cruela.devil
komentáře u knih

Tak tohle byla darda ! Neskrývám, že se mnou tohle dílko setsakra zatřáslo. Poté, co jsem se stihla vzpamatovat z toho, že listopadové události 1989 nabraly naprosto opačný směr, byla jsem rozhodnutá knihu ani nedoposlouchat. Pro člověka, který ve svých 20ti letech cinkal klíčema za lepší budoucnost, ten "zvrat" způsobil zvláštní chemickou reakci v těle, kdy jsem si na okamžik nebyla jistá, jak to teda vlastně vůbec je. Bylo mi hrozně, zvláštní pocity v žaludku, zaplavil mě zvláštní smutek. Druhý den, kdy jsem se jakž takž vzpamatovala z toho šoku, tak jsem pokračovala v poslechu. Pořád jsem měla takový stísněný pocit, jako když mám koukat na filmy, nebo dokumenty z padesátých let, nebo z dob normalizace. Ta kniha je silná a pro mě velmi depresivní a nedává příslib žádným šťastným zítřkům. Posledním pomyslným hřebíčkem byla smrt Majy. Tohle budu asi dlouho rozdejchávat. Přiznávám, že část o děcáku mě vůbec nebavila.
Žádnou knihu jsem od této autorky nečetla a doufám, že ty ostatní nejsou tak skličující, jako tato.


Ruda má styl vyprávění, který mi sedí. S ničím se moc nemaže, prostě to napíše tak, jak to cítí, bez zbytečného přikrášlování.


Měla by se stát učebnicí, nebo aspoň povinnou četbou! Výborná kniha.


Docela zklamání. První půlku jsem hltala a čekala na rozuzlení ... ale verbování agentů na Mount Everestu jsem teda vážně nečekala.


Měla jsem možnost přečíst si ukázku, která mě tak pohltila, že jsem si knížku koupila a za 2 dny jí přečetla. Není to žádná limonádka a nejsem si jistá, jestli bezdětní pochopí ten krok, který hlavní hrdinka udělala kvůli svému synovi ... je to prostě jen o tom, že nikdy nebudeme znát pohnutky druhých lidí, které je vedou k tomu, co udělali ... co se nám buď líbí nebo ne, a tak ty druhé stavíme automaticky na pranýř. Jak se říká, "nešlapeš-li v jeho botách", nesuď.
Když jsem byla cca ve 3/4 knížky, tak jsem si říkala, jóooo z toho bude limonádka ... zůstane s "česanem", bude užívat svobodnýho života, slávy a peněz ... a ono ejhle. Autor mě překvapil, a to velmi příjemně! Líbily se mi pasáže z filmového prostředí a jsem celkem ráda, že se moc nerozepisoval o té terapeutické skupině ... to je zas na jiný příběh. Tahle kniha mě nadchla pro svůj široký záběr témat , se kterými se setkáváme ve svých každodenních životech, v neposlední řadě úžasný styl, kterým autor píše. Líbilo by se mi pokračování ... za mě plnej počet. Thumbs up!
PS: ... on musel být v minulým životě žena! :-D


Věř a víra tvá Tě uzdraví ... to je to poselství, které si myslím, že tahle kniha měla přinést. Ne vnucování náboženského směru, nebo životního směru (jak rádi činí dnešní "koučové"). Neprošla jsem NDE, ale s tím postojem k chorobě se ztotožňuji. Věřím, že si prošla nelehkým životním obdobím, ale tato zkušenost jí ukázala, že život se může ubírat i jiným směrem. Otázky a odpovědi na konci knihy, to už byla třešnička na dortu. Pro mě velmi silná kniha.


Tuhle ságu já prostě žeru ... knížka se četla sama.


Chápala jsem Luisu, že ho chtěla udržet při životě .. ale chápala jsem i Willa, že s tím chtěl skončit. Předvídatelný konec by byl, kdyby se jí to podařilo a on se rozhodl s ní zůstat, pak by se to dalo nazvat "červenou knihovnou". Jeho důvody k odchodu byly naprosto pochopitelné, ačkoliv to bylo pro mnohé neakceptovatelné. Ten konec se mi líbil. On nemusel žít s pocitem, že jí nikdy neudělá šťastnou tak, jak by chtěl a Ona díky času prožitým s Willem může pokračovat ve svém životě tak, jak by bez jeho "nasměrování" nikdy nepokračoval. A jak už tady v komentářích někdo napsal ... je to skok od Nedotknutelných k Hlasu moře.


Od týhle knížky se nešlo jen tak odtrhnout :-) Ove je sympaťák a naprosto jsem ho chápala ... bo jsem v něm tak trochu viděla svýho otce a vzhledem k tomu, že geny se dědí, tak z něj mám i něco já. Takže mi jeho myšlenkový pochody nebyly cizí. To prolnutí současnosti s jeho minulostí bylo naprosto úžasně "naprogramované" a vždy to přišlo ve správný okamžik. Je to nádherný lidský příběh, kdy jsem uronila i slzu. Pamatuju si moment, kdy jsem seděla v kavárně a to jsem byla někde na začátku knihy ... nebyl řádek, kdy bych nevybuchla smíchy, takže po asi hodinovém čtení jsem měla šminky rozmazaný a osazenstvo kavárny si muselo myslet, že jsem asi lehce retardovaná :-D Doporučuji všem !! Já se k ní rozhodně jednou vrátím ... díky Ove ;)


Knihu jsem dočetla i když po tom, co udělali s Emanuelem jsem s tím chtěla "praštit". Mám ráda severskou kinematografii a hlavně detektivky ... tady jsem tomu nějak dlouho nemohla přijít na chuť. Začátek mi přišel chaotický, že vlastně ani nebylo jasný, jakým směrem se to bude ubírat. Druhá polovina už nabrala spád ... ale konec zas takový "nijaký". Moc postav, občas zbytečné protahování popisu události.


Ze začátku mi to lehce připomnělo 12 podmínek k dědictví http://www.csfd.cz/film/229696-12-podminek-k-dedictvi/ :-) Souhlasím, že jak se jednou začtete nemůžete přestat. Je to asi můj rekord ve čtení ... 2 propršené víkendové dny se skvělou knížkou.


Souhlasím s názorem, že v knize je skvěle popsán rozdíl mezi mužským a ženským myšlením ... a rozdělení rolí, které můžeme v našich životech hrát.


snaha o porno (erotickou) verzi Bridget Jones ... nepovedlo se!

Doporučuji ! Až budete číst, zjistíte, že všechno víte, jen to máte v hlavě uložené někde hodně "vespod" a je potřeba to zaktivovat.... a nebýt líný :-)


Musela jsem si ji koupit. Naprosto jsem propadla japonské kuchyni :-)


Doporučuji! Ještě jsem se u knížky takhle nenasmála. Pravda je, že zábavnější je první polovina ... při čtení výlevů klubu "Opuštěnek" a jejího "věčně nad věcí" manžela Jimma, mi neustále cukaly koutky :-)
