cotaholkacte přečtené 270

Vzpomínky na něj 2023, Colleen Hoover

Bezchybně 2024, Elsie Silver

Věčný král 2025, L. J. Andrews

Livii, princeznu pozemských fae, unese krvelačný Věčný král, který dvacet časů čeká na okamžik, kdy se bude moci pomstít za smrt svého otce. V první řadě mockrát děkuji @humbookblogeri @humbook za zaslání knihy v rámci #spoluprace. V druhé řadě se omlouvám, že moje recenze nebude pozitivní. Od začátku jsem měla velký problém se začíst, text mi místy nedával smysl a celé mi to přišlo velmi kostrbaté a krkolomné. Může to být tím, že mi nesedl styl autorky, ale dost pravděpodobně to bude spíš překladem. Nemyslím tím jen už známou facku místo pohlazení, domy místo rodů aj. Chyběla mi plynulost textu, abych se začetla a když už to vypadalo nadějně, přišla věta s divným slovosledem nebo zvláštním slovním spojením, které mě zatahaly za oči, já musela větu číst opakovaně, abych vůbec pochopila její smysl a bylo to hodně rušivé. To všechno by mi sice znepříjemnilo čtení, ale rozhodně bych nekritizovala knihu jenom kvůli překladu. Po slibném začátku, kdy Erik Livii unese, je příběh víceméně plytký. V pozadí máme jakéhosi padoucha, který chce ukrást Erikovu korunu, ale nijak zvlášť se tenhle problém nerozebírá a neřeší. Většinu čtenářů pohltila chemie mezi hlavními hrdiny, ale bohužel ani ta mě neoslovila. Oba jsou si od prvních okamžiků vědomi vzájemné přitažlivosti, ale zhruba třičtvrtě knihy sami sebe přesvědčují, že je to nenávist převlečená za chtíč. Erik je popisován jako nelítostný a krvelačný pirát bez srdce, až na to že vůbec. Když ho někdo zradí, tak se krve nebojí, ale jinak má v podstatě srdce ze zlata a smutnou minulost. A co se mi líbilo? Líbilo se mi prostředí, svět a magie, některé vedlejší postavy a piráti, které považuji mezi aktuálně populárními trendy ve fantasy knihách jako skvělé osvěžení. Kdyby se alespoň polovina knihy nesla v duchu posledních dvou kapitol, které byly překvapivé a akční, mohlo to být zajímavé čtení. Poslední dvě kapitoly to ale nezachránily, ani jedna z hlavních postav mi nepřirostla a je mi vcelku jedno, co s nimi bude dál. 2,5*/5*Chápu, že je to úvod do série, ale i tak je ten děj dost chabý a já se bohužel k nadšeným davům nepřidávám. Více recenzí na mém instagramovém účtu @cotaholkacte... celý text

Krysař 2025, Viktor Dyk

Ve spárech magie 2025, Mona Kasten

Zoey má celý život přesně naplánovaný, je Miss Everfall, pochází z rodu léčitelů a jednou po matce převezme místo v Radě. Má úžasného přítele a skvělou nejlepší kamarádku. Celá tahle bublina se jí ale rozbije ve chvíli, kdy se u ní projeví úplně jiná magie, než očekávala. Musí se přestěhovat na jinou kolej, mentora ji má dělat nejděsivější kluk ze školy a přítel i kamarádka se jí začínají oddalovat. „Já, Zoey Kingová, zlatá dceruška Calliope Kingové, jsem smrtivíla. A bylo načase svou magii přijmout.“ Děkuji @knihydobrovsky za možnost přečíst si knížku ještě před vydáním a dělat jí ambassadorku #spoluprace Ve spárech magie je romantasy, ale té magie tu není zas tolik. Je tu lehce naznačený svět a magický systém, ale vůbec ne dopodrobna, takže bude vyhovovat spíše nenáročným čtenářům tohoto žánru. Já bych určitě více ocenila ukázku Zoeyniny moci, která mi přijde velmi zajímavá a neobvyklá. Snad toho bude více v druhém díle. Více se kniha soustředí na slowburn romantickou linku, která byla skvělá. Dylan si mě získal hned na začátku a bavilo mě sledovat vznik přátelství a vývoj jeho vztahu se Zoey. A i tady se těším, jak se bude jejich vztah bude vyvíjet v dalším díle. Zoey je dost naivní a lehce zmanipulovatelná, ať už od svého kluka nebo od své matky, která by rozhodně nevyhrála ocenění matky roku. Na konci knihy si ale uvědomí svoji hodnotu a postaví se sama za sebe. Detektivní linka nebyla nijak složitá a rozhodně si nebudete rvát vlasy nervozitou, ale funguje tu dobře. Na první dobrou jsem padoucha neodhalila, takže za mě spokojenost. Pokud čekáte romantasy s propracovaným fantasy systémem, tahle kniha pro Vás nebude. Pokud ale sháníte nějakou oddechovou knihu s nádechem fantasy a zajímavou zápletkou, tak Ve spárech magie je skvělá volba. 4*/5* Moje premiéra s Monou Kasten a byla jsem velmi spokojená. Kniha se čte skvěle a ubíhá pod rukama. A nemohu nezmínit krásnou obálku, a ještě krásnější ořízku, kterou kniha má Více recenzí na mém instagramovém účtu @cotaholkacte... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Artur Dent se jednoho rána probudí a zjistí, že jeho dům má být zbourán. Lehne si v županu před buldozer a odmítá se hnout. Jeho kamarád Ford Prefect ho ale přemluví, aby s ním šel do hospody, protože mu nutně musí něco říct. Po čtvrtém pivu se Arturovi svěří, že je mimozemšťan z planety Betelgeuze 5 a že během několika minut bude zdemolována celá planeta Země. Společně chytí vesmírného stopa a začíná dobrodružství. Jestli nemám nějaký žánr ve filmech či knihách příliš ráda, je to sci-fi. Jestli ale nějaký žánr ve filmech a knihách miluju, jsou to sci-fi parodie. Jsem fanynkou Červeného trpaslíka, Doktora Who a nově i Stopařova průvodce galaxií. Suchý britský humor z téhle knížky přímo tryská, příběh je maximálně absurdní, vtipný a chytrý. Kniha má spoustu extrémních postav. Od Forda Prefekta, který na 15 let ztroskotal na Zemi a vydává se za nezaměstnaného herce, Zafoda Biblbroxe, který si nechal přišít třetí ruku, aby se zlepšil v boxu na lyžích, až po L Prossera, přímého potomka Čingischána, který má slabost pro kožešinové čepice. Kniha je v podstatě už kultovní kousek, na který se odkazuje spousta dalších děl pop kultury. Já si knihu vybrala v rámci spolupráce s @audiolibrix a nemohla jsem vybrat lépe. Knihu totiž mluví Vojta Dyk, který si čtení neskutečně užívá a díky změnám hlasu, přízvuku, šišlání a koktání posouvá celkový zážitek z téhle knihy ještě o několik levelů výš. Vyhovovala mi i délka knihy, kdy audio kniha má nějakých 6,5 hodin a knížka necelých 200 stran, což je u tohoto žánru tak akorát. Pokud máte rádi britský suchý, a tak trochu ujetý humor, tady se najdete. Zajímavostí je, že Douglas Adams napsal scénář i k několika dílům Monty Python – a tady mi to všechno zapadá do sebe. Rozhodně to nebude sedět každému. Podle mě je to geniální příběh a zaslouží 5*/5*. Rozhodně jsem jako audio neposlouchala naposledy a pořídím si i knihu, i když Zafoda Biblbroxe asi nikdy nepřestanu slyšet ve Vojtově podání.... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Čtvrtý díl a pátá kniha série Skleněný trůn. Taky první z bichliček, tady se už blížíme k 700 stranám. Opět opakuji, že Vám nechci spoilerovat předchozí díly, takže budu stručná a velmi obecná. Recenze víceméně k ničemu, ale vážně je nejlepší do tohohle jít po hlavě, nevědět nic a jen se nechat vtáhnout Každopádně pořád platí, že byste si tuhle sérii měli rozhodně přečíst, protože je úžasná. Po mírném zklamání u Dědičky ohně, kdy se mi nelíbilo nové prostředí a ani nové postavy mi nijak zvlášť nepřirostly k srdci, jsem opět nadšená. Tohle byla jízda od první kapitoly (panebože ta první kapitola!!!) Celý díl jsem trpěla za Doriana a štval mě Chaol (ale jako vážně, co se stalo s miláčkem Chaolem?!). Na konci dílu jsem ale byla nešťastná, že Chaol mě sice štval, ale zase ne tolik! Mám nové oblíbené staronové postavy Manon, kterou všichni zbožňují, mě v Dědičce a ještě půlku Královny fakt štvala tím, jak je oddaná a poslouchá na slovo. Její vývoj mě ale totálně zasáhl a už ji taky miluju. A těším se na další setkání s hlavní hrdinkou, tam to jiskří a chemie je extrémní. Lyssandru, se kterou se v tomhle díle seznámíme víc a je skvělá a těším se, co od ní můžeme čekat dál. A samozřejmě Rowana – ano, už jsem mu taky propadla (asi si stačilo ostříhat ty dlouhé vlasy). Nadrženej Rowan je k sežrání. Jinak je to stále smut-free série a jsem za to ráda, i když samozřejmě očekávám, že se něco dít trochu začne. 5*/5*Nemůžu se dočkat, až přečtu, co potřebuji a budu pokračovat v sérii. Více knižních recenzí naleznete na mém IG účtu @cotaholkacte... celý text

Wilder 2024, Rebecca Yarros

Leah získala možnost strávit dva semestry na lodi, kde probíhá natáčení dokumentu o Odpadlících, populární kaskadérské skupině. Hlavního Odpadlíka, Paxtona Wildera, ale musí během plavby doučovat, aby si udržel dostatečný průměr a dokončil vysokou školu. Leah je ovšem bezbranná vůči Paxtonově kouzlu a brzy mu odhalí své jizvy, které má nejen na duši. Vysokoškolská sportovní romance plná adrenalinu a krásných mužských těl, na to slyší každá fanynka romantických knih. Wilder má pro mě ale velmi těžko uvěřitelnou atmosféru. Luxusní jachta pro vysokoškoláky, kde sem tam zajdou na přednášku a v mezičase na lodi skáčou na motorkách? Nevím, no. Na lodi proplouvají celým světem, navštíví Bermudy, Istanbul i Athény, ale nebýt názvů měst u každé kapitoly, vůbec bych nepochytila, že ta loď se pohybuje a posunujeme se přes půl zeměkoule. Stejný pocit jsem měla i s časovou osou, pocitově se příběh odehraje tak během týdne, ale ve skutečnosti se na lodi plavíme několik měsíců. Hlavní hrdinové se do sebe zamilují tak na dvacáté straně a už se neodmilují. Jen jim chvilku trvá si to přiznat, pak je tu menší zádrhel, u kterého Leah podle mě dělala tak trochu z komára velblouda. No a hlavní zápletka mi přišla dost přitažená za vlasy. Chápu, zlomené srdce stojí za prd, ale nebudeme se snažit kvůli tomu mrzačit všechny kolem, že jo. Navíc jsem výjimečně odhadla padoucha hned na začátku knihy. Paxton i Leah mi byli ale vlastně docela sympatičtí a jejich vztah mi přišel hezký a bavil mě. Každý si neseme své strašáky a Leah s nimi bojovala neskutečně statečně a Paxton s ní byl trpělivý a byl jí oporou. Naštěstí jsem od knihy neměla nijak velká očekávání a dostala jsem takový průměrný romantický americký film. Hodnotím 3*/5* Rachel a Landon, kteří jsou hrdiny dalšího dílu téhle série, nám v knize nebyli nijak zvlášť představeni a nemám potřebu asi v sérii pokračovat. Více knižních recenzí najdete na mém IG účtu @cotaholkacte... celý text

Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Prequel k sérii Skleněný trůn vypráví události, které bezprostředně předcházely Cealeninu uvěznění v táboře pro otroky. Kniha obsahuje pět povídek, které postupně nabírají na obrátkách a spustí nezastavitelnou lavinu. Já tuhle sérii nechci spoilerovat pro ty, kdo nečetl, budu tedy i tentokrát hodně střídmá v popisech a budu se spíše věnovat pořadí čtení knih. Kniha Krvavé ostří chronologicky předchází celé sérii, někdo ji ale doporučuje číst jako čtvrtou v pořadí, tedy mezi Dědičkou ohně a Královnou stínů. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, že Krvavé ostří je prequel, a prostě jsem nějak předpokládala, že první díl série Skleněný trůn se jmenuje Skleněný trůn, tak jsem měla ulehčené rozhodování o tom, na jakém místě budu tuhle knížku číst. Kdybych věděla, že je to prequel, pravděpodobně bych se nechala zviklat a přečetla ho jako první, protože chronologičnost událostí mi standardně vyhovuje. Také by pak chování Cealeny v některých okamžicích prvních dvou dílů dávalo o něco větší smysl. Královna stínů se pak hodně odkazuje na události, které vykresluje právě Krvavé ostří, takže když budete KO číst jako čtvrté, budete mít všechno čerstvě v hlavě – na druhou stranu autorka nám stručně všechno opět popíše a vysvětlí, takže určitě nebudete tápat nebudete, ani když KO přečtete jako první. Za mě osobně musím říct, že po Dědičce ohně, kde jste najednou byli v jiné části kontinentu a seznámili se s novými postavami, mi vyhovovalo vrátit do Zlomuvalu za Cealenou jako takovou. Tím, že jsem četla jako čtvrté, jsem taky věděla, kam celý příběh KO směřuje a vlivem toho se mi vůbec nechtělo do poslední povídky. I tak jsem skončila se zlomeným srdcem, ale dát si KO jako první díl, tak doteď ležím schoulená někde v klubíčku a brečím. Hlásám smrt Arobynnovi! Ať budete číst první nebo čtvrtý, určitě si i tenhle díl užijete. První povídka s piráty byla trochu slabší, ale pak to najede na tu správnou vlnu, která Vás opět strhne. 4,5*/5* Více knižních recenzí najdete na mém IG účtu @cotaholkacte... celý text

Nespoutaná Aljaška 2023, K. A. Tucker

Calla neviděla svého otce od svých dvou let. Když ji zavolá jeho kamarádka, že otec má rakovinu a jestli nechce přiletět na Aljašku a po tolika letech se s ním vidět, nejdřív váhá. Zrovna ale dostala výpověď z práce a nemá žádné jiné povinnosti. První dny na Aljašce jsou rozpačité, neví, jak navázat vztah k otci, a navíc ji život znepříjemňuje jeho protivný soused Jonah. Na příběh jsem se moc těšila, knížku jsem několikrát viděla na instagramu a vždy měla velice dobrá hodnocení. Stejně i na DK má 90 % a na GR má 4,3 Proto jsem byla hodně překvapená a zklamaná, a ještě v polovině knihy jsem tápala, jestli náhodou nečtu něco jiného než všichni ostatní. Calla mě štvala od samého začátku. Pipina, která když se dozví, že její otec umírá, tak ze všeho nejdřív řeší, aby měla na TÝDENNÍ výlet na Aljašku čerstvou manikúru a melíry. Pak si zapakovala dva obrovské kufry (opakuji: NA TÝDEN), a v botách na podpatcích odletěla vstříc divočině. Abych se jí ale zastala, pak jsem nemohla vystát ten tlak otcova okolí, které Callu přemlouvalo, že by neměla na tátu být naštvaná a měla by se víc snažit si s ním vytvořit vztah. Na toho tátu, který je pilot a vlastní leteckou spolčenost, který se na 24 let ani jednou nezvedl a nezaletěl se na svoji dceru podívat a který ji už 12 let ani nezavolal. Já bych byla taky naštvaná. Druhá polovina knihy je pak už lepší. Slovní přestřelky mezi Callou a Jonahem mě bavily a byly vtipné, a konečně se začalo i něco dít. Konec knihy pak celkový dojem vylepšil, a dokonce jsem měla i slzy v očích. Chybělo mi v knize trochu více popisu Aljašky a přírody. Bylo zde ale popsáno, jak je život mimo větší civilizace odlišný od toho, co známe a kde máme vše dostupné. Nevím, jsem opravdu rozpačitá, první polovina knihy byla náročná Za ten konec přidávám o půl hvězdičky navíc a celkově dávám tedy slabší 3,5*/5*Pokračování ale asi vynechám. Více knižních recenzí naleznete na mém IG účtu @cotaholkacte... celý text

Mimika 2024, Sebastian Fitzek

Hannah se po operaci vzbudí v hotelovém pokoji, kde ji násilím drží cizí muž. Vlivem anestetik při operaci ztratila paměť a ten cizinec ji ukáže video, které natočila těsně před operací. Na videu se Hannah přiznává k vyvraždění celé své rodiny. Ona si však nepamatuje ani na to, že nějakou rodinu má, uvnitř má ale pocit, že by něčeho takového nebyla schopná. I bez svých vzpomínek se Hannah pokusí udělat to, co umí nejlépe – rozšifrovat své vlastní přiznání. Jako správný thriller Vás i tento drží v napětí a nejistotě od samého začátku. Krátké kapitoly, svižný děj a spousta zvratů. Nadchly mě i kapitoly typu „splitpages“, kdy jeden okamžik prožíváme z pohledu dvou postav. Hlavního viníka jsem odhadla bych řekla hned někdy na začátku knihy – jenže autor nás do děje tak zamotá a předhazuje nám další vějičky, že jsem od té myšlenky úplně upustila a na konci knihy jsem měla byla úplně vedle a koukala jsem samozřejmě s otevřenou pustou. Hvězdičku strhávám za to, že mě kniha k sobě a ke gauči nepřipoutala natolik, abych měla problém ji odložit a nechat jeden den nedočtenou a já prostě chci u thrilleru zažívat pocit, že dokud nedočtu, tak nepůjdu spát. Posledních třicet stran jsem ale hltala a závěrečná scéna v nemocnici byla geniální. Celkově tedy hodnotím 4*/5*a od Fitzeka si v budoucnu určitě ráda přečtu ještě něco dalšího. Kniha měla zajímavý námět mimické rezonance, kdy člověk svými gesty a mimikou o sobě řekne mnohem více, než vlastními slovy. Nevím, jak bych se cítila ve společnosti někoho, kdo by si četl v každém mém mrknutí a pohybu prstu. Stříbrná obálka knihy se špatně fotí, aniž by házela prasátka nebo odrážela všechno v okolí Moje teorie ale je, že má znázorňovat zrcadlo, ze kterých má hlavní hrdinka fobii. Nebo má někdo jinou teorii? Více knižních recenzí naleznete na mém IG účtu @cotaholkacte... celý text

Dokud rostou citronovníky 2025, Zoulfa Katouh

„Z každého citronu se narodí dítě a citronovníky nikdy nepřestanou růst.“ Salama je mladá studentka farmacie, která ze dne na den musela dospět. Arabské jako, počátek syrské revoluce a boje za svobodnou Sýrii, ji změnily život. Zůstala sama pouze se svoji těhotnou švagrovou, a pomáhá raněným v místní nemocnici, kde každý den vidí umírat desítky lidí. Začíná ztrácet naději a energii, pak ale potká mladíka Kenana, který ji alespoň na chvilku zase naučí vidět barvy. Příběh obyčejných lidí uprostřed válečného konfliktu, kteří jsou bráni za zrádce jen tím, že se snaží přežít. Všudypřítomné nebezpečí a hrozba smrti nejen z vládních zbraní, ale i vyhladověním. Příběh popisuje události, které se opravdu staly, včetně chemických útoků, bombardování i vyvražďování syrských občanů. Salama si sama prošla traumatem spojeným s úrazem hlavy, které v ní zanechalo stopy a ona teď vídá imaginárního Khawfa, který ji po nocích mučí nejrůznějšími vzpomínkami a představami její mrtvé a zmučené rodiny. Zezačátku mi tahle postava moc nesedla a do příběhu mi neseděla, ke konci jsem ale pochopila její účel. Citronovníky jsou ale i milostný příběh plný naděje a romantická linka mezi Salamou a Kenanem byla prostě úžasná. Autorka má syrské kořeny a moc se mi líbilo, že celou knihu dodržuje muslimské tradice při rozvíjení jejich vztahu, takže je tu ve výsledku větší důraz na pocity a lásku, oproti fyzickým projevům. Doporučený věk u této knihy je 13+. V knize je ale velké množství poměrně podrobných popisů úmrtí a utrpení lidí včetně malých dětí, a nevidím v tom úplně YA román. Konec byl podle mě trochu ukvapený a sneslo by to ještě 50 stran navíc. I přes to tuhle knížku hodnotím jako 5*/5*a opravdu moc doporučuji.... celý text

Našeptávač 2024, Donato Carrisi

Mila Vasquezová je odbornicí na hledání pohřešovaných dětí. Je proto přizvána do týmu, kteří pátrá po šesti zmizelých holčičkách. Když se začnou postupně objevovat jednotlivá mrtvá těla, vyšetřovatelům dojde, že nejsou umístěna náhodně, ale na něco poukazují. Ne všichni v novém týmu kolegů ji ale práci usnadňují. Knihu jsem poslouchala v její audioverzi, kterou předčítá Jan Šťastný, který samozřejmě jako profesionální herec má skvělý přednes. Byla jsem z knihy nadšená, párkrát jsem se přistihla, že stojím s otevřenou pusou a poslouchám a zapomínám na činnost, kterou jsem u poslechu prováděla Co ale po „dočtení“ a celkovém zhodnocením knihy musím říct, že to bylo místy opravdu hodně přehnané a překombinované. Čtení myšlenek a pomoc média by v reálném světě ve vyšetřování sériových vražd rozhodně nemělo co dělat. V příběhu by se ale bez této techniky zůstali stát na mrtvém bodě a bylo by po knížce. Dále je tu opravdu velké množství plot twistů, u kterých jsem vždycky zůstala koukat, ale opět musím objektivně říct, že už toho bylo opravdu hodně a autor měl ubrat nebo si něco nechat na další díly. Knížka obsahuje poměrně drastické a podrobné popisy, např. bez popisu posmrtné gynekologické prohlídky desetileté holčičky bych se obešla. Věta: „nebyla zneužita“ by bohatě stačila. Teď to zní jako že ta knih a je špatná, což si nemyslím, protože nic z toho nemělo nijak výrazný vliv na to, že jsem si knížku užila a držela mě v napětí jako správný thriller. Skvěle zakomponovaná v příběhu byla Milina minulost. Vůbec jsem to nečekala a bylo to skvěle umístěné. Vlastní pachatel a „našeptávač“ mě taky moc bavil, měl vše do posledního detailu promyšlené a je zde opět trochu aura telepatie - až nadpřirozena. Z věty „Je to holčička.“ jsem měla husí kůži. Hodnotím 4*/5* i přes všechny nedokonalosti, které si zpětně uvědomuju. Jedná se víceméně o pokus napodobit severskou krimi, což se vcelku povedlo, jen se autor nechal místy trochu unést sám sebou. IG: @cotaholkacte... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Třetí díl série Skleněný trůn. Tentokrát se se Celeanou podíváme na jinou část kontinentu, do světa magie s víl. Bude hodně těžké nespoilerovat informace z předchozích dílů, pokusím se všechno vzít jen opisem. Celaena se topí ve vzpomínkách, má zlomené srdce a neví, jestli zvládne splnit slib, který dala přítelkyni. Rowan ji donutí sáhnout si na úplné dno a Celeana, které je zprvu všechno jedno, pomalu objevuje skutečnou sama sebe a své dlouho potlačované schopnosti. Finální bitva je epická a máme se asi na co těšit. Ocenila jsem Cealeniny vzpomínky na dětství, které byly velmi smutné, ale spoustu věcí vysvětlují a objasňují. Kromě wendlynské linky se vracíme i za Chaolem a Dorianem do Zlomuvalu. Vztah mezi oběma přáteli je po událostech předchozího dílu poměrně chladný. Dorian se zakouká do léčitelky Sorschy a Chaol sleduje podivné chování a kroky Aediona, Celeanina bratrance, kterého má ale král ve své moci. Novou postavou je i čarodějnice Manon a její mazlík. Moc se toho z jejích kapitol nedozvíme, čarodějnické politikaření a boje mezi rody mě moc nezajímaly, ale předpokládám, že Manon bude důležitá a uvidíme, jakým směrem se bude tenhle příběh vyvíjet. Nenávidím krále Adarlanu. Každou buňkou v těle. Od dob Dolores Umbridgové jsem se nesetkala s postavou, kterou bych takhle moc nesnášela. Ten konec? Chudák Dorian, tohle si nezasluhuje! Tady se bojím, co pro něj autorka chystá v dalších dílech. 4*/5* Pořád je to skvělé, ale na plný počet to není, už jen kvůli začátku knihy a spoustě nových postav, se kterými se teprve seznamujeme. Rowan si mě zatím úplně nezískal. I tak se ale opravdu těším na pokračování! IG: @cotaholkacte... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

„A co je u porodu pokládáno za nadstandardní péči?“ „Třeba použití sterilních rukavic.“ Kniha vedená formou sedmi rozhovorů s uprchlíky z KLDR. Jednotliví uprchlíci představují průřez generacemi i společenskými vrstvami. Mám pocit, že buď shrnu celou knížku v pár větách, nebo budu mít problémy se vejít, kolik toho mám v hlavě a na srdci po přečtení. O životě v KLDR jsem moc iluzí neměla, ale takhle extrémní vymývárnu mozku jsem asi nečekala. Děti se učí základní počty na příkladech o zabitých amerických vojácích, ženy (a někdy i muži) v armádě jsou znásilňováni, a účast na veřejných popravách v ulicích je povinná a neopovažujte se odvrátit nebo vyjádřit nesouhlas. A to je jen zlomek. Všichni jsou ale přesvědčení, že to je nejlepší způsob života, jaký existuje, protože vůdce a strana pro ně dýchají dělají všechno pro jejich blaho. Není to případ všech uprchlíků z knihy, ale nedokážu si představit uprchnout a nechat zbytek rodiny napospas režimu. „Díky“ třígeneračnímu trestu, který v KLDR platí, se trest za jednoho člena rodiny nevyhne v podstatě nikomu. Člověk něco ví, spoustu tuší, ale když to čte, tak hlava stejně nepobírá, že je něco takového opravdu v 21.století možné. 5*/5* a myslím, že by si to měli přečíst všichni a možná bychom byli hned vděčnější, pokornější a spokojenější. Letos by měla vyjít druhá část Svědectví, které si určitě nenechám ujít.... celý text

Stačí mávnout křídly 2022, Sára Topinková

„Ale mělo by. Mělo by. Cilka přestupuje do nové školy. Snaží se být neviditelná a jenom přežít ze dne na den. Ve škole si jí ale všimne Robert, který ji i přes její jasně vyjádřené protesty nenechá samotnou. Když už to vypadá, že nový život by mohl být konečně zase fajn, začne do něj prosakovat Cilčina minulost. Silný příběh psaný ve dvou úrovních vyprávění – máme tu současnou Cilku, která je zničená svou minulostí, nechce s nikým mluvit ani cokoliv cítit. Pak je tu Cilka rok zpět, která se poprvé zamiluje a strachuje se, že o svého kluka přijde, tak udělá hloupost, za kterou zaplatí tím, že přijde o všechny své blízké. Naivita, přátelství, první lásky a zrady. Reálně vykreslené postavy a pocitů v dospívání mladé dívky – myslím, že každá z nás se v ní trochu najde. Za mě celou situaci spustila hrozně pitomá situace a celou dobu jsem si říkala „Vždyť se zase tolik nestalo..“ .. ale on člověk ve třiceti tohle vidí rozhodně jinak než v šestnácti. A hlavně šlo zejména to, co následovalo.. ..protože pak přišla ta scéna s tátou a mně se chtělo hrozně moc brečet. Co je v téhle knížce nejdůležitější, jsou témata, která jsou zde řešena – domácí násilí, znásilnění, šikana a deprese. Vše je tu krásně vysvětlené, ale právě i pro kategorii mladších čtenářů, kterým je kniha primárně určena. Nic drastického, ale věřím, že to může někomu opravdu pomoci si uvědomit, co není v pořádku a že není ostuda si říct o pomoc. Robert a Damián jsou kluci, které by každá holka měla hledat a chtít je ve svém životě. Oba jsem si i přes jejich rozdílnost moc oblíbila. 4*/5* Mně trochu překážel můj věk k tomu, abych si knížku užila na 100%, ale i tak říkám, že byla naprosto skvělá. IG: @cotaholkacte... celý text

Barbaři z ledové planety 2024, Ruby Dixon

Georgii spolu s dalšími jedenácti ženami unesou mimozemšťané, ale po cestě na cizí planetu havarují. Jejich věznitelé zmizí a Georgie se vydává sama na neznámou planetu hledat pomoc pro ni, i ostatní. Samozřejmě nikdo se do téhle knížky nepouští, aniž by věděl, do čeho jde a co od toho očekávat. To je jasný už z anotace. Takže rozhodně nejsem pohoršená tím, že většina knížky je vlastně porno a popis strategicky umístěných výrůstků na mimozemšťanově těle. Jenže tady chybí v podstatě jakákoliv zápletka. SPOILER Georgie potká obrovského modrého ufouna Vektala, který okamžitě ví, že je to jeho družka. Ta ho dovede do ztroskotané lodi, pak se vrátí pro pár dalších namakaných modrých chlápků z Vektalova kmene, zachrání polonahé holky ze ztroskotané lodi a žili šťastně až navěky. KONEC SPOILERU Čekala bych, že se na konci strhne nějaká bitka mezi „hodnými“ a „zlými“ ufouny. Ne, všechno šlo vlastně jako po másle. Vektal je dokonalost sama. Hruď samý sval, rohy a dlouhý ocas (to není metafora – i když ) .. a navíc rozený gentleman! Georgie mě pěkně štvala. Byla to nejhorší samozvaná vůdkyně pozemšťanek vůbec. Zatímco holky mrzly a hladověly v polorozpadlé lodi, Georgie se koupala v termální lázni, spinkala zachumlaná v kožešinách a rozdávala si to s modrým týpkem na všechny způsoby. Bonusová novela byla ještě víc zbytečná než předchozích 270 stran. Další díl číst nebudu, ačkoliv Liz má aspoň nějakou osobnost a charakter a mohla by jako hlavní hrdinka být snesitelnější, ale jinak myslím, že to bude příběhově stejně plytké. Kdybych měla hodnotit hvězdičkami, tak asi nemůžu hodnotit lépe, než 2*/5*, protože je to fakt blbost. Ale nešla jsem do toho proto, že bych hledala kvalitní literaturu, takže pokud hledáte něco, co přečtete za dva večery, a u čeho opravdu vůbec nemusíte přemýšlet, protože hlavní hrdinka to taky nedělá, tak tohle může být dobrá volba. A ještě se možná i zasmějete. IG: @cotaholkacte... celý text

Gothikana 2024, RuNyx

A máme tu takovou slutty verzi Wednesday. Zamlklá, asociální dívka s havraními vlasy zapletenými do copu jde studovat na univerzitu, která sídlí ve starém hradu a kolem se dějí nevysvětlitelná zmizení a úmrtí. Třešničkou je pak už jen název Nikdyvíce (v originále Verenmore), zatímco Wednesday studuje v Nevermoru. V knížce je opravdu dost spicy scén, na můj vkus až moc a kterým navíc hrozně moc uškodil český překlad a já je po většinou nemohla vystát. Vad se mi zpočátku moc líbil – tajemný, sexy profesor, co vám zahraje na klavír – yes, please! Postupem mi ale jeho macho osobnost vadila. Kdo jste na takové ty hodně majetnické typy, tak tady ho najdete. Kromě s*xu tu najdeme ale i detektivní zápletku okořeněnou náznakem nadpřirozena (nebo ne?). Celá ta temná atmosféra mě moc bavila a já se nemohla dočkat rozuzlení. Jenže s rozuzlením přišlo zklamaní. Hrozně odbyté, zůstalo mi víc otázek, než jsem dostala odpovědí. Co to nadpřirozeno? Jo, nebo ne? A ta poslední kapitola bylo co? Bude další díl? Nikde jsem tuhle informaci nenašla. Přišlo mi, že autorka chtěla psát porno, ale aby se neřeklo, dala do toho trochu té zápletky, na kterou se na konci ale vykašlala. Na začátku píše, že je kniha založená na jejích zkušenostech, tak se možná chtěla jen pochlubit. 2,5*/5* když se pokusím potlačit to zklamání. Počáteční obrovské nadšení postupně klesalo a klesalo. Čte se to ale dobře.... celý text

Rodákův návrat 1997, Thomas Hardy

V malé vesničce uprostřed Edgonských plání žije Eustacie, dívka, která touží po něčem víc. Proto, když se v období Vánoc má do vsi vrátit rodák Clym, který žije v Paříži, Eustacie to vidí jako příležitost se konečně zamilovat a odejít z nekonečných vřesovišť, které ji obklopují a dusí. Citové drama, tak zní popis tohohle díla. Nečekejme tedy žádný divoký děj ani extrémní zvraty. Eustacie svojí krásou brzy získá Clymovu lásku, ale to ji nestačí k tomu, aby ho přesvědčila vrátit se do Paříže. Ten vidí svoji budoucnost jako učitel chudých ve svém rodném Wessexu, i přes to, že jeho žena trpí. Shoda různých náhod a nedorozumění vede výčitkám, smutku a tragickému konci. Musím říct, že první kapitoly pro mě byly utrpením a nedokázala jsem si představit, že těch 500 stran zvládnu. Od nějakých 15% dál jsem se ale začetla a i když chvilku trvá, než se ten rodák konečně objeví, tak mě tahle milostná tragédie docela bavila. Ačkoliv je autor v podstatě krajinkář bez štětce a veškeré popisy přírody vykresluje slovy, musím říct, že popisy vřesovišť a měsíčního svitu mě místy dost nudily a jen protahovaly vlastní děj. Jsem si jistá, že v podrobném popisu ohňů, plání a kapradin, obdobně jako v postavě Diggoryho Venna, se dá najít nějaká symbolika, ale nejsme na hodině literatury, abychom se snažili ji vysvětlit. Nejlepší postavou byl rozhodně Christian, když se objevil, tak to stálo za to. Žádná z postav není černobílá, nenajdeme tu žádného kladného hrdinu nebo padoucha. Všichni mají své stinné stránky, ale nikdo nikomu neškodí záměrně. Miluju autorovu poznámku pod čarou na konci knihy, kde vysvětluje, že měl v plánu nechat knihu skončit tragicky, ale nakladatelství jeho záměr překazilo, a proto byly osudy vedlejších postav dovedeny k relativně šťastnému konci a autor cítil povinnost se nám za to omluvit. y Moje prvotina od Hardyho, a úplně mě to neodradilo zkusit možná něco dalšího. 3,5*/5* IG: @cotaholkacte... celý text

Havran 2024, Daniel Cole

V Londýně řádí sériový vrah, který vraždí vlivné lidi a zanechává jim charakteristické škrábance na tváři. Policie si neví rady a nemají žádnou stopu. Detektiv Charlotte Delaynová náhodou na jednom místě činu narazí na profesionálního zabijáka Henryho Devlina, který ji ale svým šarmem okouzlí a přemluví, aby spolu uzavřeli dohodu a při vyšetřování spolupracovali. Henry je prostě skvělej. Je to charismatický a uhlazený Anglán s vybranými způsoby a skvělou vyřídilkou. Menší vadou je, že je to profesionální nájemný zabiják, který bez mrknutí oka vraždí všechny, na koho jeho šéfová ukáže Ale i to dělá s naprostou grácií. Charlotte na druhou stranu mi byla dost nesympatická a v podstatě nijak neprokázala své detektivní schopnosti. Pouze těžila z Henryho poznatků, nechala starého kolegu Franka, aby řešil její průšvihy a kryl ji, a doma zanedbávala svého partnera. Jakmile byl Henry na scéně, bylo to svižné a hlavně vtipné. Pasáže s ním jsem si vyloženě užívala a bavila se. Ten zbytek bohužel takový efekt neměl a místy mě to moc nebavilo. Knížka pro mě byla navíc dost předvídatelná a bylo jasné, jak dopadne. 3,5*/5*Uvidím, jestli se pustím do dalšího dílu, čekala jsem o něco víc. V originále je název knihy Jackdaw, tedy Kavka a já nechápu, proč to nenechali ig: @cotaholkacte... celý text