dpxcz komentáře u knih
Další povídková antologie z dílny dua Hork/Kyša baví. Povídky jsou vyvážené, u mě se většina pohybuje na rozmezí tří a čtyř hvězdiček z pěti. Rozhodně bych chtěl vyzdvihnout povídku "Nemesis" od Romana Bureše, která je jednoznačně největší ozdobou této antologie a svou atmosférou s přehledem a definitivně drtí všechny ostatní povídky a to včetně té Kotletovy. Že Roman Bureš umí a je čerstvým větrem v české fantastice, už dokázal svou trilogií "Propast času", kterou také vřele doporučuji přečíst.
Komiks je skvělý doplněk k plnohodnotné knize a kresba nádherná. A za hodinu si člověk, upír, kartan či jiný mimozemšťan v obrazovém podání shrne, co se dělo v knize. Už se těším na další díly.
Z celé série jsem takový rozpačitý. První díl byl super, pak už to bylo horší. Celkově to není špatné dílo, ale podle mě je to zbytečně moc dlouhé. Za přečtění to ale určitě stojí.
Jedná se o knihu povídek, z nichž mi většina nesedla, až na poslední s názvem "Když se vám líbí, co vidíte: Dokument". Mně vlastně povídková kniha vadí hlavně proto, že než se do povídky začtu, tak už je konec a já z ní nemám takový zážitek jako u klasické knihy. Náměty jsou rozvedeny povrchně a bylo by lepší vybrat jednu nebo dvě povídky a rozpracovat je do plnohodnotné knihy. Průměrem mi vyšla knihy na 2,9/5.
Děj knihy je docela rozvleklý, určitě by stál za zmenšení, aby ubíhal rychleji. První půlka, i přes detalní popisy drsných scén, byla taková uspávací. Pak se ale začalo v každé dějové lince knihy něco dít a já byl zvědavý, co se kde stane dále. Nakonec se všechny linky propojily.
Poznámka: Bo má asi problémy s močovým měchýřem, neustále se ji totiž chce na záchod. To už pak bylo dost otravné.
První díl byl skvělý. S přibývajícím počtem stran u dalších dílu bohužel klesá kvalita. Snad se to posledním dílem změní.
Druhé pokračování cyklu Purpurová noc je dle mého o něco slabší než díl první. Originalita prvního dílu se nekoná a pokračuje se zde v zajetých kolejích. Pevně doufám ve zlepšení, protože byla série prvním dílem docela slušně rozjetá, což se o tomto dílu bohužel říci nedá.
Celou dobu jsem měl pocit, že čtu vesmírnou fan-fiction Harryho Pottera.
Další fajn kniha povídek (nebo sepsaných standupů?) od Miloše Čermáka, kterou jsem podpořil v crowdfundingové kampani.
Hlavně povídky ze začátku jsem znal z Čermákových standupů - k vidění na Mall TV.
Celkově útlá knížka, dobře se četla, ale více se mi líbily povídky "z fleku".
Pěkná obálka, zajímavá anotace, ale naprosto příšerný obsah. Příště se fakt musím podívat na cílovku a říct si, že opravdu nejsem 11-letá holčina a takovouhle knihu nečíst. Vřele bych všem tady doporučil si přečíst raději knihu "Ve stínu Rudé věže" z cyklu "Purpurová noc" od Karoliny Francové.
Už první díl je docela utahaný a to autor plánuje sérii o 10 dílech. Snad to nebude všechno tak utahané. V půlce jsem už uvažoval, jestli mám pokračovat ve čtení, ale kvůli lince s Kaladinem jsem u čtení zůstal. Ostatní linky mě moc nezaujaly. Stále zvažuju, zda se vůbec pustit do dalšího dílu.
Parádní antologie... A teď do nás bušte další sezónu Kladiva!!!
Tohle retro sci-fi se četlo velmi lehce a příjemně a dost mě bavily i ty výlety do naší nedávné minulosti ve formě deníku. Byl to takový flashback do mého dětství.
No a bylo toho málo. Chtělo by to více rozvést na více stran... prostě větší nálož.
"Když se někdo narodí na Marsu, tak je prostě Marťan."
Dlouhá kniha, ale dobrá. Rozhodně stojí za přečtení. A překlad je taky vynikající.
Wolrich, ne zrovna kladný hrdina, lhář, zloděj a podvodník v podání Kopřivy mě bavil.
Kopřivo, jen tak dál.
První Kopřiva, kterého jsem četl. A je to parádní čtení. Další český autor, od kterého si přečtu i více knih.
Z cyklu JFK jsem nečetl nic a tuhle knihu jsem přečetl jen kvůli Vladimíru Šlechtovi.
Šlechta zde není ve světě Mirloslava Žambocha a Jiřího W. Procházky, jak se uvádí na obálce knihy, ale poslal Johna Francise Kováře do světa Krvavého pohraničí. To je také pro mě dostatečný důvod, proč se mi kniha velmi líbila. Šlechta ignoruje linii JFK a prostě napsal další skvělý příběh z Krvavého pohraničí.
Krvavé pohraničí je skvělý fenomén, který mě neskutečně bavil všemi svými částmi. A stejně tak tomu je i u Kukaččích mláďat. Bude mi to chybět. Předpokládám, že se k němu za nějaký čas zase vrátím.
Kniha má krásné vizuální zpracování. Je tištěna na luxusním lesklém papíře. Díky tomu je docela těžká a při čtení bolí ruce.
Kniha se mi moc dobře nečetla. Nemohl jsem se zorientovat. Pro mě to bohužel nebyl zážitek, který jsem očekával. Daleko více se mi líbila kniha "Po lidech a strojích".
Nicméně jsem rád, že jsem podpořil vydání knihy na startovači.