tuhle.
2*/5*za kocoura Wolfganga.
IG: @cotaholkacte
A máme tady adepta na nejhorší knihu roku!
Pokaždé, když jsem míjela v knihkupectví knížky Penelope Bloom, všechny ty banány, třešničky a křovíčka, tak jsem si říkala, jaká to musí být blbost… No a ono jo! (Naštěstí jsem tuhle blbost dostala zadarmo k nákupu eknih u Dobrovského a krátila si čtením venčení psa nebo výpadky internetu v práci).
Bylo to dost hrozný. Když ponechám stranou klišé, jako neohrabaná a sexuálně nezkušená stážistka a namakaný, nadměrně vysoký sexy šéf, tak jejich dialogy mi pomalu ubíjely moje mozkové buňky, příběh téměř žádný a postavy naprosto nezajímavé. Bruce je kretén, který nám zhruba každých třicet stran připomene, že jakkoliv vysoká finanční částka jsou pro něj vlastně jenom drobné, ale i přes to se rozhodne Nataše za stáž neplatit, ačkoliv si z ní udělal osobního otroka. A celá knížka je vlastně takový učebnicový popis sexuálního obtěžování na pracovišti.
„Budete si přát, abyste se mého banánu nikdy nedotkla, vy stážistko. To Vám slibuju.“ – já si rozhodně přeju, abych se Jeho banánu nikdy nedotkla.
1*/5* a to jen proto, že to bylo místy tak absurdní až směšné a taky to má naštěstí jen 220 stran, takže to mučení netrvá tak dlouho.
Já se naopak nenudila ani chviličku. Strhující od začátku do konce. Mistrovské dílo.
Nevěřila jsem, že mi teď něco dokáže vypravit úsměv. Saturnin dokázal nejen to, musela jsem se smát nahlas :)
Šumava nezapomíná.
Sedmdesátá léta na Šumavě. Rostlinnou bioložku Květu (krycí jméno) povolá StB spolu s dalšími 4 vědci do oblasti Křemelné, aby zde zkoumali světélkující jevy, které se zde vyskytují. Mají udělat průzkum, zda se jedná o přírodní jevy nebo o nějaké moderní technologie ze západu. Jakmile se skupina vědců vydá do lesa, čas přestává existovat a hranice mezi pravdou a halucinacemi se neustupující mlze rozplývá.
Tak díky Petře na Šumavu už nikdy nejedu. A pravděpodobně už nikdy nepůjdu ani do lesa.
Já v kloboucích vypadám divně, takže před Petrou smekám pouze ten pomyslný. Jedna z nejlepších knih tohoto roku. Petra Vás vtáhne do děsivého příběhu, kdy po celou dobu čtení budete napjatí a plní úzkosti. Já byla místy taky dost pos… vystrašená. Prý pohádka pro dospělé, to určitě
Propojení pravdivých událostí, skutečných lidí, nechutných praktik StB s babskými povídačkami a legendami vytvoří kombinaci, ze které opravdu mrazí. („Babiččino vyprávění před spaním, které sice nikdy nikoho neuspalo, ale zato jsme už strachy z postele nevylezli až do rána.“) Nevím, jestli mě víc děsili beztělci a dvoudušníci nebo SUPi a pavilon 17. Ani nevím, kde byla ta hranice mezi pravdou a mýty a to mě děsí nejvíc – Tanec s mrtvolami byl skutečný? Vážně?!?
Petra je fantastická vypravěčka a já potřebuji další její knihu.
5*/5* Já opravdu nemám slov. WOW.
(SPOILER) „Krása spočívá v očích toho, kdo se dívá.“
Jana vyrůstá jako sirotek u své tety, která ji ale nemá ráda a pošle ji do internátní školy. Z Jany se stane vzdělaná, ale chudá dáma, která ve svých 18 letech ústav opustí a začne působit jako učitelka malé svěřenkyně na panství velmi bohatého pana Rochestera. Ačkoliv jsou věkem i společenským postavením velmi nesourodí, najdou v sobě vzájemně zalíbení a vzniká mezi nimi silné pouto.
Jana Eyrová je právem řazena mezi klenoty romantické literatury. Na svoji dobu si myslím, že to muselo být velmi průlomové dílo.
Celý život jsem si myslela, že Jana Eyrová je kniha podobného ražení jako knihy Jane Austenové, ale je mnohem více dramatická a vážná. Kniha se mi četla překvapivě dobře, ale rozhodně to není čtení na dva dny.
První polovina knihy se mi líbila moc, nejdříve Janino velmi smutné dětství až po dobu, kdy našla domov na Thornfieldu a lásku u pana Rochestera. Chování pana Rochestera se mi ne vždycky zamlouvalo – když pominu, že ji lhal (zápletka, chápu), tak mi vadilo, jak se snažil ji přimět, že se jí některé věci pouze zdály, špatně si je vyložila a nakonec po tom všem po ní ještě chtěl, aby odložila své veškeré morální zásady a žila po jeho boku jako milenka. V té době samozřejmě nemyslitelné a Jana zvolí život v chudobě a samotě, ale věrná svým zásadám a přesvědčení.
Druhá polovina knihy se mi četla už hůře. Jana nalezne svoji ztracenou rodinu. Její bratranec St.John mi byl velmi nesympatický a jasně dával najevo převahu mužů nad ženami, Janu nepěkně ovlivňoval a snažil se to skrýt za náboženské poslání.
Kniha má v sobě poměrně velkou duchovní stopu, hodně rozjímání o Bohu a pekle. To mě místy nudilo a nebavilo.
Pýchu a předsudek Jana Eyrová v mých očích nepředčí, ale musím říct, že se mi kniha velmi líbila a rozhodně doporučuji, pokud jste tuhle povinnou četbu stejně jako já ve školních letech vynechali.
4*/5*
IG: @cotaholkacte
Opona mezi živými a mrtvými padla, svět jak ho známe se změnil. Nefunguje elektřina, neexistují státy, ale pouhé regiony, které řídí jejich správci. Díky své schopnosti vidět mrtvé, než prostoupí oponou, je Lexi povolána do Woodhillu. Tady mrtví cíleně vraždí mladé dívky a neteř místního správce Brodericka je v nebezpečí. Lexi se snaží vyřešit záhadu zvláštního chování místních duchů, které jí na základě dosavadních poznatků nedává žádný smysl.
Tohle bylo velice netradiční fantasy! Mně osobně to připomínalo nějaké postapokalyptické příběhy, mrtvé jsem vnímala spíš jako takovou verzi zombíků. Ničeho se ale nebojte, jedná se o velmi odpočinkovou četbu, která ovšem není nuda!
Miluju lednicko-valtický areál, takže když jsem knížku otevřela a prohlídla si mapu, byla jsem nadšená! A celkově ta obálka?! Nádhera!
Knížka je z velké části věnována několika romantickým linkám, kterým vévodí samozřejmě ta Lexiina. V druhé polovině knížky mi teda bohužel přišlo, že romantika převládá nad mrtvolkama a to mě trochu mrzelo.
Příběh, zápletka i rozuzlení byly naprosto skvělé! A ten konec?? Asi nějaká alergie, protože mi nějak podivně slzely oči. To jsem teda vůbec nečekala a bylo mi to opravdu moc líto. Ačkoliv mi teda přišlo divný, že záhada vyřešena, všichni šťastní a mně ještě zbývalo asi 60 stran do konce
Co musím trochu vytknout, párkrát jsem při čtení byla zmatená - přišlo mi, že autorka tak nějak bez úvodu do další situace přeskočila někam jinam a já tápala, jak jsme se tam dostali.
4*/5* - knížka mě velmi příjemně překvapila, perfektní čtení na podzim!
IG: @cotaholkacte
Tohle sci-fi kultovní dílo neminulo asi nikoho, já ho měla na TBR poměrně dlouho jako takový „must-read“ pro všechny knihomoly, ale dlouho jsem čtení odkládala.
Nechci a nebudu kritizovat, já si spíš myslím, že ta knížka nebyla úplně pro mě. Sci-fi je můj asi vůbec nejméně oblíbený žánr, nebaví mě ani sci-fi filmy, takže tahle knížka měla předem špatnou startovní pozici.
Další z bodů, které proti Duně hrály, bylo to neskutečný vedro, které bylo venku (i všude vevnitř) v době, kdy jsem ji četla. Většinou v létě volím jednodušší čtení, které nevyžaduje tolik pozornosti a Duna rozhodně pozornost potřebuje od samého začátku.
Jak jsem už naznačila, Duna je zezačátku poměrně složitá. Než si uděláte pořádek ve jménech, postaveních, do toho různé cizí názvy a vysvětlivky na konci knihy, takže jsem furt listovala. Když se do toho pak aspoň trochu dostanete a začnete se orientovat, čtení jde lépe.
Co ale musím uznat, tak Duna je dílo z roku 1965 a v té době muselo být tohle naprostá bomba a chápu, že se to stalo tolik populárním počinem.
Po knize jsem zhlédla i oba nové filmy. První část se mi moc líbila a hodně sleduje linku knížky, u druhého dílu jsem byla poměrně zklamaná, protože se od knihy hodně odchyluje a je v ní extrémně hodně akce, která v knize je sice taky, ale méně na sílu.
Moje hodnocení 3*/5*, jsem určitě ráda, že jsem Dunu přečetla i když asi nebudu největším fanouškem, tak věřím, že číst ji na podzim a nepotit se u toho tolik, mohla dostat ještě aspoň půl hvězdičky navíc
IG: @cotaholkacte
Obránce mimo hru je taková milá, krátká knížečka o jiskření mezi dvěma lidmi, první letmé dotyky, letadla v břiše, nervozita před každým setkáním. Nečekejte ale žádnou erotiku, té se totiž v téhle knížce vůbec nedočkáte! Mně to ale vůbec nevadilo, prožívala jsem s postavami jejich zamilování.
Obě, respektive všechny tři hlavní postavy jsou sympatičtí bojovníci, kteří v životě nemají zrovna na růžích ustláno. Kromě romance se autorka věnuje i tématům terapie, ztráty milované osoby nebo alkoholismu. Vedlejší postavy hokejových spoluhráčů Mitche byli jenom pomyslnou vtipnou třešničkou na dortu a v dalších dílech této série se můžeme těšit na vyprávění z jejich pohledu.
Knížka určitě nikoho neurazí, ale zároveň pravděpodobně nikoho ani úplně nestrhne. Začátek byl o něco slabší, ale to se zlepšilo, knížka byla takové milé a vtipné počtení na dva večery.
3,5*/5*
IG: @cotaholkacte
Myší díra je maličká a útlá knížečka, která v sobě nese těžkosti různých lidských osudů. Popisuje těžká téma od neplodnosti, deprese, či břemen stáří, ale hlavně význam a sílu přátelství a vzájemné pomoci mezi lidmi.
Knížka je taková jednohubka na jeden, dva večery. Nádherná obálka, krátké kapitoly, zajímavé dialogy, čtivý styl autorky a zajímavé osudy postav, takže tohle maličkaté dílko sbírá samé kladné ohlasy a dobrá hodnocení.
Mně bohužel ale kromě malého Axela, kterého mi bylo strašně líto a párkrát jsem zamrkávala i slzy, žádná z dalších postav nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Myš jako vypravěčka se mi moc líbila, ale její osud mi přišel asi moc přitažený za vlasy a do konceptu knížky se mi takhle sci-fi vsuvka moc nehodila.
3,7*/5*
Pokud máte rádi knihy, kde skupinu zdánlivě nesourodých lidí přivede dohromady síla osudu a pokud máte v knihách rádi takové to poselství, abychom k sobě nebyli lhostejní, mohla by se Vám Myší díra líbit.
Byla jsem dost skeptická po prvním díle, který mě příliš nezaujal (3,5), takže jsem pokračování dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že se to ponese v podobném duchu. První díl je ale důležitý pro pochopení tohoto, takže určitě nevynechávat!
Z té nesympatické a nudné Freye se stává postava s obrovským vnitřním růstem a taky badass víla! Tamlin je ještě větší idiot, než v prvním díle a Rhysand… ach Rhysand, můj nový knižní manžel Skvělé jsou i vedlejší postavy, Cassian, Azriel, Mor i Amren, ale i Freyiny sestry.
První polovinu knihy se seznamujeme s Nočním dvorem, Velarsiem a jejich historií a taky se buduje vztah mezi Freye a Rhysem. Jejich škádlení a pošťuchování bylo dokonalé. Posledních 200 stran je jízda, boje, ale i spicy scény, které všichni od téhle série očekáváme a samozřejmě nejvíc otevřený konec, který vám nedá na jinou možnost než okamžitě sáhnout po dalším díle.
„Líbilo se ti, jak před tebou klečím?“
Mě tohle bavilo mnohem víc, než Čtvrté křídlo.
5*/5* MILUJU TO
IG: @cotaholkacte
(SPOILER) Millie Calloway má ve svém trestním rejstříku škraloup a je pro ni více než těžké si sehnat práci. Z té poslední ji vyhodili, jen tak tak nezavolali policii a Millie je teď bez peněz a přežívá na zadním sedadle svého auta. Už ztrácí naději, když jí najmou jako pomocnici Winchesterovi, velmi bohatá rodina bydlící v luxusním domě na Manhattanu. Millie se k nim dokonce nastěhuje, ačkoliv v porovnání s celým domem dostane jen směšný krcálek na půdě – lepší než spát v autě. Do práce se pustí s vervou a zodpovědností, tuhle šanci si nechce nechat pokazit. Už po pár dnech ale pozná, že s její šéfovou Ninou není něco v pořádku – nechává po sobě neskutečný nepořádek, dává ji nesmyslné příkazy a obviňuje ji z věcí, které neudělala, dokonce i okolí začne Millie naznačovat, že Nina není úplně v pořádku. Všechny situace zachraňuje Niny milující manžel Andrew, který každou situaci vyřeší s klidem a rozvahou, ale napětí v domě Winchesterových se stále stupňuje a zhoršuje.
Oecja - člověk je napjatý od samého začátku, ačkoliv není těžké odhadnout, jak celý příběh vygraduje, takže hlavní zvrat je poměrně jasný, ale ten konec je i přes to síla.
85%
Kniha má nějakých 300 stran, krátké kapitoly a rychlý spád situací vás nenechají knihu jen tak odložit, takže se čte velmi rychle
IG: @cotaholkacte
S vydáním nového Hartla na mě na českém bookstagramu vyskákalo spoustu různých a rozdílných názorů, obecně bych řekla, že jsou dva tábory – ti, co Hartla milují a ti, kterým přijde úplně o ničem a nezajímá je. Já se v tomto případě pohybuji někde mezi. Četla jsem všechny jeho knihy a některé se mi líbily moc a některé byly i pro mě poněkud slabými kousky.
Kniha Gazely bude určitě bližší ženám a zejména ženám v podobném věku, jak jsou hrdinky. Gazely řeší úplně normální problémy od počínajících vrásek a celulitidě na zadku, přes erotické fantazie o kolegovi z práce, až po problémy ve vztahu a rebelující potomky, ale mají jedna druhou a tím se to všechno zdá alespoň o trochu snesitelnější.
Obecně bych řekla, že komu se líbila kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel, tak tady se najde a bude spokojen. Je to psané v hodně podobném duchu, dokonce se tu objeví i postavy ze zmíněné předchozí knihy.
Zezačátku mě kniha trochu vyděsila, že mě asi bavit nebude, přece jen jsem ještě o kus mladší, než její hlavní postavy. Po jejím přečtení ale musím knihu pochválit, moc mě bavila a krásně jsem si u ní oddechla. Takže i když je to stylově pošesté od Patrika to samé, tohle dílo řadím k jeho top třem knihám (spolu s Erotikonem a Prvokem).
Neočekávejte nic převratného, ale styl nám známého, (starého), dobrého Patrika Hartla, připravte se na oddech a nebudete zklamáni. Já jsem moc ráda, že jsem to udělala!
Dávám 3-4*
IG: @cotaholkacte (v listopadu bude o knihu soutěž, můžete se zapojit!)
Alanovy pravidelné zápisky do deníku od roku 1993 až do prosince 2015, necelý měsíc před jeho smrtí - pohled do hercových myšlenek, úvah, zkušeností a pocitů.
Alan měl rozhodně bohatý život, jak po pracovni stránce, tak i po té osobní- spousta cestování a setkání s přáteli. Postupem času se přidávají i jeho zdravotní problémy, úmrtí jeho přátel nebo kolegů, kteří mu byli vzorem. Zavede nás do zákulisí svých rolí (ale třeba pro fanoušky HP spíše nedostatečně - kvůli tomu to nečtěte, to doporučuji spíše autobiografii Toma Feltona, který se HP věnuje velkou část své knihy).
Jsou to deníky cizího člověka - spousta cizích jmen a situací, o kterých nevíme podrobnosti, abychom lépe porozuměli - pro mě bylo upřímně opravdu těžké tuto knihu číst a dočíst - asi bych spíše ocenila biografii, třeba právě přiložení úryvky z deníků.
Je ale určitě skvělé, že nám bylo umožněno nahlédnout za oponu a Alanovi se takto přiblížit. Hodnotit nebudu - nemohu hodnotit život a pocity jiného člověka.
IG: @cotaholkacte
Šestý díl z detektivní série Josie Quinn. Tentokrát oceňuji, že se zápletka netýká bezprostředně Josie nebo někoho z jejich blízkých, ale vlastně se nestane nic nového - únos dítěte, domácí násilí, změna identity - to vše už se objevilo v minulých dílech. Tyhle knížky se mi čtou hrozně dobře, na druhou stranu mě díl od dílu baví méně a méně a upřímně nevím, jestli si koupím další pokračování.
Není to špatné, jen je to furt to samé a pošesté už to prostě tak nebaví. 70%
IG: @cotaholkacte
Nejsen velký fanda poezie, s výjimkou právě Kytice. Hodně ráda se k ní vracím.